Busifikace

    

  Tak říkají na Ukrajině násilnému odvádění mužů na frontu. Jsou na to vyčleněny jednotky z vojenských komisariátů, zatím ne vždy ozbrojené, které loví muže "přiměřeného věku" aby je poslali na frontu v rusko-ukrajinské válce, zvané též "speciální operace".

 

  Není to ruská propaganda. Těch záběrů z mobilů, pořizovaných většinou z okolních domů, z relativního bezpečí  je příliš mnoho. Ukrajinská TV se tím zabývá jen okrajově, zlehka, ruská to připomíná při každé příležitosti.

  O propagandu mi ale nejde. Jde mi spíš o obsah těch záběrů. Skupina "verbířů" přijede v dodávce a když uvidí chlápka, který by mohl být jejich obětí, tak zastaví a násilím, (je jich vždy přesila) a pomocí bití naloží nešťastníka do dodávky mikrobusu, odvezou ho na vojenský komisariát a tam, pokud nemá nějaké potvrzení o těžké nemoci nebo nezbytnosti své osoby pro chod státu ho dopraví na frontu. Kde bývá velmi často zabit. Tolik jenom na vysvětlení. Ukrajincům se už nechce obětovat život za Ukrajinu a Zelenského.

   Ze záběrů ale vyplývá zvláštní vlastnost Ukrajinců. Když začne taková rvačka, ulice se bleskem vyprázdní a téměř "nikdo nic nevidí".  Unášeného brance se zastávají okolní občané jen málokdy. Nejčastěji jejich ženy nebo matky a prázdnými ulicemi se nese "Ljudě, pomogítě!",

ženy se pokoušejí zabránit únosu, ale jsou slabé a po několika ranách i do obličeje to musí vzdát. Prostě proti nařvaným "busifikátorům" nemají šanci. Okolí nedělá nic, hlavně proto, že se vytratí. 

  Asistuje tam i policie, ale ta jen přihlíží nebo "pacifikuje" ty, kteří se snaží verbířům bránit v jejich činnosti. Ale často je ta pomoc spoluobčanů spíše symbolická. Křičí "Co to děláte"! ale pěkně oblečená žena nepustí z rukou ani kabelku a dokonce ani rozpitou plechovku Coca-Coly. 

  Nebudu tu uvádět, že ti chytřejší a akčnější už na Ukrajině nejsou, už utekli nebo utíkají přes rumunské hory. Ani se nebudu zabývat tím, že se z odeslání na frontu dá vykoupit nemalou částkou v dolarech. Někteří se pokoušejí přeplout pohraniční řeku a mnozí se utopí nebo jsou ve vodě zadrženi, někteří zase zkoušejí překročit hranice  přestrojení za starou ženu, což se často nepovede. 

   Ale někteří spoléhají na to, že je verbíři nepřichytí. Neboť si za nemalé peníze zakoupili patřičné falešné dokumenty, které jim ovšem na vojenském komisariátě nemusí uznat a nezbývá jim, než zaplatit znova. Pokud na to mají. 

   Uspěšní bývají jedině ti branci, kteří jsou sportovci. Běžci nebo boxeři. Pokud zareagují včas mají pro tento okamžik vyhráno. Rychle pryč přes trávník, přes plot nebo si zjednat respekt několika ranami do tváře busifikátorům a v nastalém zmatku utéct. Nebo povozit náhončího na kapotě svého auta dostatečnou rychlostí a pak v dostatečné vzdálenosti náhle zabrzdit. Utržené stěrače jsou pak jenom malým problémem.

   Okolí se angažuje nanejvýš na vesnicích, kdy se sousedům podaří občas náhončí přeprat, převrátit  jim minibus nebo na ně vzít lopaty a kyje. A verbíři pak většinou utečou spolu s policií. Vesnice je nějak soudržnější. O trestné výpravě na vzpurnou ves jsem zatím neslyšel.

   Taky je zajímavé , že verbíři nikdy nechodí do kyjevských nočních klubů, kde je mladých mužů přiměřeného věku spousta. Ale jsou to děti kyjevské  smetánky, věrchušky a tam je asi lovcům lidí, ljudodolovum vstup zakázán.

    Takže Ukrajinci se chovají víceméně stejně, jako jiné národy. Pokoušejí se vyhnout vojenské službě pomocí úplatků, známostí nebo útěkem ze země. Dumám, jaké by to bylo u nás v Kotlince, kdybychom byli ve stejné situaci. Mohu jenom srovnávat se situací v době německé okupace a tam, podle vyprávění mých (budoucích) rodičů a prarodičů to bylo podobné. Tehdy byli mezi našimi lidmi udavači*, lidé schvalující okupaci - i zbabělci. Ale také ti, kteří proti okupaci bojovali, skrývali uprchlíky před koncentračními tábory, krmili je. Takže to není jen ukrajinská vlastnost.

To je bohužel vlastnost všeobecně lidská.

P.S.: Poslední dobou mají Ukrajinci problém sehnat lidi pro funkci náhončích. Odcházejí. Jednak jim věrchuška hrozí, že když nesplní "měsíční plánů" odvedenců, budou muset jít na frontu oni sami, jednak se bojí okamžiku, kdy Ukrajina prohraje a lidé si to s nimi vyřídí. Proto poslední dobou nosí na obličeji masky a pod uniformou neprůstřelné vesty. Co kdyby některý z novobranců měl v kapse pistoli...

===

*/ Mého tátu dostali do německého koncentračního tábora čeští komunisté. Vzkázali mu, aby hodil na přívody tranfomátoru ve fabrice,  kde  pracoval jako elektrikář řetěz, jinak mu někde zastřelí sestru. Když jednou moje (budoucí) teta přišla domů a říkala, že na cestě, po které se vracela domů "poskakovaly kamínky", asi od kulek z blízkého lesa, táta se rozhodl, že ten řetěz na přívod hodí. Gestapo ho mělo za dvě hodiny. Přežil, sice jen náhodou a s polámanými žebry a vyraženými zuby, ale přežil. Ale to je jiná historie.