Máme se dobře!

    Máme se tady v Kotlince v průměru opravdu dobře. Ano, průměr je ošidná věc. Jinak se má zemědělský dělník na farmě statkáře, nebo ve fabrice, kde se dbá na maximální výnosy zisk, jinak se má člověk bohatý, vlastnící třeba tři hotely a to přesto, že musel mít z rozmaru státu zavřeno. Ten ty pokojské, vrátné, číšníky a kuchaře prostě propustil. Stačil mu správce, který tam větral a sledoval, jestli mu někde nepraskla voda. Teď je v pohodě a soudí se o nesmyslané autorské poplatky s TV, které musel platit, i když měl zavřeno. (Zase jeden ze zmršených zákonů.) Že nemá moc hostů hoteliérvi tak moc nevadí, ti co přijdou, budou patřičným způsobem zkasírováni tak, aby zbylo na daně a těch pár lidí, kteří se nově najali na obsluhu. 

   Nebo třeba soudce, zubař, politik atd. kteří si taky tak moc stěžovat nemohou. Znám nejméně dva zubaře, kteří v době vrcholící epidemie prostě zavřeli své ordinace, že prý mají strach. Na jejich životní úrovni se to nijak viditelně neprojevilo. Asi měli finanční polštář hodně nacpaný.

   Máme se tak dobře, že si můžeme dovoli "zbytkovať" jak pravívala moje babička. Dnes bychom řekli vymýšlet si ptákoviny. A tak je dnes odsouzen Walter Kraft za "nenávistné články" proti imigraci. Jak vyplývá z reportů lidí, kteří proces sledovali, k rozsudku stačí, že prokurátorovi ty články připadaly nenávistné. Soudkyně pak soudila podle práva, přizpůsobeného směrnicím EU a přes to nejede vlak. 

   Kdyby se to mělo měřit všem stejným metrem, v báni by se ocitla nemalá část obyvatelstva ČR, protože nenávisti je kolem dost. Víc než je milo. A funguje  to podle principu "Nenávidět můžeš, ale nikomu to neříkej. A když už to říkáš tak to proboha nepiš, a pokud to napíšeš, tak to aspoň nepodepisuj. Ovšem to podepíšeš, tak se pak nediv." Tenhle prastarý bonmot (nechce se mi hledat zdroj) zřejmě platí od nepaměti a zda jeho platnost někdy skončí je ve hvězdách. Někteří ovšem nedbají, riskují a "ulevují si" na sociálních sítích i jinde. Často nechutným, nenávistným a sprostým způsobem. Kdy a zda vůbec na ně dopadne "pěst spravedlnosti" je nejisté. Zatím. Ale blýská se na horší časy.

   Zdá se, že právě ten materiální blahobyt vede vždy k výstřelkům. Kdybychom byli zaměstnání hledáním základní obživy, takové věci by nás nenapadaly. Maximálně tak závist těch méně uspěšných. Excesy se objevují obvykle jen v té části populace, která opravdu nemá existenční starosti. Místo usilovné práce na zvýšení svého blahobytu nastává útlum. A hlavně lenost populace se replikovat. Nechtějí mít děti, protože je to pracné, drahé a snižuje jim to životní úroveň. Takže daná civilizae začne "etnicky" vymírat a na její území se začínají dostávat přislušníci jiných civilizací i etnik v domění, že na ně toho blahobytu také něco zbude.  

   Náznaky tohoto vývoje byly patrné už ve starém Egyptě, ve starém Římě, v Incké říši a objevují se oravidelně i dnes. Menšiny se začínají hlásit o svá  "nezadatelná práva" - většinou na úkor té většiny, Mlčící většiny,Tahle situace, kdy daná společnost začne řešit "nedůležitosti" obvykle předchází jejímu rozpadu, velkému otřesu populačnímu nebo hospodářskému. 

