Brainrot

Už delší dobu moderní lidé žijí v nereálném, digitálním světě. Málokdo má možnost nebo schopnost se dozvědět, co se vlastně kolem něj děje. Všechno máme zprostředkované médii. Nic z toho nemusí být pravda. Ale může.

Почему буквы! (pel-mel)

    Ležím si takhle na lehátku ve stacionáři, v žíle jehlu, do které mi po kapkách dopravují nějaký sajrajt, který má způsobit, že budu moct chodit bez berličky - a nudím se. Devadesát minut je někdy dost dlouhá doba. Ale věděl jsem to dopředu a do telefonu jsem si proto nahrál rozhovory bývalého velvyslance naší republiky ve Francii Petra Druláka s Martinou Kociánovou na Rádiu Universum. Velvyslancem už ale není - nějak se znelíbil současné věrchušce.

Opičí dědictví

  Mnozí dnes uvažují o budoucnosti lidského společenství. Častěji ti, kteří se už žádné změny nejspíše nedožijí. Třeba já. 

...je tedy konečným stavem západního světa, až, jak předpovídá Klaus Schwab z Davoského ekonomického fóra, nikdo nebude mít nic a všichni budou šťastní? Či přežívání v radioaktivních troskách?

Já se domnívám, že pravdu má spíše Přemysl Janýr.

Nezbytnost pozitivního myšlení jako obrana

Kde kdo brblá a otravuje život sobě i bližním. 

Co s tym, synci a ďouchy?

   Někteří lidé do omrzení opakují, že se v žádném případě nenechají očkovat pro covidu. Prý by jim to "omezilo osobní svobodu". Zatím se přece očkovat nemusí, pokud nechtějí zastávat některou z profesí, kde by byli potenciální infekční hrozbou pro ty, které mají ošetřovat, léčit a chránit a pokud jim nevadí, že je okolní země (ale i zámořské) nebudou ochotny vpustit na své území. A navíc je pravděpodobné, že nová vláda povinnost očkování zruší - nebo aspoň zruší částečně.

Ke svobodě slova

Zpátečníkovi i dalším

   Nadatlil jsem na Šumaváka pár slov. Trochu víc než pár, ale nechce mi je přijmout. Prý jsou duplicitní. Takže aspoň takhle, abych neměl pocit, že jsem si opotřebovával novou klávesnici zbytečně...

Kontinuální Hyde Park

   Že bývalý pyrotechnik nikdy nic takovoho neviděl je docela pravděpodobné. Těch mrakodrapů, do kterých vrazilo velké dopravní letadlo není na světě zas tolik. Tím pádem to současný vojenský analytik Štefec považuje za "divné" - a má proto nekonformní názor.  A ten  novináře zajímá. (Typický případ fachidiocie: "To přece není možné!")

C19

 

  Jel jsem onehdy tramvaji odkudsi domů. Přisedl si ke mně dědek možná starší než já a bez toho, aby se mi představil mi začal nahlas vykládat, jak je nebezpečné nechat se očkovat proti koronaviru. Neoponoval jsem mu, nezajímalo mě to, ale on vytrvale mluvil, co všechno se po naočkování stalo jeho znáným a známým jeho známých, sousedkám, sousedům i vzdálené rodině. Trombózy, revma, skleróza, rakovina prostaty... A že on by se nenechal očkovat ani za nic. Vykládal mi to dost nahlas na celou tramvaj - asi trochu nedoslýchal a nedoslýchaví lidé se domnívají, že ostatní nedoslýchají taky.

     Jsem provokatér a tak jsem se ho zeptal, co by dělal, kdyby mu pozastavili důchod, dokud se nenechá naočkovat. Že kdysi bylo očkování proti nakažlivýcm chorobám povinné a i jeho v dětství naočkovali a neptali se jeho rodičů jestli chce nebo nechce.

"A kdy mi ho pozastaví?..." "Nemůžou! Vždyť je to protizákonné!" 

