O hrdosti, právech a svobodách

V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ UŽ JSEM VŮČI RASISMU IMUNNÍ - A TO JE ASI NEJHORŠÍ

(Jeremy Wheaterspoon, pětatřicetiletý Afroameričan žijící na neworleanském předměstí Metairie) 

A hrdý buď žes vytrval,

žes neposkvrnil ústa ani hruď

falešnou řečí

na jitřní čekal svit,

čekal a věřil."

(S. K. Neumann)

   Dnešní svobodná doba nám přináší mnoho hrdosti. LGBT komunity mají své "Pride Parade", též černoši mají své BLM. I komunisté byli přece hrdí. Občan kdejakého státu či národnosti je vyzýván k hrdosti na svůj národ, na svůj stát, své město. Hrdý Albion! America first! A samozřejmě Němci, nadlidé, nadřazená rasa. Rovněž  mohamedáni, kteří jsou  předurčeni k vládnutí káfirům samotným  Alláhem. A dokonce jsou i hrdé i profese - "Jsem havíř a kdo je víc!"  A všichni usilují o svobodu - hlavně pro sebe a ty své.

   Druhým fenoménem dneška je svoboda. Svoboda vyznání - mohu vyznával jakéhokoliv Boha  a nikdo mi v tom nesmí bránit. Pravda, s některými Bohy mohu narazit na všeobecné mínění, že zrovna tenhle panbíček se smí vyznávat jen potichu a soukromí, ale za to si mohu zcela svobodně a bez překážek zvolit své pohlaví. Tedy pocit pohlaví, to skutečné mi narostlo přirozeně. Ale i to se dá operativně překonat, máme-li dost peněz  (nebo drzosti) se pokoušet opravovat přírodu. Nicméně se mohu cítit takovým nebo onakým pohlavím a tím pádem požadovat oddělené záchodky nebo šatny. Není třeba nic dokazovat - prostě se tak cítím a basta fidli. Viděl jsem fotky člověka, který se cítil Beĺzebubem a nechal si na čelo voperovat dva menší rohy. Proč by ne, že? Všichni takoví požadují od okolí, aby jim věřili a dělali jim ústupky. 

Nebo černoši - mají pocit, že jsou ostatními považováni za podřadnou rasu, cítí se ponížení a tak se bouří a nutí "nečernochy", aby jim vyjadřovali podporu, klaněli se jim a případně líbali nohy. Protože mají pocit, že na to mají právo. Kdejakou slavnější postavu z minulosti označí za rasistu, žádají přejmenovávání institucí, ulic a bourají sochy, kteréžto jednání je běžně považováno za vandalství nejhrubšího zrna  - a prochází jim to.  Ovšem za vším hledej - prachy.

   Svoboda názoru se praktikuje hlavně tak, že sprostě nadáváme na politiky nebo jiné celebrity a nehodláme dodržovat jakékoliv elementární normy skušnosti, protože jsme krytí anonymitou internetu nebo davu při demonstracích. Případně chránění imunitou. Nebo tím, že pomocí násilí, ať už verbálního, mocenského nebo fyzického zabráníme ostatním svůj názor veřejně říct. Máme přece právo na svou jedinou pravdu. Každý chce hlásat jen tu svou pravdu a od ostatních vyžaduje respekt. A mlčení. Protože kdo mlčí, souhlasí.

   Každý má právo na svůj názor a svobodu ho veřejně vyhlásit. Protestovat. Tak začali protestovat i špičkoví sportovci. Tu a tam si klekají před zápasem na podporu BLM nebo zápasy přímo odmítnou. Mají na to plné právo. Jenže - přicházejí o peníze. A tak se pomalu velkohubá podpora stahuje do neškodných prohlášení. Opravdu musí politika prorůst do veškeré lidské činnosti?

Pojďme ale zpátky do Kotlinky. Druhá vlna Covidu19 se nám pomalu rozjíždí přesně tak, jak leckdo předpokládal. Důvody? Neochota lidí se chovat racionálně. Mají přece "svá práva a své svobody". Třeba právo pařit celou noc v baru nebo na diskotéce. Že se nedosdržují epidemiologické doporučení je jasné. Opilci to tak neberou. Zakázat kluby, diskotéky, bary a hospody se vláda bude odvažovat dlouho - budou volby a každý hlas se hodí. Budou váhat tak dlouho, až bude pozdě a komunitní šíření se přebarví z oranžové na rudou. Pláč pánů podnikatelů (jde zase jen a jen o prachy), že rýžování zlata už skončilo a náhrady od státu také nebudou trvat do nekonečna půjde do prázdna. Možná se dočkáme nošení rušek i na ulici nebo dokonce zákazu vycházení, jak už se stalo v několika regionech ve Španělsku a Itálii a je to protiepidemiologické opatření běžně používané v Číně i jinde na Dálném východě. Už slyším ty výkřiky o "nové totalitě" spolu s výkřiky, že "vláda zaspala" a měla "něco" udělat už dávno. 

