Luxus

  

   Na trhu je dostatek, ba přebytek zboží pro všechny vrstvy obyvatel. Můžete si koupit kvalitní boty za pár stovek i za několik tisíc. Liší se jenom tím, co je natištěno na kůži podrážky nebo jen na krabici. Taktéž třeba hodinky nebo HiFi zesilovač. Ve stejné kategorii, se stejnými vlastnostmi, stejnou trvanlivostí. Jenom značka je jiná. A cena.

    Myslím, že je dobré, že máme i luxusní zboží. Ti, kteří vydělají více peněz než by stihli utratit za normální zboží, kupují to luxusní. Většinou ho okázale staví na odiv, aby ti ostatní, "niemandi" viděli, že patří k "vyššímu stavu". Ale setkal jsem se už i s bohatými, kteří si ten luxus kupovali jen pro vlastní potěšení a vlastně ho tak trochu před ostatními tajili. 

   Pro výrobce je několikerá možnost - buď vyhovět požadavkům bohatých a vyrábět předražené, "vymazlené" zboží, uvádět je v katalozích na těžkém křídovém papíře a jen na vhodných veletrzích, nebo se spokojit "pouze" se zbožím kvalitním, které dobře slouží k nějakému účelu, ale neohromuje cenou. Takových jen natěstí většina.

   Poslední možnost je "sekat" zboží tak tak funkční a prodávat je v milionových sériích za hubičku. Taky se tak dá vydělat. Koupíš, za chvíli se to pokazí nebo nemá ty parametry, krteré by se daly očekávat, tak koupíš jiné. Pak je skutečně na místě výraz "spotřební zboží". Čínský způsob jak dosáhnout "zázraku". Ale chce to být benevolentní k reklamacím, což Číňané jsou. Jsi nespokojen, chceš vyměnit za bezvadné - ale Ali to vyřeší tak, že ti pošle peníze zpět. A se zbožím si dělej co chceš, cesta zpět do Číny je dražší než zkusit koupit za ušetřené peníze podobnou věc a doufat, že tentokrát bude lepší.

   S tím čínským sortimentem je to tak: Pokud má zákazník trochu vědomostí v oboru a slušný odhad předpokládané (ne)kvality, může nakoupit slušné zboží za dobrou cenu. Začal jsem tak nakupovat třeba detaily k foťákům. Filtry, mezikroužky, brašny, šroubky, matnice. Mnohé naše "kamenné" zásilkové obchody totiž prodávají ty samé výrobky za tronásobnouj i pětinásobnou cenu. Vím to naprosto jistě, pokud je na výrobku nějaký detail, drobná nedokonalost, je na českém i čínském variantě naprosto stejná. Takže jejich zisk je tomu úměrný. A nabízejí v případě nespokojenosti  jen možnost pustit se do zdlouhavé reklamace "českého typu". Takže je lepší se na "Číňana" obrátit přímo. 

   Něco jiného jsou dražší výrobky, kdy čínský prodejce neuvádí mnoho parametrů a tudíž ho nelze za jejich nedodržení nějak vinit. Tu chybu  jsem udělal jen jednou a zrcadlový objektiv, který se na focení moc použít nedal (barevná chyba, viklavý bajonet) mám předělaný na docela kvalitní monokulár. I s přístavkem byl ale levnější než podobný hotový, koupený u nás. 

   Zpátky k luxusu. Nikdy asi nepochopím, co vede lidi k nákupu luxusního zboží. Podle mě jsou to jen dvě pohnutku: Snaha opatřit si něco, co je insignií, odznakem vyšší třídy. Třeba boty nebo hodinky. Snobi mají takové předměty "nastudované" a hned poznají, že se vtíráš mezi vyšší třídu, kam nepatříš, pokud nemáš ty správné boty nebo hodinky a poslední dobou třeba i mobil.

   Druhá pohnutka je udělat si radost něčím "vymazleným". Tenhle druh lidí bývá v oboru hodinek, bot nebo třeba HiFi souprav skutečnými zbožíznalci. Kolikrát o daném artefaktu  vědí víc než ti, kteří jim ho prodávají. Dokáží se dlouho mezi svými bavit o neskutečných detailech, někdy i o takových, o kterých nic neví ani výrobce. 

    Mohu jejich debaty sledovat jenom ve svém oboru a tam mám často  velký problém mlčet a neusmívat se moc provokativně. Protože na křídovém papíře katalogů se objevují takové perly, jako "reproduktorový kabel musí být ze žíhané mědi a postříbřený, protože by nepřenášel dobře vysoké kmitočty vlivem skin-efektu". Kdo o tom něco ví, musí se smát. Kmitočty, kde by se skin-efekt mohl projevit jsou mnohem vyšší, než schopnosti reproduktorů je vyzářit a vysoko nad schopností i bezvadného sluchu je vůbec uslyšet. Nebo jeden výrobce Hi-End zesilovačů inzeruje, že filtrační kondenzátoru v jeho zesilovačích mají dielektrikum z "bambusového papíru" - vyrobeného  z bambusu. Nějak si neuvědomuje, že skutečné dielektrikum je vrstvička oxidu hliníku na polepech a ten papír je tam jenom jako vložka a hlavně - filtrační kondensátory nemají žádný vliv na kvalitu signály - leda když jsou navržené příliš malé a propouští brum z usměrňovače.   

