 |
| ...tady je. |
V pátek dopoledne jsem na Karlově náměstí čekal na tramvaj. Kde že se na refýži a v kolejišti vzalo tolik bělavého listí? Malé bílé kulaté z části už rozšlapané lístečky. Zvláštní. Co by to mohlo být? U okraje v kolejišti spatřil nedohořelou svíčku s nějakým obrázkem. V tu chvíli mi to došlo. Ony kulaté lístečky s vytlačeným jako by křížkem byly… hostie. Právě přijížděla tramvaj, svíčku jsem postavil na okraj odpadkového koše, nastoupil, odjel. Celou cestu přemýšlel, co se asi přihodilo….
Asi za necelou půlhodinu jsem se vracel. Ta svíčka... Přece jsem jsem si ji měl hned vzít a ne ji jen tak odložit. Na odpadkový koš špinavý od típnutých vajglů. Jenže když byla tak oválená… Nedalo mi to. Místo abych se cournul, zpátky jsem se vracel tramvají, je to rychlejší. Bude tam?
Byla. Nikdo ji nevzal ani neshodil. Už z dálky jsem jí viděl. Stála na okraji koše a čekala na mě. Ani jsem nekoukal po lidech na zastávce, ani jako by tam nebyli. Ještě že tak. Sebral jsem ji, strčil do kapsy. Nikdo ani hlavu nezvedl, všichni civěli do svých mobilů. Doma jsem ji opláchnul a postavil na stůl. Budou Dušičky, svátek Všech svatých. Najdeme pro ni důstojné místo aby posvítila při vzpomínce na ty, po kterých se nám stýská. Tak jak se na takovou svíčku patří.
Schumacher
Pěkné, krátké, k věci.
OdpovědětVymazatZdravím tě, Schumi.. Mám doma tři sklěněné svícínky, co mi kdysi vyrobila moje dcera a netušila, proč to dělá. Svítím v nich často a dívám se, jak plamínek prosvětluje barvy. V jednom svítí světýlko za ni, ve druhém za mámu a ve třetím za ty ostatní, co jich už je řada.
OdpovědětVymazatNa hřbitov sama nemůžu, je tam ke hrobu špatně přístupná cesta. Občas se mnou jde zeť, ale dnes je někde na výletě. Myslím si ale,že být na hřbitově není nutné, mám ty svoje lidi v srdci a v duši to mám při sobě pořád......
Astra, podzimní kytka z Tahiti
Jsem už zase v teplém hnízdečku v Bavorsku, kde přezimuji. Letos jsem se také na ten hřbitov nedostal, trápila mě srdeční arytmie, třikrát jsem s tím byl v klinice, než se podařilo obnovit snad už na trvalo sinusový rytmus.
VymazatKdyž jsme už u té svíčky- když jsem tam ležel jako Lazar, řekl jsem svému sousedovi spíš žertem, že když mě vyléčí, postavím do poutního kostela v Tuntenhausenu svíčku Panně Marii. Nu, vyléčili mně, jsem opět takový, jako předtím, jezdím zase na kole a šlapu do schodů bez problémů. A tak žerty stranou, vzal jsem jednu z našich svíček, které připomínají naše putování po poutních místech, vytlačil na ni nápis: "Marie pomohla", symbol Marie, jaký si vzpomínám že měla moje babička Františka vyšitý na dečce a postavil ke stovkám ostatních svíček, které se tam za několik století sešly. Asi po měsíci jsem se tam zase podíval, moje svíčka tam ještě stojí.
A z Jihlavy jsem dostal zprávu- moje neteř, která si léta těch hrobů ani nevšimla, tam byla, hrob ozdobila a uklidila, při tom potkala vdovu po mém bratranci Jirkovi a obě se spřátelily, naposledy se viděly někdy před 25 lety. Takže i když jsem tam zrovna nemohl, problém se vyřešil vyšší mocí.
