Calvera dnes aneb Nedělní chvilka poesie

Co vidíte? Pavouka?
Africkou taneční masku? Tvář Ďábla?

   Protestsongy mívají dvojí životnost. Jednu, tu krátkou, aktuální a druhou, která přetrvává. Stačí změnit pár slov. Proč tou tak je? Protože se sice rychle mění nálady ve společnosti - ale lidská povaha zůstává stejná. Takže i problémy zůstávají stejné, jen se jim jinak říká. Někdy stačí předpona "neo-", jindy se na daný jev vymyslí slovo nové. Třeba "progresivismus", pokrokářství. Pokud srovnáte jeho teze s komunismem nebo neokomunismem, najednou máte problém "najít deset rozdílů". Někdy je to slovo reinkarnované. Nacismus. Nacionální socialismus. Je to nejen německá záležitost. Jakákoliv přehnaná snaha o preferenci jedné národnosti na úkor národnosti jiné je nacionalismus, nacismus i když tam ten základ, "socialismus" chybí. Je nahrazen o to větší "nacionalitou". Ukrajinskou, polskou, ruskou... Ale taky i "národností evropskou", což je dokonalý oxymoron. Evropská unie složená s národnostních států přece nemá nějakou "národnost" protože jich má spoustu. 

Měly by si být rovny.

Jenže nejsou. Eurosajúz, jak EU říkají Rusové je proto organizace, která se pozvolna bortí. Jednotlivé státy mají své zájmy, které narážejí na zájmy druhých mocnějších států  nebo na zájem EU, což je obvykle osobní zájem některých členů jejího vedení, které pak bačuje ty ostatní. Kdo ovlivňuje tyhle činovníky je mi nejasné. Snaha o blaho všech občanů EU to určitě není.     

StK    

Calvera 2022

Jednoho dne s nervy v hajzlu zastavil jsem se v nádražním pajzlu
abych tam na den, na dva zchladil nervy vodkou, dokud na ní ještě je.
Podivnýho chlapa potkal jsem tam v baru, v hnědejch botkách a modrým kvádru.
Na dálku z něj byl cejtit lógr z kaváren.


Určitě to bude ňákej parazit, jenže moje paměť ne hned to vyjevit,
články z novin běží hlavou, odkud já jenom znám jeho ksicht.
Calvera no ne, výkvět vládní partaje, odkdypak ty chodíš mezi koleje.
Víš, chlapče, povídá ten darebák, co schovává se za Hadrák,
přišla suchá léta, přízeň lidí už odkvétá, a z našich slibů zbyly jen pomeje.


Ještě mám v rukou justici, a velkou televizní stanici,
s ochrankou jezdím po kraji,
jednou tam a jednou sem
pomalu ještě drancuju celou tuhle zem.


Moje vláda zítra těžko zchrastí práci, leda snad jen jako funebráci,
nestojí za námi lidi natož kapitál.
Z Bruselu sice ještě chodí prachy, i když už jsou cítit krachy,
ale z Internetu už dostávám strach.


Abych řek pravdu, už si nevím rady, pomalu řídnou naše řady,
a je nás pořád míň a míň.
Mnozí chlapci už dosluhují, noví se těžko rekrutují,
náš život už není jako dřív.


Calvera sice mluvil otevřeně, ale o to víc u mě klesal v ceně,
a moje srdce bylo brzy jako led a moje žluč je jak zpěněná řeka, povídám:
„Calvero, Nataša čeká, jsem ruskej agent, pomodli se naposled!“


Jó, měl jsi v rukou justici a velkou televizní stanici,
s ochrankou jsi jezdil po kraji, jednou tam, a zase sem,
vydrancoval jsi celou tuhle zem.

Schumacher      

Pavouci a pavučiny...