Přešlapy ruského cara

   Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přešlapy dělají všichni, ať dělají cokoliv. Je jenom otázka, jestli je těch přešlapů mnoho nebo ne a jak jsou patrné. Politika je vždy takový tanec mezi vejci. Kupodivu jsou přešlapy nejnápadnější u tanečníků, kteří je obvykle nedělají.  U těch, kteří jich dělají spoustu se často nedozvíme, co byl přešlap a co úmysl. Těm rozšlápnutým vejcím to je nakonec jedno.

   Jsem bývalý nižší důstojník ČSLA. Záklaďák, nikoliv "furťák". Sice jsem velel jenom několika vojenským beatovým skupinám, kinům, divadlům hudby a jedné vojenské rozhlasové stanici, ale to je jedno. K důstojnickým zkouškám jsme museli znát i něco z taktiky. Sice mi to nikdy k ničemu nebylo, ale něco malinko mi v hlavě přece jen utkvělo. 

   A tak jsem se opravdu podivil, když Rusko začalo válku s Ukrajinou. Ať už se tomu říká jakkoliv. Jenže ta válka je poněkud falešná. Je to ve skutečnosti válka Západu, zvláště pak USA  s Ruskem vedená na Ukrajině a navíc nezačala v únoru 2022, ale o osm let dříve. Vyvolaná byla jednak částí ukrajinského obyvatelstva, která věřila v nadřazenost Ukrajinců nad Rusy (podle Stepana Bandery a spol.) a uspíšena nesplnitelnými sliby západní věrchušky o možnosti  vstupu Ukrajiny do EU. Proč nesplnitelnými? Protože Ukrajina je ve skutečnosti rozdělena nejen národnostně (Bandera považoval za "podlidi" nejen Rusy, ale i Poláky a Židy) ale i mocensky mezi tamní oligarchy, kteří získali mnohem větší moc po rozpady SSSR a vyhlášení samostatnosti Ukrajiny v srpnu 1991. Tito boháči spolu soupeřili o majetek o moc a aby to dokázali, zřídili si s nacionalisticky smýšlejících Ukrajinců své ozbrojené neformální milice. Achmetov, Kolomojský, Porošenko a další, méně významní se nakonec chopili moci veřejně. 

   Začal neoficiální ale realistický "hon na Rusy". Ukrajinština byla vyhlášena za jediný oficiální jazyk na Ukrajině, na všech úřadech, školách atd. To se nelíbilo územím na východě, kde bylo více než 70% etnických Rusů a žádali určitou míru autonomie, kterou dostali jen přislíbenou. Uzavřené tzv. Minské dohody ale Ukrajina nikdy nerespektovala. Při násilné výměně vlády v listopadu 2013 nastaly nepokoje známé jako EuroMajdan. Demonstranti požadovali vstup Ukrajiny do EU a NATO - a vynucení ukrajinštiny jako jediného jazyka na Ukrajině. A začali fyzicky napadat ruské obyvatelstvo na východě - Lugansk a Doněck a zvláště pak jsou známé surové nepokoje v Oděse. Rusku se to hrubě nelíbilo a začalo konat.

   Jednak poměrně hladce vojensky obsadilo poloostrov Krym, který předtím dlouho patřil Rusku (a SSSR) a jednak začalo posílat instruktory a specialisty do odštěpeneckých republik na východě Ukrajiny. Tzv. zelené mužiky. Tam tak vznikla táhlá občanská válka, kde spolu bojovaly tamní milice a regulérní ukrajinská armáda. Ale oficiálně do sporu na východě RF nevstoupila. Pouze pohrozila, že pokud Ukrajina nedrží status neutrální země a vstoupí do NATO, bude to považovat za vážné ohrožení Ruska a nevyloučila v tom případě použití jakýchkoliv prostředků včetně jaderných.

   Omlouvám se za poněkud rozvláčný úvod, ale pokud chceme pochopit ruské přešlapy, musíme je zasadit do kontextu událostí. Z odkazů, které tady jsou je patrné že se od roku 2014 toho moc nezměnilo. Nezměnil se ani narativ Západu, ani postoj Ruska a postoj Ukrajiny se vlastně jen radikalizoval.

  Na přelomu loňského a letošního roku se konalo rusko-běloruské cvičení u ukrajinských hranic, a Ukrajina zase cvičila na druhé straně týchž hranic. Když se připravuje vojenská akce

je to dobrý způsob, jak vysvětlit koncentraci vojenské techniky na určitém místě. (V roce 1968 to bylo cvičení vojsk Varšavské smlouvy "Štít" které navázalo na "bratrskou pomoc" proti "kontrarevoluci" v ČSSR.) Takže se pocvičilo  a než se vojska mohla přesunout do svých obvyklých pozic, nastal 24. únor 2022 a RF se pokusila bleskově obsadit Kyjev. Jenže ruské velení se těžce přepočítalo: Kyjev byl na to docela  připraven. Přešlap - rozvědka RF nedodala dost kvalitní rozbor situace. Ruští generálové, tlustí a plešatí, bojovali "druhou světovou" a to ještě z učebnic. Blesková válka se prostě nezdařila. 

   Po těžkých bojích o letiště u Hostomelu začala invaze vojsk RF po silnici z Běloruska. To byl už druhý přešlap. Třicetikilometrová kolona  se zadrhla na otevřené silnici bez jakékoliv ochrany. Došla jim nafta. Údajně proto, že nikdo nenaplánoval její dopravu do místa, kde se kolona nacházela. Jiné zdroje dokonce tvrdí, že nafta došla dříve než měla, protože ji značnou část ruští vojáci načerno prodali v Bělorusku civilům. Té zprávě bych docela věřil - po roce 1968 u nás ruští vojáci i důstojníci také prodávali pod cenou vše, co byli naši  lidé ochotni koupit.

