Reptání, revolta, revoluce - a evoluce

 

   Reptá se na vrchnost nebo na ty, kteří nepatří do stejné bubliny stále a kontinuálně. To jaksi opatří k bontonu. Kdo nereptá, není Čech. Tu a tam se někdo pokusí o revoltu. Neuposlechne nějakého příkazu. Neřeším, zda příkaz vrchnosti má nebo nemá hlavu a patu, protože pro někoho má, pro někoho nemá. Třetí stupeň je revoluce. To je ovšem jev jiné kvality i kvantity.

   Když je v rádiu nebo na jevišti potřeba reptání davu všichni k tomu určení opakují slovo "rebarbora", ale popáté kombinuje se slovíčky "pečeme maso". Podle razance je to rapot tichý, nespokojený až výhrůžný. Podmínkou je, aby nebylo rozumět slovům. Pak se dá takový záznam použít do jakékoliv rozhlasové nebo divadelní hry, ba i do filmu.

    S internetovými reptaly je to podobné - jenom jich je několik. Někteří jsou víry babišovské, jiní pirátské, další jsou progresivisté, komunisté, multikulturalisté nebo  multigenderovci atd. 

   To, že jim není rozumět není nijak na škodu - základní ideje jsou už dány dávno a "nic nového se tu nedozvíte". Pokud jim nevěnujete pozornost, jste na tom možná informačně lépe než naopak. 

   Druhým stupněm jsou "troublemakeři" neboli potížisté. Ti se snaží, aby se o nich vědělo. Otevírají hospody, kadeřnicví a tetovací salóny v době, kdy je to zakázáno, svolávají nepovolené demonstrace, kde se nedodržují pravidla a podobně. 

   Ti jsou už třeba brát o něco málo vážněji. Riskují pokutu nebo dokonce kratší pobyt na strážnici, pokud se nechtějí legitimovat. Což často nechtějí, protože se snaží na sebe co nejvíc upozornit. Pokud použijí na strážníky nebo policisty agresi a vulgarismy, mohou se dočkat i "použití donucovacích prostředků"  a pout. Ale to je přesně to, co chtějí. Upoutat pozornost.

   Někteří nemají tak velkou potřebu vzbuzovat pozdvižení a stávají se jen panáčky, co říkají NE! Nebudou se očkovat, nebudou se sčítat, nenechajhí se testovat a nebudou dodržovat žádný "rouškovací" protokol. Nebudou respektovat žádná omezení s tvrzením, že to omezuje jejich práva, jejich svobodu. 

   Částečně mají pravdu - ledacos omezuje práva a svobody jednotlivce. Třeba nemůžeme po ulici jezdit jak nás napadne, musíme nebo aspoň bychom měli dodržovat dopravní předpisy. Nemůžeme si bez dovolení brát cizí věci. Nemůžeme, jsme-li nakažení nějakou nakažlivou chorobou, běhat mezi zdravými lidmi. Nemůžeme předbíhat ve frontě, protože někam spěcháme - musíme se těch před námi dovolit. 

   Některé z těch věci se rozumí samy sebou, některé jsou stanoveny zákonem. Ideální stav je, když se k sobě chováme slušně bez toho, abychom na to potřebovali nějaký zákon. Ten nastává ovšem jenom zřídka - to když nás popadne kolektivní strach nebo velká radost.

   V ostatních případech se hodně lidí řídí heslem "Carpe diem!" a domnívá se, že musí mít zaručená svá práva i na úkor těch druhých. Míra jejich egoismu je větší než malá. (Jistou dávku egoismu potřebujeme, abychom vůbec mohli existovat.) Ale pokud těm druhým nedopřejeme stejná práva jako sobě, musí se ti druzí obrátit na právo jako takové, na jeho vykonavatele. 

   Takže tohle včetně vykřikování svých názorů na náměstích je pořád jenom revolta. K revoluci to má daleko. Při revoluci asi musí téct krev, jinak je to palácový převrat, palácová revolta. Což byla třeba "sametová revoluce". Tím že prakticky nedošlo k nějakému podstatnému násilí a představitelé starého řádu byli "sametově" odsunuti do ústraní, odkud se po čase, až se trochu zapomnělo, v novém přestrojení opět vydali do veřejného prostoru. Proto ta revoluce dopadla tak neurčitě. Nikdo nevisel na pouličních lucernách, nebyl vypálen žádný úřad. 

