Opičí dědictví

  Mnozí dnes uvažují o budoucnosti lidského společenství. Častěji ti, kteří se už žádné změny nejspíše nedožijí. Třeba já. 

...je tedy konečným stavem západního světa, až, jak předpovídá Klaus Schwab z Davoského ekonomického fóra, nikdo nebude mít nic a všichni budou šťastní? Či přežívání v radioaktivních troskách?

Já se domnívám, že pravdu má spíše Přemysl Janýr.

Píše:

Nacházíme se v područí psychopatů. A globálně není kam odejít.

Podstatou narcistické osobnosti je přesvědčení o vlastní výjimečnosti, ať již vyčnívající nad druhými anebo naopak jejich oběti. Vyznačuje se sebestředností, chybějící empatií, povrchností, arogancí, nadměrnými ambicemi a nároky na zvláštní zacházení, neschopností sebekritiky a agresivitou proti kritice, konkurenčním myšlením a dělením ostatních podle vzorce kdo je se mnou – kdo je proti mně.

Psychopatická osobnost se vyznačuje souběhem všech tří znaků ve vysoké míře. 

Můžeme si tak sestavit její profil:

• sebestřednost, přesvědčení o vlastní výjimečnosti a vyplývající nároky, arogance, odmítání kritiky, obviňování druhých;

• absence citu, empatie, morálních zábran a zodpovědnosti, osočování, manipulativnost, přetvářka, lhavost, impulzivnost;

• obsedantní potřeba bohatství a moci nad druhými i za cenu jejich poškození.

   Důležité je, že se nejedná pouze o jednotlivce, ale že osobnosti s tímto profilem (jako ostatně i jiné) se mohou sdružovat ve společenstvích a sítích sobě rovných, vykazujících obdobný profil a synergicky prosazujících společné zájmy.

======

   Pozoroval jsem dost dlouho primáty i jiná zvířata a musím říct, že přírodní zákony nelze změnit bez zlikvidování života. „Nikdo nebude mít nic a všichni budou šťastni!“ je tedy chybná premisa.

„Urvi co můžeš abys přežil!“ odpovídá zákonům přírody mnohem lépe.  Umožňuje přežít jednotlivci. Ale pokud chcete přežít jako druh, musíte se množit. Natolik úspěšně, aby ztráty byly menší než natalita.

   To znamená, že v přírodě zuří boj nejen mezi jednotlivými druhy v říši rostlinné - například tráva rychle přerůstá malé stromky ale  pokud se jim podaří vyrůst a vznikne les,  není v něm dostatek světla pro trávu a ta tam neroste, ale i v říši živočišné - když je moc predátorů, např. lišek snižuje se počet  zajíců a nakonec nemajií lišky dost potravy a vymírají, načež se zvýší stav zajíců a cyklus se opakuje (byl to jeden z nejjednodušších příkladů programování na Didaktiku Gama a daly se tam přidávat další a další parametry). 

   U lidí je to podobné. Národy s vysokou natalitou vytlačí národy s porodností menší, ale může se stát (stává se) že taková populace vyčerpá své potravinové zdroje a pak vymírá nebo se stěhuje jinam a je nahrazena rasou s menší natalitou, ale třeba s lepší znalostí jak využívat potravinové zdroje. (Lovci a sběrači byli nahrazeni zemědělci a pastevci atd.) Dokonce i v jednom osídlení, jedné kultuře se uplatnili agresivnější jedinci, kteří dokázali získat z přírody více, většinou na úkor těch méně agresivních. 

   A tak to pokračuje přes starověk a středověk do dneška. Vidíme, že život je boj. Už se nefechtujeme kordy, často ani pěstmi ale hned dvěma způsoby. Řečmi a/nebo moderními zbraněmi. Zbraně jsou určeny k vzájemnému zabíjení a řeči k vzájemnému zblbnutí. 

=====

   Tento týden je rádiu jakási akce pro zamezení plýtvání potravinami. Nesleduji to, jenom tolik, co vejde do ranní čtvrthodinky během snídaně. Devadesát kilo na osobu - tolik se prý vyhodí potravin. Prý jsme sedmí nejlepší "šetřiči" v Evropě . Zajímal  mě celý žebříček a dopadl podle předpokladu. Kdo má hluboko do kapsy šetří. Lepší než my je Řecko nebo Rumunsko, zbytek Evropy je daleko za námi. Rakousko vyplývá dvakrát tolik jídla než my, Nizozemsko šestkrát. 

   A ve světě je to ještě zajímavější: Vítězí USA. "Nejrozvinutější západní země, ekonomicky nejsilnější a přesto se tu vyhodí neuvěřitelných 760 kilogramů jídla na jednoho člověka ročně. Do odpadků tady jde půlka všech potravin, co se tu vypěstují nebo jinak vyrobí. Celková hodnota? 48,3 miliard dolarů." Ale podle základní logiky to odpovídá. Kdo má málo, musí šetřit. A to v tom žebříčku nejsou ty nejchudší africké nebo asijské země. Lidé v bohatých zemích průměrně vyplýtvají 95 až 115 kg potravin na osobu za rok, kdežto v chudých zemích přijde nazmar průměrně pouze 8 - 11 kg jídla na osobu. Tedy žádné překvapení. Aneb "Hlad je nejlepší kuchař!"

=====

   Při tom hledání na internetu jsem zjistil ještě jednu věc - opulentní plýtvání slovy. Ale netýká se to jenom poměrně jasně definovaného problému s plýtváním, ale všeho. Kolik zbytečných slov bylo vyřčeno/napsáno třeba o bolidu nad Kyjevem. Kolik nesmyslných teorií, od zásahu protivzdušné obrany přes pád amerického satelitu až po návštěvu mimozemšťanů. Přitom od pád bolidu nad Čeljabinskem neuplynulo zase tolik času a videa byla taktéž k dispozici. Jakákoliv událost, která se stala nebo dokonce ani nestala je okomentována jednak těmi. od kterých se nějaký komentář čeká, ale hlavně těmi, kteří o oné události nic neví. Kteří ji jenom někde četli nebo o ni slyšeli. Ti nejvíce fabulují o co by mohlo jít, kdo událost způsobil, jaké to bude mít následky a co by se dalo proti tomu dělat. Opulentní veletrh zbytečných slov, osobních, ničím nepodložených názorů a pocitů. Četbou takového veletoku názorů si svůj názor nemůžete udělat - není se čeho chytit, chybí fakta. Pokud se mezi nimi objeví nějaký názor, který vychází z ověřitelných faktů, jsou okamžitě překřičeni těmi, kteří mají jedinou snahu - být slyšeni.

Nakonec jedno upozornění od Cháróna,

který převáží přes řeku zapomnění u Vidláka:

Nemysli!

Když myslíš – nemluv,

když mluvíš – nepiš,

když píšeš – tak se nepodepisuj.

Na a když se podepíšeš – tak se nediv!

Platilo za každého totalitního režimu. V tom mám nejasno, napíšu o tom zvlášť.