Stroj na peníze

 V jedné diskuzi padl (nedávno) takový názor, že někteří ekonomové žijí ve své bublině někde v dolních patrech pověstné slonovinové věže a že obyčejní lidé mají jiné starosti a jiný způsob myšlení. Ekonomové vidí věci v souvislostech a mají přehled - a víru, že to, co poznali se dá aplikovat na reálný život. Lidé mimo tuto intelaktuální věž se ptají, k čemu jim to bude dobré. 

  Vlastně k ničemu. Nejsou schopni nejen ovlivnit třeba množství peněz, které je v oběhu nebo zákony, které směřují k ovlivňování nejen toků  peněz ale svobody ve společnosti. A ty svobody si každý vykládá jinak. Každý by rád ty svobody měl nastavené tak, jak vyhovují právě jemu. Na ostatní lidi se vy... vykašle.

   Čili za vším hledej člověka. Člověka, který je ovlivňován okolím, politikou, reklamou. 

   Kdysi na začítku minulého století objížděli bohaté sedláky agenti. Upravení, představující spíše bohatce než podomní obchodníky. Navšívili obvykle místního nejbohatšího sedláka a nabídli mu "tiskárnu na peníze". Je známo, že bohatí lidé mají neodolatelné nutkání být ještě bohatší, takže agenta hned nevyhodili a nechali si ten stroj předvést. Byla to zdobná krabička z tvrdého dřeva s kličkou a dvěma štěrbinami. Do jedné z nich se zastrčil papír o rozměru určité bankovky a pomalu se začalo točit kličkou. Jak papírek pomalu mizel ve štěrbině, začala ze štěrbiny na druhé straně vylézat bankovka. Vypadala jako pravá - hlavně proto, že pravá byla. Totéž se stalo i s druhým kouskem papíru. Vylezla další bankovka. Obchodník ale varoval, že se nesmí tisknout moc bankovek po sobě, že bankovky pak budou nekvalitní. A že už musí jít, nabídnout ten strojek ještě sousedovi. Ty dvě bankovky prodejce věnoval zákazníkovi jako pozornost.  Sedlák se "zamyslel hlavou" a zeptal se, kolik že by stála tiskárna. Agent se chvíli ošíval a pak si řekl o nemalou sumu. 

   Budete se divit, ale našli se lidé kteří si tu tiskárnu zakoupili. Hned druhý den zjistili, že ze strojku už nic nevylézá a že byli dokonale podvedeni. Když pak krabičku násilím otevřeli, našli tam jen váleček a fólii, která jednou stranu vydávala předem připravené bankovky a druhou stranou "polykala" ty čisté papírky.

Nikdo se nezeptal toho agenta, proč to prodává, 

proč si prostě ty peníze nenatiskne sám pro sebe.

   No a tak je to s reálnými lidmi. Vidina zisku je zaslepí a stávají se idioty - i když mají vystudovanou nějakou vysokou školu.

   Nakonec: Ty zprávy se objevují v médiích každou chvíli. Někdo vám skrz internet nabízí dědictví, jen tak, že příjemce dědicví zemřel, obmyšleným  můžete být i vy, jen je třeba zaplatit nějaké (nemalé) poplatky. Předem, pochopitelně. A postupně, abyste  nevylekali hned na začátku. Když už do toho nějaké peníze vložíte, nechcete o ně přijít a tak hrajete tu hru, kterou můžete jenom prohrát.

  Nebo slib manželství, láska na dálku, ale je třeba se vyplatit z vojenské služby, zaplatit cestu do Česka, léčbu dítěte, poslední splátka dluhu bývalému manželovi. A pak že konečně přijede a nastane pravá láska. 

   Podvedených je na velikost Kotlinky opravdu dost na to, abych pochyboval o nějakém vyšším průměru IQ české populace - i když mám podezření, že některé historky jsou vymyšlené samými novináři. 

   Nebo vám zavolá/napíše banka, že máte nějaký problém, že vám někdo "naboural do účtu" a že pro obnovení normálního stavu potřebují jméno a heslo k vašemu účtu. Že ho máte vepsat do formuláře, na který hned dostanete odkaz. Vypadá to tam jako obvykle, tak vyplníte, požadované, zvolíte si nové jméno a heslo, potvrdíte telefon - a tak odevzdáte své peníze útočníkovi.* 

  Nebo reklamy na nějaký zázračný prostředek na aritické klouby, na vysoký krevní tlak nebo na prostatu. Reklama je vždy sestavená naprosto stejně. Nějaký vědec, (někdy student) nejlépe z města, kde bydlíte (a kde máte poskytovatele internetu) nedávno vynalezl) účinný prostředek, o kerém se ale nesmí moc mluvit, protože to farmceutické koncerny hned zakáží a který byl čistě náhodou právě dnes zlevněn na polovinu a vám je nabízen přednostně.

    Pak následuje podrobný popis jak to funguje s mnoha latiskými slovy (často hodně nesmyslnými), pak je dlouhá sekce  reakcí spokojených zákazníků - někteří ještě nejsou zcela přesvědčení, protože to dostali teprve včera a nakonec zlatý hřeb programu: cena s formulářem pro objednání. A na obrazovce běží nezbytné stopky nebo čítač, který odpočítává minuty a vteřiny do konce platnosti slevy nebo poslední kusy ve skladu za cenu ve slevě. (Oblíbený je údaj posledních 17 minut a 14 posledních kusů. Asi na to mají napsané rutiny.)

    Lék bývá obvykle běžný, neškodný preparát za deseti i vícenásobek ceny (tabletky ze sádry už tak neletí), jen je přebalený do jiné krabičky. (Další lumpárna. Co práva?) 

   Vždy stejný postup. Já, přízemní člověk nechápu, jak by na to někdo mohl skočit. Ale asi skočí, protože by zadavatelé za takovou reklamu zbytečně neplatili, kdyby nefungovala.

   No a teď se teprve dostáváme k vlastní úvaze. Může teoretický ekonom, třeba Markéta Šichtařová  nějak predikovat,  co "prostý člověk" udělá? Nebo o udělá vláda, EU, velcí hráči - konsorcia, korporace. Každý má své priority, všem jde o maximalizaci zisku. Dokonce i dnešní progresivismus  nebo třeba elektromobilita je založena na to, že přijetím těchto podmínek firmy získají. Třeba vládní dotace. Nebo sympatie veřejnosti, hlavně menšin. Černé modelky, retušování křížů na řeckých kostelích, gay móda atd. Podle mě nemohou. Teoretická ekonomie se poslední dobou často míjí s realitou. Takže co píše paní Šichtařová nebo pan Pikora čtu stejně povrchně, jako informace o tom, co se stalo první pikosekundu po Velkém třesku. Můžeme o tom psát, mmůžeme se o tom hádat, ale věci zůstanou takové jako jsou. 

Když někdo lidem nabídne tiskárnu na peníze, vždy najde dost zákazníků.