Zkušební balónek

 

Jeden sympaťák vedle druhého...

   Tak jsem měli volby na Slovensku. Proč "my"? Protože je hodně lidí považovalo za takový zkušební balónek, jak to dopadne u nás až budou volby. Nebo i jinde v Evropě. Myslím, že je to úvaha poněkud zcestná. Jinde jsou jiné podmínky, takže výsledek hlasování by byl jiný. A navíc - výsledek hlasování ještě neznamená, že se ve směřování země něco změní. Bude se sestavovat vláda a tam teprve nastanou kruté boje. Michal Šimečka prohlásil, že "nedovolí, aby vládu sestavil pan Fico." Jak to chce udělat to uvidíme.

    Praxe politických půtek ve světě je podobná. V okamžiku, kdy někdo vstoupí do politického boje je okamžitě ostatními ostouzen. Kvůli "nerealistickému programu" nebo, a to častěji, kvůli své osobní občanské minulosti. Okamžitě se rozjedou práce na výrobě "kompro" na cokoliv. Od "obtěžování  spolužaček" přes krádeže v samoobsluhách až po braní úplatků. I rodiče nebo sourozenci jsou přibráni do hry. Prostě hnojomety se rozjedou na plné obrátky. 

    Vytahuje se cokoliv, co má aspoň minimální pravděpodobnost protivníka dehonestovat. Kdo bojuje proti komu? Když se to zjednoduší na kost, je to boj t.č. bohatých proti chudším, kteří by se rádi stali bohatými. Neboli "anglosaský svět" proti zbytku zeměkoule. Tam jsou jak autoritativní režimy jako Severní Korea, Čína (a nakonec i Rusko) a také další země, obvykle lidnaté a v různé fázi rozvoje - třeba Indie nebo Irán.  

   Na straně těch bohatších je zvykem (a nutností) pracovat v "klanech". Na viditelné špici jsou většinou profesionální politici. Tedy lidé, kteří jsou už od mládí na kariéru (profesi) politika připravováni, nikdy nedělali nic jiného, učí se mluvit, argumentovat poměrně špatně vyvratitelnými argumenty a "držet basu". To jest obhajovat vždy společný zájem klanu, lobby. V ní nejsou jenom politici té "jejich" strany, ale i novináři, finančníci, jmenovaní soudci, "kapitáni průmyslu" všech důležitých odvětví: zbrojaři, farmaceuti a podobně. Prostě všichni, kteří potřebují mít stát za zády, nikoliv proti sobě. Tím je dána provázanost státu a těchto oligarchických skupin. Tyto lobby mají podobná pravidla jako italská mafie. Mlčenlivost a poslušnost. Jedině tak mohou očekávat plnou podporu svého klanu, když provedou něco proti obecným zákonům nebo se jinak dostanou do úzkých. Třeba finančně.

   Na druhé straně renegáti čili odpadlíci bývají likvidováni všem možnými způsoby. Padají s nimi letadla, bývají mezi obětmi dopravních nehod, vypadávají z oken nebo páchají podivné sebevraždy ve vězení, kam se dostanou i přes snahu klanu jejich stíhání zastavit. Stačí jen riziko, že by mohli vypovídat, aby si trochu ulehčili. Nebo dát nějaké svědectví investigativním novinářům jiného klanu. Pokud se někdo na chvíli domníval, že někomu z nich jde o blaho státu tak mu musím říct, že je opravdu, ale opravdu naivní prosťáček. Obyvatelstvo je tu přece jenom proto, aby vytvářelo hmotné statky pro již zmíněné klany a pomocí voleb legitimizovalo rozhodnutí věrchušky.

Pellegrini - jako hrdina spaghetti westernu

 

  Takže politik je velmi podobná profese jako herec nebo televizní moderátor. Podobně se na svou profesi připravuje, profesní předpoklady jsou také podobné a stejně jako u herce se politik nemusí identifikovat s rolí, kterou hraje. Obecenstvo/voliči mu slouží jen k tomu, aby na základě intenzity potlesku obdržel svou gáži.

   Co vlastně potřebuje úspěšný herec? Umět přesvědčivě zahrát přidělenou roli, mimo jeviště působit sympaticky a umět si říct přiměřenou částku za svůj výkon na jevišti. A taky se nenechat přistihnout při nějaké levárně - třeba při jízdě autem v opilosti nebo při  "mermomocnění" mladých kolegyň, když ty se chtějí "per vaginam" dobrat lepších rolí.

   S herci, zpěváky a tanečníky pracuji už přes padesát let, tak si nad mohu dovolit trochu toho "zevšeobecnění".  

Tolik ke slovenským volbám.

Dodatek - Nikita Michalkov o klanech a lobby. Moudře - ale jen rusky. 

O nějakém překladu nevím. Ale mluví pomalu a zřetelně. Inu - režisér.