Ty hroby jsou opravdu jenom to místo, kde jsme se s nimi kdysi loučili,dcera je lékařka a říká, že tam jsou už jenom kostičky. Oni se nám vryli do paměti, vyprávíme o nich našim vnukům, takže nejsou zapomenuti. A židé říkají, že kdo ještě žije v naší paměti, není docela mrtvý. Zúčastní se našeho života, když nevím, jak dál, vzpomenu, co by mi asi poradila maminka. Vnoučata v létě navštívila Tyrolsko a vyprávěla mi, jak hledala ty bunkry, ve kterých válčili na třítisícových horách kolem Ortleru čeští dělostřelci, u nich byl důstojníkem můj tatínek. Mají ho u mně zarámovaného, včetně jeho medailí za statečnost. Hřbitov nám ty zesnulé pomůže připomenout, ale místa, kde žili, pracovali, válčili a trpěli jsou také důležitá.
Ahoooj, Mildo, věřte mi, že jsem na vás občas dost myslela protože jste se neozýval a já měla strach, co s vámi je.Jojo, arytmie je mrcha, jednou jsem to zažila též. V nemocnici jsem byla na jipce dva dny a potom mě pustili, když mě srovnali zase do latě. Držte se - vy to dovedete - a ozvěte se zase někdy, těší mě, že vás znám - a už tááák dlouho..
VymazatHezký podzim přeju!
Astra
Zdravím , jak nezkutečně krásné nebo krásně neskutečné ,sám nevím. Tečka. Tečka.Čtečka.4p
OdpovědětVymazatZde všech pět pé pohromadě. Co děláš, Ekoobčane z divočiny? Jen nerozdělávej vatry a nauč se dělat iglů. A nezanedbej zásoby.
VymazatTen stroj tady dneska řádí, už i Kocour se naštval, uskakujou řádky, mizej, a když se to potom nakonec pošle, zase u adresáta vylezou. To už je lepší psát emaily. Tak schválně, jak to bude s tímhle textem?
Astrošhastroš
Astro, je to tu zlé. Nedaleká (5km) obec s JEDNÍM tisícem obyvatel má 30.10 JEDNOHO VYTESTOVANÉHO OBYVATELE (městský chalupář), bez příznaků. V datech ÚZIS má tedy 100 nakažených na 100tisíc obyvatel, a to je hrůza. Téměř všichni tu mají BPZ zabaleno, svíčky i věnce nachystané na dnešek.
Vymazatdata: MZ ČR (ÚZIS), ČSÚ
• support Michal Škop
• autorka: Kateřina Mahdalová
4p
podotek: zatím se loučím. Jsou tu "dušičky"
Vzpomínám na mámu, jak za války hromadila potraviny, aby bylo co do huby, až bude ještě víc zle. Jednou za čas vyjela vlakem do svého rodiště na jihu Čech a vždycky přivezla plnej obrovskej kufr mouky, vajec, másla, sádla...bylo to tenkrát nebezpečný, protože Němci hlídali a když je napadlo takovej kufr otevřít, mohlo se stát, že nejen kufr zabavili, ale taky dokázali osobu kufr vezoucí pěkně zrichtovat. Máma byla krásná holka a tak to vždycky ustála usměvem. Proti tomu jsou naše současné starosti legrační, všude jídla dost. Ale slýchávám teď často,že se kámošky začínají chovat podobně. Příbytky se plní moukou, rýží, olejem, všechno, co vydrží, se nakupuje ve velkém.Vyprodané už jsou i klasické bílé svíčky, dlouho to vydrží svítit. Tentokrát to dělají proto, aby bylo doma jídlo, až se korona rozleze ještě víc a naše hospodářství padne za oběť nedoukům, kteří naši zemi vedou.
VymazatJá malou dušičku nemám, aspoň zhubnu a pečuju prakticky jen sama o sebe, takže to nějak ustojím, kdyby bylo zle. Je to ale stejně všechno jen hysterie.
Jdu si po dnešním hektickém dnu v nemocnici lehnout, abych načerpala energii na ZÍTŘEK, kdy si jdu koupit dorty a oslavím svoje dnešní znovuzrození.
Astra
Koronáč:
VymazatNerozleze se tak, jako posledně. I když to popírají, myslím, že očkování částečně zabralo.
Zásoby:
Mám nějaké jídlo, (těstoviny, rýže mouka, olej, které se nazkazí. Ale vodu, plyn a proud si v normálním bytě nenakřečkuješ, anžto nevíš, jak douho bude nouze trvat.
