Globalizace jako problém ?

   Pokud si přečtete tohle zamyšlení Petra Robejška, buď se vám líbit bude nebo Robejška nazvete komunistou a tím to pro vás skončí. Mně spíše líbil než nelíbil. Vychází vlastně ze stejné pozice jako já: Pozorování celku a hlavně vztahů. Jednotlivé detaily jsou určitě zajímavé, ale pomoci nich se nedoberete celkového, širokoúhlého pohledu. Udržitelný život totiž není totéž co udržitelný rozvoj! 

   Jsem člověk prostý až možná primitivní. Co taky chcete po chlapovi, který musel celý život spolupracovat s typy sebestřednými, namyšlenými a vůbec povahově deformovanými. Tedy s umělci a jejich nohsledy. Měl jsem i šanci si podrobněji pohovořit "o životě" s několika málo lidmi, kteři si říkají manažeři. To všechno  pochopitelně částečně deformuje i pozorovatele. Nikdo není naprosto neovlivnitelný. Řemeslo s tím kupodivu souvisí jen docela málo.

   Mezi kumštýři je velká většina lidí s výše uvedenými vlastnostmi. Kdyby totiž kumštýř nebyl sebestředný a uvzatý, asi by se nikdy nemohl dát na uměleckou dráhu. Dobře vydělává jen malé procento z nich.  Namyšlenost je pro umělce jediná cesta, jak zaplašit vtíravou myšlenku na to, že by se bez jeho práce svět klidně obešel. A značnou tvrdohlavost pořebuje, když chce okolí přesvědčit o své pravdě, o svém umění, o své potřebnosti pro ostatní. Každé umění big-beatem  počínaje a operou konče, od folklóru po klasický balet, od zdobení hrníčků po nástěnné malby v chrámech, od  anekdotických literárních miniatur až po historické romány má jednu věc společnou. Od Meliérova Pokropeného kropiče a Příjezdu vlaku po Avatara, který je podobenstvím o obsazení Ameriky nebo Indie.  Pokud ovšem "umění" nechce být jen způsobem vydělávání peněz, prováděním a předvádění věcí osvědčených, dobře prodejných má snahu oslovit svého diváka či posluchače. Říct mu, co si o světě kolem myslí autor nebo i interpret. 

   Proto jsou Shakespearovy hry ke koukání i dneska, i když nevládne šlechta, nebydlíme v hradech, nejezdíme na koních a nebojujeme meči. William S. se totiž zabývá vztahy mezi lidmi. A ty jsou víceméně (spíš více než méně) stejné jako za Shakespearovy doby.

Bohužel?  Bohudík?

   Ale ke globalizaci. Je to s ní přesně tak, jak to popisuje Petr Robejšek. Stále levněji, stále rychleji, stále více. Nová, lepší auta. Stará zakážeme třeba proto, že smrdí nebo že nemají nějakou vychytávku určenou pro sledování chování řidičů. Nové lepší( tenčí)  mobily, počítače, odšťavňovače, grilly... Levnější, lepší. Starý model od vás vykoupíme! Slevy na letenky do Thajska, protože kdo nebyl v Thajsku nebo Seychelách, je beznadějný ztracenec. A dáme vám všechno i na dluh! Užívejte si teď, plaťte potom! A buďte bez obav, my z vás ty peníze už nějak dostaneme! Slabší povahy se tak snadno dostávájí do platební neschopnosti, následuje exekuce, která z nich vytáhne i ty poslední majetky, které mají a máme tu náhle zoufalce, kteří si rádi stoupnou před objektivy kamer nebo fotoaparátů a vyprávějí svůj srdcelomný příběh, na jehož začátku vždy byla snaha mít něco, na co neměli peníze. Na něco víc, než má soused, kolega, příbuzný. A žádají o pomoc, podporu.

   Televize, rozhlas, internet i veškeré viditelné povrchy ve městě jsou zaleveleny reklamami. Je ale pravda, že si člověk vypěstuje ochrannou "reklamní slepotu a hluchotu". Pokud se náhodou dívám na TV, stačí vypnout zvuk. Když se obraz uklidní po zběsilém sestřihu reklam znamená to, že můžu pokračovat v pozorování programu a zapnout si zvuk. Už dávno se nedodržuje ujednání, že reklamy nesmí mít hlasitější zvuk než program. Jenže ta spousta TV kanálů, které vysílají pořád dokola staré filmy a seriály, protože nové materiály buď nejsou nebo jsou pro ně drahé, z příjmu reklam žijí. A státní se na reklamách slušně přiživuje. Bez reklamy by musely být kanály placené, aby pořežily a to by zase zpětně snížilo sledovanost. Někdy až na nulu v případě, že reklam je tolik, že vlastní "program" už téměř nejde vysledovat. Na internetu už nepomáhají ani blokátory reklam - buď se programátoři poučili, jak Adblock obejít nebo přímo stránky ho zakáží používat a nezobrazuji vlastní obsah, pokud Adblock nevypnete. 

