Hrdinové naší doby

   On si totiž ten virus jaksi přikazovat nedá a neptá se, co smí a co nesmí.Já teda radši změním styl života, pokud mě a mým blízkým to umožní přežít. Samozřejmě, pokud někdo chce vyhynout s hrdým vědomím, že nedovolil covidu, a by změnil styl jeho života, je to jeho volba.

(Diskutérka maYda na Šumavákovi)

   Občas mě napadá, jak to máme dneska s hrdiny. Nositeli světla a pokroku, zachránci lidstva. Jestli jsou nezbytně nutní - a kolik jich má na celosvětovou populaci být. A před čím nás vlastně zachraňují.

   Pokud jste četli Lemův "Návrat z hvězd" tak víte, že kosmonauti (tenktát se jim ještě říkalo  astronauti) vrátili na Zemi, kde se mezitím podařilo vymýtit agresi a všelijaká nebezpečí, která mohou lidi napadnout. Lidé jsou mírní, betrizovaní, bez ambicí něco objevovat, riskovat život svůj i jiných pro jakékoliv "vyšší cíle". Nemají vyšší cíle.

   Jako každý dobrý spisovatel nejen SF je i Stanislaw Lem vynikajícím prorokem. V roce 1961 předpovídá virtuální realitu, čtečky, bezpečný svět - ale hlavně konzumní společnost bez schopnosti dalšího kvalitativního vývoje. Dnešní termoninologií - spokojené, klidné ovčany. 

   Četl jsem tuhle knihu asi ve svých šestnácti nebo sedmnácti  letech a vize takové budoucnosti se mnou tehdy dost otřásla. V tom věku je člověk tak nějak natlakovaný něco udělat, dokázat. Celá společnost kolem mě mi připadala svým způsobem "betrizovaná". Vše dopředu nalinkováno, máš jen omezené volby, co dál. Pokud chceš mít rodinu tak mazej do dolu. Jen tak slušně vyděláš a dostaneš přidělený byt. Tedy - pokud podepíšeš deset let v dole. 

   Pokud jsi dobrý v matematice, půjdeš na průmyslovku nebo na vysokou a bude z tebe inženýr.  Něčeho.  Pokud máš humanistické zaměření, tak doktor nebo advokát či tak něco. Pokud se rozhodneš pro něco jiného, protože nejsi studijní typ je tu spousta dalších možností od zedníka přes prodavače po ošetřovatele exotických zvířat - ale na mnoho z nich nedosáhneš, protože nemáš ty správné konexe. Automechanik a kadeřnice byly učební obory, na které se běžný člověk neměl šanci dostat. A stát se objevitelem téměř žádnou.

   Ale o tom psát nechci. Už tehdy se z ovčanů rekrutovali různí "hrdinové". Takoví ti rebelové od přírody.  Ale byli takoví divní. Buď utíkali na Západ (to ještě bylo proč) nebo se dostávali do  křížku se socialistickou zákonností a byli postihování i za malé vybočení z řady. Cestovat? Téměř vykoučeno. Získat státní byt? Na pořadník, tak za 10 -15 let, pokud se do pořadníku nezapsal někdo "potřebnější", s lepšími konexemi. Takže bydlet s rodiči - což je často dost stresující.

   Takže dost beznaděj, která se ještě prohloubila po okupaci v roce 1968 a následné "normalizaci". Řešení byl únik do chat, chalup, čtení knížek, poslech hudby a zahraničního rozhlasu, případně kopírování zakázaných písniček Karla Kryla, shánění samiozdatových knížek na průklepovém papíru, které se musely podkládat listem papíru, aby se to dalo vůbec číst a přečíst je za dva dni, protože pak putovaly dál. Takový byl obvyklý vrchol revolty proti režimu pro "nehrdiny".  A dlouhé vlasy.

   Po roce 1989 nastal menší boom podnikavosti. Už na jaře 1990 si vzpomínám na stánky, kde prodávali třeba krajic chkeba se zapečeným sýrem za tehdy vlastně nekřesťanské peníze. Ale byla to novinka,  možnost si cosi čerstvého koupit na ulici. Ale takové aktivity noví mocipáni brzy zatrhli přijetím různých regulí o podnikání. Platit daně!

   A tak jsme se pomalu dostali až k dnešku. Bez hrdinů. Jsou jen podnikavci, kteří dokáží obejít jakkoliv formulované zákony, obalamutit každého člověka, který si nedá dost pozor. Svoboda projevu, o které se kdysi říkalo, že je to jenom fráze, protože důležitá je "svoboda po projevu" se stala jen prostorem pro mluvky různých názorů. Tahle odvaha se svobodně vyjádřit nesmírně devalvovala, můžeš dnes napadnout třeba presidenta - a nic. Kydat hnůj na vládu - a nic. Zasměšňovat soudy nebo parlament - a nic.