Pravil jsem, že to zatím nehrozí - ale co by dělal, kdyby k tomu došlo. Hluboce se zamyslel, myslel jsem, že si trochu zdříml. Pak na mě zblizka zakřičel: "To by mi neudělali!" 

"A kdyby přesto?"  Neodpovidal. Pak se těžce vyhrabal ze sedadla, vstal a zblízka na mě zasyčel "Tak bych se nechal naočkovat!" 

Následně jsem musel vystoupit, takže náš rozhovor skončil. 

Jenom doufám, že jsem mu tím svým nápadem nezkazil náladu nebo ho dokonce nevystrašil. Docela by mě zajímalo, jaká fáma se z toho případně vytvoří.

Jak se mě pokusili urazit

   O utajování skutečnosti

  Pokud vám někdo lže hloupým, primitivním způsobem, považuje vás tím za hlupáka. Uráží vás. Urazit vás ale může jenom někdo, koho si vážíte, na jehož mínění vám záleží. A to stávající věrchuška není. Takže její poslední pokus o urážku nebyl platný. 

Zaručené zprávy

   Rozhlas, televize i internet jsou zavaleny informacemi z roztodivných zdrojů, jejichž tvrzení se nedá rozumně ověřit. A ty informace si odporují. Nejčastěji se jedná o osobní názor některého poněkud slavnějšího člověka, který se obvykle tváří, že ví všechno. Většinou na téže stránce najdete další názor dalšího člověka, který tvrdí opak se stejnou jistotou. A na internetu se pod každým takovým článečkem vytvoří nechutný "ocas" diskutérů, kteří si vzájemně nadávají a zesměšňují se navzájem. Vláda vydává ústy svých členů vzájemně si odporující prohlášení, která další den (i tentýž) změní.

O strachu a kázni

 Hysterie a pár facek

   Bylo, nebylo ale kdysi dávno se jeden tanečník, gay, líčil i na tréningy. Baletní mistr mu říkal, ať toho nechá, že to je baletní tréning a měl by působit spíš mužně a hlavně pořádně tančit a ne mít podmalované oči. Jenže onen hošík se rozčílil a začal na baletního mistra ječet, že mu po tom jak vypadá, vůbec nic není. No - neměl pravdu, tanečník je na divadle proto, aby ztvárňoval roli a ne proto, aby lovil známosti mezi jemu podobnými. A jak tak ječel, přistoupila k němu znenadání sólistka Alice, o půl hlavy větší než on a dala mu dvě pořádné facky a zařvala "Do šatny a umejt! Hned!" Stalo se a za pět minut mohla zkouška pokračovat. 

Co z toho vyplývá? Mohu sice protestovat a dělat vlny, ale musím se připravit na to, že mi někdo nafackuje, třeba ten, kdo pracuje na tomtéž díle a jehož těmi svými obstrukcemi zdržuji od práce.

Vášnivé povahy

     Vášnivé povahy se jmenuje jedna z knih Oldřicha Šuléře. S tím pánem jsem se znal spíše přes jeho knížky a jeho syna Martina, který byl v mém kolektivu. Tedy v partě zvukařů, které se tehdy říkalo "randál družstvo" protože jsme v našem uměleckém Ústavu  vytvářeli jen v několika málo lidech ten největší kravál - tedy pokud si to režisér přál. Ale to je jaksi nepodstatné. Podstatné je, že jsem tu knížku četl hned po jejím vydání a osobně  poznal postavy, které spisovatel sice nejmenuje,  ale každý insider je poznal. Tehdy bylo divadlo a rádio poměrně dost propojené, takže v nich byli lidé z obou "ctihodných institucí" a mnozí i v obou pracovali. 

    Takže jsem ty vášnivé povahy, které se pohybovaly v prostředí ještě "předsametovém" poznal osobně, pracovně i mimo. Proto poznám člověka, který se rozhodl pro nějakou ideologii a trvale v ní žije ačkoliv nemusí a veškeré činy, které jeho přesvědčení nějak narušují ihned zatlačuje ve své hlavě do pozadí. Aby měl hlavu čistou a přehlednou.

