Kverulanti, samoživitelky a géniové

 

  Dneska večer jsem po delší době na sebe pustil ČT24 a CNN PRIMA NEWS. Na obou je před večerními zprávami rozhovor s nějakým hostem. Na Primě hovořil MUDr. Polert, na ČT24 profesor Prtimula. Oba o koronaviru a redaktorky se z nich pokoušely vymámit nejen to, jak vnímají současnou situaci, aĺe také, jak odhadují budoucí průběh. 

Neměl jsem připravený záznam jedné debaty, abych mohl sledovat ten druhý kanál a posléze je srovnat a tak jsem přepínal. Nebudu se tu pokoušet o nějaký "výcuc" z obou rozhovorů. O to se postarají komentátoři, kteří to mají v popisu práce hned zítra ráno a myslím, že oba rozhovory rozeberou do mrtě.

Lukáš Polert tvrdí, že se nic neděje, "koronáč"není nebezpečný, profesor Primula zase, že je třeba konat, jinak nám týž koronavirus přeroste přes hlavu a vážněji nemocné a nemocné v těžkém stavu nebude kam ukládat, nehledě na to, že se nám přiržděná ekonomika vinou mnohých karantén zabrzdí ještě více. Čili nepřekvapili.

    Populace Kotlinky je rozdělená na dvě části, podle toho, co komu lépe vyhovuje. Chřipečkáři už poněkud ubrali ze svých ideálů o promoření populace (i když to pozvolna nastává) a covid-alarmisté už nevyhrožují mrtvolami naskládanými do úhledných hraniček v uvolněných mrazírenských halách. O mrtvolách, povalujících se jen tak po ulici se tady zatím jestě nehovořilo. 

    Mezi chřipečkáře se zařazují všichni, kteří chtějí vyrábět, prodávat, pořádat akce, aby jim z toho šly co nejpravidelnější zisky. Majitelé barů, hospod, cestovních kanceláří,  diskoték,  fitcenter, tetovacích a masážních  salónů, pořadatelé hudebních a tanečních fesťáků, průvodci po památkách, prostitutky atd. Prostě ti, kterým jakékoliv opatření proti koronáči ohrožuje obvyklé zisky. Nejzatvrzelejší alarmisté se ovšem rekrutují z výrobců roušek, respirátorů, desinfekcí atd. Pro ty je dnešní doba docela zlatý důl, o tohle zboží je zájem a ceny letí nahoru rychleji, než křivka nakažených.

    Také lidé nestřídmí a lehkovážní, kteří si nedokáží ani na dobu několika týdnů nebo měsíců odpustit návštěvy hokeje, fotbalu, baru, hospody, diskotéky nebo zájezd k moři. Procházka v přírodě případně četba knihy nebo pozorování filmu na jejich nové úžasné TV jim asi nic neříká. A právě mezi nimi se rekrutuje většina povah, které jsem popsal v nadpisu. Na internetu, v TV a rozhlase se objevují názory roztodivné. Faktem je, že je to jako vždy - každý "svého štěstí strojvůdce" - ale i života těch okolo. 

   Většina lidí nosí roušky sice s jistým odporem, nedodržují doporučená přísná pravidla, jak s má zacházet s infekčním materiálem. Tam jsem kverulant i já - když mám roušku po několika hodinách opatrně sejmout za gumičky a bez dotyku ruky ji odložit do nádoby s infekčním odpadem, tak se ptám, co mám udělat se zbytkem oblečení, na kterém se určitě nějaké ty kapénky a aerosoly uchytily. Bez dotyku ruky nebo v rukavicích rovnou do pračky a vyvařit? Chce to mít odstup, něco pro ochranu sebe a druhých udělat. I když zatím  nemám symptomy, můžu přece být přenašeč. Takže si ten hadřík na mluvidla i nos nasadím, pokud se to žádá nebo pokud jsem v nějakém menším davu - třeba na zastávce. Větším davům se podle možností vyhýbám. 

   Tak 95% lidí v tramvaji, na poště i v obchodech si nějakou tu roušku nasadí. Není to opravdu respirátor FFP3 za 465.-Kč /ks nebo nanorouška se stříbrem za 350.- ale cosi na nose mají. Pravda, několik z nich ji nosí pod nosem, takže ta rouška zas tak moc nefunguje, ale už z jara máme ověřeno, že i "samodomo" roušky z bavlny fungují. Trochu. I to je ale víc než nic.

