Svět podle Atapany

   Atapana, občanským jménem Mnislav Zelený je český etnograf, který projel kus světa. Byl dokonce zvolen náčelníkem jednoho indiánského kmene, žijícího v jihoamerickém pralese, Amazonii. Jeho pohled na svět je nezkažený politikou našeho světa. Jednoduchý, čistý, přírodní pohled na svět.

   Poslechněte si pozorně, co říká a sami posuďte, zda nějak podvádí. Jaký je to propastný rozdíl od ostatních komentátorů, novinářů nebo politiků našeho světa...

Židi, sionisti, semité a jevrejové...

 V Kotlince je prakticky nemožné se s nějakým člověkem židovské víry nepotkat. Většinou si ani nevšimnete, že není bezvěrec nebo křesťan jako my. Nedává svoji víru, svůj způsob života nijak na odiv. 

O několika z nich jsem to dlouho nevěděl. Příšel jsem na to, až když došlo na řešení nějaké mezilidské situace nebo pracovního problému. Židé ho řeší jinak než my, gójim. Přiznávám, že většinou praktičtěji, lépe.

Homo Derisor

 Člověk Nenávistný

    Pochopil jsem: tihle lidé jsou morální a citová lůza, která, aby se cítila dobře, musí mít koho nenávidět, mít nad koho se povyšovat, bez toho by ani nemohli žít. Včera to byla Ukrajina (na to už se zapomnělo), dneska je to Rusko a Čína, zítra to bude kdokoli, na koho jim páníček ukáže. 

(Alef Nula)

    Je to podruh čeledi Homo. Vzniká obvykle po ztrátě části kognitivních schopností Homo Sapiens, protože když chceme vyřešit jakýkoliv problém, nenávist to jenom komplikuje. Dokonce i když jde o život. O naše vlastní bytí nebo nebytí. 

Echt rasismus

Aretha Franklin. Mladá, krásná - a zpívá jí to.

Louis Armstrong - Satchmo

Černý sympaťák.

   Od Západu se nám poslední dobou "šíři takový nešvar". Naskakujeme znova na rasismus? Není totiž žádný nový nebo "anti" rasismus. Je to pořád ten samý rasismus. 

A předsudky. Jsou tu odjakživa. Jenom se změnil úhel pohledu. Menšiny se snaží diktovat svůj pohled většinám. Tedy vlastně popírají demokracii v jejím původním významu.

Rasismus jako fakt

Muhammad Ali

Poslední dobou se pořád šermuje rasismem. Bílým, černým, žlutým. Ku-klux-klan versus Black Live Mater. Cikánská komunita v Česku atd...

   Přitom se jedná o běžný jev v přírodě, který vlastně způsobuje, že jsou různé druhy zvířat. Výběr partnera je ovlivněn tím, jak se partner vypadá a jak se chová.Funguje na všech úrovních. Kdyby nefungoval, měli bychom jen jeden druh motýlů. Co evoluce rozdělila by se stále průměrovalo a všichni motýli by vypadali stejně.

   Vznešeněji se rasismu říká zachování diverzity druhů. To, co je v přírodě naprosto běžné se někteří "inženýři lidských duší" pokoušejí představit jako něco nepřípustného.

  Cassius Marcellus Clay alias Muhammad Alí, někdejší slavný boxer a trojnásobný mistr světa se o rasismu rozpovídal v jednom TV pořadu. Jeho názor, názor poměrně prostého člověka je určitě dnes velmi zajímavý. Ten TV záznam má už cca 50 let.

Video jsem dostal mailem a nenašel jsem na něj odkaz. Takže ho prezentuji tak, jak umím.

Vášnivé povahy

     Vášnivé povahy se jmenuje jedna z knih Oldřicha Šuléře. S tím pánem jsem se znal spíše přes jeho knížky a jeho syna Martina, který byl v mém kolektivu. Tedy v partě zvukařů, které se tehdy říkalo "randál družstvo" protože jsme v našem uměleckém Ústavu  vytvářeli jen v několika málo lidech ten největší kravál - tedy pokud si to režisér přál. Ale to je jaksi nepodstatné. Podstatné je, že jsem tu knížku četl hned po jejím vydání a osobně  poznal postavy, které spisovatel sice nejmenuje,  ale každý insider je poznal. Tehdy bylo divadlo a rádio poměrně dost propojené, takže v nich byli lidé z obou "ctihodných institucí" a mnozí i v obou pracovali. 

    Takže jsem ty vášnivé povahy, které se pohybovaly v prostředí ještě "předsametovém" poznal osobně, pracovně i mimo. Proto poznám člověka, který se rozhodl pro nějakou ideologii a trvale v ní žije ačkoliv nemusí a veškeré činy, které jeho přesvědčení nějak narušují ihned zatlačuje ve své hlavě do pozadí. Aby měl hlavu čistou a přehlednou.

