Obvyklé a originální

Escherichia Coli

 

  Nebo běžné, zažité a progresivní, pokrokové. Staré a nové. To, v čem jsme zvyklí žít a to, co je symbolem modernosti. Věčný střet života. Stáří a mládí. Osvědčené a novátorské. 

 

  Bez pokroku nelze rozvíjet život. I v přírodě, ve všech patrech života, od virů přes hmyz a zvířata k lidem a lidské společnosti se zkouší nové modifikace odzkoušených postupů, jak lépe rozvíjet život. Některé změny jsou ku prospěchu věci a tím se stanou většinovými a vytlačí to staré. Většina variací se ale časem ukáže být slepou uličkou a inovace skončí neúspěchem. Někdy tomu říkáme přírodní výběr.

   

   O lidské společnosti to platí stejně jako pro viry, myši nebo lidi. Nové uspořádání společnosti, kultura a civilizace se také vyvíjí mění, Někdy pozvolna, jindy, když se změní podmínky existence, skokem. Tedy evoluce nebo revoluce. Evoluce si často ani nevšimneme, revoluce obvykle ano. Ale vždy se tu uplatňuje onen přírodní výběr. Přežívají jen ti schopnější. Ti kteří se dokáží uživit a rozmnožit, replikovat své geny. Nezáleží na tom, na co jsme zvyklí nebo jak nadějně se jeví to nové. Rozhodne příroda bez ohledu na to, kolik slov o tom nebo onom bude napsáno. 

   Platí to jak pro vědu a techniku, tak pro společenské zřízení nebo kulturu, civilizaci. Parní stroj vytlačil koně a plachetnice, spalovací motoru vytlačily parní stroje a teď se elektromobily pokoušejí vytlačit spalovací motory. Argumentuje se tím, že dojdou fosilní paliva. Ano, dojdou. Jenže tu elektřiny vyrábíme buď štěpením jádra (a štěpné materiály také jednou dojdou) nebo spalováním fosilních paliv v elektrárnách. Takzvané obnovitelné zdroje zatím mají hromadu nectností, nespolehlivost, nárazovost a zatím i neschopnost elektřinu rozumně skladovat a vyrovnávat tím období jejího přebytku a nedostatku.

   Nebo informatika. Poté, co se začalo používat písmo, které postupně měnilo své nosiče - od hliněných destiček a kamene přes papyrus a pergamen k papíru, kde vynález knihtisku umožnil dělat kopie a tím zajistit rozšíření informací po světě jsme se dostali až k magnetickým páskám, optodiskům, hard diskům až k netočivým pevným pamětem. To vše umožnilo rozvoj rozhlasu, televize atd. a šíření informací po celém světě. A už tu máme trojrozměrné holografické záznamy do materiálů, s obrovskou hustotou informací, kde se třeba ztrátou části záznamu jenom zhorší kvalita záznamu, ale obsah zůstane kompletní. Čili technologie jsou stále lepší.

 

Hieroglyfy - opuštěny pro velkou složitost

 Jenže: Nápis, informace vytesaná do kamene nebo vyrytá do hliněné destičky vydrží čitelná desetitisíce, možná i statisíce let, papyrus nebo pergamen uchová v příznivých podmínkách informaci několik tisíc let. Papírové knihy mnohé stovky let. gramodesky stovky let, optické disky nanejvýš sto let a u moderních médií zatím nevíme. Od začátku jejich vynálezu a začátku používání uběhlo jen několik desetiletí. V každém případě to znamená, že starší informace se musí kopírovat na nové media, při každé kopii se ztrácí spolehlivost té informace. Technické i lidské faktory, přičemž ty technické se dají minimalizovat. Lidské faktory ne - při kopírování jakýchkoliv archívů se rozhodujeme, zda ta nebo ona informace má smysl převádět na nové médium. Rozhoduje člověk, který má nějaký názor, který nemusí být správný, může být poplatný době. Ale v budoucnosti by mohl být užitečný. A to přesto, že nově zkopírovaný archiv (suma informací) bývá menší, skladnější a přehlednější. 

