Žvanilové a žvanírny

   Pořád se něco děje - jak říkával známý brněnský silák a performer Kocourek. Svět bojuje, nesmyslně a pořád, pořád jsou mrtví a zmrzačení. A je jich čím dál tím víc. Někdy uvažuji, že je to moudrá regulace matky Přírody aby se Homo Sapiens příliš nepomnožilo a nesežralo na planetě úplně všechno, co k sežrání je. 

Pomník Fr. Kocourka
od Bena Skály

   Války vznikají, eskalují a zanikají, když jedna strana prohraje. Pak se uzavře nějaká smlouva o neútočení a poválečné spolupráci, která platí do doby, než si někdo usmyslí, že už je dost silný a po několika letech či desetiletích dočasného míru (ten je stejně dočasný, jako každá válka) vyprovokuje druhou stranu k útoku. Nebo zaútočí sám. Důvod je nedůležitý. Rozdíl náboženství, kultury (nebo civilizace obecně), rasy, území, na které si jedna strana dělá nárok, přírodní bohatství - nebo cokoliv jiného. Třeba to, z kterého konce loupou vajíčka. Swift to krásně zpodobnil v Gulliverových cestách. Tenkokoncoví a Tlustokoncoví.

   Říká se, že první obětí války je pravda. Ona ta pravda je ve skutečnosti obětí už před válkou, ale během války se význam pravdy, reality, snižuje mnohem rychleji. Přichází zintenzivnění válečné propagandy, která má za úkol přesvědčit jednu stranu o její správném rozhodnutí a vykreslit protivníka jako stranu naprostého zla a nebezpečný element a na straně druhé se snaží protivníka udělat slabého, který je těsně před "spravedlivou porážkou". Že si to vzájemně naprosto odporuje nikoho nezaráží.   

  Přes veškeru rozbitou krajinu, posetou hroby nepřátel i "našich"  je tahle stránka každé války nejen viditelnější, ale zdá se, i důležitější. A hlavně se tak může války zůčastnit každý, nejen profesionální desinformátoři. O válce se muví, píše, diskutuje. O válce je nechávají pomocí AI vytvářet nereálné "klipy z bojiště". Nebo (nový trend!) se objeví pán, kterého nikdo nikdy předtím neviděl (jistě, je to totiž simulace AI) a monotónním hlasem pronáší myšlenky, které si někdo přeje dostat mezi "internetový lid". Obraz pána je generovaný počítačem, hlas také, o zdroji textu nic nevím. Ale iniciativa AI to rozhodně není. AI zatím nikdy žádnou iniciativu neprojevila. 

 

   Před chvilkou (v neděli) jsem si na netu našel TV program "Otázky Václava M.". Vydržel jsem to cca 10 minut. Moderátor/komentátor/manipulátor Moravec si změnil image, pomocí kulatých brýlí s tmavými obroučkami se stylizoval do podoby Josefa Čapka (podvědomí pracuje!), ale diskuze s pozvanými hosty, poslanci byla naprosto sebestředná ostatně jako vždy. 

   Kolik by měla být odměna za práci poslance, kdo koho zaměstnává jako asistenta a co kdy kdo řekl v době, kdy nebyl poslancem. Signifikantní. Je to jejich svět, úkoly, které by měla Poslanecká sněmovna řešit byly dost upozaděny. "Zákonodárné shromáždění" které si platíme se většinou zabývá samo sebou. Svět sám pro sebe, který nemá cenu nějak komentovat.

   Ale komentuje se! S chutí a bez znalosti věci. Hlavní je něco nadatlovat. Jestli je to pravda nebo aspoň pravděpodobnost není pro klasickou interenetovou diskuzi podstatné. Podstatné je někoho zesměšňovat, urážet, dehonestovat a pomlouvat. Pokud někdo vystupuje pod nickem, kterých má několik a které často mění, vlastně v současnosti může napsat cokoliv a projde mu to.  To všechno pod falešným narativem o svobodě projevu. 

