Pár myšlenek od verpánku

O vzniku křesťanství

   Jsem zvědavý na reakci Židovské obce a Velvyslanectví státu Izrael a vybraných intelektuálů, kdyby například Parlament České republiky pro Čechy odhlasoval pravidla pro nabývání občanství a majetku a pro uzavírání manželství, obdobná těm v Izraeli. Pak by došlo i na argument, že nejsme vyvolený národ. Inu, někde se začít musí a za pár tisíc let by to už divné nepřišlo...Ale je to čím díl těžší. Dřív to bylo snadné. Žádné OSN, Rada bezpečnosti, Haagský tribunál, CNN, CBS, BBC, ani Petr Uhl nebyli. Stačilo se dovedněji než ostatní ohánět mečem a když se vám to dařilo pár set let a vybrali jste si správné božstvo, pokud možno imaginární, aby se nedalo rozbít ani ukrást a pokud možno jediné, aby se samo se sebou nehádalo, cesta k vyvolenosti byla otevřená. Když už se to nevděčné remcání zástupů nedalo vydržet, vylezli jste na kopec, aby vás nikdo neotravoval a do placatého šutru vyrejpali "Několik vět". Pak jste slezli dolů a dostali hysterčák, že oni se klaní něčemu co si uplácali zatímco vy jste se nahoře mordovali s tím šutrem. Mrskli jste s ním o zem, hrozně zanadávali a protože ausgerechnet přišla bouřka a prásklo to nedaleko ležení, dodalo to vašim slovům váhu. Pak jste se zase s klením a s nákladem šutrů drápali do vršku a znovu rejpali. A jak jste byli na své soukmenovce nasraní, tak jste k původním osmi přikázáním přidali další dvě. Nepokradeš a nesesmilníš. Pak zas přišel jeden chlápek kterej hlásal, že všichni lidi by na sebe měli hodnější, leč označili ho za tuneláře a ukřižovali. A tak vzniklo křesťanství a spadli jsme do toho všichni.

Nejde o to kdo s kým bude "vládnout".

   Jde o to jak bude vládnout v mezích objektivních ekonomických a zahraničně-politických (jak jinak než ekonomicky podložených) mantinelů. A ty jsou tak úzké, že nějaké extremistické vylomeniny vylučují. Čili, ať to bude ten či onen, makroekonomický impakt-faktor bude nevýznamný. V současných poměrech je dlouhodobá stabilita vlády určována spokojeností obyvatelstva. Bez ohledu na to, jestli fasáda domu ve kterém bydlí bude na přechodnou dobu domodra nebo dorůžova. Jak se komu v něm bude bydlet není dáno kosmetickými změnami ale tím, jakou iniciativu sám vyvine. Ovšem těm, kteří místo toho hltají drby "z vyšší politiky" plnící televizní obrazovky a stránky většiny deníků, marní svůj čas neplodným politizírováním a odevzdaně civí na vládu v naději, že nějaká jim konečně zajistí vytoužený nálet pečených holubů do huby, není pomoci.

Až by nějaký recidivista přišel nafackovat soudci?

   Proč ne? Justice neschopná ochránit sama sebe není způsobilá chránit jiné. Tedy ptejme se po příčině, že soudce má takové obavy. Ptejme se, co změnit, aby takové obavy neměl. Aby je neměl kdokoli jiný. Když státní moc namísto aby zjednala bezpečí, nabádá spořádané občany, aby v noci nechodili přes park, vyhýbali se temným uličkám, z automobilu a chalupy nedělali trezor, zavřeli sami sebe za pancéřové dveře a na svět pohlíželi přes mříže, proč by nějaký soudce či jiný představitel státní moci nemohl tu a tam dostat přes držku.

Efektivita soudní moci a ochrana soudce.

   Není to až tak složité. Moc soudní je součástí moci státní, na kterou je třeba pohlížet jako na funkční celek tvořený mocí zákonodárnou, soudní, výkonnou. Jeho výsledná efektivita záleží na nejslabším článku. Ponechám-li stranou, zda moc zákonodárná poskytuje moci soudní výkonné nástroje a do jaké míry je moc výkonná schopna zajistit podporu moci soudní, je třeba se zamyslet na tím, zda to mimo jiné, není fungování moci soudní, jako jedna z příčin nízké ochrany poskytované státní mocí. Pokud si soudci stěžují na vysokou zatíženost danou vysokým počtem projednávaných případů, vezměte v úvahu zastoupení recidivy a výši ukládaných trestů. Na jednotlivých případech vícekrát trestaných pachatelů za pravidelně páchanou trestnou činnost lze prokázat význam délky trestů odnětí svobody na recidivu. Lze prokázat, že u takových pachatelů jen využitím celého rozpětí trestní sazby je možné snížit počet spáchaných trestných činů. Bohužel, v mnoha případech jsou opakovaně ukládány tresty odnětí svobody v dolní polovině sazby, nebo tzv. "výchovné tresty". V takových případech je počet spáchaných trestných činů nepřímo úměrný délce pobytu takového pachatele na svobodě. Jednou z příčin ukládání nízkých trestů je rozhodovací praxe odvolacích soudů. Všeobecně, příčinou soudobé neefektivity represivního aparátu je recyklace pachatelů, namísto jejich redukce v minulosti. Abych se vrátil k bezpečnosti soudců : míra jejich bezpečnosti je úměrná míře bezpečnosti ostatních občanů. Není důvod, až na zcela mimořádné konkrétní případy, proč by soudci a jiné osoby v obdobném postavení, včetně ústavních činitelů měli být chráněni více než ostatní občané. Je žádoucí aby ti, kterým je svěřena zákonodárná, soudní a výkonná moc, sami pocítili důsledky svých rozhodnutí. Současný kritizovaný stav je důsledkem absence takové zpětné vazby.

