For free hate!

George Orwell čili Eric Arthur Blaire. Prorok.

  Za těch téměř deset let, kdy si vedu soukromý blog jsem se k tématu nenávisti vrátil několikrát. Poslední dobou opět rezonuje po celém internetu, Taková i onaká. Indukovaná (vybuzená) momentálními událostmi, většinou za vydatné pomoci sdělovacích prostředků, ale i rodová, pevně zadrátovaná, "zažraná" v mozcích svých obětí. Zkušenost empirická.

  Empirická zkušenost vede k reálnému zhodnocení situace v době jejího formování. Je pochopitelná a nutná pro přežití. I když i ta je poněkud omezená - neměla by vést k nenávisti, ale k opatrnosti, ke zhodnocení rizika. Pokud přecházím koleje, nemusím nenávidět vlak, který mě může srazit ale musím se pořádně rozhlédnout. 

    To, že mi vlak zabil oba rodiče a já skončil v dětském domově je smutné, ale když budu  vlak nenávidět mi to v ničem nepomůže. Nesu-li v sobě nenávist k vlaku a proto jím nikdy nebudu jezdit a budu protestovat proti železnici je sice pěkné, budu se vyjadřovat na fórech, účastnit se demonstrací a volit proti těm, kteří by chtěli železnici ještě rozšířit. Budu upozorňovat na to, kolik lidí za rok přejede vlak, upozorňovat na hluk který projíždějící vlak vytváří atd. Děti budu vychovávat k nenávisti k vlakům, nikdy jim nekoupím dětskou mašinku ani knihu o vláčcích. Povedu svoji svatou válku a děti mě (možná) budou následovat.

   Ostatní lidé si sice budou uvědomovat negativa železniční dopravy, ale taky pozitiva. Budou třeba bojovat proti tomu, aby trať vedla kolem jejich domu (denervující hlučnost i v noci) ale vlakem jezdit budou, protože je to výhodné.

   Pokud se vám zdá, že předchozí text je zcela iracionální, že ho psal blázen, zkuste si tam místo vlaku dosadit třeba homosexuály, černochy, Německo nebo Rusko. Najednou to dostane jiný emocionální náboj, že? Na světě je spousta věcí a jevů, které někomu nevyhovují. Nenávist nepomůže, i když si k předmětu nenávisti najdu neprůstřelná zdůvodnění, proč je správné jej nenávidět.

Navíc obvykle dojde k zobecnění. Okradl mě Cikán - všichni Cikáni a jim podobní jsou zloději. Třeba i Indové. Němci mi málem v koncentráku zabili tátu - Němci jsou hnusní, nadřazení atd.

Ale nelze zobecňovat. O tom jsem dostal poučení od svého táty, který jen šťastnou náhodou přežil německý koncentrák. Když jsme v padesátých letech koupili v Sudetech chalupu a on se docela vesele bavil se zbytkem neodsunutých  vesničanů - s vdovami po německých vojácích, jejich dětech nebo starých rodičích.  "Jak se nimi můžeš bavit, když tě Němci málem zabili?" ptal jsem se. Odpověď byla krátká "Tihle to nebyli!" 

   Další zkušenost mám zcela vlastní. V roce 1968 jsme jako skoro všichni mladí doufali, že komunismus končí a "nastane svoboda".  No a nastal 21. srpen a bylo po svobodě. Nenávist k Rusku byla na vrcholu - jenže co? Ani Palach ani Zajíc nedokázali zvednout národ k odporu, který by byl stejně krvavě potlačen jako v roce 1956 Maďarsku. 

A tak jsem žil v nenávisti a pohrdání rusáky - tedy přesněji vojáky CCCP. Zvláště, když jsem věděl víc než obvyklý občan. Když jsem viděl v Liptovském Petru kluka i s jeho kolem dokonale rozježděného kolonou  sovětských tanků. Nemohl jsem pak číst Malaparteho kůži - já ji viděl na vlastní oči. 