   Sklad pásků  a gramodesek byla celá místnost, až po strop zaplněná policemi s pásky. Když éra analogových pásů skončila, bylo třeba archiv překopírovat na CDA nosiče. Těch už byly jen dvě police cca metr a půl. Když jsme zanedlouho zjistili, že záznamy  na CD po několika letech degradují a stávají se nepřehratelnými, udělali jsme pojistné kopie na jiný nosič. Ale doba jde dál a teď je celý archiv na serveru na HD, pojištěnému proti výpadkům informací systémem RAID. Na dvou serverech, každý v jiné budově. Nikdo nemůže vyloučit požár nebo třeba pád letadla. Spoustu času a spoustu peněz to stálo. 

Pracovní stůl hraběte Galvaniho

   Dále jsou problémy se zpětným získáváním informací. Nápisy vytesané do kamene  se daly, pokud jsme znali jazyk přečíst rovnou. Pokud jsme ho neznali, vědci dokázali jazyk rekonstruovat (Například Jean-François Champollion dokázal přečíst i hieroglyfy tisíce let staré.) U papyrů a pergamenů to bylo snadnější, u papírových knih ještě jednodušší. A nepotřebovali jsme k tomu žádnou technologii. U analogových gramodesek nebo voskových válečků z fonografu stačí  v nouzi i obyčejný gramofon na péro nebo fonograf na kliku. Magnetické pásky už potřebují magnetofon nebo videomagnetofon a musíme mít ponětí, jak je záznam provedený. U digitálních záznamů potřebujeme mít přístroje mnohem složitější a záznamy na magnetických discích potřebuji celý počítač s čtecí jednotkou a správným programem. Kdyby nastala nějaká globální katastrofa, tyhle vědomosti by přeživší museli mít, aby ze zachovaných nosičů ty záznamy dokázali přečíst. U holografických záznamů je technologie ještě mnohem složitější. Takže by se docela dobře mohlo stát,, že ze záznamů z doby před Armageddonem by nezůstalo skoro nic a vědecké objevy by byly ztraceny. Zbytky lidstva by musely vynalézat spoustu věcí znova. Jen náhodou jsme zjistili, že staří Egypťané znali a používali elektrický proud, který vyráběli v chemických článcích a pokovovali pomocí něj předměty. Elektrický proud byl znovu objeven až profesorem Luigim Galvanim v roce 1780 a k jeho vyžití došlo až o dost později. V mechanice, chemii, biologii, astronomii, matematice atd. to bylo obdobné. Objevovaly se věci již dříve objevené a popsané. Jen jsme tomu popisu nerozuměli.

  To jenom v jednom oboru lidské činnosti. O společenských řádech a životě předků máme (domníváme se, že máme) informace mnohem lepší. Dokážeme si představit společnost prvotně pospolnou, první zemědělce, stěhování národů, otrokářské řády, feudalismus. Řády se měnily za novější pokud ty byly funkční, pokud v nich lidé chtěli neb mohli žít. A změny společenských řádů nestávaly čím dál tím rychleji. Otrokářský řád byl vystřídám feudalismem, pak raným kapitalismem, osvícenstvím, kapitalismem, tu a tam se objevil komunismus, který se většinou neudržel a následovaly pokusy o demokratické uspořádání v pozdním kapitalismu. a celé to dospělo až k dnešnímu uspořádání. To ovšem nevyhovuje všude a všem. Vznikají revoluce, převraty atd. Ti, kteří mají momentálně moc (drží si území ze surovinami, výrobní prostředky a z jejich výnosů financují armády a jiné silové složky) nemají žádnou snahu řád měnit, leda tak zvyšovat svoji moc na úkor ostatních.  

