Ordnung muss sein!

 Prohlédl jsem si odkaz, který nám poslal Dušan Neumann. Oficiální záznamy, záběry z mobilů i doprovodné texty. Mladí Belgičani (jak Vlámové tak Valoni) se rozhodli uspořádat si v lesíku u Bruselu jarní technopárty. Aby to vypadalo lépe tak to nazvali protestem proti omezování svobody, které jim způsobují  opatření vlády proti koronaviru. Víc k tomu nelze dodat.

    Diskuze pod článkem je velmi podobná všem diskuzím pod podobnými články u nás, v Polsku nebo Německu. Nesouhlas s vládou, popírání existence koronaviru, bezohlednost k těm, kteří onemocněli i k těm, kteří se o ně v nemocnicích starají. 

   Vzpomínám si na někdejším heslo komunistů: "Mládí vpřed!" Mladí Belgičani se prostě chtějí "setkávat", zakřepčit si při techno hudbě, pokouřit trávu, šlehnout si něco do žíly a popít nějaký ten truňk. Případně se pomuchlovat (už je docela teplo). Určitě ne všichni a ne všechno. Pokud se dalo podle záběrů z dálky poznat, tak věk zúčastněných byl mezi šestnácti a třiceti lety. Předpokládám, že jen malá část z nich si už vydělává na živobytí, žijí patrně ze stipendií nebo je živí rodiče. Kdyby přiznali skutečné pohnutky byla by jejich podpora ostatními občany o hodně menší a ani soudy by se jich tolik nezastávaly. Takže se rozhodli, že tím vším, co dělají, bojují za svobodu. To zní o dost lépe.

   Všichni tihle bojovníci za svobodu bojují za svobodu pro sebe. Chtějí svět "upravit" tak, aby vyhovoval hlavně jim samým. Po těch ostatních jim přece nic není. Zapomínají na jednu docela přesnou definici svobody, která praví, že hranice naší osobní svobody končí přesně tam, kde začínají hranice svobod těch druhých. Je to stejný případ jako boj hospodských, vlekařů, majitelů tetovacích salónů, hoteliérů, zpěváků, sportovců a spoustu dalších  za svoji živnost, za svůj život. Ti jsou slyšet. A chtějí od státu pomoc aby se jim vedlo aspoň trochu lépe než v téhle nepříjemné situaci. Od státu chtějí peníze. Ovšem stát  žádné peníze nemá. Jen ty, které vybere na daních od všech obyvatel, od nás všech.   

   Pak jsou tu staří lidé, kteří bojují za svoji svobodu, za možnost se setkávat s vrstevníky nebo svou rodinou, zdravotníků, kteří se snaží pomáhat nemocným, rodičů, kteří by rádi žili tak jako dřív a posílali děti do školy. Obyčejných lidí, kteří by rádi jeli na dovolenou, jenže pandemická situace jim to znemožňuje. Ty už je slyšet daleko méně. 

Ale všichni svorně nadávají na stát, na vládu a policii. Na politiky, kteří jsou u moci, tedy na ty, kteří mají t.č. faktickou odpovědnost. To vyhovuje i těm, kteří sice žádnou velkou újmou netrpí, ale obecná nespokojenost jim hraje do karet a pokoušejí se na ni nasbírat politické body. Všechno je špatně, ale kdybychom byli u moci my, tak bychom...

Kdyby byli u moci, bylo by vše velmi podobné. rovněž by se museli, pokud by nechtěli být naházeni do Vltavy snažit o vyrovnaný přístup ke všem lidem. Ale všichni tito lidé si myslí, že zrovna oni jsou na tom hůř, než ostatní. A domnívají se, že oni sami vědí nejlépe, jak by se to mělo dělat správně. Bohužel každý z nich má na to jiný recept. 

   Demokratické volby - zatím u nás demokratické jsou - určily, kdo bude vládnout. Na podzim budou nové volby a každý občan s volebním právem si může vybrat představitele podle svého mínění. Mám hluboké podezření, že se sice strany a politici vystřídají, ale situace bude téměř stejná. Jen se bude nadávat na jiné lidi.  Místo jména Andrej Babiš se bude proklínat třeba Ivan Bartoš a jeho kamarila. A budou sem na něj hledat kompromitující "akta" co si kdy "odklonil", s kým je spojený nebo co kde nevhodného řekl. 

   Možná že na něj bude aplikována "cancel culture" a jeho názory budou záhadně mizet ze sociálních sítí. Protože i on bude muset (pokud tedy vyhraje) respektovat i jiné názory než ty, které by vyhovovaly jedné, druhé nebo jakákoliv další skupině obyvatel. To vše záleží na velké moci sociálních sítí, které jsou poplatné svému zisku, preferencemi velkých trustů, které rovněž sledují své cíle, prodejnost svých výrobků nebo služeb. Sdělovací prostředky, všechny,  také někomu patří, někdo jim zadává nebo nezadává reklamu a tím je ovládá. 