  Když jsem viděl, jak jediný Ukrajinec, náš velitel technického učiliště dokázal zahnat motostřeleckou rotu sovětských vojáků která přijela obsadit naše kasárna, když před hlavněmi několika sovětských samopalníků s nataženými samopaly serval jejich "lejtěnanovi" výložky s hodností z uniformy a s řevem ho poslal i s jeho vojáky pryč. K obsazení kasáren tehdy ani potom nedošlo. A přitom jsem viděl, jak někteří se sověty kolaborovali, kupčili. A viděl jsem ten rozklad v našem národě. Zbabělce, donašeče, svině, které se v té době vyšvihly na místo těch, která udaly. Ale pořád se hrála ruská opera, ruská činohra a byly hodně navštěvované. 

Kopírovali jsme Kryla dovezeného z Německa na kazety, četli samizdaty na průklepáku, pod který se musel podkládat list papíru, aby to bylo vůbec k přečtení. Několikrát si se mnou chtěla pohovořit StB, ale neměl jsem zájem, hrál jsem to na hlupáka a nebyl jsem ani jako důstojník  v civilu asi tak důležitý, tak mě nechali být. 

   Po "sametce" se tu začali objevovat Rusové, kteří nebyli spokojeni s možnostmi v SSSR. Abych pravdu řekl, byli to lidé pod odborné a umělecké stránce velmi dobře připravení a s chutí se tu usadit. Původně sice mířili dál na Západ, uměli anglicky i německy, ale zjistili, že u nás to docela ujde. Někteří se ze Západu dokonce k nám vrátili s tím, že tady si nepřipadají jako podlidé. 

   Koupili si tu, většinou na dluh, domky (pro Rusa je mít vlastní dům docela důležité), povili zde děti a poslali je do českých škol. Děti už lze od místních rozeznat jenom podle příjmení. Přejí si mít tady hrob. Ale - do Ruska za rodiči a sourozenci jezdili téměř pravidelně a ruského pasu se nevzdají. Jsou vlastenci. A jsou to, až na dvě výjimky, moc fajn lidi. Takže se i můj odpor k Rusům tak nějak nalomil. 

   U nás v domě bydlela ruská primabalerína. Když nebyla na scéně, byla to taková malá hubená ženuška. Primabalerínu by v ní nikdo nepoznal. Až večer v kostýmu, kdy ta malá osůbka dokázala zaplnit celé jeviště a roztleskat hlediště. Ovšem nájemníci, kteří nechodili do divadla se na ni dívali s nějakou nechutí. "Ruska!" Kolikrát ani neodpověděli na pozdrav. 

  Jednou o Vánocích jsem ji potkal, jak vleče z obchodu velký nákup. Ve výtahu  jsme se pozdravili a ona vystoupila ve čtvrtém patře, já jel výš. Doma mi došlo, že pravoslavné vánoce jsou později a že jí v té okolní vánoční náladě je asi smutno. Takže jsem sebral talíř cukroví a sjel do čtvrtého. Děkovala s pláčem a bylo mi to trapné, tak jsem rychle zmizel. Ale  ten den jsem si právě vzpomněl na tátu a jeho větu "Ti to nebyli!"  a nenávist k Rusům mě definitivně přešla.

   Druhý způsob, jak se nakazit nenávistí je indukce. To je ještě divnější, ale o to rozšířenější  způsob. Je perfektně popsán v Orwellově románu "1984". Veškeré tvé okolí někoho či něco nenávidí a někoho miluje. Stejně jako u prvního typu o nenávist rasovou, národnostní, sexuální nebo podobnou. "Dvě minuty nenávisti" si snad pamatuje každý, kdo tu knihu četl. 

   Dobře zorganizované "minuty nenávisti" můžeme kolem sebe pozorovat denně. TV, ČRo2, velké a (podle svého vlastního mínění) vlivné weby. Papírové noviny nevím, nekupuji. Člověk, který nenávist nesdílí si připadá nenormální, odstrčený, nepatřičný. Tak raději nenávidí nebo aspoň nenávist předstírá. Žije se pak lépe, bez nějakoho rozporu se sebou samým. Je to pohodlnější, než si zjišťovat fakta (poku to lze) nebo aspoň informace s více nezávislých zdrojů.