   Ale jsou tu určité, zcela uměle postavené hranice. Zkuste napsat něco negativního o nějakému neziskovkáři - a máte na krku žalobu. Na Slovensku stačí darovat potřebným šek na 1 488 Euro a hned dostanete 4 roky natvrdo. Protože "skrytě propagujete nacismus". (Zdůvodnění jsem si musel přečíst několikrát, protože mi  připadlo jako vystřižené z Orwella. Číslo 1488 mi předtím neříkalo zhola nic.) Nebo zkuste odmítnout ubytovat cikánskou rodinu, protože se obáváte následných potíží, které obvykle přijdou. A máte žalobu pro rasismus. Dokonce od ombudsmanky. 

   O tom, co je správné  a co ne se (ne)spolehlivě dozvíte z mainstreamových médií. Ty mají progresivisté a havlisté dokonale ošéfované. Když patřičně nenadáváte na Rusko nebo na Čínu jste už presumptivně nějak podezřelí. Mít jiný názor na oteplování planety nebo na hnutí BLM vám taky moc neposlouží při kariérním postupu..  

  Je to návrat k tuhému socialismu nebo "betrizace"?  Asi něco mezi tím, je potřeba ovčany nějak dostat do stáda, aby zbytečně nepřemýšleli a šli pěkně spolu...

 

Ale - kam? 

To se dozvíte, až tam dorazíme. Zatím jsou to nepatřičné otázky.

   A do toho ten koronáč. Covid 19. Njednou se objevuje spousta mudrlantů, kteří mají svůj názor odlišný od oficiálního - a sdělovací prostředky ho šíří jak zběsilé. Je jedno, jestli je ten názor nějak podložený nebo je to jenom osobní názor mluvčího. Nebo spíše mluvky Není co psát na web, není o čem mluvit v rádiu, není co ukazovat v TV. A přitom je potřeba nějak přilákat publikum, protože je všude nasáčkovaná nějaká reklama na všelliké hovadinky. Na ty nejvíc. Takže je potřeba klikat, zobrazovat, sledovat peoplemetry. Jde přece o prachy a inzerent je náš zákazník, náš pán. Národ se následně rozdělí na chřipečkáře a covid-alarmisty a zběsile si nadává v diskuzích pod každým článečkem na netu. Každá strana má své guru, "kteří přece vědí". Ti ostatní pravdu nemají. 

Proč? Prostě proto!

    A tady se konečně dostáváme k hrdinům dnešní doby. Ne, nehodlám tu heroizovat práci lékařů, sester, hasičů a dobrovolníků. Ti sami nejlépe vědí, jak jsou potřební a platní a většinou o tom moc nemluví. Nepovažují se za moc velké hrdiny. Dělají co je potřeba, k čemu jsou povoláni nebo čeho jsou schopni.

   Ti praví hrdinové pocházejí z opačného tábora. To jsou ti, kteří chodí "bez náhubků". Když jsou přistiženi orgánem k tomu určeným buď sklapnou a roušku si nasadí, nebo odmlouvají až do okamžiku než jsou vykázání z tramvaje. Argumentů mají jako opice [cenzurováno]. 

   Přes roušku se nedá dýchat, protože odebírá ze vzduchu kyslík (a kam pak vlastně jde ten kyslík?), na roušce se drží bakterie,  které vydechjeme (kdy byly bakterie předtím, než je vydechli do roušky?) a hlavně - rouška omezuje jejich svobodu. Někteří, do té doby nepříliš známí právníci podávají žaloby na vládu, ministra, na kohokoliv, kdo je v čemkoliv omezuje a velmi nahlas to sdělují na sociálních sítích. A jejich tweety rády přebírají média. O citlivých a hrdých umělcích (to mi povídejte!) ani nemluvím. Máme přece svobodu slova, ne? A klidně tak mohou v úterý něco tvrdit, aby to ve čtvrtek popřeli. 

Prostě jsou něčím či někým omezováni, jsou to tedy vlastně omezenci. 

   Roušky prý omezují možnost kapénkové nákazy o 80%. Nevím, některé zdroje tvrdí tohle, jiné uvádějí jiná čísla. V každém případě nic lepšího zatím nemáme. A koronáč se vesele šíří dál. Někteří se nakazi a po karanténě se vrací do normálního života. Někteří onemocní vážněji a skončí s následky - nevíme na jak dlouho. Možná doživotně. A někteří umírají. A je jedno jestli "s covidem" nebo "na covid". Jim je to celkem jedno. V mnoha případech by ještě mohli dlouhá léta žít, pracovat nebo jen předávat zkušenosti. Díky našim hrdinům, kteří se nepodvolí "opatřením" ale umírají. 