   Jenže pak je několik procent lidí, kteří roušky považují za ponižující, nevhodné a otrocké. Navíc ten svůj postoj postují na Facebooku a jiných "společenských sítích a vyzývají ostatní k následování. Nebo se pokoušejí problémem prošvejkovat. Rouškami ze zácĺonoviny třeba.

Biomatky, samoživitelky, rebelky, aktivistky a jim podobné

    Jak tak ze svého sloupku pozoruji cvrkot na tom našem dvorku, tak vidím tuhle tuhle, ne zas tak moc různorodou skupinu. Mají společný postoj, že ony samy nejlépe vědí, jak si zorganizovat život, jak řešit jakékoliv situace a co je správné a nenenechají si do toho od nikoho kecat. Určitě mezi nimi budou takové, které se dostaly do té nepříjemné situace bez svého zavinění. Kolik jich je nevím - ale myslím, že tyhle zrovna nevyhledávají publicitu v TV nebo nepíší rozhořčené posty na sociálni sítě, ale snaží se se svou situací něco udělat. Zlepšit ji.

   Ty ostatní, které s neúprosnou pravidelností opouštějí jejich bývalí partneři a neplatí výživné nebo kterým z principu nepomohou s financemi či bydlením příbuzní, matky, které odmítají nechat očkovat své děti, protože tvrdí, že očkování způsobuje autismus nebo jiné katastrofy, mladé dámy, které nejsou schopné si udržet zaměstnání, protože jejich "šéf je idiot" nebo je "vydírá" tím, že po nich vyžaduje určitou dávku pracovní disciplíny případně se mu nelíbí, jak chodí do práce oblečené ve mě moc důvěry nevzbuzují. Jejich vzdělání bývá různého druhu, ale jsou na ně nezřízeně hrdé. A povaha? Tu odhalují fakta, že nejsou schopné si najít nějakého solidního partnera. Nacházejí si podivné existence nebo, když narazi na průměrného chlapa, tak se k němu chovají tak, že je brzy opustí, protože soužití s nimi není prostě možné. Mají "svou hlavu" a velmi malou schopnost jakékoliv kooperace nebo dokonce empatie. Jsou to osoby konfliktní, hádavé a proto se jich straní jak muži, tak zaměstavatelé. 

   Nevolám po žádných submisivních ženuškách, s těmi je prý dost nuda a jsou proto opouštěny rovněž, ale nevystupují nikde agresivně a nestěžují si na těžký úděl opuštěné ženy a matky. (Ona ta poddajnost, absolutní submisivita taky není moc dobrým povahovým rysem pro život.)

   U mužů se tahle porucha projevuje někdy podobně, někdy zcela jinak. Ale neobjevuji se ve zprávách TV, spíše si o takových jedincích podávají důvěrné telefonické zprávy jejich potencální zaměstnavatelé, protože kromě té jejich osobnosti bývají docela úspěšnými pracovníky. Na pracoviště si je vpustí ale jen šéfové, kteří tam už mají "stmelený" kolektiv, který nově příchozí "genius" není schopen tak jednoduše rozložit, nebo, v případě úzkých specialistů jej zaměstnávají na samostatných úkolech. Jako manželé nebo dokonce otcové obvykle hanebně selhávají,

 Dost objevů a vynálezů vytvořili lidé, kteří taky byli společensky "zvláštní", podivíni a někdy dost nesnesitelní egoisté. Žili si své dost podivné, atypické životy - a tvořili, vedeni k tomu nějakou silnou utkvělou myšenkou, které věřili a snažili se ji realizovat. A zůstala po nich většinou i po jejich smrti. 

   To je ovšem jiný případ atypičnosti. Běžný člověk obvykle nemá tolik energie, aby prosadil něco opravdu netypického, novátorského nebo dokonce geniálního, protože naráží na pohodlnost ostatních něco nového zkoušet nebo vůbec cokoliv měnit. Chce přece taky normálně žít, založit rodinu,  bavit se.  Člověk uvzatý svým "posláním" energii má.

