Indoktrinace animositou

Výchova k nenávisti

 

Pohodář. A je to jenom pes. Nebo právě proto, že to je "jenom" pes?

   Tahle úvaha měla ještě dneska ráno daleko více písmenek. Jenže jsem zjistil, že se opakuji, sice jinými slovy, ale opakuji. Ale opakování není vždy matkou moudrosti. Takže jsem mazal a mazal. Snad to, co zůstalo, bude mít smysl.

Něco málo od verpánku

   Ve volných chvílích (teď mi jich momentálně moc nezbývá, tak leda pověsit někam nějakou tu jedovatost) se snažím vyškrtat zbytečná slova v článečku o "Výchově k nenávisti". Bude, bude, ale hned. Zatím pár myšlenek Schumacherových.  

Bitva o Azovstal je už minulostí

Propaganda běží stále a ve válce ještě mnohem drsněji. 
Nezbývá než konstatovat s klasikem. "Všichni lžou!"

   Dlouho se bojovalo o Azovstal, obrovský ocelárenský komplex u Mariupulu, kde se kolem 19. března stáhli vojáci, bránící Mariupol před ruskou invazí. Podnik spadá do impéria nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova který vlastní v Mariupolu dvě velké ocelárny. Firma minulý týden uvedla, že nebude za žádných okolností pracovat pod ruskou okupací a že obléhání Mariupolu vyřadilo z provozu více než třetinu výrobních kapacit ukrajinského metalurgického průmyslu. Ukrajinští vojáci se stáhli napřed na nepřehledné území závodu a pak do jeho podzemí, které bylo za dob Sovětů vybudováno jako obrovský protiatomový kryt. Spolu s technickými tunely to vytvořilo naprosto nepřehledný terén a ruské vedení se rozhodlo tamní ukrajinské bojovníky v areálu uzavřít, protože jejich vyhnání z podzemí by bylo možné jenom za obrovských ruských ztrát. 

RUSKO se mstí aneb žert "pa russkom spasóbu".

    Bývalý umělecký ředitel Vakhtangova akademického divadla Rimas Tuminas v Moskvě byl vyřazen ze seznamu příjemců vládní ceny za umění v roce 2021. Toto rozhodnutí učinil ruský premiér Michail Mišustin. Dokument podepsaný šéfem ruské vlády je zveřejněn na oficiálním portálu právních informací.

    Rimas Tuminas byl uměleckým ředitelem Vakhtangovova divadla v Moskvě od roku 2007. Ale 6. května 2022 tuto pozici náhle opustil. Tisková služba Státního akademického divadla Vachtangova informovala, že od 1. března byl Tuminas v Litvě ze zdravotních důvodů a v souvislosti s potřebou léčby. Na léčení si vzal dovolenou a sám si ji zaplatil.

    TASS připomíná, že Rimas Tuminas získal cenu za nastudování hry Oidipus Rex. Laureáty vládní ceny za kulturu se v prosinci 2021 stalo šest lidí. Příspěvek každého z nich k umění a rozvoji ruské kultury se odhadoval na 3 miliony rublů.

   Tuminas přišel o svou kulturní cenu kvůli žertu. Dne 4. května mu zavolali ruští vtipálci Vladimir Kuzněcov a Aleksey Stolyarov a v roli ministra kultury Ukrajiny a jeho tajemníka nabídli režisérovi Tuminasovi, aby inscenoval hrdinskou hru "Můj přítel Bandera", s čímž režisér ochotně souhlasil. Souhlasil i s návrhem vést podvratnou činnost ve Vachtangovově divadle a diskreditovat ruské kulturní osobnosti v Evropě.

   „Nastal čas, ti, kdo mluví upřímně, by měli být odstraněni, vymazáni z paměti, pokud je to možné“ řekl do telefonu Rimas Tuminas, umělecký ředitel Státního akademického divadla Vachtangova. 

No - a někdo to nahrál.

Inu, chybička se vloudila. 

Tohle se ovšem může stát každému. Jsem zvědavý, kdy to někdo na někom zkusí u nás.

   Trošku mi to připomíná nedávný hon na Jarka Nohavicu. Ale jen trošku. Toho nikdo neprovokoval a on nic "protistátního" neprohlásil. A ani cenu mu Putin neodebral.

(Přeloženo z ruských webů.)

O slavení

Nedělní fejeton

    Když už je řeč o slavení. Co je to "slavení"? Jak se projevuje při různých příležitostech?

   Mám je spojené s tím, že lidé jsou svoláni na nějaké místo, tam většinou oblečeni v tom lepším co mají či v doporučeném občanském či případně jiném obleku vyjadřujícím organizovaný či alespoň požadovaný politický názor, postávají či za zvuků kutálky hromadně chodí sem a tam, či obojí, a provolávají příslušná hesla znějící z ampliónu. Také je tam více lidí v rozličných uniformách policejních a vojenských, podle toho, co se slaví. Lidé nosí rozličné barevné cedule s obrázky a nápisy, mávají na někoho kdo obklopen strážemi viditelnými i tajnými obvykle stojí na nějakém pro takový účel zhotoveném vyvýšeném místě ozdobeném prapory, vlajkami, obrázky a nápisy. A on mává jim. Nechají se vidět svými nadřízenými, sousedy, školními řediteli. Pak obklopí stánky s občerstvením a s jindy běžně nedostatkovým zbožím.

   To jsou mé vzpomínky na slavení. Radostná setkávání o Vánocích, Velikonocích, narozeninách jsem za slavení nepovažoval.

   Nynější dny? Člověk si jen tak, prostě, vzpomene. Na vyprávění těch, kteří tu už nejsou, o tom jak to tehdy bylo.

    Třeba i na nějaké místo položí kytičku. Doufaje, že za to neskončí v kriminálu. Třebaže podle některých by skončit měl. Protože máme svobodu, demokracii a lidská práva. Ne jako kdysi. V době, kdy vládli ONI, kdy z toho ještě neměl rozum, a to hlučné barevné cirkusové představení se mu tuze líbilo. A že nejsme jako ONI.
 

Opravdu nejsme?

Schumacher      

Ján Čarnogurský: Argumenty o Ukrajině

Ján Ćarnogurský
bývalý československý politik

   Válka na Ukrajině stále trvá a Západ se noří do protiruské hysterie. Opakovaně uvádí argumenty, které popírají historickou přednost Západu, logickou koherenci. Uvedu proto stručný přehled argumentů, které Západ nechce slyšet a neumí na ně odpovídat.