Echt rasismus

Aretha Franklin. Mladá, krásná - a zpívá jí to.

Louis Armstrong - Satchmo

Černý sympaťák.

   Od Západu se nám poslední dobou "šíři takový nešvar". Naskakujeme znova na rasismus? Není totiž žádný nový nebo "anti" rasismus. Je to pořád ten samý rasismus. 

A předsudky. Jsou tu odjakživa. Jenom se změnil úhel pohledu. Menšiny se snaží diktovat svůj pohled většinám. Tedy vlastně popírají demokracii v jejím původním významu.

Co je to vlastně ten rasismus? 

   Diferenciace, segregace, diskriminace. Tvrzení, že rasy nejsou stejné, že nevypadají stejně a dokonce že mají jiné vlohy, nadání a životní preference.  Můžeme taky rozlišovat (diskriminovat)  třeba podle  víry: muslimové, komunisté, křesťané různých církví. Nebo podle sexuálních preferencí: Heterosexuálové, bisexuálové, homosexuálové asexuálové, transsexuálové. A taky transvestité? 

Nacionalismus a rasismus. (Němci, černoši, Rusové, Japonci)

   Kde kdo se cítí být Vyvolený. A tak zkouší  různé hlasité způsoby sebeprosazování. Nejen rasy, ale třeba pohlaví, pohlavní úchylky nebo víry. Bezpečný způsob, jak etnikum, národnost nebo víru dokonale znechutit těm ostatním, kteří se sice také diferencují, černá opravdu není bílá, ale nesegregují a nevykřikují to do světa.

Vadí - nevadí

   S několika blízkými jsem se shodl, že nám nikterak nevadili černoši, v žádném případě jsme je nikdy nepodceňovali, naopak někteří byli moc príma - a neměli ekvivalent v jiné rase. Nebo homosexuálové - s těmi jsme pracovali a dosud pracujeme - tak ti nám nevadili nikdy. Spíše naopak, udržovali pořádek ve věcech i dokumentaci. Sami, z vnitřního popudu. Dělalo jim to dobře a nám to vyhovovalo.

   Symptomatické pro tuhle  situaci je, že se tihle "chlapci" se naprosto neztotožňují se současným genderovým šílenstvím a říkají, že to v nich vyvolává obavy, že za čas tolerance jejich životních preferencí bude pryč, zmizí jako reakce na to, co se dnes děje a oni budou zase muset skrývat svoji orientaci.  

   Divadlo je zvláštní prostředí. Na jednu stranu je nemilosrdné, za kulisami je vidět do lidí mnohem víc, než na jevišti nebo na ulici. V přítmí zákulisí se pochopitelně brzy pozná, že je někdo homosexuál - a ten musí brzy s pravdu ven - jinak by v mezi lidmi z divadla nepřežil. Až přestane předstírat, že není, tak ho ta podivná parta prostě přijme takového, jaký je. Vtípky a špílce na jejich účet budou dobrosrdečnější - a nikomu vlastně nevadí. Oni zase vtipkují o "hetérácích". 

   Tam se ví, kdy nějaká herečka nebo baletka "vyjde na lov" svého budoucího manžela, kterého si vyhlédla - a toleruje se jí to. To patří k boji o život. Pro baletku, jejíž kariéra je krátká, je nutnost si vybudovat zázemí "na potom", až už nebude moci tančit ani ve sboru. A musí to udělat včas, než se její mladé štíhlé tělo stane šlachovitým, klouby začnou bolet a ve tváři se začnou objevovat tvrdé rysy, protože balet je opravdu tvrdá práce, která bolí. Hodně bolí.

   Tahle komunita i polituje gaye, kterého opustil partner.  Vzhledem k tomu homosexuálové ani lesbičky bvykle nemívají vlastní potomky je jejich rozchod mnohem snazší a častější, než u "heteráků". Ale zase ty páry, co vydržely, jsou mnohem pevnější než běžná manželství. Jsou ochotni se více vzájemně obětovat. Třeba jen proto, že pro staršího homosexuála je těžké si najít spolehlivého partnera - výběr mezi těmi čtyřmi procenty není veliký a "nabrknout" si mladého gaye prakticky ve sto procentech případů znamená jen přijít o majetek - a následně  i o toho mladého, krásného přítele.

Jak s rasismem "bojovat"? 