   V hypermarketu se dneska člověk těžko orientuje, pokud potřebuje koupit něco určitého, něco co potřebuje. Všude jsou velikánské nápisy "Ve slevě",  "Akce", "Poslední příležitost", "Diskontní ceny". Ale aby tam bylo napsáno "Mléko", "Těstoviny", "Masové onzervy" nebo "Ovoce" čeká marně. Je třeba projít spoustu uliček s jinými "lákavými " výrobky než jeden narazí na to, co opravdu potřebuje. A aby se zákazník nakonec po několika návštěvách nenaučil, kam zajít pro to nebo pro ono tak ty výrobky po několika měsících přestěhují s nadějí, že nově bloudící zákazník cestou narazí na nějakou "neodolatelnou nabídku" a koupí si i to, co nepotřebuje. A zboží, i to "rychloobrátové" jako ovoce a zelenina, často z ciziny i když podobné - ne-li stejné jsme před několika lety byli schopni vyrábět sami. Jenže polské dětské piškoty jsou poněkud levnější i když vajíčka v nich patrně ani nejsou nebo jsou tam sušená z "válečných zásob". Stížnosti nepomohou, pomůže až to, že je lidé přestanou kupovat. To je jeden z malých nátlaků na globalizaci. Kupodivu tenhle vyšel. 

   Hlavní zbraní spotřebitele proti globalizaci je koupit si jen to, co skutečně potřebuji, nikoliv to, co je právě "ve slevě" nebo "v akci". Víte, že jeden obyvatel Brna vyhodí ročně do popelnice 37,4 kilogramů potravin? Na vesnici je to méně, tam se dá zbylé jídlo zkompostovat nebo jím nakrmit domácí zvířata. Podle Evropské unie končí každoročně v koši 88 milionů tun naprosto zdravotně nezávadného jídla v hodnotě 143 miliard eur. Inu, máme se příliš dobře. 

   U nás doma, když jsem byl kluk, tak se s jídlem šetřilo a prakicky nic se nevyhazovalo. Naši byli oba zaměstnáni v divadle a tam byly platy na dnešní poměry prostě směšné. Naštěstí se tenkrát vyplácela záloha a výplata v intervalu 14 dní a tak byl přísun peněz poměrně pravidelný. Ale tři dni před "berouskem" se u nás jedlo velmi střízlivě. Lušteniny, brambory, topinky, česneková polévka a opražený chleba. Navíc táta po pobytu v koncentráku nevyhodil ani dva uvařené brambůrky a dal je do ledničky a těmi se třeba další den nastavila vaječina. Horší bylo, když se na ně v ledničce zapomnělo. Po několika dnech byly opravdu k vyhození. 

   A tohle si člověk odnese do života ať chce nebo nechce. Proto nechápavě zírám, jak na netu někteří bohatší spoluobčané popisují vybrané kulinářské hody - a já přitom miluji třeba bramborové placky se škvarkama. Vařené brambory a spoustou osmažené cibule na špeku a kyšku. Nebo čočku nahusto s volským okem a kouskem dobrého chleba.  Připadám si při čtení těch popisů gurmánských jídel jako primitivní Hotentot a už je přeskakuji. No nic, moje preference v jídle se už asi nezmění. Gurmán nikdy nebudu. Jím proto, abych byl naživu. Nežiju proto, abych jedl. 

   Ten šílený kalup, kdy na člověka ze všech stran útočí reklama, aby "spotřebovával" a pochopitelně si tu spotřebu nějak vydělával vtvořila zvláštní sortu lidí: Manažery. Pokud je manažerem vlastník nějaké dílny, továrny nebo farmy připadá mi to naprosto v pořádku, Musí se snažit, aby nezkrachoval. Pokud je manažerem někdo k tomu  účelu najatý nebo se tou prací sám živící, zjišťuji u něj zvláštní postoj k životu. Co nejvíc "vyprodukovat"  - což není bohužel totéž co vytvořit, znamená to spíše prodat. Jestli jsou to výrobky užitečné a žádané nebo "leštěné prdy" je jedno. Protože až prodejem produktu se ukončí výroba. Pánové ve skvěle padnoucích oblecích s hodinkami a botami jen určitých, uznávaných značek, vybavení luxusním automobilem a s velkou schopností vykecat zákazníkovi do hlavy díru. 

   Čtyřkrát jsem byl pověřen provozovatelem našeho kulturního Ústavu, abych jednal o projektech rekostukcí. K dispozici jsem měl jistou sumu s úkolem za tuto sumu pořídit co nejlepší výsledek. Bylo to nejen poučné, ale někdy i zábavné. Na začátku jednání bývalo krátké období "mazání medu kolem huby", kdy mi říkali, jak hluboce si váží mých zkušeností atd. Pak následovala "výhodná nabídka" - nástin projektu a investic. Výhodná byla ovšem hlavně pro dodavatele. Takže se hledaly na trhu jiné, výhodnější položky, prováděcí firmy atd. i když dodavatel byl "vysoutěžen" už předem. Po známosti. A vyjednávalo se, že barevná kamera nestojí 160 000,. ale tatáž je jinde k dostání i za necelých 20 000.- a s montáží za 30 000.- Že tvar stropu hlediště sice možná hraje velkou estetickou roli před představením a o přestávce, ale během produkce musí splňovat  hlavně roli odrážeče zvuku tak, aby bylo auditorium co nejpravidelněji pokryto signálem z jeviště. Diváci přece chodí na představení, ne obdivovat smělé křivky stropu atd. atp. 

