Mentalita / nacionalita / kultura / ideologie

Jurij Podoljaka, novinář

   Dnes dopoledne jsem si chtěl poslechnout, co se děje na ukrajinsko-ruské frontě a tak jsem si zavolal blog novináře Jurie Podoljaka. Místo aby nevzrušeným hlasem a s mapami v pozadí odrecitoval současný stav konfliktu, mluvil o obecných a docela odtažitých věcech. 

Jurij má dobré informace, lepší než v generálních štábech obou armád nebo satelitním centru USA, protože, jak sám říká, má k dispozici velký počet dobrovolných neplacených zpravodajců na obou stranách. Mě na tom zaráží jen jedna věc - ani  jedna strana se příliš nezabývala tím, co prochází sítěmi GSM. Ani jednu stranu nenapadlo ty sítě sledovat nebo vypnout. Odhaduji, že na sledování není dost technických prostředků (počítačů i lidí) a totální vypnutí by zcela paralyzovalo veškerý občanský život. Odhaduji, že v těchto krajích je mobil velmi významným spojovacím prostředkem - protože jediným. 

   Jurij Podoljaka se zabýval tím, co vlastně vede ke vzniku národa a státu. Jestli je podstatný jazyk nebo spíše mentalita lidí, kteří nakonec vytvoří národ. Původně nevelké rody, knížectví nebo, chcete-li hordy se při nějaké příležitosti spojí a vytvoří větší celek. Národ. Podoljaka dochází k názoru, že to není jazyk nebo původ, který vede pranárody ke spojení, nejsou oním tmelem. Tim se jeví společná nebo příbuzná mentalita. Směřování. Tak vznikl i ruský národ. Většinou při nějakých sporech nebo válkách. Jazyk různých kmenů se začíná ovlivňovat, až vznikne společný jazyk i když má různá nářečí. Podstatné je, aby měli společné zájmy. Tedy ideologii. A kulturu. Jako příklad uvádí i český národ, který vznikl spojením různých rodů či snad kmenů. Společně byli silnější a mohli se ubránit jiným skupinám, které si činily nárok na jejich území, přírodní bohatství nebo vojenský vliv. 

Po velkých bitvách, kdy se na jedné straně
spojí více rodů obvykle vznikají národy

   Rozdělování takových celků podle jazyka nebo prapůvodu je kontraproduktivní. Co ale musí mít společné je právě ta mentalita a kultura. Aby si rozuměli a byli schopni se společně domluvit. Proto nacionalismus je z hlediska národa škodlivý. Může mít odstíny, ale ty nesmí rozbourat celek. Pokud původní "pranárody" nemají stejnou nebo velmi podobnou mentalitu, národ nevznikne.

    Kultura bývá obvykle také dost podobná i když folklór může být různý. Jinak vypadají písně a kroje valašské nebo gorolské a přesto Valaši i Slezané bez problému pociťují sounáležitost. Jsou to všichni lidé z České kotliny. Češi. Včetně Hanáků, Psohlavců a jiných rozeznatelných skupin. 

Národností je  ve státě  více. Někteří tam žijí dlouho jako menšina, někteří se tam přistěhují a menšinu vytvoří. A někdy jsou menšiny utlačované a stát se stává národním, jindy si zase menšiny uzurpují větší práva, než jim přirozeně přísluší a stát se pak rozpadá. Ve státě totiž nemusí být společná mentalita. Stát je organizace. Takže třeba mentalita Romů nebo Němců je určitě jiná, než mentalita Čechů. Nebo Vietnamců. Nebo naopak je mentalita podobná, i když původ (nacionalita) i jazyk je jiný. Pak už je to soužití národů v jednom státě a může se povést když se "cizí" národnost se asimiluje, přizpůsobí (Poláci, Rusové) nebo vytrvale etnicky izoluje (Romové), ale zachovává ideologii většiny.  Ale to už zabíhám do podrobností. Podstatou je, že má-li vzniknout životaschopný národ z původních "rodů", musí mít hlavně podobnou mentalitu, kulturu a ideologii.  Vlastní nacionalita (původ) není důležitý.  Jakmile se začne hrát na nacionální kartu, vždy je to spor o něco jiného.

   Mnohonárodnostní Ukrajina je varovným příkladem státu, který snad ani neměl vzniknout. Národnosti se tam separují, jedena se vyvyšuje nad druhou, kterou začne utlačovat a výsledkem se stát bez společného směřování. Bez jednotící myšlenky, stát ovládaný několika oligarchy pouze k jejich prospěchu. Snadno ovladatelný zvenčí. Čili zpětný rozpad na jednotlivé kmeny nebo hordy. Nakonec se asi rozpadne na jednotlivé národnosti (Ukrajince, Poláky, Židy, Rusy) a až nějaký dějinný otřes by je mohl opět spojit. Otázka je, jestli by to bylo rozumné. SSSR se taky rozpadl z důvodu, že mentalita a tím pádem i ideologie, směřování jednotlivých republik byla příliš odlišná. 

A Ukrajina? 

Zatím se tam národnosti vzájemně nenávidí a zabíjejí. 

I ideologie je už zcela nekompatibilní.

Ale týká se to jen části obyvatel. Jak velké se pozná až po konci války.