Nadutí proroci

Ne, opravdu nic, co by nevěděl každý. 
Jenom povzdech nad nadutostí proroků, plánovačů a vizionářů. 
Všechno bude nejspíš jinak.

   Bojujeme proti oteplování, proti suchu, proti CO2 a bůhví čemu ještě, protože se zpupně domníváme, že je to všechno naše "vina". Tu a tam se nám podaří v přírodě něco zničit, ale ve skutečnosti nejsme tím, kdo "ovládá přírodu". Když se podíváte na záběry tornáda, tropické bouře nebo erupci sopky nějak se vám začne vkrádat do hlavy, že jsou to děje o několik řádů silnější než jakékoliv lidské snažení. Včetně atomového výbuchu.

   Včera jsem se díval na ZOOM-u na dokument o katastrofě, která ve třináctém století prakticky zlikvidovala Neapol. Podle popisu katastrofy hledali vědci příčinu. A zjistili, že to byla vlna tsunami, vzniklá sesuvem úbočí nepříliš vzdálené  sopky Stromboli. A že mezitím vyvržený materál opět doplnil onen příkrý svah a sesuv se může klidně opakovat.  Dvacetimetrová vlna opět spláchne Neapol a poblíž ležící města.  Za sedm až deset minut od sesuvu. Na záchranu lidí je to zoufale krátký čas. Metro a ulice budou zatopeny masou vody, budovy se začnou hroutit, lodě plovoucí v neapolsém zálivu přitom poslouží jako beranidla, protože s něčím takovým se při stavbě budov prostě nepočítalo - je to už přece jen osm set let a už to nezůstane  v povědomí lidí. Je to "dávno" a nikoho nenapadne, že se všechno může zopakovat třeba hned zítra a s mnohem tragičtějšími následky - populace usazená v oněch místech je několikanásobně větší.

   Do minulého týdne byl internet,  noviny a asi i TV  plný nářků,  jak vlivem klimatických změn, způsobených člověkem vzniká sucho. Na polích se neurodí, řeky vyschnou a záhy nastane i žízeň - a že je třeba proti suchu bojovat.  

Jistěže jsou věci, způsobené nemyslícími lidmi, které nám na nějaký čas způsobí potíže. Třeba bleskové povodně při každém větším lijáku. Když zemědělec (farmář) orá pole tak, že brázdy jdou po spádnici a ne po vrstevnici je jasné, že voda steče spolu s bahnem z pole do vesnice. Nebo když se  spojují pole do velikánských lánů s jedinu plodinou, aby se pole snadněji a levněji obhospodařovala pomocí velkých moderních strojů - pak se jakýkoliv škůdce na takovém velkém lánu snadno rozmnoží a zničí celou úrodu. 

A pak v TV i jinde nynější velkostatkáři pláčí, jak jsou na tom špatně, že budou nuceni zdražit  a že chtějí nějakou dotaci od státu, aby přežili. 

   Kdysi dávno byly také suché a mokré periody, jenže málokdy postihly všechny plodiny najednou. I tak byla léta hubená i tučná. Jenže tu nebyl stát, který je možno lamentováním obměkčit. A kdo neměl zásoby, umřel hlady nebo na nemoci, které kosily hladem zesláblé lidi. Lékařů byo málo, ještě nic moc neuměli, tak leda poštět žilou a navíc nebyli pro sprosté poddáné dosažitelní. Vrchnosti to bylo sice možná trochu líto, přicházelo o poddané, ale vědělo se, že se poddaní zase namnoží až do stavu, kdy počet lidí na určitém území omezí až schopnost půdy je uživit. A pak nastalo stěhování obyvatelstva nebo války o životní prostor. 

   Na tomhle principu se za staletí vlastně nic nezměnilo. Kolonizátoři v Africe se postarali o lékařskou péči pro tamní obyvatele, zavedením "pořádku" omezili kmenové války a tím snížili úmrtnost. Když se z mnohých důvodů z Afriky stáhli, krajina stále byla schopná počet obyvatel uživit. Jenže koloniozátorům se nepovedlo trvale změnit kulturní zvyklosti. Takže lidé přestali na plantážích pracovat, ale zato se nezapomněli množit. Následkem toho byl hlad, který jsme se pokoušeli řešit potravinovou pomocí, které se obvykle zmocnil tamní vládce (tzv. president a spol.) a neváhal tu potravinovou pomoc prodávat dále. Jeho vlastní lidé měli hlad a on neslušně bohatl. Množení pokračovalo, "lékaři bez hranic" z Evropuy i jinde snižovali úmrtnost, nastala bída a tak vznikla potřeba najít nové země. Nastal exodus do Evropy, protože tamní černoušci nepochopili, že relativní bohatství Evropy vzniklo na základě každodenní práce a domnívali se, že v Evropě se o ně někdo postará. Že je tam všeho dost pro všechny.

   Euroamerické společenstvo se stará, stát dělá imigrantům výborné podmínky pro start jejich života v nové zemi. Jenže ouha - příchozí nemají žádné použitelé vzdělání a ani pocit, že by si ty dary měli nějak zasloužit. V tom je podporují roztodivním "vítači", kteří jim pomáhají se "začlenit" - téměř vždy za státní peníze. Ani ti ale neslaví bůhvíjaké úspěchy. Imigranti nejsou ochotni se ani pořádně naučit jazyk nebo dokonce nějaké řemeslo. Sdružují se proto do ghet, kde si apoň mohou v rodném jazyce postěžovat, ale jejich nespokojenost narůstá. Podpora je tak na přežití a kolem nich se producírují místňáci, kteři pracujií a proto se mají mnohem lépe. Navíc cítí od majority pohrdání, protože jsou jen přítěží - s neslučitelnými zvykly, s neschopností se integrovat do většinové společnosti. Vzniká pnutí.

Tohle se netýká jen Evropy. V Americe je to podobné - jenže to dnešní pnutí způsobila snaha majority udržet "barevné" v klidu pomocí dávek,  positivní diskriminace atd. Také snaha získat jejich voličské hlasy. 

   U některých etnik se to povedlo, u některých ne. Tady je to vidět třeba na Cikánech, kteří  přesto, že tu sice žijí staletí ale protože žijí ze dne na den nejsou téměř schopni integrace a naopak na Vietnamcích, kteří pracovití jsou a tudíž se integrují, přesto, že tu žijí jen desítky let. Jejich děti se na rozdíl od dětí cikánských ve škole učí vemi dobře, dost nad průměr "bílé většiny". Dospělí Vietnamci nežebrají po ulicích ale podnikají. 

Už jenom taková drobnost: vietnamské večerky a obchůdky jsou rozesety po celé Kotlince. Cikánské podniky aby jeden pohledal. Prý ale nějaké jsou. 

   Situaci ve Státech neznám, jen z doslechu, ale mám pocit, že je to podobné. Pnutí, které  současnosti hýbe Amerikou je pnutím především sociálním a až pak rasovým. Více méně je rasové hlavně proto, že v podobné situaci se nacházejí lidé jedné rasy. Vypadá to, že i "barevní" mezi sebou ty rasy dost silně rozlišují.

Takže nejen v predikci přírodních katastrof ale i společenských jevů se ukazuje, že si jen fandíme, že dokážeme něco správně předpovědět. Nedokážeme, pouze se chvástáme a příroda (protože i lidská populace na Zemi je vlastně příroda) nám čas od času ukáže vystrčený prostředníček.  

Ale vůbec to neznamená, "že jsme jedničky"! 

Slušelo by nám mnohem více pokory. 

A neměli bychom zapomínat na Židy. 

Ti přece vždycky mohli za všechno.