Prohledat tento blog

sobota 26. září 2020

Jak zachránit Zeměkouli

POLEMIKA


  Snížit spotřebu masa, nelétat letadlem, vzdát se automobilu - to jsou skutečně silné individuální kroky, jak snížit uhlíkovou stopu a bojovat proti oteplování klimatu. Avšak nejúčinnějším chováním je mít méně dětí, alespoň podle vědců z Lundské univerzity ve Švédsku a z kanadské Univerzity Britské Kolumbie. Píše to francouzský deník Le Monde.


V článku jsou uvedeny některé důvody, proč se určitá část mladých lidí - a nejenom ve Fracii - rozhoduje nemít děti. Tohle je rozhodnutí tak poněkud "proti přírodě".

   Nejprve si přečtěte článek a pak uvažujte se mnou. Důvody pro tohle rozhodnutí jsou všelijaké - od obyčejného sobectví a lennosti až po zběsilé úvahy "zeleného" způsobu myšlení. Možná bych pochopil ještě to sobectví - mladí lidé jsou sobečtí, chtějí si užít života -  Carpe diem!  a mají svou představu jak to udělat. Nechtějí mít děti, protože děti "jsou nákladné", "omezují kariéru a osobní svobodu" atd. Je pořád lepší, když takoví děti nemají, protože nemohou účinně předávat tyhle postoje (a geny) dále. Takže to je vlastně v pořádku.

   Jiní zase uvažují striktně "zeleně", vypočítávají, kolik jedno ditě vyprodukuje CO2 a dokazují matematicky, že ani sebepřísnější omezení, která by si sami naordinovali nemůže nahradit úsporu, která vznikne tím, že se sami nerozmnoží. Mají pocit, že tím "zachrání Zemi". Ale pro koho?
 
  Tihle se ovšem tragicky pletou v tom, že na Zemi pak bude líp. Člověk třeba také jednou vyhyne a jeho místo obsadí mnohem vznešnější tvorové - třeba pavouci, opice, krávy nebo nějaký jiný druh. Ale tenhle  způsob selektivní "druhové sebevraždy" je zvlášť beznadějný. Hlavně proto, že nemůže fungovat jeho smysl. Rod takových plánovačů sice vyhyne, což ale není žádná škoda, prostě slabší vždy v přírodě vyhynou a u člověka to platí i v oblasti myšlení. Ale jsou tu i jiní Homo Sapiens, kteří na takovou ideologii prostě nepřistoupí. Primitivnější kultury. A nemyslím tím jenom černochy z Afriky nebo Indiány z jihoamerických pralesů, ale třeba raketově rostoucí populaci muslimskou. Ta má masivní plození dětí zabudovánu přímo v jejich víře. To pro ně mělo velký význam v době, kdy lékařská péče  o novorozence (a nejen o ně) byla v plenkách a o přežití toho kterého rodu rozhodoval počet skutečně přeživších potomků, kteří se dožili věku, kdy byli schopni dalšího rozplozování. Dnes to povede jedině k přelidnění společností, která na tom nebude technologicky tak dobře, jako ta dnešní. To, co je vybudováno v euroamerickém světě sice asi zůstane, ale vývoj technologií, pokorok se nejspíš zastaví. Při exponenciálním růstu populace se brzy tahle civilizace dobere vyčerpání zdrojů, bídy - a hladu. 

    Kdyby se tak rozhodli všichni příslušníci těch "vyspělejších kultur", jen by tím vznikl prostor, který by velmi rychle zaplnily ty méně vyvinuté národy. Jakýkoliv životní prostor je vždy zaplněn tím živočišným druhem, který je schopný ho zaplnit. Aby si tohle člověk uvědomil, nemusí být environmentalistou ani profesionálním přírodovědcem. Stačí se jen koukat kolem sebe. Naštěstí se tyhle tendence časem vytratí, jejich nositelé nakonec vymřou nebo "změní víru" a věci se začnou dostávat do normálnějších kolejí. 