   Mladým, kteří tu moc nemají a podle své společenské třídy ani nemají reálnou naději na její získání spořádání světa pochopitelně nevyhovuje, Někteří se rozhodnou vystoupat po společenském žebříčku příčku po příčce a svým dětem získanou pozici předat, někteří revoltují a snaží se o změnu násilným způsobem. Tak to bylo vždy, domnívám se, že už v prvobytně pospolné společnosti. Jenže nemají zkušenosti a sílu tu změnu provést, Takže se objeví starší, kteří tuší, jak by se mohl násilně změnit společenský řád a "dát všem stejnou šanci". To samozřejmě nejde, ti u moci si své prebendy jen tak vzít nenechají, ať je mají velké nebo malé. A tak si "vůdci pokroku" vymýšlejí způsoby, jak to udělat násilně. To vládnoucí třídu ohrožuje a znepokojuje a snaží se vliv "lidových vůdců" nějak eliminovat. Kdysi to zkoušeli hlavně represemi, zavíráním, popravami, ale ukázalo se, že to není dlouhodobé řešení. Povstali noví.

   Dneska, kdy téměř celá populace dostává informace přes veřejné informační zdroje, TV,  internet, rozhlas, sociální sítě atd. a nemá přístup k informacím primárním je nejjednodušším způsobem použití masivní propagandy. To jest některé informace se zamlčí, některé se pozmění a některé se podle potřeby vyrobí  a to vše takovým způsobem, aby veřejnost nakonec začala přemýšlet způsobem výhodným pro držitele moci. Výborně to popsal George Orwell v dystopickém románu "1984" Všechno s této dystopie dneska vidíme na vlastní oči. Ba i víc, Orwell nepředpokládat takový rozmach LGBT+ a transgender. 

(Právě mi došla knížka projevů J. Goebbelse, což byl opravdu vynikající propagandista, byť na špatné straně. Mám večer co číst.)

Dominantní druh

   Vládnoucí skupina má v Kotlince vlastně všechno potřebné k udržení moci. Ovládá hromadné sdělovací prostředky, policii, částečně i sociální sítě a internet. Soudnictví - zdá se, že aspoň na Státní zastupitelství a Ústavní soud nějaký vliv má. Jak velký netuším. A těch prostředků bohatě používá. Indoktrinace už v základních a středních školách, na vysokých humanitního zaměření ještě více. Představa, že  by škola studentům předložila problém a nechala je samy uvažovat je bohužel velmi nereálná. Mladší střední generace se celkovému trendu raději přizpůsobuje, používá autocenzury, aby nijak nevyčnívala a časem začne  věřit tomu, co sama říká a s velkým odporem vnímá jiné názory nebo je neakceptuje vůbec. Tohle dobře znám z praxe - ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, takže symptomy toho přizpůsobení se znám velmi dobře. Oni ne, protože v té době byli dětmi nebo velmi mladými lidmi a měli pocit,  že si od té doby "vládnou sami".

   Což je ovšem omyl. Aby se moc nestarali o to, kdo vlastně vládne a jak, začaly se veřejně podporovat všeliké jiné společenské aktivity, hlavně menšin a extrémních proudů myšlení. LGBT+, trans gender, #MeeToo, BLM, Green Deal a podobně. Společnost se tak začala zajímat o tyhle menšinové záležitosti, buď je začala podporovat nebo naopak zatracovat a "to hlavní" tak bylo odsunuto z hledáčku většinové společnosti. Ve vojenství se tomu říká "klamné cíle". "To hlavní" je reálná moc v jednotlivých státech, seskupeních,  ve světě. Velmoci i bývalé velmoci dělají to, co dělají velmoci vždy: Získávají politickou, hospodářskou  i vojenskou moc "vyráběním" svých nepřátel. Většinou finanční podporou vnitřních odpůrců nepohodlných režimů a pak, pod praporem "záchrany lidí" se snaží zasáhnout vojensky. Získají tak přes dosazené loutkové vlády rozhodující vliv a tím snadný přístup k území i přírodním zdrojům "zachráněné" země.

