TO BYLA ALE ZLÁ DOBA
Ach, jo...
To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.
Ach, jo...
To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!
Ach, jo...
Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.
Ach, jo...
A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč.
Ach, jo...
Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala...
Ach, jo....
Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet
do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým
předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!
Ach, jo...
A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na
odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.
Ach, jo...
Ženský si vybrečely oči , když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 - 15 let déle.
Ach, jo....
Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v
nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve, když vás do půl roku po operaci
poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Nepřátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.
Letci, horníci,policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci
organizmu.
Ach, jo...
A co to omezování osobní svobody, kdy každý člověk musel povinně bydlet a nemohl se ani zajít svobodně vyspat do kanálu, nebo pod most, a ještě byl nucen chodit do práce a také nemohl ani svobodně a demokraticky žebrat.
Ach, jo...
Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět. A tak to má být! Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali!!!
Ach, jo...
Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd., atd., atd., která tenkrát panovala! Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí, že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá - své okolí, přátele, ba dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího personálu!
Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš život maličko zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky, které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK! Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme
svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět. Také v TV, rádiu a divadle - tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece nejlepší - jsme Češi! Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do
práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne.
Žijeme přeci jenom jednou!
Co bude - "to neřeš!" To je přece skvělé žití v té naší zemičce, kde gauneři mají svá práva a jejich oběti nemají práva žádná. Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno! Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často atd., atd., atd.! Protože přesně tohle nás jedině zachrání!!!
Vždyť jíž máme co jsme chtěli a zloději si žijí v klidu, přepychu a blahobytu.
Nezapomeň přeposlat !
===============================
Tak tohle koluje mezi důchodci. Když pominu to "tlačení na pilu" tak je to souhrn změn ve společnosti, Divil bych se, kdyby to neobrátilo veřejné mínění doleva. Až to některým dojde.
Kateřina Konečná má u pamětníků tak docela našlápnuto bez ohledu na to, že v socialismu byla spousta nespravedlností. Nicméně dneska je to dokonce o něco horší. O dost horší.
Ti mladší budou muset dopadnout na držku osobně, aby pochopili. Tak jak my jsme museli dopadnout na hubu v roce 1968 - 1970 - a potom dneska. Možnost srovnávat je nebezpečná. Pamětníky by měli umlčet jakýmkoliv způsobem!!
Články tohoto druhu jsou moje krevní skupina. Opět jsem si dovolil jej převzít na svůj blog.
OdpovědětVymazatDěkuji a zdravím...
Blalala.............akorát zbroják jsem měl jen služební a oprávnění pro trthací práce jen za plotem, ani zbraň jsem nemohl mít doma, jojo,stálo to za ......avůůůbec
OdpovědětVymazat4p
Víte, možná je to divné, ale já s těmito tezemi souhlasím. Minimálně byla úcta k autoritám a to už něco znamená. Potvrzuje to, že jsem levičák a nestydím se za to.Když takhle diskutujeme s podobně založeným kolegou i jinýma, rezonuje, že my jsme selhali s výchovou svých dětí. Moc jsme jim to usnadňovali
OdpovědětVymazatNení to první elaborát tohoto typu, který vidím, a vždycky si říkám, že jsem asi žil v jiné zemi. Lidem z mého okolí tedy byty nikdo nenabízel a půjčka na stavbu rodinného domu nám byla na nic, protože jsem bohužel neznal lidi, kteří by dokázali sehnat materiál. Ano, lidé pod mostem spát nesměli, ale zato měli jistotu, že když se napíšou do pořadníku na byt, tak třeba za deset let se na něj dostane. A tak kamarád bydlel s manželkou a dítětem v 2+1 s jejími rodiči.
OdpovědětVymazatMáma nám šila po večerech oblečení. Nebyl to její koníček, prostě se běžně stávalo, že v obchodech nebyly základní věci jako třeba povinné modré trenýrky do TV pro holky nebo třeba dupačky pro mimina. Éčka v potravinách samozřejmě byla, jen se to nepsalo. O kvalitě potravin jsem slyšel docela dost od příbuzných, kteří pracovali v pekárně nebo masokombinátu. Osobně jsem na brigádě viděl věci, po kterých jsem pak nějakou dobu silně zvažoval nákup klobás, než mi otrnulo.
Trvalo pět let, než jsem v pořadníku na poště dostoupil a začalo mi chodit ABC. To už mi bylo 16 a bylo drobet pozdě. Na kolo Favorit jsem se chodil ptát od svých 13 každý týden, když přebírali nové zboží, abych to v 17 vzdal a renovoval si vrak ze smetiště (alespoň většina dílů se sehnat dala, malá útěcha). Když vyšla nějaká lepší knížka, byla obvykle do druhého dne pryč a kdo neměl známé, měl smůlu (já neměl).
Před rokem 1989 jsem dělal ve čtyřech různých fabrikách, pokaždé několik měsíců, na rozličných pozicích (vydělával jsem si na studium). Všude strašlivý bodel, neschopné vedení, často technologická zaostalost. V jedné fabrice jsem dělal na strojích z dob první republiky. Produktivita mizerná, pochopil jsem, proč ty věci v obchodech nejsou k sehnání.