   V přírodě je zákon zachování rodu vlastně zákonem prioritním.  U mnohých druhů je postaven nad zachování vlastní existence. Kudlanka nábožná po uskutečnění pohlavního aktu slupne svého oplodniotele ako svačinku. Jestli to on ví dopředu nevím - asi ne. Ale oplodnil ji a tím splnil svoji životní úlohu a tak je všecno v pořádku.  Kdyby se rozhodli všichni samečci kudlanky nábožné, že nebudou sloužit jako potrava, za dva roky by byla kudlanka vymřelý druh. O tom, jak každá matka ptačí nebo ssavčí bojuje o svá mláďata snad tady nemusím podotýkat. Bez pokračovatelů rod vymře. 

  Druhý, pravděpodobnější scénář je, že se sem nastěhují národy, které jsou sice technologicky na výši podobně jako naše společnost, ale ještě neztratily instinkt k přežití druhu. Obrovská lidnatá Čína, přelidněné Japonsko, stále rychleji se rozvíjející Indie. Život si vždycky najde způsob,jak využít jakéhokoliv vhodného prostoru. Zvláště pak velmoc, jakou je současná Čína.  

"V současných podmínkách si nedovedu představit, že přivedu na svět človíčka, který o to nežádal," říká šestadvacetiletá knihovnice Laura Schwabová. Po čtyřech měsících rozmýšlení, jak to stanoví zákon, se rozhodla pro sterilizaci. Nechala se operovat, aby už nikdy neotěhotněla. Zdůrazňuje, že se teď cítí svobodná a je si jistá, že už ji budou brát vážně.

    Proč by ji probůh vlastně měli brát vážněji než předtím? Proto, že nemá děti? To přece není žádná zásluha. To je nedokonalost, chyba, nedostatek. Nejsem si jist, jak se bude tahle knihovnice cítit, až bude stará, její někdejší známí budou mrtví nebo se budou starat o své věci (a vnoučata)  a ona bude sedět sama kdesi u okna doma nebo v domově důchodců a čekat na čas večeře - a smrti. A bude si uvědomovat, že po ní zůstane... 

  Co vlastně? Pár desítek tisíc vyplněných evidenčních lístků v knihovním archivu, parafovaných "L.Sch."? Ale to je asi tak všechno. Možná se někdy v životě podívala do vzdálené ciziny, má spoustu selfíček z různých pamětihodností, i když vlastně téměř identických, jako miliony jiných, kteří tam byli také. Prefabrikované vzpomínky. 

Planý, prázdný, zbytečný  život. 



Život se prosadí za jakýchkoliv podmínek
(Muslimové v Klimkovicích)

2 komentáře:

  1. V současné situaci kdy lidská populace exloduje, lze očekávat, že příroda si sama tu plodnost zreguluje. Vidíme to už déle u Arabů. kde homosexualita tu nadbytečnou populaci brzdí, jejich úrody zkrátka více lidí neuživí.Další omezení je ve zvýšené úmrtnosti potomků, v přírodním prostředí přežijí jenom ti nejodolnější. Lékaři bez hranic a dodávky dobročinných organizací to ovšem kompenzují, přežije jich mnohem víc. A všichni si zvyknou, že jim potravu pošlou z Evropy nebo z Ameriky- místní zemědělci ovšem rozdávat nemohou, jako neziskovky, to je ekonomicky zničí. Tím se ta přelidněnost ještě posiluje, začíná emigrace tam, odkud ty potraviny zdarma vždy přicházely.
    Vzpomínám na svoji stáž v Bombaji, v r. 1984, když jsem dal žebrákovi rupii, měl jsem kolem sebe najednou těch žebráků houf. Vydal jsem o hodně víc, než jsem měl v úmyslu, příště jsem byl opatrnější a podsunul klukovi, který byl opravdu bez obou noh, jeho almužnu tajně, aby to nikdo neviděl. Kdo mu pomohl, když jsem se vrátil, ví jenom Bůh...
    Tady jsme na poli velmi nejistém- pomáhat, nebo snad ne? Jak tu pomoc nasměrovat, co je pro lidstvo dobré a co ne?

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, tohle chování je chorobou z luxusu.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)