O celulárních rudých hadrech

   Udělal jsem si dneska čas a prohlédl několik dezolátských webů. Nějak mě to dezolátství přestalo bavit. Asi si vyberu raději zahrádkáře nebo hráče ruských kuželek. Dezolátem už být nechci. Budu nanejvýš takovým tajným, tichým podporovatelem. Proč? 

    Z místa které zaujímám se mi zdá veškerý ten dezolátský boj jen takovým festivalem samolibosti, moc se nelišící od "oficiální linie" věrchušky a oficiálních médií. Směr je opačný, styl shodný. Spolek lidí, kteří  před druhými předvádějí, jak hluboké znalosti mají v oblasti techniky, historie, vojenství, mezinárodní politiky, sociologie i umění a kultury. Prostě: Ten obyčejný, starý, opelichaný a artritický kocour mezi nimi  nemá co dělat, jenom by jim kazil jejich skvělý průměr IQ.

   Navíc se dezoláti dělí do různých podskupin, které jsou držitelkami absolutní pravdy. Vezměme  tedy nejoblíbenější témata, o které se dá  pohádat. Covid, 11/9, Sudety, Ukrajina, Náhorní Karabach i jiná. Pořadí se mění podle politické situace. Skupinky diskutérů jen tak "na volnoběh" sledují cvrkot na některých blozích a číhají, kdy se tam objeví zmínka o tom "jejich" tématu. A pak vystartují jako auta na závodě F1 - byl rozvinut rudý hadr na býka.

   Mívají připravenu spoustu různých materiálů pro podporu svého vidění. Akademické tituly těch referentů by se daly nabírat vidlemi. Už jenom prověřit, že takoví experti opravdu existují dá dost práce a že opravdu napsali to, co jim nadšený obhájce nějakého směru vkládá do úst. Když expert později svůj vědecký názor změní, protože zjistil nové skutečnosti, je pravověrným označen za renegáta, na kterého vyšší kruhy něco mají  a je vyřazen ze slosování. Na názoru se nemění ani Ň.  

   Diskuze s takovými lidmi je předem ztracená. A navíc zbytečná - málokdo má v plánu někoho  přesvědčovat. Proč? Stavím se snad na opačnou stranu? Kdepak. Nechť si nechají svoje přesvědčení a nenutí mě přijmout to jejich. Sice patrně budu obviňován, že nechci přijmout jejich důkazy - ale žalovat mě proto nemohou.

   Jak je vidět, témata jsou různá. Covid 19, 11. září, Sudety atd. V takových případech je asi nejmoudřejší si "sednout na ruce" a neodpovídat na žádné argumenty a žádné sebejasnější argumenty nestavět, protože to způsobí smršť argumentů jedné nebo druhé skupiny, Antiwaxeři, Waxeři, Svědci Covidovi nebo "chřipečkáři. Spolehlivých informací je málo, třeba v případě C-19 se už jakákoliv informace stává politickým argumentem. 

   Pokud mám mluvit za sebe, řídím se heslem - vnímám  a hodnotím jenom vlastní přímé poznatky, protože jiné validní poznatky nelze získat ani z veřejných, ani z neveřejných zdrojů, všechny jsou infikovány nějakým postojem zdroje k problému. Proto snaha mě přetáhnout na svou stranu je u nich marná. Čemu nerozumím, o čem nemám dost validních informací to nehodnotím, nezaujímám k tomu postoj. Nanejvýš se omezím na štiplavé poznámky - ale budu je muset omezovat, ani sarkastické postřehy tu nemají žádný význam. Pobaví jen pár lidí.

   Přestal jsem proto navštěvovat odborné weby a blogy o svém oboru, kde mám opravdu dost osobních zkušeností z dlouholeté praxe, protože se tam také utvořily partičky, celuly, které věří nějaké značce, nějakému určitému typu výrobku nebo způsobu řešení nějaké situace - a žvaní. Většinou papouškují reklamní slogany, které jsou samy o sobě stupidní. Když je pak opakuje někdo, kdo je v oboru "čtrnáct dní i s cestou" je to smutně humorné. Mám pocit, že snad čekají na nějaký vděk od producentů nebo obchodníků, ale toho se nedočkají. Na to mají výrobci své zaplacené lidi. 

(Dostal jsem taky nabídku - i s textem, který bych měl napsat v první osobě pod svoji fotografií. Odolal jsem.)

   Protože vím, že žvaní, ani se s nimi nepouštím do diskuze a vypínám. Několikrát odejdu a pak už ani nepřijdu, nemá to smysl. Něco inovativního se tam člověk dozví jen zcela výjimečně a k tomu musí přelouskat spoustu hloupých textů od lidí, kteří ani tak neznají řemeslo, jako ráději poučují druhé. A dokonce se hádají - i mezi sebou. Jedna pitomost proti jiné pitomosti. Nehodlám nikoho přesvědčovat o svých zažitých zkušenostech, které mě často stály spoustu omylů a času a spoléhám na to, že ho to praxe naučí. Je to poněkud surový učitel, ale její poučky se opravdu nezapomínají. 

   A když nenaučí, tak ať jde někam jinam, kde realita nerozhoduje. Do nějaké neziskovky či doplňovat zboží do supermarketu. Nebo do baletu.

Pozn.: Jak nechutným způsobem se promítá  politika do kumštu.   

Dlužno podotknout, že z obou stran.

Pozn.#2: Poslední dobou se na některých blozích články rozplizávají do mnohoslovného blábolení a předlouhých citací z různých zdrojů a někdy je dost potíž přijít na to, co vlastně chtěl autor sdělit. Jak má potom vypadat diskuze?