O hašení požárů, velkých dinosaurech, malých slonech a obřích krysách.
Když začne hořet, nehašený požár se rozšiřuje plošně a čím dál tím rychleji. Exponenciálně. Je třeba hasit. Jenže se vždy najdou lidé, kteří křičí, že voda toho zničí víc než oheň. A jestli by se nemělo raději nechat požár dohořet. A jestli si to nakonec majitel nezapálil sám, vlastní neopatrností. Proč by měla hasičská auta vjíždět na mou udržovanou zahrádku, když hoří sousedovo stavení? A že budou žalovat hasiče za nerespektování soukromého vlastnictví. U požáru jsou obvykle takové hlasy brzy umlčeny, někdy i fackou - i kdyby se někdo pasoval do role požárního technika. Vina - kdo za to může - se bude řešit až když bude požár bezpečně uhašen.
Jenže hasit je potřeba včas, v zárodku, sice s rozmyslem, ale bez hlubokomyslných úvah hasičů - teoretiků. Někdy nejsou plameny ani kouř dlouho vidět, až pak požár vypukne plnou silou. K tomu, aby to nenastalo slouží požární hlásiče a třeba i teploměry uložených materiálů. Ne všude to je možné. Ne všude jsou do toho majitelé ochotni vložit své prostředky. Škody jsou pak mnohem větší.
Nejcennější věci by se měly, pokud to lze, rychle vynést. Izolovat. Protože když se nebude dostatečně silně hasit, požár nebo voda nakonec nevratně zničí i ty a s nimi třeba i kus historie.
Ani k velkému požáru nelze zavolat všechny dostupné hasiče. Nikde totiž není psáno, že někde nevznikne další požár, který bude třeba rychle uhasit. Ne na každý požár stačí kýble s vodou a ochotní sousedi.
Když kdysi na oblast nynějšího Mexického zálivu dopadla nevelká planetka, přímých škod bylo poměrně dost. Některé druhy to vyhubilo hned - rázová vlna, následná vlna tsunami, požáry, následná změna kyselosti vody v oceánech. Ale vetšinu následujícího vymírání způsobily změny životního prostředí. Tzv. atomová zima, kdy nastalo zastínění slunce prachem z dopadu, dýmem z požárů, uvolnily se jedovaté plyny ze zemětřesením probuzených sopek. Vegetaci se nedařilo, býložraví dinosauři vymirali hlady a predátoři, kteří se jimi živili, je brzy následovali.
Ve výhodě se ocitli tvorečkové, kteří doposud v éře dinosaurů žili skrytě, pod zemí. Mnoho potravy nepotřebovali a byli schopni se nejen rychle množit, ale i přizpůsobovat změměným podmínkám. Dinosaurus byl sice velký, mocný a dlouhověký, ale neschopný se dostatečně rychle evolučně přizpůsobit.
A tak se tady objevili savci. Napřed malí, ale jak se lépe a lépe přizpůsobovali životnímu prostředí tak rostli i velikostně. Velkého je těžší ulovit. Dinosauři nebvyhynuli zcela, část přetrvala jako třeba krokodýli, ale už nebyli nikdy dominantní. Jiná část dinosaurů se postupně proměnila v ptáky - a žijí s námi dodnes. Savci tedy prosperovali a začali se zvětšovat. Přes tvory velikost psa a pak třeba i koně dospěli až k praslonům. Potravy bylo dost, byli na ni přizpůsobeni a větší druhy lépe odolávaly masožravcům. A ti se taky začali zvětšovat - kořisti bylo dost.
To ošem nebyl konec. Čas běžel. Pohyby kontionentů občas způsobily odtržení nějaké části pevniny a ta se ocitla v isolaci jako ostrov. Zdroje potravin byly náhle omezené, možnost hledat potravu jinde neexistovala. Kdo chtěl přežít, musel se uskrovnit. A lépe se přežívalo malým, s malými nároky na potravu. A tak můžeme číst, že na ostrově Flores i jinde se vyvinuli sloni, zvíci velkého psa. A paleonologové na vývoji koster dokázali, že před mnoha miliony let to byli sloni běžných "sloních" rozměrů.