   Na dnešek je dokonce svolána na Staroměstské náměstí v Praze demonstrace "Proti opatřením vlády proti koronaviru". Stovky policistů budou dohlížet, aby demonstrace proběhla "podle foršriftu". 

   V Bratislavě už taková demonstrace  proběhla v sobotu. Světlice, policie, vodní děla. Ale tamní hrdinové to ustáli. Někteří skeptici říkají, že to bylo jen několik set chuligánů. Kdepak, oni sami mají pocit, že jsou ozajstní hrdinovia. 

   Stejně jako ten mladý muž bez "náhubku na náplavce v u Vltavy, který včera do kamery prohlásil, že na žádný koronasvirus nebude brát ohled, protože žádná epidemie neexistuje, to se jen vláda se pokouší z občanů udělat ovce. Nebo stařík, který řekl, že stejně musí na něco umřít. 

   Takovým bych přál, aby si to zkusili na vlastní plíce. On takový bezprostřední strach ze smrti člověka přece jen přinutí uvažovat poněkud jinak. Méně velkohubě. 

   A tady se vrátím k Lemovi. Máme se dobře, bez ohledu na to, že zkrachují mnohé bary, restaurace, posilovny, divadla, hotely a koncertní agentury. Bez nich se nakonec dá žít. 

Parafrázuji Palackoho výrok "Byli jsme před nimi, budeme i po nich!"  Tisícům nebo, nedejbože, desítkám tisíců lidí ovšem ciovid 19 zkrátí jejich pobyt na tomhle světě. 

To ale naše hrdiny netíží. Oni se přece nenechají jakkoliv omezovat! Až do chvíle, mež jim ty malé bestie zabijí jejich blízké nebo se jim usadí na plících a oni budou v nemocnici lapat po dechu a doufat, že je z té nemoci, která neexistuje, doktoři dostanou.

   Jejich hrdinství je obyčejné sobectví, neschopnost jakékoliv empatie. Kdyby šlo jen o ně, prosím. Nechť aplikují Darwinův zákon přirozeného výběru. Každý se může rozhodnout, jestli ne ten sloup VN vyleze a dokáže přihlížejícím, nebo sám sobě, že na těch drátech žádné nebezpečné napětí není, když tam mohou sedět ptáci. 

   Ten myšlenkový zkrat není až tak neobvyklý. Můj dlouholetý, dá se říct celoživotní kamarád byl, než náhodou zbohatl, elektrikářem na Nové huti. Sloužil na trafostanici. A říkal, že na noční šichtě ho několiktát napadlo vzít žebřík a zkusit, jesli ten strach z 22 000 V není vlastně jen nějaká chiméra. Jestli je pravda, že tam to napětí vůbec je. Že voltmetry mohou ukazovat bůhvíco.  Sáhnout si na ty přívody. Ubránil se - protože žije - ale říkal, že to bylo dost silné pokušení. Mám pocit, že ty hrdiny dnešní doby pudí k jejich postojjům a čonům takové podobné myšlenky. Jestli vůbec něco jako koronavirus existuje, jestli to není jenom nějaká fáma, která je má zahnat do stádečka. 

   Náš hrdina chce nějak odstranit to "zařízení", které ho omezuje stejně jako Hala Bregga omezovala černá skříňka, znemožňujici havárii auta. 

   Někteří ale riziko potřebují. Vlastně - všichni ho potřebují. Každý jiné množství. Někdo pěstuje horolezectví. Jiný jezdí na "dobrodružné" výpravy. Někomu stačí se v autě  nepřipoutat a překračovat povolenou rychlost nebo nedbat na červená světla na železničním přejezdu.  Někdo potřebuje rizika víc, třeba předjíždět přes dvě čáry. A tam už (pro mě) končí oprávněnost riskování. Protože v protisměru si to může zcela předpisově šinout v autě rodinka se dvěma dětmi. 

A jak ti k tomu přijdou?        

    

Nakonec pár slov z Lemova románu.

 

...Hal Bregg potřebuje ze sebe dostat frustraci a tak opouští hotelogvý pokoj a vykročí do tmy. Chvíli jde po silnici, ale záhy zamíří k blízkému kopci. Zarputile se prodírá porostem stále výš, klopýtaje o kořeny a balvany. Na konci výstupu zchvácen a obklopen mrazivou tmou usedá na zem, aby dal průchod bolesti a poddal se věcem, které je tak těžké přijmout.

  „Společnost, do níž jste se vrátil, je stabilizována. Žije klidně. Rozumíte? Romantika raného údobí astronautiky minula. Je to tak trochu obdoba historie Kolumba. Jeho výprava byla něčím mimořádným. Ale kdo se dvě stě let po něm zajímal … o kapitány plachetnic? O vašem návratu byla dvouřádková zmínka v realu…“

   „To přece nemá žádný význam, doktore,“ ohradil jsem se. Jeho soucit mě začínal dráždit více než lhostejnost ostatních. Ale to jsem jemu nemohl říci.