   Nicméně se zdá, že ani násilí nevede k patřičnému výsledku. Rumuni Čaušeska zastřelili na dvorku - pár jiných také - a mají problémy taky. O bývalé Jugoslávii nemluvě. Tam nepomohlo ani "humanitární" bombardování Západu. O Libyi a Sýrii raději také nemluvit. Tam revoluce sice proběhla, dokonce velmi krvavá, ale situace je stále nevyřešená a nevypadá to, že se tak brzy vyřeší. Mrtvých a uprchlíků je spousta, části bývalých států/zemí si uzurpují nejen místní ozbrojené klany, ale i velmoci a okolní státy. Státy se po revoluci prostě rozpadly.

   Na Ukrajině bylo také hodně mrtvých na obou (všech) stranách, byla tam masívní ingerence Západu - výsledek je však stejný. Zamrzlý konflikt ruského a neruského živlu na východě Ukrajiny. Nikdo nechce ustoupit. Přitom kdyby se Ukrajina smířila se ztrátou malé části území a dovolila separatistům, aby se připojili k Rusku nebo jim aspoň umožnila významnou samostatnost, mohl tam už dlouhá léta být klid. Vzpomínám na sliby EU, co všechno té Ukrajině poskytnou...  Nic z toho nesplnili, jen Ukrajinci teď chodí pracovat na podřadné pozice do EU. 

   Kdyby Rusko důrazně neanektovalo Krym, kde byla situace podobná, mohlo být o táhlý konflikt více. To, že celá anexe Krymu (na základě svobodného hlasování obyvatel) proběhla klidně nedá spát našemu Západu i s jeho exportem demokracie. My ty volby prostě  "neuznáváme". Nenávist mezi Ukrajinci a Rusy, která před vakcinací demokratismem prakticky neexistovala tam teď hoří jako naftový vrt - nikdo neví jak ho uhasit ani zda a kdy to skončí. 

   Do toho začala aktivistická "revoluce" na Západě. Násilnosti, rasové nepokoje, náboženské nesváry, vzrůstající moc nátlakových skupin, kultura vymazávání (cancel culture) v oblasti názorů, bourání soch i právního stavu. Myslím, že se to časem bude přelévat i do Střední Evropy, v té Západní už to je. Je to způsobeno tím, že tato část světa dlouhá desetilwetí neměla zkušenost s totalitou jako my a netuší, že bourání starých řádů přinese jenom zmatek a rozhodně se nevylepší život obyvatel. Naopak, příklon k agresivní zelené ideologii povede k značným hospodářským potížím - např. v oblasti energetiky. Velcí hráči, nadnárodní monopoly třeba v informačním technologiím se zatím přizpůsobují těmto novým trendům. Možná netuší, že sitím dokonale podřezávají větev, na které sedí. Nebo jen tuší, ale domnívají se, že mají tak velkou moc, že to dokáží v jisté fázi zastavit. 

   To se domnívali i průmyslníci, kteří mezi dvěma světovými válkami podporovali fašisty a nacisty. To, že jim to vymklo z rukou poznali pozdě, válkou pak  byla vážně zasažena nejen Evropa ale částečně i USA.. Miliony mrtvých - kromě rozbité Evropy.

   Měli bychom si uvědomit, že nejsilnějším faktorem změny je vývoj sám, evoluce. Jistě i tam se budou objevovat "poruchy", lokální střety, ale k "velké válce už by raději dojít nemělo. Hlavně proto, že se tu vyvinul jiný velký hráč s kulturou a mentalitou značně odlišnou od  té naší euroatlantické. Čína. Ta si prošla dramatickým vývojem během "Kulrturní revoluce, ale pak začala pozvolna budovat svém impérium. Úspěšně, je druhou nejsilnější ekonomikou po USA a vojensky je už asi světovým hegemonem. Nebo brzy bude. Přitom ji považujeme za komunistickou zemi. Zvenku tak možná vypadá, ale je to skutečně ten největší asijský tygr s hospodářstvím povšechně kapitalistickým a bude chtít expandovat do celého světa - mnohem více než dosud. Není zatížena spory mezi skupinami obyvatel - respektive umí ty spory státními zásahy utlumit (Ujguři např.). Evropa a Amerika zabývající se lidskými právy pohlaví a menšin nebude naopak schopna ten vývoj nijak zastavit. Budoucnost světa pak bude ptřesně podle Sibylina proroctví patřit žuté rase.

=====

   Celá historie planety Země je tvořena nejen katastrofami, které tu život několikrát málem vyhubily, ale hlavně pozvolným vývojem v období mezi kataklysmaty, kdy se život přizpůsoboval novým podmínkám, které nám kosmické vlivy připravily. 

Evoluce je silnější než revoluce a katastrofy.