   A to pořád mluvíme o vnitrostátní situaci. jenže jsme tady obklopeni i jinými státy, EU, NATO a podobnými entitami. Někdo nám dodává naftu, někdo potraviny, někdo jiné suroviny. Někomu dodáváme své zboží. S někým máme společné hranice. A každá ze zmíněných entit má své zájmy, svá seskupení, své smlouvy ať už veřejné nebo neveřejné.  Tak se politika ČR bude muset pohybovat v určených mantinelech i když se to vlastnímu obyvatelstvu třeba líbit nebude. Někomu ano, někomu ne. A ti, kteří budou kritizovat kroky vlády budou umlčování perzekuování - jak vždy.   

Není třeba být futurologem, aby si zrovna tohle člověk zcela jasně představil. Demokracie je prostě vláde většiny a menšina to musí vzít na vědomí - nebo vládu svrhnut, pokud na to má sílu nebo podporu. Většina prostě stanovuje pravidla. To, že se ta pravidla mění souvisí s tím, že zvolení představitelé se střídají podle výsledků voleb. 

   Pravidla prostě musí být, jinak nemůžeme mluvit o státu. Demokracie je vlastně taková táhlá hádka o tom, jaká ta pravidla budou. Prý je to nejméně špatné řešení společenské smlouvy a ostatní jsou horší. Možná, hádat se nebudu, ale dějiny středo i starověku nám vyprávějí o několika demokratických pokusech, které ale nikdy neměly dlouhého trvání, Dokonce ani volba krále "radou starších" nebyla k ničemu a tak se nástupnictví začalo dědit Občas nějakého  následníka zabili v bitvě, občas v temném zákoutí hradu, ale princip nevoleného panovníka ukazuje stabilnější zřízení. což nakonec potvrzují i moderním dějiny. Někteří diktátoři sice původně zvoleni byli, ale pak se od voleb "oprostili" (změnili ústavu)  a vládli si po svém. Poté, co byli, často za masívní podpory z ciziny svrženi nebo zabiti se země / stát rozpadl a dodnes je v rokou různých mocenských skupin a skupinek, které spolu bojují o moc a na blaho obyvatelstva moc nehledí.  Libye, Sýrie,  Afganistan, čerstvě třeba Barma / Myanmar...

   Tam, kde se monarcha nebo diktátor udržel déle většinou země, byť "nesvobodná", hospodářsky vzkvétala a byl tam "pořádek". Lidé ho dodržovali, protože restrikce bývaly kruté. 

   S pádem diktátora a příchodem demokracie se vždy a všude zakrátko zvýšila kriminalita. Dá se konstatovat, že lidstvo většinu svého historického času v demokracii nežilo. A před tím by se o nějaké demokracii také myslím dalo úspěšně pochybovat. Nedovedu si představit, jak pralidé hlasují o tom, kdo bude náčelníkem tlupy. Tam to bylo celkem jasné -  náčelníkem bude ten, kdo kohokoliv  přepere. Poradní hlas měla nanejvýš rada starších. Ale to nevíme, jen usuzujeme. Ostatně u primátů je to stejné. O "volbě" alfa samce jsem ještě neslyšel.

   Kdykoliv řád v demokratickém státě začne slábnout a upadat, začnou se o slovo hlásit menší skupiny, které by rády převzaly moc od stávající vlády. Protože není jen jedna ale je jich vždy několik, nastává často vleklá občanská válka. Protože však každá skutečná anarchie netrvá dlouho, tak se lidé se začínají organizovat kolem menších vládců a osobností nebo kolem přirozených autorit - třeba trosečníci na ostrově. Nastává jistá forma autokracie - což se mi jeví jako stav, více odpovídající přírodnímu uspořádání.

   Ne, nevolám po zrušení demokratických principů, jenom se mi zdá, že demokracie je stejě nestabilní záležitost jako komunismus. A že časem bude nahrazena jiným, centralizovanějším  a přehlednějším uspořádáním, které nebude opotřebovat tak mocné zákonodarné sbory, výkonná moc bude uspořádána pyramidovým způsobem a soudní moc sice bude nezávislá, ale ne natolik, aby rozkládala moc vládce. Také nebude třeba takové houštiny zákonů, které si do právního řádu implementuje každá z vlivových skupin. protože sporné případy vyřeší vladař - někdy špatně, ale zato neodvolatelně. Ale tenhle názor nikomu nevnucuji, je možná dán tím, že jsem přečetl příliš mnoho postkatastrofických románů, které se často zabývají právě uspořádáním lidské společnosti po nějakém kataklysmatu. Přesto že se autoři neznali a psali v různých dobách, jejich vývody jsou si dost podobné. 

"Farma zvířat" končí tím, že zvířata shledávají, že již nelze odlišit prasata od lidí.

A "1984" končí dokonalým podrobením se jedince řádu. 

Mohl bych téměř ke každému příkladu najít a uvést nějaký zdroj, který moji myšlenku potvrdí, ale každý hloubavý čtenář by určitě našel jiný zdroj, který by ten můj názor vyvrátil nebo aspoň zpochybnil. 

Ale nemyslím si, že bych měl (mohl mít) ve všem pravdu. Pravda je totiž další z relativních pojmů, které závisí na úhlu pohledu. Takže kdo nesouhlasí není můj nepřítel. Má jenom jiný úhel pohledu.