Budoucnost:
Jistěže budoucnost Astro! S minulostí nic neuděláme, ta už prošla. S budoucností ještě něco udělat lze. Třeba ty dorty. Taky mi dneska v nemocnici sdělili dobrou zprávu, tak to taky oslavím - až poozitří. Až dotočím.
Ta průměrná čísla EK se nehodí pro takové vísky. Ve vesnici, kde mám chalupu je necelých 400 obyvatel. Jeden člověk (místňák) tam na koronáč dokonce umřel. (Kde si ho pořídil je záhada. Nemocmá byla jen jedna rodina a šlus.) To byla smrtelnost! Na druhé straně používat absolutní čásla v Praze nebo Brně působví dost hrozivým dojmem. A situace tam může být klidná, A nemusí se to týkat koronáče. Můžeme třeba statisticky dokazovat počet vražd nebio alkoholiků na jedniho obyyvateke atd. a dostaneme podobné divoké výsledky! Právo veta musí mít rozum. Ten selský, nikoliv zelený.
OdpovědětVymazatčp
P.S.: Právě nedostatek selského rozumu umožňuje argumentovat jak korona-alarmistům a tak antivaxerům, kouzlkit s čísly, prsit se a čeřit vody.
VymazatNa druhé straně - Kdo nechce, ať se neočkuje, nenosí respirátor?
Kdo nechce ať jezdí v autě bez brzd nebo ožralý ?
Klidně - pokud bude na té silnici sám a nikoho dalšího nemůže sejmout.
Když pak neočkovaného nepustí do restaurace, začne vykřikovat o diskriminaci, rozdělování lidí a podobně. Diskrinminace neznamená nic víc nežli rozlišování.
Tu, na štestí není koho ani kam pouštět, leda si upustit do gatí.Ani ta auta nemají v pořádku brzdy o RZ ani nemluvě, ti co jedou jsou spaření, co k nim vlezou, vesměs taky.Prtostě tu nikdo na nikoho nekřičí ať si nasadí. Nedělá vlny.
VymazatSpokojenost, klídek, selská pohoda. A města? Ať si .......vyvaxujou nebo ne, hlavně potichu.
4p
Přicválala jsem po pětihodinové anabázi z Vinohradské nemocnice, kam jsem musela běžet se vnukem (zdravotní sestra) po ataku slepoty včera ráno. To byl zážitek nad zážitky, skoro nepopsatelný.Když se člověk probudí a nevidí, to je šok nad šoky a zcela nepopsatelný. Nebudu to tady rozebírat - jen chci podotknout, jsou na světě chvíle, kdy ze všeho člověk zmagoří a není schopen pochopit, co se děje.
VymazatAž odezní šerost z rozkapaných očí, užiju si opět světla a světa. Ale jsem moudřejší - nikdy není něco tak šílený, aby to další něco nemohlo být šílenější.Mně ten kolaps pomohl, jednak jsem se po tolika hodinách s vnukem krásně sbratřila, moc jsme si toho řekli a pomohlo mi to překonat úzkost.
S koronáčem to má co dělat, není to sice nakažlivý, ale všichni ti, co tam pobývali s očima téměř na vrch hlavy (obrazně) - byli pečlivě zarouškovaný (bylo nás tam jako sardinek) - páč jsme byli na sebe ohleduplní. Jak zde můžete čísti, psát na PC už můžu, zrak se navrací a pan doktor mě ujistil, že je všechno v normě - tedy v mojí normě, má jiné hodnoty než ta u zcela vidoucích.
Pozvala jsem vnoučka na oslavu na oběd do hospody, naproti které už 21 roků bydlím a nikdy jsem tam nebyla.Nevzhledná putyka, ale vynikající kuchař. Měla jsem kuřecí řízeček okurku a kousek citrónu, malý pívo navrch.
A co čert nechtěl, když jsem docházela k domu, kde bydlím, kráčel naproti - hádej EKo! - No kdo? Pan Kalousek. Já toho chlapa asi nějak přitahuju. Jasně mířil z padlamentu ke svojí putyce U žlutý pumpy..
TAK HOJAHOJ - JÁ ZASE VIDÍM!
a VIDÍM, ŽE SE TO ZASE NĚJAK POLÁMALO