   Následuje bezvládí, anarchie a následně  se zmocní vlády ne ti nejschopnější, ale ti nejagresivnější. To, že to tak jednoznačně nedopadlo hned po druhé světové válce je s podivem. Ale státy nebo jejich zbytky byly pod kuratelou vítězů a vítězové zase museli vybudovat znova to, co bylo "spotřebováno" na válku. Ostatně tenhle vývoj lze vypozorovat i v Africe, kde si vládci budují sou pozici tím, že buď přímo likvidují své odpůrce, nebo poštvou jednu část obyvatelstva proti druhé. Třeba Hutuové a Tutsiové. Bída, prakticky nexistující školství a zdravotnictví. Ale věrchuška má pozlacená auta a tučná konta v zahraničí. 

   Vyplývá z toho to, že naše euroatlantická společnost pomalu míří ke svému pádu. Zatím jsou mimo ty státy, které jsou buď příliš chudé a chtějí zbohatnout (Čína např.) nebo mají už teď téměř diktaturu -  Blízký východ s vyjímkou států které byly naším "vývozem demokracie organizačně rozbity a v současné době tam proti sobě bojují různé mocenské kliky. (Libyje). Osobně jsem přesvědčen, že Lybie byla rozbita proto, abychom se my, tzv. "Západ" snáze dstali k jejím zásobám surovin, hlavně nafty. Lidská práva a import demokracie byla jen záminka. 

  Kaddáfí byl sice diktátor, ale v Libyi se prý žilo docela dobře. Levné potraviny, byty, auta, státní zdravotní péče. Taková sociální diktatura, ale žádná demokracie. Což už ovšem dnes neplatí, Kaddáfího zabili povstalci, povzbuzení ze zahraničí v rámci "arabského jara" a probíhá tam už léta táhlá občanská válka. Kupodivu - hlavně o ropná naleziště a zpracovatelské závody, ne o demokracii.

   Nevíme, jak na sebe upozornit, necháváme se přeoperovávat z žen na muže a naopak. Samozřejmě ne na plnohodnotné ženy a plnohodnotné muže, jen na jejich chirurgické napodobeniny. Stejnopohlavní páry tvrdě vyžadují, aby se jim říkalo manželé. Někteří ještě ani v dospělosti netuší, co mají mezi nohama a tak si říkají "nebinární osoby". Mám hluboké podezření, že to dělají hlavně proto, aby na sebe upozornili, protože jinak na nich nic zajmavého nebo dokonce úctyhodného není. 

   Jiní požadují uznání faktu, že se Země nezadržitelně  řítí do klimatické katatrofy, kterou se snaží zastavit vykřikováním hesel a zákazy všeho možného - pochopitelně takovmi zákazy a přikazy, kterými by se řídili všichni bez ohledu, co si myslí, místo aby dumali, jak by periodické změny klimatu měla civilizace, lidstvo ve zdraví přežít. Pokud se kvůli prosazování těchto myšlenek přilepí vteřinovým leoidlekm k vozovce, měli by se nechat tak. Objížďka na dva - tři dny by se dala vydržet. Myslím, že podruhé by se už nepřilepili.

#MeeToo, BLM a další "hnutí". Nic z toho není přijímáno masivní většinou, vždy jsou to požadavky nějaké specifické menšiny, která se snaží vykřikováním hesel vnutit ostatním své požadavky.

 To vše by nebylo, kdyby se tito lidé museli zabývat obstaraváním jídla a přístřeší pro sebe a pro své blízké. Dnes, ne někdy v budoucnosti.

   V tomhle našem surreálném světě, který je podobný jak tuhému katolicismu, tak následnému komunismu stoupá význam starých pohádek a pověstí. Jako etalonu normálnosti.  O tom chci napsat až přespříští neděli, protože v týdnu budu mít moc práce. Byť hezké. Minisérie podcastů o slavných Češkách. Kubišová, Navrátilová, Trumpová, Čáslavská, Baarová...

   I když: Nechce někdo tuhle úvahu napsat místo mě? Astro? Schumachere? Draku? Nebo někdo jiný, komu se ten bezduchý aktivismus lidí, kteří ještě nic pořádného nedokázeli tak zajídá jako mi? Diktát menšin?

Protože my se neblížíme k Orwellovu románu 1984, my už tam jednou nohou jsme.