 |
Jurij Podoljaka, novinář |
Dnes dopoledne jsem si chtěl poslechnout, co se děje na ukrajinsko-ruské frontě a tak jsem si zavolal blog novináře Jurie Podoljaka. Místo aby nevzrušeným hlasem a s mapami v pozadí odrecitoval současný stav konfliktu, mluvil o obecných a docela odtažitých věcech.
Jurij má dobré informace, lepší než v generálních štábech obou armád nebo satelitním centru USA, protože, jak sám říká, má k dispozici velký počet dobrovolných neplacených zpravodajců na obou stranách. Mě na tom zaráží jen jedna věc - ani jedna strana se příliš nezabývala tím, co prochází sítěmi GSM. Ani jednu stranu nenapadlo ty sítě sledovat nebo vypnout. Odhaduji, že na sledování není dost technických prostředků (počítačů i lidí) a totální vypnutí by zcela paralyzovalo veškerý občanský život. Odhaduji, že v těchto krajích je mobil velmi významným spojovacím prostředkem - protože jediným.
Pochopitelně je to nepříjemné zjištění, že jsme pořád menšina a dovoláváme se práva křikem. Ale je to tak. Jsme jako Gréta Thunberg (-ová). Dnešní Danielův článek popisuje podstatu problému. Národ/lid/obyvatelstvo/ovce - je jedno, jak tu většinu nazveme je opravdu pod hypnózou TV, jednak té veřejnoprávní ČT, i té Prima americké CNN a dalších (i soukromých) stanic, které nemají odvahu změnit narativ, protože je to - narativ. Kdo se odchýlí z cesty, je libtardy "uštěkán", jsou mu odebrány reklamy atd. Reklamy mu odeberou firmy, které se rovněž bojí o to, aby se jejich výrobky dobře prodávaly.
Platí tu bohužel staré komunistické heslo "Kdo nejde s námi, jde proti nám!"