Jak kočky obsadily modrou planetu

Napsala Dana - Mabdet

   Milí přátelé, já jsem kocourek Píďa a rozhodl jsem se, že napíšu hodně napínavou povídku, vlastně budu psát seriál. A protože to nezvládnu vlastní tlapkou, jelikož jsem před třemi lety odešel z této planety za Duhový most, použiju k tomu mou milovanou dvounožku. To jí vždycky ve snu převyprávím jednu kapitolu, ona to pak ve dne napíše a bude to. Ostatně nemyslete si, že když už nepoužívám svoje tělo, že už nejsem. Minimálně žiju ve vzpomínkách všech, kteří mě měli rádi a v srdci mé dvounožky, a tak ji můžu chodit navštěvovat kdy si vzpomenu. Ostatně, tady na vaší modré planetě jsem byl opravdu dlouho, víc jak devatenáct let, a to je na kocourka slušný výkon. Jenže už mě to ani nebavilo, a taky to tělo už bylo opotřebované, zlobilo a neposlouchalo mě. Tak co s ním? Až budu chtít, tak zase přijdu jako malé kotě. Jenže nejdřív musím napsat ten seriál.

   Tak vy si vážně myslíte, že kočičí rod pochází ze Země? Omyl přátelé. Kočky mají svou krásnou planetu tak hluboko ve vesmíru v jiné dimenzi, že ji ani ten největší dalekohled neuvidí. Krásně a spokojeně si tam žily a mňoukaly ve vzájemné lásce (to vy dvounožci neumíte) a množily se.

= = = = =

Léčitelé

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

 

   Kočky si na té své planetě krásně a spokojeně žily a mňoukaly ve vzájemné lásce a množily se. Všichni víme, jak ukrutně rychle se kočky množí, všude byla samá koťata a koťata – prostě populační exploze. A naše planeta nebyla tak velká, aby se tam všichni vešli. Takže Velká kočičí rada se usnesla, že se musí část obyvatelstva přestěhovat a našla pro ten účel překrásnou modrou planetu. 

   Pravda, trochu daleko, ale pro otevřenou mysl není žádná vzdálenost překážkou. Nezapomeňte, že kočky vládnou velmi silnou magií. Přestěhování je dodnes dobrovolné, jenže pro velký zájem musel být vytvořen pořadník, jinak by naše kočičí planeta mohla taky zůstat prázdná. Každá kočka dostane na starost jednu lidskou rodinu, pomáhá jim a dodává energii když jsou unavení nebo nemocní. Škoda jen, že dvounožci neovládají telepatii jako my kočky, takže někdy je těžké se s nimi dorozumět. To jim můžete desetkrát mňouknout že máte hlad, oni dělají že neslyší. Pravda, jsou mezi nimi i výjimky, někteří už pomalu začínají chápat, že jsme my kočky vyšší bytosti a podle toho se s námi musí zacházet. A nebo: kdo z nich chápe, že máme schopnost léčit? Divíte se? Ale je to tak, když dvounožce něco bolí, tak si lehnu na to místo na jeho těle a pustím do něj léčivou energii zvící Temelínu…

pokračování příště