Hácha byl mimořádně slušný a charakterní člověk.

   Převzetím úřadu prezidenta na sebe vzal osobní oběť v úmyslu mírnit dopad okupace na český národ a učinil tak s vědomím veškerého rizika, i že bude nepochopen a odsouzen, jak o tom svědčí jeho osobní korespondence. Na rozdíl od Beneše, který s ním udržoval spojení a který po návratu z bezpečí londýnského exilu ho v zájmu své kariéry hodil přes palubu. Ostatně, ani Emanuel Moravec nebyl až takový lump jak se uvádí. Hochštěpler, kolaborant...Ale v osmatřicátém burcoval za obranu Republiky. Marně. Tak podle hesla „nemůžete-li je porazit, přidejte se k nim“, vsadil na špatného koně a připojil se k „vítězné“ straně. O jejím konci rozhodl boj na frontách a ne amatérská a zničující hra na "Národní odboj". Cenné byly především zpravodajské informace, pasivní rezistence a v menší míře cílené sabotáže. Z bezpečí odstupu desítek let a se znalostí jak to dopadlo, soudit kdo co kdy měl udělat je tak snadné, že ? Obdobně vědět o listopadu devětaosmdesátého, to byste to těm komundírům už v říjnu natřeli ! A za dvacet let se zase budete hádat o to kdo co měl udělat dneska.

Žižka byl lump.

   Mordýř, kterému se loupežničina nevyplácela a tak se dal najmout do královských služeb. I Polní obec táborská byla lotrovskou verbeží. "Spanilé jízdy" byly loupeživými výpady, protože ve zplundrovaných Čechách už nebylo co jíst. A pracovat, to se ve vidinách konce světa hlásaného psychopatickými vizionáři nechtělo. Zaplaťpámbu za Lipany. A méně Husitů a více Komenských.

Co asi tak Hácha mohl dělat. Orodoval, přemlouval, ukecával a chlácholil.

   Víc dělat nemohl. Tu a tam mu něco vyšlo. Pomohl odvlečeným českým studentům. A podával zprávy Benešovi. Svoboda byl zrádce a Dubček, no jak to říci, byl holt komunistou až do smrti. Jediný, kdo zachoval statečně, třebaže to nepomohlo, byl Kriegel. Ono i ve zdejších diskusích zaznívá lecos z minulého. Že lepším předsedou ČSSD by byl ten či onen, kdo by mu měl radit, jaké ministry by si měl vybrat. Dost podobné byly tehdejší diskuse, kdo by byl lepším generálním tajemníkem a kdo by měl být v politbyru, Dubček, Černík, Mlynář, nebo Bilak, Husák... A v Moskvě ten či onen že by byl lepším generálním tajemníkem. Čili stále stejná chůze v uzavřeném kruhu za fanglí ignorující jiné varianty než ty na transparentu neseném vpředu.

Pohádka na dobrou noc.

   Bylo nebylo. Žil byl jeden příkladný nacionální socialista Hans Gruber. Jeho podkolenky svítily bělostí, vyžehlená hnědá košile neměla poskvrnky a jeho pravice se jako blesk zdvíhala v předepsaném pozdravu. Jednoho dne při pravidelné obchůzce rajónu spatřil stařečka jak se v hustém provozu marně snaží přejít silnici. Bedlivě si ho prohlédl, a když v jeho tváři neshledal žádné nearijské rysy, dobře trénovanou pravicí rázně zastavil provoz v obou směrech a stařečka převedl na druhý chodník. "Děkuji ti, synku," pravil stařec. "Za dobrodiní, které jsi mi prokázal, ti splním jedno přání." "Přeji si vybudovat Čtvrtou říši," hrdě odpověděl Hans. "Stařec se zamyslel a po chvíli pravil "Staniž se. Ale pod jednou podmínkou. Nikdy, ani jedinkrát při tom nesmíš pomyslet na jméno Adolf Hitler." Pak zmizel. A tak pokud Hans nezemřel, tu Čtvrtou říši buduje dodnes.

Před vpádem ruských hord na Ukrajinu, ba i před Majdanem sepsal 

Schumacher