Chvála nesvobody?

   Nad islámem jsem před časem začal dumat protože je typickým reprezentantem hutného řádu. Třeba pro nás divného a nám  naprosto nevyhovujiíciho, ale řádu.

   Neboť je zajímavé, kolik lidí je ochotno přijmout svou naprostou podřízenost Koránu, kde je striktně popsáno, jak se má žít. Co se smí, co se nesmí, co se musí. Pro nás poměrně hnusný svět. Muslimové sice používají moderní technologie – ty nesou zakázány, protože je Mohamed nemohl znát a vykladačům islámu, imámům, se je zatim nepovedlo nějak implementovat do svých tezí „Jak rozumět Koránu v dnešní době“. Ale žádná hudba, žádné obrazy, žádné filmy, žádný tanec. Žádný alkohol, cigarety atd. A žádné knihy kromě Koránu jeho odvozenin a literatury zcela technické.

  Ale oni jsou přesto ochotni takto žít, dokonce se radikalizovat a pouštět se do sebevražedných atentátů. S tím, že jim musí být jasné, že asi několik nevěřících psů zabijí, ale oni taky půdou "k Alláhovi". To, že si myslí něco o dvaasedmdesáti pannách, které je tam čekají je divné, ale tak je to u všech hluboce věřících. Život po smrti.

   Ono to vlastně bylo platné i v době tuhého křesťanství (ovšem ortodoxní židy nevyjímaje). To známé „Modli se a pracuj!“ Netýkalo se tehdejší věrchušky, ta to jen předstírala. Jako se to ostatně netýká věrchušky obecně. (Třeba krásná trojpříhoda Babiš > Prymula > Kalousek)

   Zvláštní zjištění – které ovšem ukazuje, že přílišná volnost vede vždy k destrukci řádu, protože se nedá „kázeň“ dlouhodobě udržet na nějaké rozumné úrovni, kdy ještě individuum neohrožuje celek. Je to jakási hrana, kde to obvykle brzy sklouzne na jednu nebo druhou stranu. Buď do despocie - byť bývá vydávána za "nový, spravedlivější řád" - komunismus třeba. Rychle, revolučně nebo pomalu, pomocí posouvání Owertonova okna. 

   Uvolnění ve smyslu osobních svobod pak pokračuje samospádem až do totální destrukce řádu. Nikdo neposlouchá nikoho. Nikdo nikomu nevěří. (Konec říše Římské např.) Poté nutně následuje katastrofa a po ní dlouhé budování nového řádu. Ta katastrofa může mít i podobu revoluce. Francouzské, komunistické, kulturní (čínské), libertariánské, zelené atd. 

   Primáti to mají stejně. Alfa samec nemůže dopustit rozklad morálky, protože by se skupina (tlupa) rozpadla a jednotlivci nejsou schopni samostatného života – kolektivní obrany, lovu atd. Tak trestá, kouše, stará se o vertikálu moci v tlupě. Oplozuje samice a rozšiřuje tak svoji rodinu. Když je po zestárnutí poražen, nastupuje po něm „korunní princ“ a bývalý „alfa“ je obvykle vyhnán z tlupy a odsouzen k smrti v džungli, protože se už nedokáže "zařadit" jako běžný člen tlupy.

   Konzultoval jsem to se "znalci vopiček". V principu to tak je. Jenom orangutanů je na rozlohu pralesa tak málo, že žijí vlastně isolovaně po rodinách a o nějakých vertikálách se dá mluvit jenom v souvislosti generační - matka / mládě. Nevíme, jak to bylo dřív, než orangutany, "lesní muže" skoro vyhubil ten "Člověk Rozumný".

   Moje oblíbená postkatastrofická literatura vlastně popisuje vždy totéž. Po katastrofě nastává po kratším či delším bezvládí samovolná organizace přeživších do tlupy, rozděluji se úkoly, objeví se nějaký šéf (osobnostní dispozice – třeba o nich ani nevěděl) a ten začne určovat pravidla. Musí, v zájmu přežití všech.

(Malevil, Bídné roky, Pán much) Vzniká vertikála moci + snaha se usadit na špici. 

   Obdoba alfa samce, organizuje mimo jiné i obranu proti cizím vlivům, třeba proti jiným tlupám. Tlupa má něco mezi dvanácticti až padesáti členy. Pokud jich má více, obvykle se rozštěpí na dvě, zpočátku spřízněné tlupy, pokud je členů méně, jen to spíše rodina, často se připojí k jiné tlupě, aby byla lépe chráněna před okolím. Její náčelník, "menší alfa", obvykle získává místo v "radě starších".

   Alfa samec nebo samice, náčelník, mívá ku pomoci nějaké ty šamany, kteří definují „vyšší moc“ – božstvo, se kterým se nesmí nijak diskutovat. Něco jako Ústava. 

 

Všichni jsme děti Boží!

Obrovský nápis na zdi nizkoprahového vzdělávacího centra salesiánů pro romské děti.

   Šaman tedy vykládá, vysvětluje, co jim jejich Bůh chce naznačit tím nebo oním jevem – úder blesku, povodeň, sopka, epidemie atd. - obvykle po zákulisní dohodě s šéfem tlupy. Je to kněz  a politický filosof v jednom - jeden z mocenských prostředků náčelníka, kromě síly a vědomostí, které ostatní nemají. 

   Náčelník si obvykle časem pořídí radu starších. Nevolenou, určenou, spolupracující. Supluje vládu a spojení s "prostým lidem". Vzniká tak pomalu nová věrchuška – vládnoucí třída hned v několika patrech. Od šamanaů se dvozují i jejch klony - bylinkáři, mudrci. A co následuje dále je už popsáno ve spoustě knih.

To se mi zdá být přirozený stav, ve kterém společnost vydrží nejdéle.

   Strašné že? Hlavně pro libertariány. Za vykřikování hesel o maximální osobní svobodě vedou lidi do nesvobody, oklikou do "totality". 

Tož tak, je to Möbiova páska. Jedna strana, jedna hrana. Žádná možnost volby. 

Chceš? Ochrání tě!

ALE JAKO VŽDY - NIC NOVÉHO POD SLUNCEM.