P jako pandemie, P jako Pinochet

„Medicínsky chápu, že v určité fázi je potřeba si vybrat mezi dvěma zly,“ dodal ovšem a vysvětlil: „Jedno je, že nízkou proočkovaností poškodím pacienta, který se přitom chránit chce. Druhé zlo je někomu něco nařídit proti jeho vůli, někam ho tlačit.“ řekl presumptivní ministr zdravotnictví a dodal „Vyhazovat někoho z práce proto, že není naočkovaný, je jednak nerealizovatelné, jednak strašně daleko od toho, kde já mám hranici,“ uvedl Válek.

   Lidé vedou vášnivé debaty o tom, zda mají v restauracích předkládat doklad o očkování nebo čerstvý test potvrzující bezinfekčnost. Jedněm stoupá tlak ve chvíli, kdy po nich restauratéři chtějí důkaz o očkování, druzí jsou roztrpčeni z toho, že po nich v restauraci nikdo důkaz o očkování nechce. A v diskusích na netu si obě skupiny vzájemně uštědřují ránu za ranou. Nadávají si, nenávidí se, ačkoliv se neznají a vystupují pod smyšlenýni jmény.  

Jak z té šlachtace vyváznout bez totálního znechucení? Přestat se koukat na televizi, poslouchat rozhlas a surfovat na netu? Do dokonalosti to dotáhnout asi nelze. 

   "Anivaxeři" jsou v boji za svou věc bezesporu aktivnější. Na Slovensku to leckde vypadá takto nebo takto.  Nikde jsem ale zatím nezaregistroval nějakou akci "vaxerů" proti antivaxerům. Asi jsou to jiné povahy. Ne, že by se v tramvaji či obchodě nenaskytl nějaký rozčilený stařík nebo stařenka, kteří vytknou svým nezarouškovaným spoluobčanům jejich přestupek. Ale je to spíše proto, že jim závidí "mládí a krásu" a nenošení roušky je jenom záminka. A někteří "nenosiči" na to evidentně čekají, aby se mohli pohádat. Jsou to vždy fysiognomicky podobné typy. Jiné u žen, jiné u mužů. Potížisti od pohledu.

   Nehodlám tohle "řešit", na tohle je tu příliš mnoho odborníků a někteří jsou i skuteční odborníci. Jenom mě dost fascinuje ta "vzpurná česká povaha". (Ono je těch "odpíračů jistý počet všude kolem. Ba i za mořem. Nebo v Rusku.) Místo, aby šli cestou nejmenšího odporu, kterou si vybere každý živý tvor, tak shánějí argumenty, stavějí se na odpor státní moci a to všechno hodně nahlas. Prostě "naši furianti". S veřejnou podporou právníků, kteří mají "svůj" výklad jakéhokoliv zákonu a jsou ochotni za ně jít do boje s jinými právníky, kteří zase obhajují stát. No - je to jejich živnost a taková reklama je téměř zdarma. Do toho jsou všude připouštěny do veřejného mediálního prostoru "mluvící hlavy", které s přibližnou odborností, nebo zcela bez ní, vykládají své názory, které se "liší" od oficiálních i od názorů jiných "mluvících hlav". To je aktuální status.

   Ten "statečný boj" našich i cizích furiantů mě fascinuje. Ne, že by naše i slovenská  věrchuška byla nějak moudrá nebo aspoň čitelná. Zákazy, často nesmyslné, se střídají s jejich odvoláváním - třeba proto, že budou Vánoce nebo volby. A politik přece musí být "oblíbený", jinak nebude zvolen. Jenže ty "skotské střiky" represí a uvolňování jednak unavují a jednak vedou k jakési otupělosti. Rozhodně pak nefungují jakékoliv výzvy, protože "lidé vědí svoje". Jak nás pomocí očkování bude ovládat Bill Gates, Čína, jak budeme vysílat na síti G5 a tak podobně. Bohužel, nejen technická vzdělanost ale i prostý selský rozum sleduje Gaussovu křivku inteligence a "většina" je vlevo od průměru. Vpravo od vrcholu její průběh strmě klesá.

   Pokud budoucí vláda nechce mít občasné pouliční demonstrace a revolty, měla by se pochlapit, změnit pomocí většiny v obou Parlamenutech Ústavu nebo patřičné zákony a zařídit povinné očkování. Zavést cenzuru médií - ne to nadnárodní, která slouží jiným pánům,  ale vnitrostátní.   Antivaxeři by sice vyšli do ulic, začali by podávat všelijaká trestní a jiná oznámení až do Brusele nebo do Haagu, ale pak by se situace uklidnila, doočkovala by se ta menší polovina obyvatelstva a analogicky, jako u jiných pandemnií, by se C-19 postupně vytratila.

   Jenže by by musela nová nastupující  vláda (tedy obě koalice) veřejně přiznat, že to byli právě oni, kteří dosluhující vládě házeli klacky od nohy - a tudíž odpovídají za určitou část těch 300 000 mrtvých. To se ovšem s praděpodobností hraničící s jistotou nestane.

   Může ovšem nastat jiná budoucnost. Epidemie bude přes dílčí pročkování růst (exponenciálně, tak jak to epidemie prostě dělají) a na Vánoce bude na ulicích prázdno, "protože lockdown".  Vláda dostane "kartáč" a někdo se pokusí, možná úspěšně, vyvolat předčasné volby. A v nich vyhraje "pán s knírkem". Podobným způsobem, jakým se dostal k moci Lenin nebo Hitler, Mussolini, Franco nebo Pinochet. 

   Lidé si prostě zvolí raději vládu pevné ruky a přestanu toužit po nějakých "osobních svobodách".

   Osobní svoboda je takový šperk, který se nosí v době blahobytu. Je k ničemu, když je třeba dát věci do pořádku, námořnicky řečeno, když musí "všichni k pumpám".

   Ona ta "osobní svoboda" je často nerozlišitelná od "osobní zvůle" - to když si jedinec uzurpuje svá práva na úkor ostatních. Neočkovat se, netestovat se a přesto chodit "mezi lidi" je vlastně případ křupanského sobectví. Je to stejné, jako jezdit opilý nebo zdrogovaný autem. Pokud by takový člověk jezdil po liduprázdných silnicích, byla by to zajisté zcela jeho věc. Mohl by "zrušit auto" nebo by se zabil sám, případně ty, kteří s ním do toho auta sedli přesto, že o jeho stavu věděli. Jenže na silnicích jsou i iní lidé, kteří dodržují pravidla, jsou střízliví a jenom chtějí dojet odněkud někam. A zdrogovaný blb je klidně vezme sebou na druhý břeh, kam se ještě zdaleka nechystali. 

   Je-li vyznavačů osobní svobody více než malé množství, nastává anarchie, po které obvykle přijde diktátor. Ten musí dát zemi aspoň trochu do pořádku, nastartovat rozvalené hospodářství, uspořádat snesitenné vztahy se sousedy a obchodními partnery, zavést právo a pořádek. Až se to povede, (pokud se to povede, případů z historie je málo) může po čase lid začít volat po větších osobních svobodách a právech. Ale - opatrně. Za rohem číhá jednak boj antagonistických skupin, kterých je v každé zemi dost a dost a které zatím mlčely ze strachu, jednak návrat anarchie - pokud je těch skupin hodně. 

Obé zemi vrátí na krušný začátek.