Musja

25. února 2025 

   Jsou okamžiky, kdy se v záplavě negativních, lživých a vůbec nepříjemných zpráv objeví jedna, která mi dokáže na chvíli zlepšit náladu a trochu koriguje můj názor na lidstvo a lidi. V té nekonečné řadě zpráv o válce, zabíjení, podvodech, teroristických činech a vůbec agresi se najednou objeví jedna malá, zdánlivě nedůležitá.  

Tohle je jedna z nich. 

Jak kočky obsadily modrou planetu (3)

Napsala Dana - Mafdet Micimutr

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Když už dvounožka bydlela s velkým dvounožcem, měli domeček a dva kluky a rozhodli se, že jim pořídí kočku. Teda rovnou dvě, kocourky mourovatého Pištu a bíločerného Fištu. Kočičí bráškové rostli jako z vody a bylo s nimi spousta radosti. Ale jednoho dne Fišta už nepřišel domů – potkal se s autem. Pišta zůstal sám a časem se k němu přidala malá bílá kočička Lucinka. No to víte, pak měli koťátka a dvounožci spoustu starostí, aby je rozdali do dobrých rodin. Pišta zůstal, vyrostl z něj nádherný obrovský a moc hodný kocour. A ohromně statečný, dokázal ve sklepě přeprat a zabít i velikého potkana, a to přece jen každá kočka nedokáže. Po letech se začal toulat dál od domu a nejraději měl šmejdění lesem. Marně mu dvounožka domlouvala, to že myslivci nemají rádi, ať nechodí tak daleko. Ale znáte to: každý kocour má svoji tvrdou palici a všemu rozumí nejlíp. A tak jednoho dne Pišta nepřišel domů a marné bylo všechno volání a hledání. Tak zbyla jen krásná fotografie.

= = = = =

Lapka

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Zas uplynulo několik let a moje dvounožka měla plné ruce práce s rodinou a v té době měla většinou pejsky, malé i velké, no a taky je měli moc rádi. Ale pak se dvounožka s oběma kluky přestěhovala, zase ovšem do domečku, a sem za ní přišla jedna z nejdůležitějších kočiček jejího života. Krásná černá Lapka. Teda na začátku moc krásná nebyla. Dvounožka ji našla jako malé asi čtyřměsíční kotě přejeté autem, bylo celé krvavé, ale dýchalo. Udělala mu klidný pelíšek v bývalé králíkárně, dala mu tam misku s vodou a šla volat veterinářům. Nevím, kolik jich obvolala, ale nikdo ji nepřijal. No a když se pak podívala do králíkárny - kočka byla pryč!!! A večer najednou dvounožci koukají, jak černé kotě pomalu kulhá ze zahrady, vejde do domu, všechno si prohlédne a povídá: "To mi vyhovuje, takže se hned nastěhuju, a k večeři prosím šunku nebo paštiku." No, dostala všechno o co požádala a šla spát do svého pelíšku v králíkárně. Dvounožka měla ovšem obrovskou radost a odmítla na noc zavřít dveře do domu, takže nakonec byla vypovězena a spala na lehátku vedle králíkárny s kotětem. Naštěstí to kočička pochopila a sama příští den šla spát k dvounožce do postele, a tak byli všichni spokojení. Dostala jméno Lapka, Lapička a vyrostla z ní velká léčitelka. Všemu rozuměla a dvounožce pomáhala stejně jako kdysi Kateřina. Léčila jí bolavou kyčel a jiné bolístky. Vždycky sama poznala kde je to nejvíc zapotřebí, a vůbec se snažila být co nejvíc užitečná.

