Už několik dní mi cosi vadí. Nějaká porucha mezi tím co slyším a co vidím. Už jsem měl tenhle článeček rozepsaný a dneska jsem narazil na rozhovor jednoho mého oblíbeného zákazníka na Parlamentních listech a ten většinu mých pochybných myšlenek přehledně už vyslovil. Ušetřil mi tím práci, stačí mi jenom kousek doplnit. Nejdříve si ale přečtěte, co říká pan Hampl. Ne ten "prognostik" z filmu "Pane vy jste vdova" kterého tak skvěle zahrál Jiří Hrzán, ale jiný, reálný Petr Hampl, sociolog.
Jenže ti oznamovatelé táhlého ruského ataku na prozápadní Českou republiku si neuvědomují, že už je pozdě. Pátá kolona Ruska je tady už dávno. Když se tady začali objevovat první imigranti z Ruska, kteří se, hned jak to bylo možné účastnili "runu na Západ" a dost často se jen zastavili na své cestě na vysněný Západ tak často zjistili, že Kotlinka je už docela západní země, že se tady dá docela dobře žít a už nepokračovali dál. Usadili se tu, snadno získali zaměstnání - nebyli to žádní chudáčci, většinou byli ve svém oboru na naše poměry docela špičkoví, pořídili si děti s našinci nebo mezi sebou, koupili si tu domy a děti poslali do českých škol. Téměř všichni už mluví velmi slušně česky - kromě angličtiny, francouzštiny nebo němčiny, které se naučili ještě doma, když si invazi na Západ připravovali. Jsou tu pevně usazení a dál jít nechtějí. Pár posledních let dokonce říkají, že měli štěstí, že se rozhodli správně. Jejich děti mají dvojí Vánoce, napřed ty katolické v běžných termínech a potom ty pravoslavné. Mají se lépe, než ty naše které mají Vánoce jen jedny.
Pravé ruské graffiti - na knihtiskárně |
Jejich děti rozeznáte jenom podle příjmení a častějšího výskytu ruských křestních jmen. Jinak jsou to běžné "kotlinkové" děti se stejnými zájmy jako ty "echt" české. Nicméně jejich rodiče přece jen poznáte podle zbytkového ruského přízvuku. Protože v našem ústavu jich je relativně dost a jsem na ten přízvuk docela citlivý. A tak člověk jde po městě a říká si - aha tahle paní je Ruska a má českého manžela, tady jsou to dva ruští manželé, tady je zase otec tří dětí Rus a maminka je Polka. Nebo Slezanka, to se někdy špatně rozlišuje. Dostanete se nechtěně do nemocnice - a ejhle, ošetřující lékařka má zřetelný ruský přízvuk a na chodbě vesele brebentí se sestřičkou - rusky. Lékařka je pečlivá, sestřička je mezi pacienty oblíbená, protože se o ně stará. Takže výsledek náhodného poslouchání útržků hovorů bude pro rusofoby dost deprimující. Jsme už Ruskem promořeni.
Problém je v tom, že Rus má svou vlast rád. Své děti. které už často rusky moc neumí vozí do Ruska aby jim ukázali svoji vlast a hlavně za babičkami a strýčky. Ba i nějaký ten (pra)dědeček, který přežil II. světovou. Takže hrdost na svou původní vlast je jim vštěpována od mládí. O roku 1968 se baví velmi neradi, většinou říkají, že to Sovětský svaz mněl řešit jinak nebo lépe neřešit vůbec. Ale najdou se i takoví, kteří vám po třetí vodce začnou vykládat že nás CCCP vlastně zachránilo před převratem. S těmi je zbytečné o tom mluvit, mají to v hlavě napevno zadrátované, stejně jako někteří Češi nenávist k Rusům nebo Němcům. Případně Židům. Iracionální - ale pevné přesvědčení. A tohle všechno je tu promícháno se zde běžnou národnostní směskou - Češi, Slezani, Moraváci, Poláci, Slováci, Němci atd.
Představte si, že by Rusko chtělo obsadit Kotlinku. Myslíte, že by ruská pátá kolona povstala a pomáhala okupantům? Obávám se, že ne. Snažili by se dát věci nějak do pořádku. Smířit.
O důležitosti rovnováhy |
Ostatně - německá menšina to v roce 1938 dělala také, častěji, než se traduje. Ale chápu, že většina Němců se nechala zblbnut Hitlerem a jeho vizí nadřazené rasy. Totéž by nastalo v případě anexe ruské s tím, že Rusové nemají pocit nadřazené rasy. Pracuji s několika pravidelně a ten pocit, že jsou něco víc než zde dříve usazených u nich nalézám jen zcela výjimečně. Takže ta promořenost by paradoxně mihla pomoci. Jenže Rusko určitě nemá zájem anektovat Českou republiku. Mezi námi a Ruskem je ještě Ukrajina a Slovensko.