   Problém je v naší nesmírné rozežranosti. Prostě my bez těch barů, diskoték a podobných žít nechceme. Máma na ně právo a svobodu volby se nakazit. Taktéž máme právo cstovat do jakýchkoliv imuniologicky nebezpečných  zemí. Je to přece naše zdraví. Ale léčit se, když průběh nákazy nebude banální, budeme ve státních institucích. Placených všemi občany. 

Roznášet nákazu - to je taky naše právo?  Nebo jen svoboda?

   Ale skoro všechny děje na světě mají nějakou zpětnou vazbu. Ta může být kladná - třeba při rozšiřování infekce v populaci nbo při vzniku "lidových" bouří typu BLM a ten jev roste většinou exponenciálně až do saturace, do doby, když už nemá kam růst. Tam nastane plató, úroveň se nějakou doby nemění a pak zase začne klesat, protože se vyčerpaly zdroje, které tuto exponenciální zpětnou vazbu poháněly. Třeba že vyhynula podstatná část populace, nakažená nějakou smrtelnou chorobou. Pokles bývá obvykle po křivce logaritmické, kdy to, co způsobovalo exponenciální nárůst postupně klesá. To, co tu popisuji zná každý elektronik a nakonec i programátor. Může to být třeba zpětná vazba při ozvučování nebo nějaký servomechanismus, který se rozkmitá. Kmitání je vždy způsobeno fázovým posunem - zpožděním zpětnovazebního účinku, Takže jeho maximum nastává až po saturaci. Pak děj začne klesat a a cyklus se opakuje. (Kdo jednou viděl jak sebou škube několikatunová kabina radaru a snaží se urvat z podvpzku, protože špatně nastavil omezení velikosti zpětné vazby, tak si to zapamatuje na zbytek života.) Stejné je to s nákazou koronavirem, proto se s ním bojuje hůř, než třeba s chřipkou. Tam od nákazy do projevů nemoci uplynou tak dva dni. U Covidu19 je to pět až čtrnáct. Reakce na epidemiologickou situaci tedy přijde se zpožděním. Epidemiologové proto musí reagovat už při náznaku exponenciálního průběhu. To novináři a politici nechápou. 

   Zpátky k rozežranosti, kovidu a všelikým právům. Pokud společnost neomezí strmost zpětné vazby, společnost se "rozkmitá" způsobem nevídaným, který nakonec povede až k válkám. A strmost reakce společnosti určují sociální sítě a sdělovací oprostředky obecně. Každá akce budí reakci. 

   Vidím to na svém bezprostředním okolí. Kultura je obecně velmi tolerantní k úchylkám - třeba ke gayům. Jakmile začnou gayové příliš silně prosazovat svá "práva a svobody" vznikne v heterosexuální většině odpor k hemesexualitě a začne LGBT komunitě "klást překážky". Způsobů, jak homosexuála vypudit z kolektivu je jistě několik a některé z nich fungují, i když se objekt šikany brání sebevíc. 

Až po delší době se začne hodnotit homosexuál zase po stránce odborné a všeobecně lidské a bude do společnosti přijat. Pokud se ovšem chová normálně a nebude stále vykřikovat, že "všichni nejlepší tanečníci byli jsou a budou gayové" a tak podobně. A nebude pro sebe chtít extra šatnu a sprchu, aby se na něj nedivali  ti" ubozí hetáráci". (Ti to pochopitelně mají na háku.)

  

   Na tomhle principu funguje kde co.  Třeba až skončí "bouře" v USA (já věřím, že ano, jen nevím, jestli mezitím neproběhne menší občanská válka) tak nastane doba, kdy se utuží státní moc. Lidé si prostě zvolí někoho, kdo bude po všech žádat disciplínu a uměřenost.  "Občanské svobody" a "lidská práva"  budou upozaděna. Znovu se začne pracně budovat "blahobyt". Nejspíše na poněkud jiných principech, s pozměměnou kulturou. Práva a svobody se budou ve společnosti uplatňovat stále více ale některé skupiny se  budou znovu snažit pro sebe usurpovat stále více práv a svobod, až se svět ocitne ve stejné situaci, v jaké je dnes. Tedy ne úplně stejné. Nikdy se nic neopakuje úplně stejně. Ale vzniklá situace se bude muset řešit velmi podobnými prostředky.

Hrdosť a sloboda. 

Duma i wolność. 

Pride and freedom.

Гордость и свобода.

Stolz und Freiheit. 

atd.

   Pokud máte pocit, že moje úvaha je poněkud chaotická, je to tím, že píšu tak, jak mě myšlenky napadají. Až pak si to po sobě přečtu, opravím překlepy (pokud na ně přijdu), vymažu několik zbytečných vět a vyvěsím. Píšu nakonec do svého blogu a nikoho nenutím, aby to četl. Moje i vaše svoboda.