= = = = =

Lapka a Mňauglí

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Když se Lapce zahojila bolavá nožička po srážce s autem, začala chytat myši ve velkém. Taky milovala na zahradě jabloň, kde trávila spoustu času a hlídala ptáčky. To se dvounožce samozřejmě nelíbilo a tak jí vysvětlovala, že nesmí chytat ptáčky, jak jsou užiteční a podobně. Taky že nesmí zabíjet ještěrky, které bydlely vzadu na zahradě. Myslím ale, že Lapka se ušklíbala a myslela si svoje. Měla krásné stříbrné zářící oči které opravdu mluvily, a tak si s dvounožkou rozuměly beze slov. Tak uběhlo léto a podzim, začal padat sníh a dvounožka čím dál tím víc myslela na kastraci. Myslela na ni až do února a najednou bylo pozdě a Lapka povídá: "Tak budu mít koťátka, moc se těším. Máš radost?" No, k radosti to nebylo, Lapka nemohla porodit kvůli staré zlomenině pánve a samozřejmě byla sobota večer. Ale skvělý veterinář dr. Š. jí udělal císaře, vytáhl tři koťátka a zachránil Lapce život. Koťátka už nebyla živá, ale jedno trochu dýchalo a dvounožka s doktorem ho přivedli k životu. Byl to černý kocourek stejný jako maminka a dostal jméno Mňauglí. První tři dny byl problém, Lapce bylo zle po operaci a dvounožka kotě krmila každé tři hodiny. Ale pak se Lapka vzpamatovala, koťátko chytla do náruče a od té chvíle ho nepustila z očí ani na chviličku.…

= = = = =

Lapka a kocouří táta

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Kocourek Mňauglí rychle rostl, nejdřív ho Lapka svěřila k výchově dvounožce a pro jistotu byl zavřený v domě. Když byl větší, brala ho maminka Lapka na procházky na zahradu, ale hlídala ho jako ostříž. Za plotem u sousedů totiž bydlel velký boxer Baxík, a i když to byl dobrácký moula, Lapka mu nevěřila. Koťátko se mu líbilo a rád na něj koukal, ale Lapka mu stejně přes plot dala pár přes čumák. Ten se chudák divil! Mňauglí se nejraději učil šplhat na jabloň a to byl malér. On totiž neuměl slézt dolů a nahoře ve stromě děsně ječel. Až dvounožku přestalo bavit ho pořád sundávat a dala mu ke stromu dřevěný žebřík, a tak se naučil slézat sám. Za rodinkou docházel denně velký starý kocour, který byl Lapky manžel a kocourkův tatínek. Dvounožka mu říkala Kocouří táta. Dostal svou misku jídla a směl se dívat jak si Mňauglí hraje, ale nesměl přijít blíž, to na něj Lapka hned vystartovala. A do domu nesměl vůbec vkročit, Lapka mu dovolila jen sedět v otevřeném okně a dívat se na kotě jak dovádí.

pokračování příště

Jak kočky obsadily modrou planetu (2)

Napsala Dana - Mafdet Micimutr

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Posledně jsem vám vysvětlil, že umíme léčit. Léčivé schopnosti my kočky tedy opravdu máme. A nebo si vezměte například intuici. Dvounožci to slovo rádi používají a někdy se jim i podaří odhadnout předem co se stane. Ale my kočky jsme plně jasnovidné a dokázaly bychom vám být hodně užitečné. Jen škoda že nám nerozumíte, jak už jsem se zmínil. Jó, to v člověčím středověku měly kočky jinačí uznání, vzpomeňte například na starověký Egypt. Měly jsme svého vlastního boha, kterého pro nás vymysleli dvounožci, a také ho patřičně uctívali. Tedy vlastně bohyni, že. Každá rodina musela mít svou kočičku a starali se o ni přímo ukázkově. A pak když se naplnil její čas a odešla za Duhový most, rodina upořádala slavnostní pohřeb a loučili se s ní jako s členem rodiny. Egypťané si kočku jako svého boha ochránce zvolili proto, že byla kočka jejich velmi prospěšným společníkem. Kočka uměla odehnat nebezpečná jedovatá zvířata, jako v té době byli hadi a štíři. Staří Egypťané v kočkách viděli rychlost, hbitost a dravost. …