   „Má, Breggu. I když si to nechcete připustit. Kdybyste byl někdo jiný, mlčel bych, ale vy si zasloužíte slyšet pravdu. Jste sám. Člověk nemůže žít sám. Vaše zájmy, to, s čím jste se vrátil, to je ostrůvek v moři ignorance. Pochybuji, že by si mnoho lidí přálo vyslechnout to, o čem byste jim chtěl vyprávět. Já mezi ty lidi patřím, ale mě je osmdesát devět let…“

======

Demoška na Staromáku

   Tak ta zmíněná demonstrace na Staroměstském náměstí proběhla podle předpokladu, asi 1 300 Pražanů s transparenty co všechno jim vadí - od vakcín počínaje přes roušky až po zavírání hospod, Babiš - stíhaný premiér ve střetu zájmů, lampasák plukovník Prymula a jeho střet zájmů, další členové vlády rovněž podezřelí ze střetu atd. Že přijedou rowdies a Antifa v počtu cca 600 ks., kteří už mají absťáík z toho, že se nehraje fotbal a nemají se tedy s kým porvat bylo předem známo, svolavatel ale akci neodvolal. 

   Na zastřešeném řečništi si podávali mikrofon ublížené existence, jejichž rodiče, ba i prarodiče někdo (jakákoliv vláda) perzekuoval. Nemohli jezdit do zahraničí (jako bych já mohl!) a kteří připravovali režimu nečekané šoky, když se ze zájezdu opravdu řádně vrátili a nezmizeli na Západě. (Možná právě tohle otřáslo komunistickým systémem natolik, že následoval rok 1989. Nebo to bylo jinak?) 

   Prostě řeči, které jsem už slyšel v roce 1989, 1970 a dále. Disent za jakéhokoliv režimu. Nespokojenci, ublíženci, zaškvary. Chyběl mi tu jenom jeden pán, který prozařoval tehdejší demonstrace svým neměnným projevem, zaměřeným na propagaci veganství. "Nejezte mrtvoly!" byl jeho slogan.

   Po několika minutách jsem to už jen poslouchal jako kulisu, ale pak jsem vypnul úplně. Připadalo mi, že stojím před paternosterem a už popáté jede kabinka s odřeným prahem a já marně doufal, že nepřijede.

   O půl šesté večer už zase bylo po všem. Rowdies se pochopitelně porvali s policií, ale ta byla silnější. 600 rváčů na 1000 policajtů. Pyrotechnika, tyče, TOI TOI záchodky a dlažební kostky na straně rváčů. Na druhé straně slzák, pendreky a vodní děla. Taky policejní jízda a jednotka se psy. Asi 200 zatčených, 8-10 potlučených, u policie žádný zatčený a asi tak stejně potlučených. Poničené záchodky, binec po celé ploše. Spousta "pražských čumáků" si věc natočila na mobily a bude tak mít kromě verbálního i obrazový materiál na zaneřáďování sociálních síti. Politologové a jiní experti to zítra na Psu i jinde patřičně rozeberou a jednoznačně určí viníky.  Sice každý jiné, ale o to přece vůbec nejde. Už teď se ozývají hlasy, že premiér nemá co žádat "přísné potrestání", že od toho jsou tu soudy. I když - proč by nemohl žádat? Může, ale soud tomu nesmí věnovat pozorost. 

   Hamáček i Babiš jsou překvapeni brutalitou chuligánů, Prymula zase tím, že nedodržovali rozestupy. Dokonalé dada. Babiška žádá přísné potrestání výtržníků, Hamáč zase hodlá nechat stíhat organizátora úvodní protivládní demonstrace, protože nedodržel podmínky. Těch lidí tam přišlo čtyřnásobek, než bylo povoleno. A nedodržovali rozestupy. Plukovník P. zase pravil, že se tam určitě nakazili nějací lidi koronáčem a bude možná kvůli tomu potřeba zavřít republiku - lock down. Jen na policejních manévrech ta legrace prý přišla Kotlinku na několik desítek milionů korun . Každého ovčana to přišlo jen na pár korun. Kdo by na tom šetřil!

   Večerní TV noviny měly velké téma, zítra to bude na všech webech rozebírat spousta rozumbradů. Na sociálních sítich se budou chvíli hádat o něčem jiném než o koronáči. Celkově se dá říct, že se nám ta nudná pražská neděle docela vydařila. 

 

  Prohlížel jsem si chvíli fotky a videa z onoho představení a zjistil, že mě nelekají ani tak ti rváči, ti vypadali jako obvykle, ale spíš ty tupé ksichty "poklidných demonstrantů". To je podle mě skutečné nebezpečí.  

Opravdu naštvaný "prostý lid".