Judo v politice

 Jedním z pouček v judu je, že protivníkově akci se nemá odporovat protitlakem, naopak jeho vlastní pohyb podpořit - a uhnout. Tím protivník ztratí rovnováhu a lidově řečeno "padne na hubu" a my zůstaneme na nohou a ve střehu. V šermu asi budou poučky podobné - alespoň v souboji s nožem (tesákem) to platí. Uhnout ráně, nechat protivníka jít setrvačností do prázdného prostoru a současně zaútočit z boku. Ostatně, všechno to platí i o bitvách, vedených různými vojenskými prostředky. Od jízdy přes tanky až po lodě a letadla. 

    Když si tak čtu zprávy ze světa, napadají mě lecjaké šílenosti. Pochopitelně, protože svět šílený je a poslední dobou se to zhoršuje vlivem lepšího "spojení". Všeliké (a)sociální sítě a (ne)závislé weby, o (ne) závislém rozhlase a televizi nemluvě. A tak se lze dočíst, že černošští studencti požadují koleje jen pro černochy. A že černošské porody a poporodní péči by měli provádět jen černošští lékaři. Požadovat něco podobného před deseti-patnácti lety byl by takový člověk nazvám hnusným rasistou, který prosazuje rasovou segregaci. 

A vida - černoši se chtějí segregovat sami.

   Jsem zvědavý, zda to půjde dál. Jestli něco podobného budou požadovat Číňané žijící v rasově smíšené společnosti, Hispáni, případně i Japonci. Arabové - ti už to v Západní Evropě praktikují ve svých ghetech. U nás to jsou Cikáni, rovněž vytvářející ghetta s cikáskými barony i lichváři, ale také třeba čistě cikánské firmy. Není jich mnoho, ale fungují docela dobře, i když na jiných principech řízení než firmy gádžovské. (Další zajímavé téma.)

    Vyplývá mi z toho, že představa "nerasové" společnosti, kde se "v jednom tyglíku (mel point)" smísí všeliké rasy i se svými, tisíciletí budovanými kulturami, které v zájmu klidného spolužití zapomenou je od samého prvopočátku nesmyslná, nepravdivá, vykonstruovaná přemoudřelými intelektuály marxistického založení. Takovými, kteří se nemusí příliš starat o vlastní přežití, ale konstruují "nové světy" plné dokonalé spravedlnosti a lásky. Život Marxe a a Engelse je toho docela přesvědčivou ilustrací.

    Jenže těchto kulturně-rasových  rozdílů se začínajím zmocňovat jiní. Neomarxisté, většinou bílé rasy, kteří se rádi účastní všelikých nepokojů. Antifa a spol. Naprosto přesně to připomíná nástup fašismu v Německu, komunistů v Rusku nebo Rudých gard v Číně. Zfanatizovaný dav. Jde z toho opravdu dost hrůza. I z toho druhého snímku, kde je vidět jednak organizaci toho davu a jednak "papparzzi", u nichž není zřetelné,  pro koho pracují. Jestli pro ty, kteří řídí ten dav nebo jen tak pro sebe,a aby mohli dobře prodat senzaci. 

   Cestu společnosti vedoucí do pekel dláždí velké korporace, které potřebují co největší odbyt svých "neodolatelných produků" a tím podstatný vliv na  veřejnost na straně spotřeby ale i výroby.  Konzumuj a vydělávej neboli Modli se a pracuj je pořád platné heslo věrchušky. Občas se pro zpestření provede nějaké to "rozhazování grošů" mezi chudý lid. 

   Píšu o té skutečné věrchušce, ne té, kterou představují viditelní panáčci - politici. Babišovy koblihy a slevy pro důchodce nemá smysl zmiňovat - to je velmi slabučký čajíček. Nepodmíněný příjem (vrtulníkové peníze) do toho systému pochopitelně patří. A dotace na něco, co určí donátor, který očekává vděk nebo aspoň poslušnost. A vyvoláváni strachu. Tu Rusko, tu Čína nebo i Německo. To prý vede "k semknutí" a posílí to tak ty strany, které by loutkáři nejvíce potřebovali mít u moci. Ty nejspolehlivěji  ovladatelné. Aby nadšeně volali "Ve jménu krále!"