New deal

  4. dubna 1984. Včera večer v kině. Samé válečné filmy. Jeden velmi dobrý o lodi plné uprchlíků bombardované někde ve Středozemním moři. Obecenstvo se ohromně bavilo při záběrech, na nichž se velký tlustý chlap pokoušel uplavat před helikoptérou, která jej pronásledovala; nejdřív ho bylo vidět, jak se převaluje ve vodě jako delfín, potom ho bylo vidět přes zaměřovače kulometu helikoptéry, pak v něm byly už samé díry a moře okolo se zbarvilo do růžova a potom se potopil, jako by těmi dírami do něho pronikla voda. obecenstvo řvalo smíchy, potom bylo vidět záchranný člun plný dětí a nad ním se vznášela helikoptéra, na přídi seděla žena středních let, možná židovka, s tříletým chlapečkem v náručí. chlapeček křičel hrůzou a ukrýval tvář na její hrudi, jako by se chtěl zarýt až do ní, a ta žena ho objímala a konejšila, i když sama byla ztuhlá hrůzou a stále ho co nejvíc kryla tělem, jako by si myslela, že ho její náruč uchrání před střelami. potom helikoptéra shodila dvacetikilovou bombu, strašlivý záblesk a celý člun se rozletěl na třísky. následoval úžasný záběr na dětskou ruku jak stoupá vysoko vysoko do vzduchu to musela brát nějaká helikoptéra s kamerou ve špici v řadách vyhrazených pro členy strany se ozval obrovský potlesk ale nějaká žena dole v proletářské části kina strhla povyk a křičela že by to neměli před dětmi ukazovat a že by to neměli to není pro děti to není až ji policie vyvedla vyvedla nikdo se nestará myslím si že se jí nic nestalo nikdo se nestará o to co říkají proléti typická prolétská reakce oni nikdy…

Potud George Orwell a jeho "1984"

Judo v politice

 Jedním z pouček v judu je, že protivníkově akci se nemá odporovat protitlakem, naopak jeho vlastní pohyb podpořit - a uhnout. Tím protivník ztratí rovnováhu a lidově řečeno "padne na hubu" a my zůstaneme na nohou a ve střehu. V šermu asi budou poučky podobné - alespoň v souboji s nožem (tesákem) to platí. Uhnout ráně, nechat protivníka jít setrvačností do prázdného prostoru a současně zaútočit z boku. Ostatně, všechno to platí i o bitvách, vedených různými vojenskými prostředky. Od jízdy přes tanky až po lodě a letadla. 

Čím se liší Donald Trump a Alexander Lukašenko

   Pokud zlovolně srovnám diktátorský režim v Bělorusku a v demokratický USA co se týče "udržení pořádku" vyhrává jasně Lukašenko. Podle posledních zpráv demonstrace ve větších městech slábnou - prostě ti mladí lidé v pěkném oblečení s kupovanými květinami (i s mašličkami z obchodu) v rukou jsou už demonstracemi unavení. Dost jich je za katrem, někteří byli zmláceni policií OMON, ba i nějaká úmrtí tam byla. Venkov se, podle mých zpráv toho všeho nezúčastňuje. Chce mít klid a pořádek a ten stávající režim, byť zcela nedemokratickými metodami dosud zajišťoval. Jak pravil Lukašenko (slyšel jsem ho na vlastní uši v TV) "Majdan" v Bělorusku nepřipustí. A silové složky stojí za tím, kdo je platí - to jest za vládou. (Nějaká selhání byla, kdesi těžkooděnci položili štíty na zem a dostalo se jim potlesku protestujících, ale jaké následky to mělo pro ně se už asi nedozvíme.) K rabování ve skutečnosti nedochází, sporadické zprávy o tom přicházejí jen z oficiálních běloruských médií. A nepotvrzené.  

Rád přispěji na Afriku, ale jen na antikoncepci...

Říkám již přes 20 let, rád přispěji na Afriku, ale jen na antikoncepci...

RNDr. Václav Větvička
údajný autor článku

Toto je důležitější než všechna přání. 
Všichni, hlavně mladí by to měli číst. 
Jde o budoucnost nás všech...

Poseroutkové

Západní kultura nám nějak vyměkla.

   Neexistence opravdu vážných situací, které by donutily většinu populace se starat o samotné přežití sebe nebo svého rodu, to jest nějaká velká válka, přírodní katastrofa nebo epidemie způsobuje tuhle nepochopitelnou situaci. Ve společnosti vyhrávají "boj o koryta" ne lidé silní, ale lide konformní. Tím nechci tvrdit, že se jedná o lidi jakkoliv morálně pevné. Ke svým postům se často dopracovali jednak podlézáním těm silnějším, jednak nekrvavou likvidací svých protivníků pomluvami, donášením, podrazy. O místo ve společnosti, které si takto vydobyli se bojí. Nedovedou si vůbec představit, že by o ně přišli a museli se živit prací. Skutečnou prací. A právě na takové cílí jiná sorta lidí, kterým říkám vyděrači. Ne takoví ti, kteří vyhrožují zabitím vašich dětí nebo prozrazením, že jste se v mládí stýkali s někým, kdo je v současnosti v obecné nepřízni. Ale daleko sofistikovanějšími způsoby.