Milí přátelé, já jsem kocourek Píďa a rozhodl jsem se, že napíšu hodně napínavou povídku, vlastně budu psát seriál. A protože to nezvládnu vlastní tlapkou, jelikož jsem před třemi lety odešel z této planety za Duhový most, použiju k tomu mou milovanou dvounožku. To jí vždycky ve snu převyprávím jednu kapitolu, ona to pak ve dne napíše a bude to. Ostatně nemyslete si, že když už nepoužívám svoje tělo, že už nejsem. Minimálně žiju ve vzpomínkách všech, kteří mě měli rádi a v srdci mé dvounožky, a tak ji můžu chodit navštěvovat kdy si vzpomenu. Ostatně, tady na vaší modré planetě jsem byl opravdu dlouho, víc jak devatenáct let, a to je na kocourka slušný výkon. Jenže už mě to ani nebavilo, a taky to tělo už bylo opotřebované, zlobilo a neposlouchalo mě. Tak co s ním? Až budu chtít, tak zase přijdu jako malé kotě. Jenže nejdřív musím napsat ten seriál.
Tak vy si vážně myslíte, že kočičí rod pochází ze Země? Omyl přátelé. Kočky mají svou krásnou planetu tak hluboko ve vesmíru v jiné dimenzi, že ji ani ten největší dalekohled neuvidí. Krásně a spokojeně si tam žily a mňoukaly ve vzájemné lásce (to vy dvounožci neumíte) a množily se.
= = = = =
Léčitelé
Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa
Kočky si na té své planetě krásně a spokojeně žily a mňoukaly ve vzájemné lásce a množily se. Všichni víme, jak ukrutně rychle se kočky množí, všude byla samá koťata a koťata – prostě populační exploze. A naše planeta nebyla tak velká, aby se tam všichni vešli. Takže Velká kočičí rada se usnesla, že se musí část obyvatelstva přestěhovat a našla pro ten účel překrásnou modrou planetu.
Pravda, trochu daleko, ale pro otevřenou mysl není žádná vzdálenost překážkou. Nezapomeňte, že kočky vládnou velmi silnou magií. Přestěhování je dodnes dobrovolné, jenže pro velký zájem musel být vytvořen pořadník, jinak by naše kočičí planeta mohla taky zůstat prázdná. Každá kočka dostane na starost jednu lidskou rodinu, pomáhá jim a dodává energii když jsou unavení nebo nemocní. Škoda jen, že dvounožci neovládají telepatii jako my kočky, takže někdy je těžké se s nimi dorozumět. To jim můžete desetkrát mňouknout že máte hlad, oni dělají že neslyší. Pravda, jsou mezi nimi i výjimky, někteří už pomalu začínají chápat, že jsme my kočky vyšší bytosti a podle toho se s námi musí zacházet. A nebo: kdo z nich chápe, že máme schopnost léčit? Divíte se? Ale je to tak, když dvounožce něco bolí, tak si lehnu na to místo na jeho těle a pustím do něj léčivou energii zvící Temelínu…
pokračování příště
Posledně jsem vám vysvětlil, že umíme léčit. Léčivé schopnosti my kočky tedy opravdu máme. A nebo si vezměte například intuici. Dvounožci to slovo rádi používají a někdy se jim i podaří odhadnout předem co se stane. Ale my kočky jsme plně jasnovidné a dokázaly bychom vám být hodně užitečné. Jen škoda že nám nerozumíte, jak už jsem se zmínil. Jó, to v člověčím středověku měly kočky jinačí uznání, vzpomeňte například na starověký Egypt. Měly jsme svého vlastního boha, kterého pro nás vymysleli dvounožci, a také ho patřičně uctívali. Tedy vlastně bohyni, že. Každá rodina musela mít svou kočičku a starali se o ni přímo ukázkově. A pak když se naplnil její čas a odešla za Duhový most, rodina upořádala slavnostní pohřeb a loučili se s ní jako s členem rodiny. Egypťané si kočku jako svého boha ochránce zvolili proto, že byla kočka jejich velmi prospěšným společníkem. Kočka uměla odehnat nebezpečná jedovatá zvířata, jako v té době byli hadi a štíři. Staří Egypťané v kočkách viděli rychlost, hbitost a dravost. …