   Zdá se, že takové "výkřiky ze tmy" nebudou mít úspěch. Ale není to pravda. Kolem každého informačního zdroje, ať je to oficiální portál nebo soukromý blog se shromáždí spousta diskutéru. Diskutuijí, stále přidávají větší a větší  emoce (a urážky) a diskuze ztrácí jakýkoliv smysl. Buď je plná odkazů, které asi většina nevyužívá nebo jsou do ní kopírovány celé dlouhé odstavce  ze zdrojů, které se autorovi komentáře zdají být vhodné k potvrzení jeho názoru (pokud jsou moc dlouhé, většina čtenářů je stejně přeskakuje) nebo jsou plné předsudků a nenávisti. Dokonce se to myslím dostalo i do zákonů a mluví se o "předsudečné nenávisti". A těm internetovým žvanilům to "pije krev". 

  Nejde o to, že ty nenávisti jsou dost monotónní, jedná se o rusofobii, antisemitismus, rasové předsudky atd. Poslední dobou se objevuje nová nenávist i ke všemu německému nebo americkému. Třeba k Trumpovi.   

 

   Taky mi je ten žvanivý a prolhaný multimilionář krajně nesympatický, ale kvůli tomu si nemusím ulevovat slovy jako "Trumpeta"  nebo "Velký oranžový otec z Bílé chýše" nebo jinde zase "Uršula z Lejna" či "russsssáci" Je to trapné, stejně jako výrazy "russsskýů, "Usrael" a podobně. Sám jsem několikrát použil tohoto komolení slov, než jsem si uvědomil, jak je to nebetyčně pitomé. Ale někteří diskutéři by bez komolení jmen vlastně neměli co napsat. Že to pro nečleny jejich gangu už nečitelné, neb neví, o kom je řeč, je neruší. Oni to píší přece pro sebe. Pravděpodobně by bez možnosti si na netu nějak ulevit explodovali. S pobavením třeba sleduji entitu "paw" na Vidlákově blogu. Komentuje (bez interpunkce) jakýkoliv příspěvek. Je pochopitelně proti. Je ho to ale třeba nechat dělat dál, protože by se mohl bez této možnosti zbláznit docela. A nikdo ho nechce mít na svědomí.

   Takže se dá s úspěchem konstatovat, že válka slov je mnohem populárnější a rozšířenější než válka činů. A že v téhle válce jsou aktéry nejen oficiální mluvící hlavy ale hlavně prostý internetový lid. Obě skupiny podléhají stejnému klamu: Že jim většina populace jejch slova věří. Myslím, že to je jen částečná pravda. Hodně lidí tohle nezajímá, nechodí na svolávané demonstrace a hlasují podle jiných narativů. Ale menší část populace tyhle řeči prostě irituje. Jejich názory jsou jiné, častěji dokonce opačné. 

  Jsou to žvanilové, ať už žvaní z vnitřní potřeby nebo za peníze. Dokonce máme pro ně zřízeny žvanírny, místa, kde se mohou svobodně projevovat. Jmenují se ta místa různě a mají různou působnost. Je to třeba Poslanecká sněmovna nebo Senát. Nebo Český rozhlas, zvláště pak známá Dvojka nebo Plus. Českou televizi snad ani nemusím připomínat. Ostatně soukromé TV stanice nejsou moc pozadu, ale liší se obsahem, protože je financují subjekty ze zahraničí, například americká CNN. 

    Kupodivu soukromé rozhlasové stanice jsou na tom o něco lépe. Protože většinou žijí z reklam, nemohou si zneřátelit nějakou skupinu obyvatelstva, takže zprávy přebírají z agentur a snaží se hlavně nenarazit. Je to pro ně životně důležité. 

   Pak tu máme tištěný bulvár, který se pídí hlavně po pikantnostech tzv. "slavných" protože i oni, bulvárníci, jsou životně závislí na prodeji svých  plátků. A ten poslední dobou, zdá se, klesá. Už dlouho jsem neviděl v tramvaji někoho číst Blesk. 

   Jejich význam ovšem zastiňují internetové portály jako Seznam a podobné, které jsou zdánlivě zadarmo na síti k dosažení z jakéhokoliv chytrého telefonu. Většina uživatelů, kteří  tramvaji nebo trolejbuse tak úpěnlivě civí na obrazovečku, že někdy zapomínají včas vystoupit. Ale ty portály příspěvky na provoz patrně dostávají od někoho, kdo má nějaké své politické nebo i jiné názory, které si přeje rozšířit mezi lidi. Portály a sociální sítě nabývají na významu, protože se tváří, že jsou "svobodnou volbou" těch, kteří je sledují,  misto, kde zdánlivě může psát kdokoliv cokoliv. Ale nějaká omezení tam prý jsou, (není jich málo) a jsou stanovena majiteli těchto sítí. Navíc se pomocí nich sbírají názory uživatelů a ty jsou pak předmětem obchodu s mocnými tohoto světa. 