    Tenhle "labelismus" (zbožnění značky) jsem si kdysi ověřil kdysi na veletrhu ve Frakfurtu, kde jsem se dostal do diskuze s ředitelem jedné slavné továrny na mikrofony, které používám od mládí. Vyrábí je pod dvěma značkami a cenou asi tak 1:4. Ty dražší se lakují zlatou metalízou a lepí se na ně odlitý znak továrny, načež se uloží do leštěné dřevěné krabičky, vystlané rudým sametem a prodávají se jen "skutečným profesionálům v oblasti zvuku". 

   Tak se to dělá celý týden. Další týden se pozmění výrobní postup. Pozdra se nastříkají stříbrnou metalízou, fabrický znak (jiný) je na nich nanesen sítotiskem a balí se do molitanem vystlaných krabiček z tvrdého plastu. Vnitřek mikrofonu je ovšem naprosto stejný, bere se ze skladu kompletovaných dílů postupně. Cena - cca čtvrtinová. Nicméně mám zákazníky, keří tvrdě vyžadují, abych pro ně používal ty v leštěných krabičkách. Pár těch krabiček mám ze starých časů a v nich mikrofony,  které vydávám za "experimentální sérii, kterou jsme dostali na vyzkoušení a která je ještě lepší, než ty proslavené..." A zákazník hned po prvním kontrolním poslechu pozná, že jsou mnohem lepší než ty obyčejné. "Ten plný, sametový zvuk!" A je spokojen.

   Předpokládám, že v ostatních oborech je to podobné. Hodinky na stejném principu, se stejným pouzdrem a řemínkem, se stejnou zaručenou přesností můžete koupit za 2 699.- nebo za 16 599.- Liší se ciferník a krabička.

   Jak je libo, můžete zvolit, kolik za ně chcete dát. Když jsem se kdysi bavil s prodavačem hodinek Prim tak prohlásil, že hodinky nejsou na to, abych věděl, kolik je hodin, ale že je to šperk, který určuje v jakém finančním levelu se pohybuje jejich majitel. Takže to mají zmáknuté. 

  A divíte se že nosím hodinky za 300.- od Vietnamce? Nedivte se, mají chybu tak asi 3-5" za půl roku a baterie tam vydrží tři roky Už je tam čtvrtá. Pravda, do vyšší společnosti s nimi nemohu - ale tam stejně nechodím. Ale zato vím přesně , kolik je hodin.

  Takže luxusní zboží? Pochopitelně ano! Oběd ve vyhlášené pražské restauraci, na talíři hotová jídelní ikebana, obsluha zdvořilá až servilní, cena přiměřeně vysoká. Chuť obvykle dokonalá, názvy jídel cizokrajné, tak exotické, že je občas neumí pořádně vyslovit ani obsluhující číšník. 

   Že se moc nenajíte? Copak se do takových podniků chodí najíst? Kdepak, tam chodí ti, kteří do takových podniků patří. Reprezentovat se. Většinou o dvě ulice dál se najíte taky dobře, porce budou větší a cena přijatelná. Ale chce to "znát místní poměry".  

  Nebýt luxusního zboží a služeb by bohatci nevěděli, co s penězi. Ne každý je dobrým hráčem na burze, na každý má dost času sledovat kurzy. Ne každý si nakupuje zlato pro případ zhroucení trhu. A na dobročinnost mnozí nemají buňky. Nebo jsou lakomí. 

  Ti, kteří podnikají v tom mají jasno. Reinvestovat. Jenže to taky vyžaduje se o své investice starat. A do toho se některým nechce. Tak si koupí krásnou vilu,  drahé auto, chodí do luxusních restaurací. Dovolená na Seychelách. Prostě si žijí.  

   Některým podnikání nedělá potíže, baví je to. Znám se s jedním multimilionářem. Když začínal s obchodováním, nosil si na jednání kalkulačku v ponožce, aby si ji v tašce nepoškodil. Chodil ve vytahaných svetrech, měl dva. Modrý a černý. Naše jednání bývala tvrdá, ale korektní. Teď je majitelem celého sídliště. Potkáváme se jednou ročně, na Vánoce, kdy mi osobně předá luxusní novoročenku, popijeme kávu (platíme na střídačku) - a vidíme se zase za rok. Proč mě vyhledává netuším, ale on tvrdí, že se ode mě ledacos naučil. Jak je to možné prostě nevím. Já nemám ani vlastní dům.

Divné, že?  Ale to je život, který tropí hlouposti.

Poznámka k dnešnímu večeru:

  Vítězství 46. presidenta USA Joe Bidena budu mít nadosmrti zapsáno v paměti jedním jediným záběrem z TV - v New Yorku na ulici nadšeně křepčí velmi tlustá mladá černoška a natáčí se přitom na mobil. Pro ni asi začíná nový život. Teď bude všechno lepší, než za vlády toho hrozného Trumpa!  BLM!  

Možná, dodávám. A možná ne.