   Ty P.R. ústupky mocných společností a institucí (nesmyslné omluvy, změny názvů, odstraňování symbolů, profesní likvidace nehodících se lidí) hlasitě řvoucím nátlakovým skupinkám patří do jejich politiky. Dodává to řvoucí lůze zdání síly a legitmity a může to ovlivnit volby. (#Meetoo, LGBT, BLM, Zelení atd.) 

    O nutnosti vést neustále nějaké lokální konflikty nebo je přímo vyvolávat, aby se zbraně z armádních zásob vytáhly a použily/spotřebovaly v boji a bylo by tak třeba opět sklady doplnit "pro případ konfliktu" jsem psal nedávno. Konflikty přiměřené velikosti, aby neohrozily "světový mír". Nejlépe nějakou tu" barevnou revouci" nebo táhlé lokální války. Afganistan, Sýrie, Libyje, Doněck atd. 

   Ale zpátky k "rasovým bouřím". Pokud černoši chtějí mít svůj svět bez ingerence "bílých", "žlutých" a bůh ví jakých nebylo by lepší jim to umožnit? Normálně, zákonně. Žádný černoch by nebyl nucen se integrovat, asimilovat do většinoivé společnosti, nebyl by urážen pro svou rasu, ale měl by svoji společnost, na rasovém základě. Černí policisté, černí prodavači, černí lékaři, černí právníci. Tím by mohly končit dohady o tom, kdo koho utlačuje. Analogicky u ostatních. Bývaly přece doby (aspoň podle románů a filmů) že v každé větším americkém městě bývala "čínská čtvrť a čtvrť černšská, portorikánská atd. (Např .West Side Story) 

   Jenže na tohle řešení oni nepřistoupí, i když je požadují. Hlavně jejich loukovodičům by se taková společnost nehodila. Větší míru stability totiž vykazují společnosti segregované a stabilita společnosti je to, co loutkovodiči nepotřebují. Potřebují, aby se populace diferncovala co do názorů a aby jednotlivé frakce  proti sobě bojovaly. Divide et impera! Už ale dávno to všechno ztratilo punc nějakého souboje pracující a vládnoucí "třídy". 

Dav. Bez jmén, bez iluzí. Je třeba mu nějaké iluze dát, aby se dal do pohybu.

   Není ovšem možno dopustit, aby se tohle rozdělení stalo zřetelně viditelným.  Spustit paravan tak, aby bylo vidět na loutkáře - tak takové konce vymýšlí jen mladí "moderní režiséři" v domění, že jsou inovativní. Nejsou, už to tu mockrát bylo.  Dětský divák je obvykle zklamán a dospělý není překvapen - vi, jak se hraje loutkové divadlo.

Nakonec poznámka: 

    Na rozdíl od jiných videí tyhle se mnou nějak hnuly. Když jsem viděl ty zfanatizované "aktivistky", jak útočí na jedinou ženu, která odmítla zdvihnout ruku na znak podpory  čehosi, snad BLM, dostal jsem zcela iracionální vztek. Kdybych byl na místě té ženy, asi bych si v ten moment přál mít u sebe nabitý Škorpion a aspoň tři zásobníky.  (Je malý, je na pistolové střelivo a má opravdu vysokou kadenci.) 

   Opravdu, pohled na rozvášněný dav mi dělá velké problémy. A stačí mi na to třebna jenom fotbaloví nebo hokejoví fanoušci. Nikdy jsem neccítil potřebu být součástí jakéhokoliv davu. Párkrát jsem se vyskytl v takovém místě a i když bych podpořil věc, po které se volalo, tak rozhodně ne takto a vysublimoval jsem. Prostě typický zbabělec.  

(Překlepy opravím zítra)