  Mocní sociální sítě používají k vyjadřování svých i třeba šílených názorů, které (jaký to div!) nepodléhají žádné cenzuře. Tady nevím, sociálním sítím se z výše uvedených důvodů od začátku naprosto vyhýbám. Duševní hygiena, víme? 

   Poslední žvanírnou jsou soukromé blogy a internetové TV stanice. Jejich význam je sice veliký, ale dosah docela malý. Když srovnáte dosah TV a blogů, musíte konstatovat, že blogy zaujímají jen malé procento mezi informačními zdroji. Jenže rozptyl jejich názorů na svět je obrovský. Tam si vybere opravdu každý. A většinou mají i sekci diskuzí pod články. Někdo řeší možnost diskutovat třeba "hlídačem" příspěvků, někdo diskuzi zakáže úplně, ale většina nechává diskuzi volný průběh. Jenže tam se právě projevuje nejvíce stádnost a snaha stát se "hegemonem diskuze". Po několika týdnech se v diskuzích začnou objevovat jen některé nicky a ty se roztřídí na ty, kteří prostě musí k jakémukomukoliv tématu něco podotknout, ti kteří do diskuzí chodí, aby zbytek o něčem přesvědčili, ti kteří mají pocit, že když každý den někoho neurazí je to pro ně den ztracenýn,a také "profesionálové", patrně někým placení za rozbíjení diskuzí. Ti kteří by si rádi vzájemně srovnali své názory jsou v menšině a po několika týdnech se stávají pasívními "rolovači" příspěvků, které už  v podobném duchu už četli mnohokrát. Něco podotýkat totiž nemá smysl. Smečka tamních "ratlíků", kteří se těší na svou příležitost ho "uštěká". 

   Celý problém je v anonymitě, možnost psát pod nickem. To uvolňuje veškeré brzdy v osobnostech diskutérů ať už slušnosti nebo logické přiměřenosti a dělá z nich flamewaristy, kteří se hádají i o to, zda je součet úhlů v trojůhelníku opravdu 180° nebo tapetáře, kteří zaplní určený kypberprostor nějakým textem, získaným Ctrl+C a Ctrl+V, často nepřeloženým. Nebo, poslední dobou se už s textem nezatěžují vůbec a dávají jen odkazy v domnění, že na ně každý klikne. Já už na žádné odkazy neklikám. Pokud někomu nestojím ani za pár desítek úderů na kávesnici, on zase nestojí o mou pozornost. 

   Za určitou dobu se prostě diskuze na takovém blogu stává naprosto neproduktivní, což má za následek, že se počet diskutujících zmenší na smečku potrhlých diskuérů, jejich některé druhy jsem popsal výše. 

    Nevím proč není možnost vpustit do diskuze jen lidi posychicky i kogniotivně normální. Lidi, kteří by diskutovali pod svým skutečným jménem, IP adresou a nestyděli by se za svůj názor. Je pravda, že pokud omezím vstup výše popsaným týpkům, zmenší se mi počet diskutérů na nějaké malé procento. (Vyzkoušeno!) Ale ne každý má čas a chuť z diskuze ex post odstraňovat takové mentální nepodarky a udržovat diskuzi smysluplnou. (Já už mám tohle období dávno za sebou.) Takže na svůj blog propustím kohokoliv, kdo nespadne do výše uvedených kategorií. A ti ostatní  přispěvatelé na to, že se "na sklo" nedostanou zanedlouho přijdou a přestanou se snažit.

   Až se budeme hádat ne mezi sebou, ale s AI, bude to asi o něčem jiném. I když - jsou už tady myšlenky, že AI se stará o přísun provokačních příspěvků na společenských sítích a možná už i na blozích a jiných portálech. Propaganda se dá docela dobře naprogramovat.

No - uvidíme.

Ilustrační obrázky mi nabídla AI. Přijal jsem je.