   Nijak, chovat se stejně. Tvrdit, že roli bílé nebo heterogenní postavy nemůže hrát černoch nebo gay. "Kojící rodič" je jedinec  jednoho  určitého pohlaví. Žena. A nemůže být nahrazena někým, kdo ve své sexualitě nemá aspoň trochu jasno. Někým, kdo nemůže rodit. Ve výjimečných případech to může snad i fungovat - ale děti takto vychovávané to pak mezi normálními vrstevníky nemají jednoduché - homosexualita se nedá naučit, může sice být náhradním řešením třeba ve věznicích, ale přirozenost to není. Karty rozdává příroda v genech.

   Černochům se nelíbí, když někdo vystupuje nalíčený jako černoch. Homosexuálům se nelíbí, když někdo předstírá homosexualitu. Poznají to lépe než my ostatní. Dokonce se nesmí hrát ani černošská (?)  díla - Porgy a Bess - černochy prý musí hrát jen černoši. Dědici práv se přihlásili do spolku Black Power. Takže se ta krásná opera skoro nehraje. Je totiž tuze málo ryze černošských divadel.

   Byla odmítnuta fotografka, která fotila jakousi černou sportovní celebritu. Prý neumí černou pleť správně nasvítit - vychází ji moc tmavá. Takže černoška si připadá moc černá? Chtěla by snad být bělejší, asi jako nebožtík Michael Jackson? Nesedí ji její barva její pleti? Kde je její rasová hrdost? Zajímavé na tom je, že se proti fotkám nevymezila ona sama - ale jistá černošská organizace a dost dlouho ji přemlouvala, aby se sama sobě  taky na fotkách nelíbila.

Co s tím?

   Dobrá tedy. Nechme všechny ty menšiny ochutnat jejich medicíny. Nakonec dosáhnou svého. Budou dokonale segregovaní. Bude několik "světů". Bílý a černý, heterosexuální a homosexuální, křesťanský nebo židovský nebo muslimský a budhistický a bůhví jaký ještě.

   Budeme i pak poklekat i před černochy židy nebo muslimy?  A budou černoši, muslimové nebo židé poklekat před křesťany? Nebo budeme adorovat homosexuály, transsexuály a bisexuály jen proto, že jimi jsou? Nebo poklekat před kýmkoli jen proto, že jsou menšina a že se cítí být utlačovaní nedocenění, ublížení? 

   Všemi těmi požadavky  naprosto bezpečně oživujeme to, proti čemu údajně bojujeme. A ten tak propagovaný multikulturalismus? Na ten zapomeňte! 

Zajímavé bude, až v USA černoši (nebo jiné menšiny, třeba Asiaté nebo Hispánci) získají většinu. Bude bělošská menšina mít odvahu také žádat, aby se před nimi poklekalo? 

   Přes svět, kde jsou si všichni v základních právech rovni se tak dostáváme do rozdrobeného světa, děleného podle rasy, náboženství, pohlaví atd. Idea jednotného homogenního světa se tím naprosto hroutí. Každá skupina chce výhody jen pro sebe. Možná je to ale ten nejpřirozenější svět. Svět, kde se sice jednotlivé skupiny setkávají, pokud to jde tak spolupracují, ale respektují svoji jinakost. Svůj k svému, vrána k vráně sedá.

   Ideály budou opět, jako již mnohokrát v historii, poraženy praxí. Bílý heterosexuální muž není nic, za co bychom se měli komukoliv jakkoliv omlouvat. Není nadřazený ale ani odsouzeníhodný. Taktéž stará homosexuální černoška. Je stejně důležitá jako ten bílý švihák - záleží jen na tom, jak se chová, co umí. 

   Proč strhávat sochu Kryštofa Kolumba? Nebýt jeho, černoši by v Americe nebyli, tam by žili Indiáni a černoši by se stále vzájemně vybíjeli v Africe a vzhledem k nepřítomnosti lékařské vědy umírali a naopak přítomnosti krutých kmenových válek by jich bylo tak akorát na to, kolik lidí je schopna Afrika uživit. Prezident Abraham Lincoln vydal během občanské války Prohlášení o zrovnoprávnění otroků vyhlašující, že počínaje 1. lednem 1863 budou všichni otroci v konfederovaných státech nebo oblastech aktivně zapojených do vzpoury svobodní. Proč tedy strhl dav vedený BLM jeho sochu?

   Ženy a muži, černoši a běloši, homo a heterosexuálové, katolíci a židé, muslimové a nevěřící atd., atp. Že každý z nich bude žít svůj život mezi svými? 

A mělo by to snad být jinak?

Proč? 

Aretha Franklin - Lady Soul

Už ne tak hezká, ale stále nenahraditelná. 

Má své napodobitelky, ale nikoliv přemožitelky