neděle 5. dubna 2020

Stádnost bez invence

Jenom malý postřeh



 Problémy se shromažďováním osob na jednom místě jsou si zoufale podobné. Když si někdo zvykne chodit na určité místo, není schopen tento zvyk změnit. 
Lidé, tedy hlavně Pražáci, chodí na ta svá oblíbená místa bez ohledu na větší možnost nákazy, bez ohledu na zákaz shromažďování. Pořád stejná výletní místa. Asi nikoho z nich nenapadne jít na procházku do přírody o pár kilometrů jinam, kde je volno. Ať už v Praze nebo mimo ni. Pořád stejně, jako ten pivovarský kůň. Nebo stádo ovcí.


   Podhorské vesnice ležící poblíž takových míst uzavírají parkoviště. Marná snaha. Výletníci zaparkují hned vedle na polní cestě a stejně si zajdou si na "svůj" výhled, kde už je spousta dalších. Jiné reakce nejsou schopní.


Nemyslím, že by se mohli o moc víc nakazit, to asi ne,
jenom mě fascinuje ta neschopnost udělat něco trochu jinak. 


3 komentáře:

  1. Stádnost.
    Volby, budu volit toho, co nejvíc slíbí.
    O kom se nejvíc mluví.
    U koho nepropadne můj hlas.
    Je lidovej.
    Všichni známí říkají je nejmenší zlo.
    Po volbách, když myslíte, také ho nemusím, ale já jsem ho nevolil…………
    Stádo „volů“? Voličů…….

    OdpovědětSmazat
  2. Tuhle všelidskou nemoc jsem poznal, už když mui bylo tak 16-17 roků. A už tehdy jsem si řekl, že se budu držet stranou stáda/davu. Někdy se to povedlo, někdy ne.
    Má to ale háček. Když jde člověk jinudy nabo jinam než ostatní, občas se na něj navěsí další a pak je to jen vedoucí beran stáda. Ani tohle mě nebavilo - ale stávalo se mi to. Skupina narazí na nějakou překážku a hned "Co budeme dělat, jejda, co teď?" A všichni na tebe koukají... Vůdčí typ? Ale prd. Odešel bych raději stranou, ale bylo by to považováno buď za zbabělost nebo za vychcanost.
    Tak jsem jim řekl, co budeme dělat - a co nejrychleji se vypařil.
    Co je nejhorší - stává se mi to občas i jako dědkovi...)

    OdpovědětSmazat
  3. Když se vám stane, že jste se dostal doprostřed stáda volů, nezbývá vám než jít sborem, za vedoucím volem.
    To bývalo zejména na 1. máje a mlaďoši museli nosit vlajku, aby se nemohli zdejchnout. Ale nejpozději u Sojků, plzeňské restaurace naproti stadionu na Letné byl konec, šlo se na pivo. Vlajky pak sbírali, opřené o zeď, ti spolehliví, co došli až na konec.

    OdpovědětSmazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)