   Pokud se takový člověk rozhodne si nějakým způsobem ona fakta zjišťovat je po určitém čase stejně lapen v pasti své bubliny. Vše, co nesouhlasí s jeho přesvědčením považuje za cizí propagandu, fake nebo rovnou nesmysl. Nabízet mu informace nebo logiku je zbytečné. On přece ví, jak to ve skutečnosti je! Funguje to jako víra. Kdokoliv se mu tu víru pokouší narušit je jeho nepřítel.

   Narativy přijaté většinou společnosti se ale dnes mění, stejně jako narativy v románu "1984". Bývalí nepřátelé jsou nyní přátelé a naopak. Předchozí názory je ovšem třeba "vaporizovat", všechny zmínky o nich vymazat z historie i podvědomí lidí. Dneska už není třeba pálit v archivech tehdejší vydání  novin a nahrazovat je antedatovanými kopiemi, které hlásají momentálně platnou pravdu Dnes stačí tu zprávu v archivu vymazat, zrušit odkazy nebo je nahradit vhodnějšími. Je sice web, který dělá "snímky" celé sítě a tam se věc najít dá, ale málokdo o ní ví.

Tohle přece  nikdy nebylo!

  A je co vymazávat. Za svůj život pamatuji několik sobě vzájemně odporujících narativů. Z dětství to byl německý revanšismus, americký imperialismus, nepřátelé z Pentagonu, nemilosrdní obchodníci z Wall Streetu, imperiální tendence Maovy Číny atd.  Ty zůstaly, protože Čína se od doby "kopírovací´", kdy kopírovala západní vzory průmyslových výrobků a ty levně dodávala do světa posunula na technologickou dvojku ve světě, ne-li na jedničku. Snaží se i o nějaké územní zisky. Létá do kosmu, má své roboty u Marsu, na Měsíci atd. Má velikou, moderně vyzbrojenou armádu a disponuje jadernými zbraněmi a dost možná i zbraněmi biologickými, které údajně vyvíjela ve spolupráci s USA. (Sars Cov-2) 

      

 Náš vyspělý Západ, který strčil hlavu do vlastní smyčky s obnovitelnými energiemi, vzhoedem k postupným ztrátám trhů a několika neúspěšnými intervencemi v třetích zemích (Irák, Afganistan atd.) konflikt na Ukrajině vlastně uvítal. Konečně se je na koho vymluvit. Našel svého vnějšího nepřítele - Rusko a rozhodl se ho zničit neb aspoň oslabit.

   Kvůli tomu ale bylo třeba změnit narativy, Přístup k Německu potažmo k EU se velmi změnil, vstoupili jsme jak do NATO tak do EU, USA už nejsou "světový četník" který by si rád na konfliktech přihřál svoji polívčičku, ale "záruka svobody a demokracie". Hlavním nepřítelem je teď Rusko a nejtemnější postava současnosti - V. V. Putin. Drží celý ruský národ v hrsti a žene ho do nesmyslné války, kterou nemůže a nesmí vyhrát, protože... A on ten ruský národ tvoří vlastně jen hloupí "mužici v laptích".    

Takže jsme otočili narativy o 180° doufáme, že se ujmou. 

   Některé ano. Kdo se vnitřně nevyrovnal s faktem obsazení Kotlinky sovětskou armádou v roce 1968 Rusy nenávidí zcela upřímně. "Vidíte, já to říkám už odedávna, že chtějí zachvátit celou Evropu!" vesele míchajíce Rusko a komunismus, jako by jenom ono mělo tuto ideologii zabudovánu do zákonů.