Po nástupu na VŠ jsem nastoupil do čerstvě dostavěných kolejí. Stavba měla skluz skoro deset let, většina zařízení mizerná (ze čtyř výtahů obvykle fungoval jeden) a běžné byly spáry mezi panely, skrz některé bylo vidět ven, kamarádovi do pokoje pršelo a v zimě sněžilo. Stížnosti k ničemu, nakonec si to nějak ucpali sami. Ve srovnání s tím jsou polistopadové stavby, jakkoliv problematické, luxus.
A do toho se lhalo minimálně stejně jako dnes, ovšem s tím rozdílem, že dneska si mohu objednat knihy ze zahraničí, kde mám šanci se dozvědět, jak věci byly.
Už vůbec nechápu stesky na seriály v TV. Pořád schováváme televizní programy z konce 80. let. Je to smutné čtení. Obecně, zájemce o kvalitní knihy, filmy, drama, poezii atd. se k tomu dneska dostane mnohem snáze než dříve.
Některé věci byly příjemnější. Nájmy byly tenkrát nízké, mohl si je dovolit skoro každý, pokud ovšem byt sehnal. Základní potraviny byly docela levné. Ano, jistota práce byla (pokud člověk poslušně kýval a podepisoval se pod prohlášení, se kterými nesouhlasil). Souhlasím, že to nebylo tak hrozné, jak se dnes v médiích podává, ale dobré to nebylo také, ani náhodou. Dnešní důchodci by si měli zjistit, jak se důchodcům žilo tenkrát, nostalgie by je přešla.
Jistěže ten "apel" není zcela pravdivý. Stejně jako ten váš. Je to jen názor, který se ale opírá hodně o fakta. A navíc - každý to prožíval jinak - i tehdy byly mezi lidmi rozdíly.
OdpovědětVymazatNa "mediální masáž" jsme byli zvyklí a nebrali jsme ji moc vážně. Dokonce se dalo "číst mezi řádky" a dozvědět se víc.
Udavači byli tehdy a jsou i dnes. Ale neudávali ve sdělovacích prostředcích, za své udavačství se asi styděli. (Díky jednomu sousedovi jsem se nikdy nedostal soukromě na Západ. Ale služebně jsem tam párkrát byl a seznámil jsem se s kapitalismem. Jenže tam nefugovali "pokrokáři" jako dnes a nadnárodní koncerny nebyly tak silné.
Shrnul bych to takto Anonyme: Přežít se to v pohodě dalo, byl jsem u toho. Nebyl tak šílený tlak na to vlastnit víc, než soused.
Kdo tehdy chtěl trpět, tak trpěl. Kdo nechtěl, tak se snažil moc netrpět.
Kdybych v tom nežil, byl bych úplně dojatý ...
OdpovědětVymazatJen úplně hloupí lidé utíkali přes hranice, často s rizikem, že je nějaký fanatický mladík za opušťák odstřelí. Zkrátka báječné časy
Ano, je to hrůza. V obchodě psychicky slabí jedinci mají trauma z toho, co si z nepřehledné nabídky vybrat. Tenkrát když šel člověk do obchodu byl rád pokud vůbec něco měli. Také jsem pamětník. Jen zatím ne natolik senilní abych si neuvědomoval že "za našeho mádí byla tráva zelenější, cukr sladší, voda mokřejší a sníčko svítilo líp". Podobně by šlo reagovat na každý odstavec toho nesmyslu.
OdpovědětVymazatJe vlastností lidské paměti že je selektivní a to méně příjemné odmazává. A s tím spin doktoři jako Kateřina Konečná, Babiš, Rajchl a další pracují. Pokud to ještě správně okoření závistí a dalšími nectnostmi, je úspěch prakticky zaručený.
Je potřeba silných osobmích zážitků aby se člověk nenechal zblbnout, nabízím heslovitě pár svých.
Našel jsem matčiny výplatní pásky ze 60. let. JZD, práce u dobytka (kravín), bez jediného dne volna a dovolené. 220 až 260 korun za měsíc (jak krávy dojily, podle toho čím se který měsíc krmilo). Tohle by si paní Konečná měla jít zkusit.
Studentský výměnný pobyt v SSSR, raná 80. léta. Po sblížení z nich vypadlo, že pokud ztratí doklady, nesmí se cca půl roku hnout z místa kde jsou. Jídlo podnicích na úrovni našich bufetů a závodních kantýn (na programu byly i exkurze do podniků) nechutné až nepoživatelné. Když jsme měli pár volnějších dní v Moskvě, nebyla k sehnání žádná mapa Moskvy. Neskutečná apatie a odevzdanost našich "medvědářů" když jsme se jich ptali kde mapu koupit. Prostě nejsou. Potom se mi v jedmom stánku povedlo koupit alespoň orientační plánek mera, formát max A3, spíš jen lehce nad A4. naši medvědáři, vysokoškoláci a vysokoškolští učitelé se divili, k čemu nám to je když je to anglicky.
Podobné vzpomínky by vydaly na článek a možná ne jeden.
Ne, tohle opravdu nechci znovu zažít ani to nikomu nepřeji.
Takže otázka na závěr:
Jsou ti co vzdycají po starých časech bývalí prominenti, zcela senilní tvorové kteří papouškují co jim guru předhodí anebo placení trolové? Jiná možnost mě nenapadá