Takže strach z Ruska má velké oči. Jistěže si tu Ruskou chce vybudovat nějaké hospodářské postavení - to ostatně dělá každá velmoc. Německo, Čína, USA. Ale nějakou větší anexí by Rusko mohlo jenom ztratit.
O hodně nebezpečnější považuji atak neokomunismu, aktivismu ze Západu. Tenhle dalo by se říct až skoro filosofický směr vznikl z materiálního přebytku západních zemí. Nebylo se třeba moc snažit, aby se člověk stal "střední třídou, zlenivělou a užívající si. A jejich děti se už do toho stavu narodily, žádné jiné podmínky nezažily. Potřebují se proti něčemu "vymezit". Takže se starají o genderové pseudoproblémy, bojí se "vyhynutí" vlivem "oteplování", zavádějí takový antirasismus, že je z něj negace rasismu - tedy jiný, obrácený rasismus.
Je ovšem zřejmé, že rasismus nezmizel. Jen se o něm nemluví. Přistěhovalci už v třetí generaci těžko hledají uplatnění, protože o ně nemají zaměstnavatelé zájem. Pro jejich rasové povahové zvláštnosti, nedostatek vzdělání, který opět vyplývá z jiného přístupu k životu, než je zvykem u evropské populace. O tom se ale moc nemluví. Tabu, tabu, tabu. Raději podpoříme ty mladé rebely a tím "smyjeme nálepku kolonialistů". Přijmeme ekonomické imigranty a budeme se tvářit, že jsme hodní strýčkové, kteří mají náruč otevřenou pro kohokoliv. A střední třída zatím mlčí. Má pocit, že jim se nemůže nic stát. Jaká naivita.
Tenhle "Západ" už dávno není tím. který jsme si vysnili kdysi za železnou oponou. Dekadence se plíží od západu pomocí opatření velkých korporací, které ve snaze vyjít vstříc všelijakým "menšinám" mění svou obchodní politiku a tlačí na zbytek populace (dejme tomu 90%) aby přijala některá pravidla, která racionálně uvažující člověk přijmout prostě nemůže. O totéž se snaží aktivisté "neziskových organizací, kteří ale pracují rovněž v žoldu velkých korporací. Rusko, které zůstalo při přechodu na "západní způsob života" viset kdesi v meziprostoru je pro progresivistickou frontu velkým nebezpečím, protože je pro "Staroevropana" systémem pochopitelnějším, přijatelnějším.
Proto dnes vedeme ten velký protiruský boj. Ne za nás, za Kotlinku, ale za korporace Západu. Pro jejich stále větší zisky. Ony nepotřebují národy, vědomé si svých dějin, svého významu. Potřebuji beztvarou masu, pokud možno vnitřně nejednotnou a závidějící si vzájemně pofiderní výhody a o to lépe ovladatelnou. Tituly přidělíme hodně lidem - hlavně aby nezačali přemýšlet. Ať raději bádají, kolik těch pohlaví vlastně je a kdy nás sežehne globálním oteplení. O přelidněnosti Země je přemýšlet naprosto a striktně zakázáno. Kdyby bylo nejhůř, rozpoutá se nějaký válečný konflikt se spoustou mrtvých a Zemi se zase uleví.
Některé národy jsou bez hrdosti. Pokud mi ještě mozek funguje, chápu, proč za Ruský plyn platíme Němcům a za vlastní vodu Francouzům.
OdpovědětVymazatStále doufám, že pár lidem ten mozek.....
4p
A komu patří Česká spořitelna? Využívám její služby už půl století a málem mě kleplo, když jsem zjistila, kdo nám to sežral. Vlastenectví není silnou stránkou našeho národa. Prachy a jen prachy. Jak smutný!
OdpovědětVymazatFrancouzi nám ji nesežrali, my jsme jim to rádi prodali - a peníze jsme už dávno utratili.
OdpovědětVymazatA teď skuhráme, že zisky jdou do Frankrajchu. Takoví jsme my Češ kabrňáci....
Vy jste něco prodal Francouzům, pane domácí? Já ne. V době tzv. privatizace jsem ještě nebyla plnoletá. Ale už jsem byla dost stará, abych chápala, že mě lidé, které kdesi kdosi zvolil mým jménem, právě okrádají o mou ideální patnáctimilióntinu dědictví po předcích - a ani se neobtěžují zeptat se mě na svolení. To zformovalo můj postoj k "demokracii" a "kapitalismu" takříkajíc na věky věkův.
OdpovědětVymazatJá určitě ne. Nemohu proda něco, co mi nepatří. Ale jiní Češi ano.
VymazatSpolečný majetek Kotlinky. A co je nejhorší - za levno. A teď se nám nedaří si svůj majetek koupit zpět. Ani za velké peníze. Ale nemůže za to ani "demokracie", ani "kapitalismus", ale zcela určití lidé, kteří za "kapsičkovné", zlomek ceny, prodali vodu, horu Říp a jiné věci, které jim nepařily a které nikdo nepovažoval za možné prodat. A co teď? Znárodňovat? To nám EU nedovolí.