Vášnivé povahy

     Vášnivé povahy se jmenuje jedna z knih Oldřicha Šuléře. S tím pánem jsem se znal spíše přes jeho knížky a jeho syna Martina, který byl v mém kolektivu. Tedy v partě zvukařů, které se tehdy říkalo "randál družstvo" protože jsme v našem uměleckém Ústavu  vytvářeli jen v několika málo lidech ten největší kravál - tedy pokud si to režisér přál. Ale to je jaksi nepodstatné. Podstatné je, že jsem tu knížku četl hned po jejím vydání a osobně  poznal postavy, které spisovatel sice nejmenuje,  ale každý insider je poznal. Tehdy bylo divadlo a rádio poměrně dost propojené, takže v nich byli lidé z obou "ctihodných institucí" a mnozí i v obou pracovali. 

    Takže jsem ty vášnivé povahy, které se pohybovaly v prostředí ještě "předsametovém" poznal osobně, pracovně i mimo. Proto poznám člověka, který se rozhodl pro nějakou ideologii a trvale v ní žije ačkoliv nemusí a veškeré činy, které jeho přesvědčení nějak narušují ihned zatlačuje ve své hlavě do pozadí. Aby měl hlavu čistou a přehlednou.

   Proto mi nedělá žádné potíže tyhle povahy rozpoznat i v dnešní době. Kdysi to byli přesvědčení komunisté nebo odboráři, kteří dobrovolně a obvykle bez čekávání nějakého zisku nebo společenského uznání museli vždy mít nějakou funkci. Aspoň malou, ale funkci. Kupodivu ti přesvědčení "staří" komunisté byli pro mě mnohem snesitelnější než ti, kteří se vyrojili po okupaci v 1968 v době normalizace. Ti vstupovali do strany buď z nedostatku rozhledu nebo naprosto zcela promyšleně kvůli své kariéře. Třeba umělecké. Nebo aby se jejich děti dostaly na nějakou prestižnější školu. 

   Starý komunista bývá člověk jednoduchého uvažování, kterému nelze brát jeho ideály, protože jiné nemá, ale který je ochoten jednat jako člověk, pomáhat všem okolo a třeba i svým "třídním nepřátelům", pokud provedli něco, co se tehdejší věrchušce, "Stáňovi a Vláďovi",  nelíbilo. Když po prověrkách v sedmdesátých hodlali "zašlápnout" tehdejšího šéfa činohry Radima Kovala, proto že protestoval proti okupaci v osmašedesátém tak se ho zastala velká komunistka a poslankyně Národního shromáždění Vlasta Vlasáková. Mimo jiné výborná herečka, řadil bych ji typově dokonce k Vlastě Chramostové, která ovšem stála na druhém břehu řeky. A přistihl jsem ji, když konala i jiné dobré skutky z pozice "velkého zvířete" krajského významu. Osoby, která měla poslanecký průkaz a imunitu. 

   A nebyla sama. I sám "majitel strany", předseda podnikové organizace KSČ zachraňoval mnohé lidi, ohrožené různými druhy perzekuce, kteří se provinili třeba jen členstvím v KAN - a nebyli ochotni včas odvolat. Jeden korepetitor neprošel prověrkami a měl z našeho Ústavu vypadnout. V operním sboru měl svoji ženu. Moc hezkou - a dajnou. Z naším korepetitorem tedy často cloumala žárlivost, občas se popral s milenci své ženy, někdy dokonce jenom s údajným - ale marnost nad marnost. Libuška byla milá na všechny dál a smála se mu do očí. Ale mile.  

   Aby se nemusel živit jinak, třeba jako pianista v kavárně, navrhl zmíněný "majitel strany" pro něj alternativní trest - jednou nepojede s operou na zájezd do Itálie. Stalo se. Časem získali korepetitor  i se svou  Libuškou místa v ND Praha a zmizeli mi z očí.  Když se po dvaceti letech zmiňovaný tehdejší majitel strany v našem Ústavu měl stát ředitelem Národního,  najednou se ten žárlivý korepetitor ozval a začal psát do všech možných novin, jaká že to byla svině, ten adept na ředitele. Byl vytrvalý a podařilo se, místa ředitele ND se dočkal jiný bývalý soudruh,  po němž nikdo tak ostře nejel. 

Poučení? Pro dobrotu na žebrotu.