Hyde park dneška

   Je to internet a hlavně sociální sítě. Na rozdíl od historického místa, kde mohl každý, kdo chtěl něco sdělit svému okolí vystoupit na malé pódium a mluvit, co mu leží na srdci (nebo co mu slina na jazyk přinese). Teď je těch stupínků libovolné množství. Je to velmi lidové, až plebejské. Tehdy se poznalo, jestli svou řečí někdo zaujme podle počtu posluchačů, kteří se zastavili a poslouchali. Teď už, zdá se nikdo neposlouchá, ale zato všichni mluví. Čtenář nebo posluchač nemusí věnovat skoro žádný svůj čas na pochopení, o čem je řeč, teď stačí pár úderných slov k tomu, aby kdokoliv zaujal na Facebooku nebo Tweetru,  rychločtenář následně klikne na lajk a je vymalováno. Myslím, že 90% lidí vůbec nepřemýšlí o tom, co to vlastně četlo a jen opravdu málokdo si ten zkrácený výrok, heslo, představí v reálu nebo dokonce v souvislostech. Takže projdou i úplné ....oviny (dosaď jekékoliv pejoratinvní slovo)  a přesto mají miliony lajků. 

   Svět se přehřívá množstvím informaci a názorů, ze kterých se stává až toxická změť. Což s sebou nese nápady, jak tu žumpu trochu vyčistit a objevují se nápady na cenzuru. Jenže - cenzuru provádějí lidé - ať už přímo, nebo naprogramováním "hlídacího počítače" a tak začnou omezovat jen určité názory. A zavádějí tak nerovnost názorů, podle toho, které názory nemá být podle majitele sítě slyšet. Takže cenzura není to pravé ořechové*.  Vypnout internet nebo aspoň sociální sítě si nikdo netroufne. Zbývá jen možnost si z názorů vybrat. A to taky není moc dobré řešení, protože každý si vybere ty názory, které se mu líbí, se kterými může souhlasit - a začne žít v názorové bublině, (kabinetu ozvěn), což mu ovšem nic neříká o názoru převládajicím nebo snad dokonce rozumném.

   Pokud jsem si všiml, někteří poskytovatelé se pokoušeli  aspoň zamezit nehrubším vulgaritám. Marně. Lidé začali vulgarity psát tak, aby je počítač neodhalil, ale čtenář pochopil. Místo slova "kurva" napsali třeba k*u*r*v*a - a podobně. Bez sprosťáren už asi nikdo nedovede vyjádřit svůj "silný" názor. Sociální sitě tak hlavně představují jakýsi boxovací pytel na vybití negativních emocí plebsu. Diskuze pod články se ve většině případů zvrhnou na vzájemné osobní napadání, nadávky a podobně. Když už vím, že pokud se v diskuzi objeví určitý nick, mohu dopředu docela přesně předpovědět, jak na něj budou reagovat jiné provařené nicky a jak se budou vzájemně napadat. O myšlenky obsažené v článku už dávno nejde, nejde už o nic a animozita diskutujích čtenáře jen otravuje. Proto diskuze nečtu a na mém blogu je moderuji. Kdo z rozumných lidí se má prodírat takovým intelektuálním bahnem, že? Nemažu nikdy nesouhlasné názory, jen trollení a flame war nepřipustím. 

   Co jsem chtěl říct? Jedině osobní duševní hygienou se dostaneme mimo zájmové skupiny, mimo boj, mimo emoce, povětšinou negativní. 

   Jinak: Je třeba co nejčastěji používat toho třaslavého chuchvalce, který by měl mít každý člověk mezi ušima. Udržet si chladnou hlavu a nohy v teple. To není švejkovina. 

P.S.: Ta pošťačka, která si včera pozvala TV domů a stěžovala si na to, že ji zaměstnavatel údajně nutil, aby doma přebalovala roušky pro důchodce v nesterilním prostředí a dokonce ji ani nevybavil rukavicemi a osobním respirátorem už u České pošty nepracuje. Dostala hodinového padáka. Ostatně - co jiného mohla čekat. Takovou "zaškavaru" nechce mít na racovišti nikdo. Na jednom bloku padl názor, že by se roušky měly dodávat jen sterilně zabalené. Těžko. Jednalo se o skladové zásoby a jejich odborné přebalování by celou akci nesmyslně prodražilo. Navíc důchodce si roušku přece nebude nasazovat ve sterilním prostředí. A zmiňovaná doručovatelka (a samoživitelka, jak jinak) určitě nemá přebalování roušek v pracovní náplni a tak měla tuhle práci odmítnout. Neudělala to, mnístoi toho si pozvala televizi. 

A ti důchodci, kterým "nezaručeně sterilní roušky" vadí, mohou dodané roušky použít do kamen na podpal a objednat si přes internet nové, sterilní. Navíc by tak od A.B. nepřijali žádný úplatek a měli by čisté svědomí - a klidné spaní.