  To je přece známý princip všech možných "barevných revolucí", "arabského jara" atd. Velmoci se nerady smiřují s tím, že jejich vliv upadá. To je třeba v současnosti případ USA, které se  snaží oslabit Rusko a pokud možno i Čínu. Rusko oslabit válkou s Ukrajinou, na kterou Ukrajinu už dlouho připravovaly spolu s EU a několik let po "Majdanu", v roce 2014, se jim povedlo dosáhnout vypuknutí nevyhlášené poziční války mezi Ukrajinou a Ruskem. Následkem tohoto vznikl hluboký rozkol mezi lidmi, kteří si nepřejí konfrontaci mezi Západem  a Ruskou federací a těmi, kteří fandí jedné nebo druhé straně, vzrušují se nad Zeleným údělem, veganstvím, genderovou (ne)vyvážeností ve vedoucích funkcích a podobnými problémy. Ba i klasické pohádky a romány, které nevyhovují novému pojetí genderu jsou přepisovány. (viz Orwell "1984")

Neurčité pohlaví

   Jedni mají starost o oteplování zeměkoule, plná práva trans gender lidiček a podobné věci,  druzí, kteří už nějakou totalitu zažili a znají neklamné příznaky jejího nástupu zase mají vážné obavy o osobní svobodu, svobodu slova a hlavně o sílící napětí mezi nově vzniklými bloky (USA, GB, Kanadu Austrálii a jejich satelity) na jedné straně a mezi RF a Čínou  a jejich nově přibylými satelity z Blízkého východu a Jižní Ameriky, kteří raději zvolili tohle spojenectví místo poručníkování USA, které poznali doposud. Schyluje se ke konfrontaci, což v současnosti znamená ke světové válce, která bude jaderná a po které bude svět téměř zničen.  Jen fakt, že jaderná válka při současném jaderném potenciálu jaderných mocností by znamenala opravdu drtivou porážku obou (všech) stran konfliktu a vlastně celého světa, udržuje veškeré agresivní "jestřáby" od jejího spuštění. (I toto předeslal Orwell ve své dystopii.) 

   Tím vznikl, nebo přesněji řečeno se vyostřil spor mezi mladými, kteří žádnou totalitu nebo studenou válku osobně nezažili a starými, kteří si ji ještě velmi dobře pamatují. Každá skupina se uzavřela ve své bublině, "komnatě ozvěn", kde nacházejí podobné názory a odmítá diskutovat nebo dokonce jít do konfrontace se skupinou opačnou. Názory jsou to neslučitelné a nesmiřitelné. Velikosti obou skupin lze těžko odhadnout, výzkumy veřejného mínění mohou být "cinknuté" nebo spíše respondenti odpovídají, pokud výzkum není opravdu přísně anonymní raději tak, že prezentují názor o kterém si myslí že je většinový. Lidí nespokojených se stavem Kotlinky odhaduji tak na 20 - 30%. Se stejně smýšlejícími se většinou setkávají na internetu, na klasických webech a blozích Sociální sítě jsou zase většinou doménou mladých, kterým stačí jen pár slov, výkřiků, aby vyjádřili svůj opačný názor, nebo spíše své emoce.

   Pokud se dokáží ti "staří a zbyteční" dohodnout na nějaké akci, třeba na demonstraci (obvykle v Praze, jako vždy) jsou oficiálními médií ignorováni nebo je akce bagatelizována. Případně se věrchuška pokusí pomocí provokatérů akci nějak dehonestovat, jako se stalo nedávno při demonstraci 11. 3. na Václavském náměstí. Pokud někdo spoléhá (většina obyvatelstva) na zprávy v TV, získá dojem, že se sešlo pár tisíc lidí, kteří se po protistátních proslovech násilím dožadovali sundání ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea. Vládní kruhy a média se snaží vzbudit dojem, že nespokojenců je jen pár desítek tisíc a jsou to, podle nových "nálepek" dezoláti, chcimírové, ruští švábi a podobně. I ten Gustav Husák používal méně expresivních výrazů a o těch, kteří po roce 1968 odmítali "bratrskou pomoc" od SSSR mluvil jako o "pomýlených".

   V takové atmosféře se o nějaké rozumné diskuzi nedá mluvit. Na jedné straně je tu naše vláda, která se dostala k moci vlastně podvodem na voličích (Pětikoalice) a většina obyvatelstva, která věří vládní propagandě nebo není ochotná si najít jiné zdroje informací a mladí, kteří neví, "která bije" a na druhé straně lidé starší, zkušení, kteří to sice vědí, ale nemohou vlastně, kromě brblání na internetu, který nahrazuje někdejší hospody, nic kloudného udělat. Jedině se modlit, aby se jim finanční podmínky příliš nezhoršily a aby tak přežili. Což situaci nijak nezmění.

