Co s médií? (2)

 

 Před týdnem jsem si postěžoval na bumbrlíčky veřejných médií. Ovšem to nejsou jenom ony, Stejné je to i s divadly, koncertními agenturami, nahrávacími studií a podobně. Slíbil jsem že to upřesním.

Tedy příklad z praxe:

 

  Natočení malé audioknihy (dva spíkři, zvukař, režisér, hudebník) a nějaká ta předělová hudba stojí v Českém rozhlase cca 35 000.- Totéž u soukromníka cca 10 -15 000.- Kvalita (technická i interpretační je podobná, rozhodně ne horší.) Zvukař se postará i o hlídání šumlů, hlenů a jiných pazvuků, kontroluje i temporytmus textu a melodiku vět. Podmínkou úspěchu jsou zkušení "mluviči", kteří se většinou pozorně poslouchají a sami opravují svůj projev. Když jim něco uteče, je tu zvukař, který je na to něco upozorní. Když je k dispozici dobrý muzikant, který umí improvizovat, tak ani ta hudba (v audioknize ji nebývá tak moc, ta je o textu, pokud možno kvalitní a ne o nějaké hudební exhibici) není drahá. Za použití studia se něco platí, za amortizaci aparatury také. Pak už jen stačí příjem zdanit (každý za sebe) a je hotovo. 

  Ale jak je možné, že prakticky stejná parta dokáže srazit cenu na polovinu, aniž by pracovala za "almužnu"? V rádiu je totiž spousta dalších zaměstnanců, na ekonomickém oddělením, dramaturgii, údržbě techniky, správy budov a bůhví čeho ještě. Tohle všechno odpadá. Pokud máte pocit, že to ta parta nedokáže tak kvalitně jako instituce, mýlíte se. Je to na stejném  nebo lepším zařízení a dokonce to trvá téměř stejnou dobu. Jenže si nikdo na nic nehraje. A práva si hlídáme sami, OSU nepotřebujeme.

   V jedné audioknize jsem potřeboval na závěr Marseillaisu. Vybral jsem jednu verzi s Mireille Mathieu a zeptal se OSA na cenu za použití, za práva. Částka  mi téměř vyrazila dech. Rovnala se třetině celkové ceny za audioknihu. Vymazal jsem tedy Mathiehu z montáže snímku, sešel se s hercem a napískali jsme Marseillaisu "na hubu". Nakonec to k textu sedělo lépe, než ta dokonalá nahrávka. 

   Při předposlední audioknize jsem sháněl někoho, kdo by mi poskytl práva na scénickou hudbu. Je několik takových firem, jenže nabízejí třeba jen roční práva na použití hudby z jejich seznamu a některé mají dokonce tato práva omezená časem. Jak bych tu hudbu z hotové knihy odstraňoval poté, co jí skončí práva, si nedovedu představit. 

   Ale internet je mocný čaroděj a našel jsem portál, který nabízí hudbu, pro předěly docela vhodnou zdarma - s podmínkou, že se bude jednat o "užitou hudbu", (my ji říkáme scénika), která není tím hlavním v díle. A nemusí se zvlášť uvádět ani autor, ani interpret. Ono to stejně málokoho (čti nikoho) nezajímá. Posluchač se zajímá o obsah, ne o předěly, ty musí být adekvátní k obsahu, nic víc. Zajímá to jedině automatické hudební vyhledávače, které, když výsledek práce visí na netu, ty záznamy neustále ve dne v noci prohledávají. A pak se najednou ozve instituce, která má na hudbu práva a žádá zaplatit nebo celé dílo zablokuje nebo smaže. Když mi z webu Ulo*** oznámili, že museli zablokovat jednu audioknihu, protože Sup**** má práva na hudbu v ní použitou, stačilo napsat na Sup***** ať upřesní, o kterou hudbu přesně jde a jaká má k ní práva - a následovala omluva, že se automatický program spletl. Ale znám podobný program jako aplikaci do mobilu a rozezná téměř jakoukoliv melodii i když ji jenom zapískáte do mobilu. Plete se málokdy. 

   To je způsob, jakým vydělávají instituce na autorských právech. Autor z takto získaných peněz vydělá zanedbatelnou částku. Zbytek polkne právě taková instituce - tedy lidé, kteří takovou instituci tvoří. A jsme zpátky u toho, že hodně věcí lze dělat jednoduše a levně nebo složitě a draze a že na každé tvůrčí práci se přiživují vlastně zbyteční lidé.

   Něco jiného je, když někdo zkopíruje cizí dílo a prodává ho "ve vlastní režii". Ale někteří autoři  se (docela složitě) ze zastupování nějakou agenturou vyváží a dávají ho k volnému, nekomerčnímu použití. Ty např. OSA docela nemá rádo. (Ta dokonce požaduje poplatek i za písníčku, kterou hrajete u ohně na čundru a to i v případě, že se jedná o vaši vlastní, tedy autorskou. Ale v praxi ho nevybírá - u každého táboráku by musel být jejich pracovník a tak velká instituce to přece jen není.)

  To je asi tak všechno. Ale podobná situace je myslím všude kolem nás. Ve zdravotnictví, ve státní správě, v armádě, na policii. Všude, kde někdo pracuje se kolem něj pohybují lidé, kteří si najdou nějakou "nezbytnou" činnost" a "pomáhají" tomu, kdo pracuje nebo tvoří. Za socialismu se někerým z nich  říkalo příživníci - většinou těm viditelným. 

Ale - v přírodě je to úplně stejné.

Cizopasníci jsou tady s námi od vzniku života na Zemi.

A úspěšně cizopasí!