Proč tady cituji všeobecně známe skutečnosti? Protože téměř ke každému jevu existuje analogie. Takže požát a epidemie koronaviru má své společné vlastnosti. Co s čím souvisí snad nemusím vypočítávat.
Povídání o vymírání druhů je taky jednoduché rozkódovat. Bude-li po pandemii covidu19 následovat velký hospodářský propad (což bude, jenže nedokážeme predikovat, jak velký bude) tak se mnohým lidem změní "životní podmínky". Když teď pláčí majitelé luxusních restaurací, že je uzavření restarace po osmé večer finančně položí - a zapomínají přitom dodat, že ta návštěvnost ani v době, kdy žádné restrikce neplatily byla třetinová i menší než "před tím" tak co hodlají dělat, až jednou "koronáč" pomine, ale valná část lidí na takové zbytečnosti jako je návštěva luxusní restaurace nebude mít?
Co bude dělat majitel domu, který před časem panu podnikateli naměřil nájem, odpovídající prosperitě takové luxusní restaurace, když to nakonec restauratér bude donucen "zabalit" a podnik přestane existovat? Nakonec to v Praze asi dopadne podobně jako v Ostravě - spousty prázdných provozoven a obchodů. Restituenti se rozhodli, že jim nemovitosti budou vydělávat děj se co děj, nasadili vysoký nájem - a mají prázdné domy a často nemají ani na jejich údržbu, takže nemovitosti průběžně ztrácejí na atraktivnosti. Dokonce ani developeři se je už nepokoušejí vykupovat pod cenou kvůli pozemkům, protože celé oblasti se tu stávají pro obchod ale i bydlení neatraktivní. Pusto.
Stejně na tom budou i majitelé módních salónů, fitcenter, průvodci zahraničních turistů a spoustu dalších, kteří podnikali v době, kdy bylo všude dost peněz. Nebude zájem utrácet za zbytečnosti.
Kdekdo teď stojí s napřaženou rukou a požaduje nějaké "odškodné" od státu. Jenže - kdo je to stát? Můžeme použít okřídleného úsloví "Stát jsme my!" My všichni, kteří platíme daně. A bude najednou méně peněz. Na valorizace důchodů, mzdy se také nebudou zvyšovat nějak progresivně, protože podniky nebudou prosperovat, ani ty které vyvážejí - ostatní na tom nebudou o mnoho lépe a to ještě kdo ví, jestli. Pracovních míst bude málo a těch atraktivních ještě méně. Takže pravdu nakonec bude mít střízlivě uvažující skeptička Hana Lipovská i Radkin Honzák, kteří tvrdí, že "Lépe už bylo."
Takže nastane doba, kdy přežijí jen ti malí a přizpůsobiví, stejně jako po pádu meteoritu na dno Mexického zálivu. Vzpomínám si na Clavellovu knížku "Král Krysa". Ano i v zajateckém táboře probíhá obchod, "ekonomický život". Jenom v jiných dimenzích. Kdo se nedokáže přizpůsobobit té jizdě "na půl plynu" bude odsouzen k zániku jako ti obrovští dinosauři, kteří vypadali jako neporazitelný živočišný druh, páni světa. Myslím, že i moc nyní neporazitelných koncernů a monopolů ať hopspodářských nebo informačních se rozdrobí. Ba i různé zelené Rebélie proti vyhynutí ztratí na atraktivitě. Nabízet větší askezi v době, kdy jistá askeze bude pdmínkou pro přežití je poněkud - netaktické.
Myslím, že náš svět už nikdy nebude takový jako před "koronáčem".
Ale rozhodně nevyhyne. Kvůli covidu19 ne.
Poslední kapitola audioknihy Mariana Kechlibara "Zapomenuté příběhy 2"
To i můj mázor.
OdpovědětVymazat