Od té uplynulo už přes čtyřicet let.
Biolog z Černobylu, který už více než patnáct let žije uprostřed opuštěných vesnic, porostlých lesem a tichem, jednou na konferenci v Praze řekl větu, po které v sále na několik minut zavládlo ticho:
„Radioaktivita byla milosrdnější než člověk...“
Ticho bylo hluboké jako černo. Neboť všichni věděli, že nepřehání.
Od katastrofy uplynulo čtyřicet let aa území, které svět považoval za odsouzené k tisíciletí následků se proměnilo v jednu z nejčistších a nejdivočejších rezervací v Evropě.
Tam, kde kdysi stály betonové bloky, nyní klíčí život – tvrdohlavý, moudrý a téměř prvotní.
Populace velkých zvířat se zvýšila sedminásobně.
Vlci se usadili ve starých školách, útulně si zařídili své příbytky pod lavicemi, kde kdysi seděly děti. Medvědi se sem vrátili poprvé za sto let.
Liška chodí po střechách domů pokrytých mechem.
Liška chodí po střechách domů pokrytých mechem.
Jelen, los, divoké koně Převalského se potulují po ulicích, které si ještě pamatují lidské hlasy.
To, co jsme nazývali mrtvou zónou, se stalo místem triumfu života.
Suché a bezcitné statistiky říkají jednoduchou věc: absence člověka je nejlepší podmínkou pro obnovu přírody. Ale nejzajímavější není jen ten návrat. Je to evoluce přímo před našima očima.
Zvířata mutují... ne na škodu, ale na prospěch přežití. Černobylští vlci jsou šestkrát odolnější vůči infekcím.
Jejich buňky jsou schopny samostatně obnovovat DNA po ozáření.
Žáby zčernaly – jejich kůže je bohatá na melanin, který pohlcuje záření jako brnění.
Psi žijící v blízkosti reaktoru mají více než 200 unikátních genetických variací, které se nikde jinde na planetě nevyskytují.
Někteří vědci se domnívají, že tyto mutace mohou být klíčem k vývoji protinádorových a radiačních prostředků. Dokonce i ptáci jsou jiní.
Jejich krev obsahuje desetkrát více antioxidantů než běžná krev.
Jsou silnější, rozmnožují se rychleji a zpívají ještě hlasitěji než dřív. Ornitolog, který tyto ptáky studoval, řekl větu, která se stala symbolem nového Černobylu:
A v zakázaném pásmu si klidně žijí bábušky, které se tenkrát
odmítly odstěhovat.
Tolik ukrajinské zdroje.
==============================
Takže život si vždycky najde cestu, jak pokračovat. To mě vede k zamyšlení, jestli není nesmyslné se pokoušet ovlivňovat přírodu. Všechny ty Green Dealy jsou založené na předpokladu, že se musíme vyvarovat jakéhokoliv ovlivňování přírody.
Ta úvaha má chybu. Život na Zemi už byl několikrát na hranici vyhynutí. Naposledy když meteorit (asteroid Chicxulub) dopadl do oblasti Mexického zálivu - před přibližně 66 miliony let na konci křídy. Tehdy vyhynuli téměř všichni dinosauři a přežili jenom takoví malí tvorové podobní dnešním krysám, kteří si vyhrabávali nory pod zemi a k životu jim stačilo jen málo potravy. Nastala éra savců a z nich se vyvinuly opice, primáti a pak lidé. Naše snahy ovlivnit Přírodu je od základu chybná. Přežijí totiž jen ti, kteří se dokáží přizpůsobit.
Jistě, nemusíme přírodu bez rozumu ničit. Ale všechny ty klimatické změny jsou způsobovány silami, které jsou o několik řádů větší než ty, kterými disponuje naše civilizace. A to žijeme ve velmi klidném koutku naší galaxie. Exploze supernovy ve vzdálenosti několika světelných let by bezpečně zlikvidovala současný život na Zemi. A nebyla by rozhodně zaviněna lidskou činností. Ze zeměkoule by se stalo něco podobného Marsu, suchá planeta, prakticky bez atmosféry, zkrápěná kosmickým zářením.
Nikdo neví, co by se stalo pak. Jestli by se znovu vyvinul život a jaký by byl. Ale víme jistě, že uhlíková daň by na to neměla sebemenší vliv. Všechny ty výzvy jsou jenom taková zpupnost lidstva, že je pány planety.
Není. Vždyť my vlastně ani nevíme, co je to ta temná hmota a temná energie. Jestli to není průnik jiného vesmíru, kde platí jiné fyzikální zákony, do toho našeho. Každý rok se objeví aspoň jedna nová teorie, jak to je. Myslím, že by nám slušelo spíše více skromnosti. V kosmickém měřítku jsme totiž naprosto nepodstatní, neviditelní.
Takhle vypadá simulace našeho vesmíru podle výpočtů AI.
Nic hezkého, pravda...
=============================
A jako obvykle, dodatek:
Fenomén zamořené země pořád nutí vědce k dalšímu zkoumání. Zdá se, že život nejde tak snadno porazit.
Největší škodná na planetě je člověk. Pokud bychom měli být a žít v souladu s přírodou, nesměl by nás ovládat mamon. Jsem ale přesvědčen, že matka příroda si poradí.
OdpovědětVymazatPamatuji si to jako, „jako“ dnes. V pátek na večer řezník zabil prase a půlky nechal zavěšené sic zakryté, plátnem z německého zimního stanu, venku na trojnožce vychladnout, bylo kolem nuly. V osm, sobota, už bylo jasné ráno, slunce svítilo tak nějak jinak barevně, do červena, začal krásný den. Porcování, vaření a prostě zabíjačka, po poledni už bylo skoro hotovo. Radioaktivní jód (8 dní P.R) zatím nepadal, cesium (P.R. 30let) ještě nedorazilo. Žranice byla skvělá. Následky v podobě nadlimitu cesia 137 jsou do dnes, tedy jen někde a v něčem. Nejezte divočáky z Orl. Hor.
OdpovědětVymazatVenku je zase nádherně, tak se modlete ať nás Tramp nepos…tentuje.
4p
Podotek: SIC.V kosmickém měřítku jsme totiž naprosto nepodstatní, neviditelní. Ale já těch blbů vidí stále víc. A slunce svítí dál.
OdpovědětVymazat4p
Network of Care?
OdpovědětVymazatJen se ptám pro souseda.
Proč nikdo nechce komunikovat, vyměňovat si názory, nápady, prostě jen mluvit s dalším člověkem. Proč si připadám jako v podvyživených sociálních službách pro podporu nemocného nebo starého dementního člověka. Je to snad strach z neznámé společnosti která na vše reaguje jako hysterická nána s kroužkem v nozdrách co jí přeskakuje šelaková prasklá deska? A není to snad i ve mně?
No soused.
4p.
Podotek, zase šla kolem liška, kdo další?
Liška? A říkala něco?
OdpovědětVymazatNIC.cz
VymazatCo komentovat, když mám stejný názor. Pokecal bych, jenže než to projde schvalovacím procesem, je to jako v šachové partii přes celou sluneční soustavu. A že bych měl o čem se vykecávat.
OdpovědětVymazat