   Pak nastalo údobí nabízení úplatků. Ne že by mi někdo dával v obálce peníze, ale byly tu nabídky, abych v jiných, větších projektech vystupoval v roli "nezávislého experta", pochopitelně placeného dodavatelem. V třetí fázi jsme se konečně dohodli, že se ty státní peníze využijí tak, aby z nich byl pro Ústav co největší užitek a aby ani dodavatel nepřišel zkrátka. Remíza.

  Jeden z těch se kterými jsem musel jednat byl architektem stavebního řešení interiérů budov a ten se z té akce docela poučil, strop se musel předělávat a další projekty už pečlivě konzultoval se specialisty na akustiku prostoru - a ednad i poslouchal jejich rady. Aź do smrti s pobavením vzpomínal, jak jsme se tenkrát hádali. 

   Druhý, který dodával celou elektroniku a montáž se mnou dodnes schází o každých Vánocích. Předáme si novoročenky, popijeme kávu a pohovoříme o životě. Hodně zbohatl a zestárnul - ostatně já taky. (Tedy - já jsem jenom zestárnul.) Tvrdí, že se z těch našich hádek hodně vyškolil. Možná má pravdu, má auto za tři miliony a cenu jeho vily si ani netroufnu odhadnout. Kromě toho postavil několik obytných domů a nájemné z nich ho dobře živí, aniž by musel k stáru moc pracovat. 

Zpátky k Robejškovi

 

Petr Robejšek

   Proč si myslím že má pravdu? Protože o dílčích problémech globalizace se dozvídáme vlastně každý den. Každý den nový kousek skutečnosti. Takže jeho vývody o plánech těch nejbohatších, kteří ovlivňují civilizovanější část světa jsou reálné. 

   A zdá se mi, že jeho návrh "boje" s globalizací také nepostrádá logiku. Není to žádná revoluce, jen drobný odpor neudělat vše tak, jak si celosvětová věrchuška přeje. Naopak, dělat si to po svém. Jak říká - sypat zrnka písku do koleček. Vlastně na ten "lidový odpor" dojel i komunismus v Rusku - a dojede na něho  za čas i "aktivismus", který teď obtěžuje Západ. I když - zatím se pasiní resistence hodí. Pomaličku sype písek do koleček a globální vládci si s ním zatím neví moc rady. I když dnes už se jej pokoušejí kočírovat skrze celosvětové organizace a tzv. neziskovky. Otázka je, jestli to tak půjde i nadále.  

   Nevim, ale myslím, že Robejšek příliš nezapočítává vliv Činy (a v brzké budoucnosti i Indie) a také dostatečně nezohledňuje primitivní ideologie ((islám), který sice má také svou islámskou věrchušku, ale zceĺa jiný cíl - dobýt zbytek světa fyzicky. Jak pravil jeden jejich hodnostářů "Dobýt Evropu dělohami muslimských žen!" Že je to vlastně sebevražedný cíl, protože bez moderních technologií nebude schopna země uživit tolik lidí islám doposud neví. Pokud se mu to dobytí povede, skončí islám za čas stejně jako ruský komunismus. Když nastane hlad, víra ustupuje pragmatismu,

   Co je ale nanejvýš pravděpodobné, že veškeří "rouškaři" a "odpírači", "atibabišovci", "babišovci", oteplovači, BLM, nepřátele migrace i její podporovatelé, LGBT+ a její tvrdí odpůrci - a jim podobní - vlastně velmi poctivě a snaživě plní nevyslovená přání nejvyšší věrchušky. Světového loutkáře. Toho půl promile nejbohatších. Rozdělují populaci, dávají ji témata k nesmyslným hádkám a demonstracím - a mezitím tiše utahují šrouby dobře penězmi naolejované. Oni moc dobře vědí, jak na nás, ovce. Jsou stejné krve. Děvky!  

Uvědome si to, až zase uvidíte reklamu na něco, "co prostě musíme mít"

     Jako obvykle, nic nového. A ještě na přeskáčku. Ale tak už to v životě chodí. Zapomínáme i na to, co už vlastně dávno víme.  Je to můj blog, můj pohled na svět.   Komu se to nelíbí, nemusí jej číst - nebo mi to může napsat do diskuze. A pokud máte pocit, že jsem byl příliš osobní, tak jenom proto, aby byly moje názory  ze sloupku u vrátek trochu pochopitelnější.

,