Pár myšlenek z jiného blogu:

 ...Před svátky jsem mluvil s kámošem doktorem z jedné nemocnice, proč je najednou tolik mrtvých? Odpověděl, že za jednu normální mrtvolu platí pojišťovny tisícovku, za covidaka tři.

  Tož jsem se doptal zase svého zdroje já. Která že je to nemocnice? Naše městská by měla zájem o informace, jak dosáhnout třikrát vyšší platby za "korona-pozitivní" mrtvolu.  Dost by ji to pomohlo. Naše totiž nedostává "za mrtvolu" nic.

...Já vím jistě, že se očkovat nenechám. Mně a tisícům dalších je to stejně na dvě věci. Naštěstí už to máme i odborně potvrzeno. Poprvé se o tom zmínili plzeňští virologove někdy v září. Ti tvrdili, že my, promořeni, máme minimálně na rok pokoj. Den před štědrým dnem to upřesnila viroložka z Brna...

   A jiní virologové z jiným měst zase tvrdí něco jiného. Taková MUDr. Soňa Peková třeba tvrdila, že na podzim už o koronáči nebudeme ani vědět. Tolik to bylo slávy a naděje. A t.č. je  epidemie větší, než kdy předtím. Je těžké být prorokem, kyberprostor si pamatuje všechno vyřčené a doslova.

   Jsme na špici v nemocnosti ve světě. A my tady ve vzdálené gubernii navíc  na špici v nemocnosti v celé Kotlince. Na názory "skalních popíračů a odpíračů" mají největší vliv všichni ti odborníci, kteří musí nutně mít jiný názor, než jiní ostatní. A tohle novináři milují, to prodává...

   Ale já nemám chuť kohokoliv přesvědčovat o něčem, co přesvědčování nepotřebuje. Ať si každý věří na co chce, čemu chce a pije třeba Savo na lačno. Totéž bych rád od nich.

   V našem Ústavu covid19 zatím střílí kolem mě. Nevím o žádném mrtvém, ale mluvil jsem s několika, kteří covidem prošli. Někteří si toho ani nevšimli, někteří si to odleželi doma a někteří skončili v nemocnici. I ti, co si koronáče odleželi doma si většinu stěžují na únavu, že dosud nemůžou pořádně dýchat. Asi  nekecají - když jsem šel s jedním bývalým kolegou pitomé dvě patra pěšky, měl jsem sice nahoře dost prohloubené dýchání (73), nicméně o třicet let mladší kolega (42) se už skoro dusil. Prostě je to různé - a člověk nikdy neví dopředu, jak to bude.

   Pokud mám u kohokoliv  pověst levičáka a ustrašence, je to jenom jeho problém. Nehodlám mu to nijak vymlouvat. Naopak - nechám ho, ať se vymluví. Ať si uleví. Možná to potřebuje pro sebe jako ujištění, že je všecko tak, jak si on myslí, že to je.

Jinak by pořád neopakoval, že se nenechá očkovat. No a co má být? Jeho volba! 

Nikdo ho k tomu přece nebude nutit, tak proč mu to očkování pořád přichází na mysl? [;>))

Možná jsou někde lidi, kteří budou rádi, že vakcína po odpíračích zbude pro ně.

      A copak dnes tvrdí někteří "proroci", kteří na jaře neměli pravdu? Stojí si stále za svým - respektive se vymlouvají, že to mysleli jinak. Myslím, že se tomu v novořeči říká "relativizovat". Slova jako "promiňte, spletl jsem se" tyhle ty povahy nevysloví. Leda snad až na hranici, kdyby je chtěli upálit. 

   Ale dnes už se za názor neupaluje. Takže budou tiše v pozadí čekat, až nastane nějaký další, nový problém a opět nás ohromí svým originálním názorem. 

Co bychom si bez těch rozumbradů počali...

==========================

   A nakonec pár slov režiséra Zdeňka Trošky. Jeho filmy sice neoplývají vysokým intelektem, ale zato je lidi mají rádi. Rozumí jim, chápou je. Má v sálech plno.

   Centrum Prahy je už nějakou dobu oproti tradičnímu „obrázku“ doslova vylidněné. To samozřejmě má velmi negativní dopad na provozovatele restaurací, hospůdek, hotelů, na druhou stranu si ale někteří lidé tak trochu nostalgicky pochvalují, že Praha zase začíná mít své kouzlo, které pod obrovským náporem turistů postupem doby dost ztratila. 

Jak toto vnímáte vy?  