Hrdina dnešního Západu

   Ukrajina byla do rozpadu SSSR jeho součástí. Po jejím osamostatnění, rozpadu SSSR, když se tam rozprostřela svoboda oligarchů (kteří se mezi sebou mydlili a mydlí dodnes) a k moci se dostaly národovecké, nacionální až nacionalistická uskupení (Azovci, Banderovci i jiní) je najednou zemí, kterou napadl zlý Ruský nepřítel. Která potřebuje naši pomoc. Prostě ubohá napadená země, ve které neproběhl EuroMajdan, nebojovalo se s odštěpeneckými republikami na východě, kde se nestal masakr v Oděse. kde národovci nenosí vytetované nacistické symboly.

   To vše je zapomenuto, Ukrajina musí vyhrát. Je totiž potřeba aspoň oslabit Rusko a tak dodáváme zbraně, informace a instruktory a snažíme se nezapojit do konfliktu natolik, aby Rusko, příliš ohrožené "na životě" nepoužilo své atomové zbraně. Má jich nejvíc na světě a rozpoutání "horké jaderné války" by svými důsledky předčilo pád planetky do Mexického zálivu na konci třetihor, které vedlo k vyhubení dinosaurů - a nástupu malých savců.

V.V. Putin,
příčina všeho zla na Zemi

 

  To je jenom tak bokem. Podstatné je rozšířit obecný narativ o zločinnosti Ruska. Dvě minuty - nebo raději více - nenávisti k Rusku. Musím říct, že na některé funguje dokonale, na některé méně ale také. Ke změně názoru je přinutí až následující zima, kdy si uvědomí, že veškeré sankce, které jsme jako Západ uvalili na Rusko se nakonec obrátily proti nám. I tak zůstane dost lidí, kteří budou Rusko nenávidět místo aby si na něj jen dávali dobrý pozor. Názor je v jejich hlavě zadrátovaný napevno. 

 

   Podobně to je i s jinými nenávistmi, Homosexualita i transsexualita tu existuje odedávna. 

Naše kultura ovšem pozvolna přešla od jejího ignorování přes trestnost k toleranci a pak až k adoraci a ústupkům ve většinové společnosti (96%). Kritika tohoto faktu se brzy stane trestnou. A jedeme z kopce jako ve starém Římě. Jakýkoliv náznak používání nacistických symbolů je u nás předmětem  trestního stíhání. Tentýž jev, na Ukrajině mnohem hypertrofovanější, se prostě zamlčí.

Manželství pro všechny!

   A tak bychom mohli pokračovat od jedné nenávisti k druhé. Vesele nenávidíme to, čemu  nerozumíme, o čem nemáme věrohodné informace a nesnažíme si je ani opatřit. Stát (jeho média) vytváří nové narativy, kterým nutí lidi věřit. Zatím se u nás nepodpisuje "věrnost ideím" ale moc bych se nedivil, kdyby to někoho napadlo. Vzpomínám na to, jak ostravský hoteliér nutil ruské hosty podepisovat prohlášení o tom,  že nesouhlasí s ruskou politikou a Vladimírem Putinem, jinak je neubytuje Nestalo se mu nic. Když jiný podnikatel, hospodský, chtěl zakázat vstup nepřizpůsobivým kteří mu tam každý týden způsobili rvačku šel hned k soudu, který prohrál. Nebo kavárníci, kteří nechtěli nechat po své kavárně pobíhat nehlídané děti matek, které si tam přišly na pár hodin "splknout". Na hlídání svých dětí "neměly čas  a ostatní hosty nezvedené děti obtěžovaly. Taky soud prohráli protože "diskriminace". Diskriminace je jednoduše rozlišování množiny podle nějakého kritéria. U nás se to stalo nadávku - ovšem jen pokud se to někomu hodí. Nehodící se diskriminaci nevnímáme. 

Bilou (tedy zrzavou) heterosexuání mluvčí presidenta USA nahradila černá, lesbická.

Protože narativ...  

A můj narativ či spíše heslo? Nenech si něco nabulíkovat. Důvěřuj, ale prověřuj!!