Asi jsem naivní...

   „Je to něco, po čem všichni voláme,“ prohlásil ministr zdravotnictví Jan Blatný. Copak je to, po čem všichni voláme? Měl by to být centrální úřad Státní hygienické služby, který by byl vybaven pravomocemi rozhodovat o uzavření obchodů a dalších provozoven a také by směl nahlížet do mobilu kteréhokoli podezřelého. 

Píše Aston na svém Psovi. Neviditelném.

Hrdinové naší doby

   On si totiž ten virus jaksi přikazovat nedá a neptá se, co smí a co nesmí.Já teda radši změním styl života, pokud mě a mým blízkým to umožní přežít. Samozřejmě, pokud někdo chce vyhynout s hrdým vědomím, že nedovolil covidu, a by změnil styl jeho života, je to jeho volba.

(Diskutérka maYda na Šumavákovi)

Výkřik do tmy

"Zakázat ty internety a bude pokoj..."  (odposlechnuto prý v parku)

"Vražda* na samolibém žvanilovi není zločinem,

ale naopak činem lidstvu obecně prospěšným!"

/* mediální vražda, pochopitelně

 Ke koronaviru, pandemii, vládě a opatřením proti němu se už vyslovili snad všichni, kteří mají do světa informací nějakou možnost vstoupit a promluvit.

   Ti, co by k tomu mohli něco říct protože tomu aspoň trochu rozumí, ti, co se jen potřebují připomennout P.T. publiku, protože zájem o jejich mediální obraz už dávno upadl, ti, co jsou frustrovaní současnou situací a neví, jak se té frustrace zbavit a tak o ní píší, ti, kteří někoho nenávidí a "koronáč" se jim jeví dobrým, klackem, kterým lze praštit, ti, kteří se s infekcí už setkali a pocítili její sílu, ti, kterým covid 19 vzal někoho blízkého, ti kteří jsou z přemíry neověřených informací o pandemii zmateni a chtějí v tom zmatku orientovat, ti, kterým dělá radost vytvářet "mediální hluk", ti, kteří měli na vojně problémy s nadřízenými, ti, kteří jsou opatřeními postiženi finančně, ti, kteří si i tak poradí, ti, kteří na pandemii mohou vydělat, ti, pro které je informování i pandemii náplní práce, ti, kteří jakékoliv opatření považují za omezení osobní svobody, ti, kteří si myslí, že nebyli dobře ošetřeni, ti, kterým koronavirus zhatil nějaké plány, ti kteří nevydrží dva týdny bez návštěvy hospody nebo baru, ti, kterým vadí nosit roušky, ti, kterým to zas tak moc nevadí, ti kteří by rádi chodili do školy mezi kamarády, ti, kteří distanční výuku vítají, protože si mohou přispat...    

Doplňte, prosím, dle vlastních postřehů.

     (Tak a teď jsem si ulevil i já.)

O tempora, o mores!

   Tenhle textí k mi přeposlal vrstevník, taky PrDůch. Prý dopis učitelky. Ale komu? Jestli je text pravý neví ani on. Ale celkem reflektuje pohled naší už vlastně "vyřazené" generace na ty, kteří se teprve "zařazují." Je faktem, že kritika nastupující generace je tu od doby vynálezu písma. Byla ve starém Řecku a nejspíš i v Egyptě - tam jsem ale na žádnou zmínku o ní nenarazil a neznám žádného egyptologa, abych se ho zeptal. 

Zvolání "Ó tempora, ó mores!" je sice hodně provařené, ale asi pravdivé. Patrně i pračlověk Janeček měl podobné úsloví - jenom se neuchovalo. Neuměl totiž psát.