   Ano, možná je to tím, že se vyrojilo obrovské množství hospůdek, kavárniček, barů, rychlého občerstvení, ať už se jmenují, jak chtějí, a najednou se všichni diví,  že přijdou o výdělek. 

   Jenže i toto je jeden ze zákonů kapitalismu – starej se. Oni by chtěli kapitalisticky vydělávat, ale být socialisticky „chráněni“. Tomu se říká riziko podnikání, nebo taky zákon džungle. Přežije vždy ten nejsilnější a možná taky nejšikovnější. Není holt každý den posvícení, to se nedá nic dělat. Ale jak říkám, až korona zmizí, bude zase dobře. A chodit poloprázdnou Prahou je radost. Člověk se může v klidu zasnít a na různá místa si dosadit postavy a děje z příběhů, které zná. Není to už jen o hádkách na sociálních sítích, situace ve společnosti graduje. Před týdnem se v centru Prahy konal protest proti „zmatečným“ vládním restrikcím“. 

   Ten ale řada lidí odsoudila. Mluví se o bezohlednosti vůči policistům, práci lékařů… jsou lidé bezohlední? Je podle vás v české společnosti jistá část, která se nyní chová zcela sobecky vůči starým a nemocným? Nebo jsou to lidé, kteří jen zoufale upozorňují na to, že další uzavírka by nás kromě svobod stála i celou ekonomiku? Všichni víme, že tato situace je zcela nová, nikdo netušil, jak bude covid-19 útočit. Nikdo nevěděl, jaký postup proti němu bude nejúčinnější, zkouší se za pochodu. Kdyby všichni ti, co neustále kritizují a zlehčují práci ostatních, zmlkli a šli něco dělat, udělali by nejlíp. Po bitvě je každý generál, jak se říká. Teď můžou ukázat, jak a co by oni udělali líp než ti druzí. V nemocnicích nabírají brigádníky, dobrovolníky, každou pomoc. Kdyby jen vynášeli mísy, špinavé prádlo, vytírali chodby, ale to je pod jejich intelektuální důstojnost. A nakonec budou rádi, že jim pak někdo ve špitále přijde vyměnit prostěradlo a umejt prdel, omlouvám se. 

  Ano, jistá část společnosti se chová skoro neuvěřitelně. Mladí si myslí, že jsou neomylní, nenahraditelní, nesmrtelní. Stačí málo a pak vyděšeně zírají na to, co se jim to, chudáčkům, stalo, jim, pánům tvorstva! Jejich pohled na staré lidi je mylný, mají za to, že oni budou věčně mladí a krásní. Ale všeho do času, pokud se toho dožijí! Už při takzvané první vlně se ozývaly názory, jak se společnost změnila, jak někteří mladí lidé neberou ohledy na starší a nemocné, zatímco kdyby covid více napadal mladé, jejich rodiče a prarodiče by udělali všechno pro to, aby je ochránili. Máte také ten pocit? A co to o naší společnosti po třiceti letech od sametové revoluce vypovídá? Máte pravdu. Je mnoho věcí, které jsme po revoluci neohlídali. Zhlédli jsme se ve své nedočkavosti být hned západní ve „vzorech“, které na naši společnost neseděly. A tak jsme s vaničkou vylili i dítě. Každý začal být mistr světa, ve školách se rušily roky osvědčené osnovy, styl maturit, učňovské školy, zvláštní školy, bezhlavě se přejímalo všechno, co přišlo ze  Západu, protože to bylo IN, zbytečně se experimentovalo, miliony létaly oknem ven. A to nejen ve školství. 

   Dneska máme armádu manažerů a inženýrů všeho možného, ale sežeňte dobrého instalatéra, zedníka, truhláře, hrobaře, to je čím dál těžší. Na jednoho zedníka dvacet manažerů, nagelovaných, navoněných. Samolibost, jedinečnost, egoismus. Jak na pracovišti, tak doma v rodinách. Ano, rodiče se postarají o svého potomka, pana inženýra, mnohdy mamánka, ale ten neví ani jak by uvařil zeleninovou polívku a dal obklad svému dědečkovi. Podle mého naše společnost zvlčila, ztratila své mantinely slušného chování, mezilidské vztahy berou za své, lidé jsou k sobě takoví, jací jsou. Podráždění, agresivní, zlí. Nelaskavá doba.  

No - zdá se, že bych to mohl podepsat!