    Ať to bylo tak nebo tak, stály tam na silnici bez hnutí stovky vozidel, které se nemohly ani skrýt, stromy byly bez listí, ani rozptýlit po krajině, protože všude bylo po jarním tání bláto, do kterého by zapadly.  A tak Ukrajinci tu kolonu ostřelovali jak špejle v pouťové střelnici. 

   Ruským generálům, kteří vlastně nikdy v žádné pořádné válce nebyli a veleli od psacího stolu podle příruček z druhé světové války, trvalo neuvěřitelně dlouho, než zaveleli k ústupu.

   Třetí přešlap nastal při ústupu. Rusové nějak nezaregistrovali přezbrojení motostřelců na boj s tanky a ve městečku Buča nechali projíždět tanky ulicí mezi domky. Za každým z nich mohl být voják s ruční protitankovou střelou Javelin, vyhlédnout zpoza rohu a vypálit na tank a schovat se. Na tuhle vzdálenost bylo prakticky vyloučeno se minout.  Takže se tam vytvořila ulice plná zničených tanků a mrtvých posádek. Generál, který tomu vele by směl být exemplárně potrestán. Mělo se přece jet rychle, nepravidelně a po jednotlivých vozidlech. Nebo lépe jinudy, ne mezi baráčky. Generál byl poslán do první linie a zaplatil za tuto školáckou chybu životem. Jenže za tu chybu zaplatilo životem i spousta ruských vojáků a navíc - incident byl několik týdnů úspěšně využíván Ukrajinou  jako silný propagandistický materiál.

   Čtvrtý přešlap jsem objevil nedávno. Čímž vůbec netvrdím, že mezitím neudělal Kreml velkých přešlapů násobně více. Přešlap je o tom, co každý, kdo v Rusku byl ví. Je to pocit jakkoliv malého činovníka, že na něm záleží. A zase - ne že by u nás nebyli policisté, úředníci nebo třeba zubaři, kteří vám dají pocítit, že jsou momentálně vašim šéfem. O co šlo a jde, když i  komentátor, který všechny úspěchy a neúspěchy na frontě té, nebo oné strany konfliktu říká nezměněnou intonací a bez jakékoliv mimiky změnil tón řeči a dokonce začal "vysílat signály" - mávat rukama před kamerou? Obyvatelé Ukrajiny, kteří chtěli zmizet z války a rozhodli se utéct do RF sice dostali ruský pas a lístek na vlak na Dálný východ - většinou to tak chtěli, asi pro jistotu, aby tam něco z fronty nedoletělo - ale když přijeli na místo tak zjistili, že nemají kde bydlet, kde pracovat, za překlady svých dokumentů z Ukrajiny musí platit, nedostávají žádnou finanční podporu a vůbec se k nim úřady chovají jako k cizím. A často to byli lidé, dobrovolní špioni Ruska. Jak  jinak si vysvětlit, že ruské rakety dalekého doletu s takovou přesností zasahují třeba skladiště zbraní ve fabrikách nebo dočasná seskupení vojsk? Ono i na "neokupované" části Ukrajiny má Rusko spoustu příznivců a podporovatelů. A ti mají telefony s GPS a - kupodivu - stále možnost telefonovat do Ruska. Takže ruská armáda má čerstvé zprávy přímo z místa. Taktéž zmiňovaní komentátoři mají své vlastní informátory na všech možných místech a jejich hodnocení informací z fronty i zápolí na obou stranách konfliktu se téměř vždy nakonec potvrdí. (Což se o oficiálních ruských a hlavně ukrajinských informačních kanálech rozhodně říct nedá. Inu válečná propaganda.) 

    Tak ti lidé, kteří usoudili že jejich ukrajinští sousedé na ně něco vyčmuchali a začíná jim takzvaně hořet koudel u zadku se tedy při vhodné příležitosti uchýlili do Ruska, ale nechtějí mít žádné veřejné zásluhy. Už jenom proto, že na Ukrajině často nechali příbuzné nebo přátele a nechtějí, aby byli státem postiženi. Příbuzní zrádců. (Na Ukrajině se dokonce objevila nová udavačská aplikace pro nahlašování "neukrajinsky smýšlejících" občanů.) Utečenci chtějí jen někde daleko začít nový život. A ruský stát, úřady, úředníci, opilí svou momentální mocí jim to neumožňují. A když tak požadují úplatky. Za registraci, za překlad ukrajinských dokumentů do ruštiny atd. To je taky dost velký přešlap, protože takový proruský Ukrajinec (třebas rusky mluvící) nejspíš dost zahořkne. A ani se mu nedivím.  

   Tohle se pokusil nezvykle rozčilený komentátor (bloger) Jurij Podoljaka vyřešit - ohlásil se u zmocněnkyně pro lidská práva (ombudsmanky?) Taťány Nikolajevny Moskalkové, která má na starosti takové věci a ta mu přislíbila, že se na to podívá. Že postižení úřednickým šimlem se prý mohou ohlásit na její mail.  

   No ale víte to... Člověk míní a úřad mění. Za čas se snad dozvíme víc. (To její příjmení je symptomatické. "Moskali" se říká na Ukrajině ale i jinde v Rusku těm, kteří mají blízko k Moskvě.) Těch přešlapů RF by se dalo určitě napočítat násobně více a srovnávat je s jednáním ukrajinské vlády a úřadů, ale jednak s tím nic neuděláme a tenhle článek by byl dlouhý k nepřečtení

Politické (národnostní) rozdělení Ukrajiny v roce 2014
Všimněte si podobnosti se zabranými územími RF