Charles Darwin

  Jaké máme vlastně vyhlídky? Pokud nedojde k jaderné válce a hospodářská situace se nepropadne do opravdu hluboké recese (na to druhé bych nesázel) nezbývá než počkat, až začne fungovat přírodní výběr. Mnozí absolventi humanitních oborů najednou zjistí, že jejich vědomosti jsou nepotřebné, nikoho nezajímají a pokud jim zemřou rodiče tak se budou muset živit rukama. A práce to bude nekvalifikovaná, protože jinou kvalifikaci než onu nepotřebnou nezískali. Takže jsou z nich doplňovači zboží v hypermarketech, řidiči tramvají, číšníci a podobně, což jsou profese sice potřebné, ale nepříliš dobře placené a hlavně pro mnohé z absolventů VŠ až urážející. A najednou zjistí, že jsou na druhé straně barikády, protože si nepřiznají, že si v mládí zvolili neperspektivní obor.

   Ti, kteří začali flirtovat se svým "genderem" zjišťují, že plnohodnotná pohlaví jsou opravdu jenom dvě, žena a muž, protože ti jsou bez dalších pomocných akci schopni se rozmnožit. Nepotřebují chirurgy ke změně pohlaví, protože žádnou změnu nepotřebují. Dokáží to i na pustém ostrově a pokud navíc umí něco praktického, zajistí i potravu pro sebe a své potomky.

  Ti kteří se odmítají rozmnožit, protože "přece nebudou přivádět děti na takový svět" prostě zestárnou a zemřou. Osamocení, nepotřební, bez dětí a vnoučat, které by o ně aspoň trochu zajímaly. Jejich geny, které by mohly tuhle poruchu přenášet se tedy nebudou replikovat. 

   Taktéž vegani a jiní postupně vyhynou, protože jejich zdraví bude o dost horší než u těch, kteří jedí přirozenou pestrou stravu. Obvykle mívají málo dětí a navíc dětí neduživých, protože i na nich praktikují svoji úchylku. 

Po výbuchu sopky

   Lidé, kteří se v mládí přilepovali k silnicím a polévali slavné obrazy kečupem na protest proti oteplování zeměkoule člověkem časem prozřou, protože rychle nic krutě katastrofického nenastane, lidé se přizpůsobí, tak jak se už příroda přizpůsobila za  miliardy let existence zeměkoule mnohokrát - a byly to změny daleko drastičtější, třeba doby ledové. Ostatně - po případné jaderné válce nastane na několik let tzv. jaderná zima a na oteplení budou ty zbytky lidstva netrpělivě čekat, protože se na polích téměř nic neurodí a zbylá hospodářská zvířata vymřou.

   S tím vším se budou muset poprat ty mladší a nejmladší generace, protože my staří mezitím vymřeme. Většinou jsme už splnili základní podmínky pro udržení druhu -  dokázali jsme se uživit a replikovat. Protože mnozí mladí nechtějí slyšet to, co jsme za svého života zjistili, budou muset postupovat systémem pokus - omyl, což je sice metoda pracná a pomalá, zato edukativní výsledky jsou velmi kvalitní. Naprosto nezapomenutelné. Jako když si sáhnete na rozpálená kamna.

  Prolhané zbabělé novinářské děvky odstraní společnost doufám brzy sama a novináři zase budou muset dělat to, co by měli - informovat, nikoliv ideologicky formovat.

Dá se tedy s jistotou říct, že si příroda opět poradí. 

Vybere to životaschopné a slepé větve nechá vyhynout.

Spolu s námi, geronty, což je přirozené.

   K napsání tohoto textu mě přiměla bezbřehá, nekonečná  arogance naší věrchušky a vládních novinářů, kteří se domnívají, že své "neomylné názory" předkládají debilům. Mohu je ujistit, že nejméně 20% obyvatelstva kotlinky má IQ vyšší, než si oni myslí. A kauza "docent, Inženýr profesor Ševčík, kandidát věd" jako odstrašující příklad nefunguje. Spíše je to (dámy prominou) na nasrání.