   Ale ono se to všechno časem setřese. Že mladí neumí praktické věci je fakt, ale druhý fakt je, že to dohánějí později. Třeba když je potřeba něco spravit v  bytě nebo na chatě a není po ruce řemeslník. Sice s občasnými úrazy, když se filosof pokouší spravit vypínač. Naštěstí každý úraz nekončí smrtí, někdy se jenom zajiskří a vypadne jistič.

   A objevování klasiků? Aspoň budou mít co dělat v mladším středním věku. Mít příležitost se nad něčím unést. A pokud ne - má jim snad někdo Mozarta nutit? Beethoven je poněkud větší stálicí než Míša Klakson. Ale na to časem přijdou.

A zase ty roušky...

   Ochranný účinek (roušek) je diskutabilní - jejich nositelům ztěžují dýchání a imunitě také neprospívají. Jste nuceni dýchat skrze ně vzduch ochuzený o kyslík a kontaminovaný vydechovanými zplodinami – a nejen osoby s onemocněním srdce nebo s dýchacími obtížemi pod rouškou kolabují. Tak proč je nosit?" 

praví Marcela Štolová od Svobodných.

Otázka terminologie aneb chřipečka versus pandenie

Covid -19

   Poměr úmrtnosti kolem 0,6 procenta je šestkrát vyšší, než 0,1 procento u běžné sezónní chřipky. Nemoci, jako je SARS, MERS či ebola, jsou mnohem smrtelnější - úmrtnost na ně dosahuje zhruba deset až 50 procent. Na tyto nemoci ale zemřelo mnohem méně lidí, než na covid-19, protože nejsou ani zdaleka tak nakažlivé nebo rozšířené; na SARS zemřelo 774 lidí, na MERS 858 a ebole podlehlo více než 11.300 lidí.

PPL neboli princip padajícího lejna

Malá poznámka k věci.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vysvětluje...

   Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) se opětovně obul do hlavní hygieničky v Moravskoslezském kraji Pavly Svrčinové. Ta podle něj „absolutně nezvládla komunikaci s místní samosprávou i s veřejností“. Padla i výzva k rezignaci. Svrčinová přitom již dříve uvedla, že požadavek náhlého zavedení opatření pochází právě od Vojtěcha.

Nadutí proroci

Ne, opravdu nic, co by nevěděl každý. 
Jenom povzdech nad nadutostí proroků, plánovačů a vizionářů. 
Všechno bude nejspíš jinak.

   Bojujeme proti oteplování, proti suchu, proti CO2 a bůhví čemu ještě, protože se zpupně domníváme, že je to všechno naše "vina". Tu a tam se nám podaří v přírodě něco zničit, ale ve skutečnosti nejsme tím, kdo "ovládá přírodu". Když se podíváte na záběry tornáda, tropické bouře nebo erupci sopky nějak se vám začne vkrádat do hlavy, že jsou to děje o několik řádů silnější než jakékoliv lidské snažení. Včetně atomového výbuchu.

Stádnost bez invence

Jenom malý postřeh

 Problémy se shromažďováním osob na jednom místě jsou si zoufale podobné. Když si někdo zvykne chodit na určité místo, není schopen tento zvyk změnit. 

Lidé, tedy hlavně Pražáci, chodí na ta svá oblíbená místa bez ohledu na větší možnost nákazy, bez ohledu na zákaz shromažďování. Pořád stejná výletní místa. Asi nikoho z nich nenapadne jít na procházku do přírody o pár kilometrů jinam, kde je volno. Ať už v Praze nebo mimo ni. Pořád stejně, jako ten pivovarský kůň. Nebo stádo ovcí.

   Podhorské vesnice ležící poblíž takových míst uzavírají parkoviště. Marná snaha. Výletníci zaparkují hned vedle na polní cestě a stejně si zajdou si na "svůj" výhled, kde už je spousta dalších. Jiné reakce nejsou schopní.

Nemyslím, že by se mohli o moc víc nakazit, to asi ne,

jenom mě fascinuje ta neschopnost udělat něco trochu jinak.