= = = = =

Kateřina

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   

   Je načase, abych začal vyprávět o těch nejvýznamnějších z nás, se kterými se moje dvounožka měla tu čest setkat osobně. A že jich bylo! Právě se pokouším dopočítat, ale už mám přes dvacet a na některé si nemůžu honem vzpomenout. Takže: první kočička v jejím životě byla krásná Siamka Kateřina. Měla výjimečné schopnosti a protože dvounožka byla ještě opravdu malá, tak jí všechno rozuměla a domlouvaly se myšlenkami. To jde totiž malinkým dětem mnohem lépe, dokud jim neupadnou andělská křídla. Potom rodiče přivezli pejska a nešlo to dohromady, takže Kateřina musela pryč. Chudák moje malá dvounožka byla zoufalá, moc plakala a štěňátko neměla ráda. Časem jak vyrůstala, stalo se, že na Kateřinu zapomněla a dodnes neví, jak se to mohlo stát. To já jsem jí všechno znovu připomenul. Není dobré zapomínat na naše lásky, a když si pak vzpomeneš, je to velké požehnání.

… pokračování příště

Jak kočky obsadily modrou planetu

Napsala Dana - Mafdet Micimutr

   Milí přátelé, já jsem kocourek Píďa a rozhodl jsem se, že napíšu hodně napínavou povídku, vlastně budu psát seriál. A protože to nezvládnu vlastní tlapkou, jelikož jsem před třemi lety odešel z této planety za Duhový most, použiju k tomu mou milovanou dvounožku. To jí vždycky ve snu převyprávím jednu kapitolu, ona to pak ve dne napíše a bude to. Ostatně nemyslete si, že když už nepoužívám svoje tělo, že už nejsem. Minimálně žiju ve vzpomínkách všech, kteří mě měli rádi a v srdci mé dvounožky, a tak ji můžu chodit navštěvovat kdy si vzpomenu. Ostatně, tady na vaší modré planetě jsem byl opravdu dlouho, víc jak devatenáct let, a to je na kocourka slušný výkon. Jenže už mě to ani nebavilo, a taky to tělo už bylo opotřebované, zlobilo a neposlouchalo mě. Tak co s ním? Až budu chtít, tak zase přijdu jako malé kotě. Jenže nejdřív musím napsat ten seriál.

   Tak vy si vážně myslíte, že kočičí rod pochází ze Země? Omyl přátelé. Kočky mají svou krásnou planetu tak hluboko ve vesmíru v jiné dimenzi, že ji ani ten největší dalekohled neuvidí. Krásně a spokojeně si tam žily a mňoukaly ve vzájemné lásce (to vy dvounožci neumíte) a množily se.

= = = = =

Léčitelé

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

 

   Kočky si na té své planetě krásně a spokojeně žily a mňoukaly ve vzájemné lásce a množily se. Všichni víme, jak ukrutně rychle se kočky množí, všude byla samá koťata a koťata – prostě populační exploze. A naše planeta nebyla tak velká, aby se tam všichni vešli. Takže Velká kočičí rada se usnesla, že se musí část obyvatelstva přestěhovat a našla pro ten účel překrásnou modrou planetu. 

   Pravda, trochu daleko, ale pro otevřenou mysl není žádná vzdálenost překážkou. Nezapomeňte, že kočky vládnou velmi silnou magií. Přestěhování je dodnes dobrovolné, jenže pro velký zájem musel být vytvořen pořadník, jinak by naše kočičí planeta mohla taky zůstat prázdná. Každá kočka dostane na starost jednu lidskou rodinu, pomáhá jim a dodává energii když jsou unavení nebo nemocní. Škoda jen, že dvounožci neovládají telepatii jako my kočky, takže někdy je těžké se s nimi dorozumět. To jim můžete desetkrát mňouknout že máte hlad, oni dělají že neslyší. Pravda, jsou mezi nimi i výjimky, někteří už pomalu začínají chápat, že jsme my kočky vyšší bytosti a podle toho se s námi musí zacházet. A nebo: kdo z nich chápe, že máme schopnost léčit? Divíte se? Ale je to tak, když dvounožce něco bolí, tak si lehnu na to místo na jeho těle a pustím do něj léčivou energii zvící Temelínu…

pokračování příště