O slavení

Nedělní fejeton

    Když už je řeč o slavení. Co je to "slavení"? Jak se projevuje při různých příležitostech?

   Mám je spojené s tím, že lidé jsou svoláni na nějaké místo, tam většinou oblečeni v tom lepším co mají či v doporučeném občanském či případně jiném obleku vyjadřujícím organizovaný či alespoň požadovaný politický názor, postávají či za zvuků kutálky hromadně chodí sem a tam, či obojí, a provolávají příslušná hesla znějící z ampliónu. Také je tam více lidí v rozličných uniformách policejních a vojenských, podle toho, co se slaví. Lidé nosí rozličné barevné cedule s obrázky a nápisy, mávají na někoho kdo obklopen strážemi viditelnými i tajnými obvykle stojí na nějakém pro takový účel zhotoveném vyvýšeném místě ozdobeném prapory, vlajkami, obrázky a nápisy. A on mává jim. Nechají se vidět svými nadřízenými, sousedy, školními řediteli. Pak obklopí stánky s občerstvením a s jindy běžně nedostatkovým zbožím.

   To jsou mé vzpomínky na slavení. Radostná setkávání o Vánocích, Velikonocích, narozeninách jsem za slavení nepovažoval.

   Nynější dny? Člověk si jen tak, prostě, vzpomene. Na vyprávění těch, kteří tu už nejsou, o tom jak to tehdy bylo.

    Třeba i na nějaké místo položí kytičku. Doufaje, že za to neskončí v kriminálu. Třebaže podle některých by skončit měl. Protože máme svobodu, demokracii a lidská práva. Ne jako kdysi. V době, kdy vládli ONI, kdy z toho ještě neměl rozum, a to hlučné barevné cirkusové představení se mu tuze líbilo. A že nejsme jako ONI.
 

Opravdu nejsme?

Schumacher