První praskliny

   Okolní svět, tedy ten, o kterém vím, se mi poslední dobou už hrubě nelibí. Umřel mi jeden ze dvou kocourů, potom moje hodná žena, se kterou jsem žil bezmála padesát let, pak nejlepší kamarád, se kterým jsem se znal od páté třídy. Druhý kocour je taky nějaký nemocný, bojím se, že brzy umře. To všechno za poslední rok. Je toho na mě nějak moc. A okolí? Okolní svět?

 

   Na Ukrajině umírá denně spousta lidí, v Libanonu a Iránu se taky tvrdě bojuje - prostě smrt, kam se podíváš. Do to se člověk musí dívat na vysmáté, prolhané a sebejisté obličeje politiků, na Trumpa,  který se umí jenom chvástat - naše věrchuška je na tom ostatně stejně. Lži, sebechvála a nenávist. Na netu totéž. Nenávistní narcisové. Ne, opravdu nic veselého nebo pěkného.  

   Něco málo mě přece jenom těší. Třeba to, že pořád mohu pracovat a Ústav o moji práci stojí. A první prasklinky, které snad znamenají, že systém se v dohledné době začne hroutit. Možná.

   "Veřejnoprávní" rozhlas ((a asi i televize) vysílají jen to, co se jim hodí do jejich světonázoru. Hudba jako výplň ke zprávám a rozhovorům z 95 % anglicky zpívaná. Rozhovory a rozbory - čisté zprávy se totiž odnaučili postupně vysílat všichni jsou česky. Někdy nechápu, proč zprávy nejsou taky anglicky. 

   Předseda vlády Andrej Babiš mě taky nenaplňuje důvěrou, že se snaží naši republiku nějak chránit před vnějšími i vnitřními vlivy. Ale aspoň se pokouší plnit některé předvolební sliby. Třeba že dostane ČT a ČRo pod kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu tím, že by se zrušily poplatky od občanů a financování by bylo pevnou částkou, zvyšovanou jen o inflaci, ze státního rozpočtu jako mandatorní výdaj. Tím by se zamezilo finančním vlivům cizích mocných na široké vrstvy obyvatelstva. Vedoucí pracovníci i mnozí pracovníci proti tomu velmi nahlas protestují a mají přitom pochopitelně podporu opozice, protože ta je z principu proti čemukoliv, co vláda rozhodne. (Od toho je nakonec opozice, že?)

   Rozhlas poslouchám jen několik málo desítek minut ráno při snídani a vyjímečně při vaření oběda. A tam jsem si toho všiml. Začaly se náhle objevovat písničky zpívané i v jiných jazycích. Česky, francouzsky, italsky. Rusky ještě ne, na to nenašli při současné "oficiální náladě" ještě odvahu. 

   To, kromě apelů na to, aby od změny financování vláda ustoupila nebo raději zavedla nějaké úlevy pro důchodce a chudé znamená jen jedno - ponechat finacování z poplatků diváků a posluchačů tak, aby Nejvyšší kontrolní úřad neměl možnost provést audit, který by ozřejmil tok peněz do veřejnoprávních prostředků. Z bůhví jakých zdrojů. Takže jednoduše řečeno jde, jako obvykle, o peníze. 

   Ta úporná snaha a odpor je toho jasným signálem. Jak je to v TV nevím, TV nepoužívám i když ji platím - dokonce ani nemám televizor. 

   Ono to zpravodajství vlastně není ani nijak lživé. Stačí vybrat vhodné zprávy, nevhodné potlačit a u těch odvysílaných přidat vhodná přídavná jména, která jsou na jednu stranu dehonestující a na druhou naopak. To je první prasklinka. Ostatní stanice vysílají přece jen pestřejší hudbu, ale zprávy přebírají asi z ČTK. A většina jejich zpráv jsou ty "regionální", kde politika není tak patrná. Rozhovory (podcasty) a diskuzní pořady s odborníky jsou na tom stejně.

   Je to asi málo, ale aspoň něco. A naši politici třeba v orgánech EU si už dokonce dovolují nesouhlasit s narativem EU. Soukromé TV stanice třeba PRIMA CNN, placené z reklam a zahraničí, které také mají své publikum se budou muset v názorech mírnit, aby rozdíly nebyly tak okaté.

   Jako budoucnost čekám zněnu právě v těch rozhovorech. Budou přizváni i jiní než "prověření" komentátoři a hlavní média půjdou tak nějak víc "na ruku" vládě. Všechno pro to, aby byly rozhasové a televizní poplatky zachovány.   

  Doufám, že se v "systému" objeví i jiné prasklinky. Ale podle mě jsou média "hlavního proudu" velmi důležitá. Většina lidí je z pohodlnosti používá jako jediný zdroj zpráv a komentářů. Těch, kteří si hledají zprávy i jinde je málo a říká se jim dezoláti. Hlavně proto, že nejsou ochotni bez váhání věřit tomu, co se jim bez jejich přičinění naservíruje. Tím, že chtějí vědět víc jsou systému nebezpeční. Patřím mezi ně. Když si člověk poslechne nebo přečte názory třeba Poláků, Rusů, Ukrajinců a jiných nutně zjistí, že situace ve světě je poněkud jiná, než bylo řečeno našili hlavními médii.

  Až jednou při vaření ranní kávy a opékání topinek uslyším nějakou ruskou písničku budu vědět, že se "ledy hnuly".