 |
| Co vidíte? Pavouka? Africkou taneční masku? Tvář Ďábla? |
Protestsongy mívají dvojí životnost. Jednu, tu krátkou, aktuální a druhou, která přetrvává. Stačí změnit pár slov. Proč tou tak je? Protože se sice rychle mění nálady ve společnosti - ale lidská povaha zůstává stejná. Takže i problémy zůstávají stejné, jen se jim jinak říká. Někdy stačí předpona "neo-", jindy se na daný jev vymyslí slovo nové. Třeba "progresivismus", pokrokářství. Pokud srovnáte jeho teze s komunismem nebo neokomunismem, najednou máte problém "najít deset rozdílů". Někdy je to slovo reinkarnované. Nacismus. Nacionální socialismus. Je to nejen německá záležitost. Jakákoliv přehnaná snaha o preferenci jedné národnosti na úkor národnosti jiné je nacionalismus, nacismus i když tam ten základ, "socialismus" chybí. Je nahrazen o to větší "nacionalitou". Ukrajinskou, polskou, ruskou... Ale taky i "národností evropskou", což je dokonalý oxymoron. Evropská unie složená s národnostních států přece nemá nějakou "národnost" protože jich má spoustu.
Měly by si být rovny.
Jenže nejsou. Eurosajúz, jak EU říkají Rusové je proto organizace, která se pozvolna bortí. Jednotlivé státy mají své zájmy, které narážejí na zájmy druhých mocnějších států nebo na zájem EU, což je obvykle osobní zájem některých členů jejího vedení, které pak bačuje ty ostatní. Kdo ovlivňuje tyhle činovníky je mi nejasné. Snaha o blaho všech občanů EU to určitě není.
StK
