sobota 12. listopadu 2016

Nadcházející časy?

   Když si po celodenním pobíhání po lese vyplněném fotografováním, sběrem hub a jiných lesních plodin, kocháním se okolím a poslechem zpěvu ptáků i jiných zvuků lesa sednu na schody před chalupou a po obědovečeři nechávám odpočinout svým starým nohám i zádům, napadají mě občas myšlenky, co kdyby se naše vesnička tak nějak odtrhla od civilizace. Že bychom se náhle ocitli "Na kometě" jako v románu Julese Vernea a přestaly by fungovat systémy, na které jsme zvyklí. 


   Nejezdily by autobusy, nefungovalo zásobování, nešel proud ani telefony, rádio a televize. Konec moderních technologií.

   Zpočátku by se toho tak moc nestalo. Večer by bylo třeba zapálit svíčku, topí se stejně dřevem v kamnech, tak by se na nich muselo i vařit. Vodovod jde samospádem z prameniště, takže voda by tekla. Jenže za pár dnů by došly svíčky a v obchůdku by už žádné nebyly, protože by už žádné nebylo odkud a čím dovézt. Petrolej do tří petrolejek odložených na půdě se už neprodává dávno. To by ani tak moc nevadilo - prostě by se chodilo "spát se slepicemi", než by se problém se světlem podařilo vyřešit. Lojové svíčky sice páchnou - ale svítí. A časem by možná bylo i dost včelího vosku.

   Horší by to bylo s potravinami. Obilí v okolí moc není, spíše jenom pastviny, plné mladých býčků chovaných na maso. Takže by nastala hovězí dieta. Majitelé traktorů a aut by dobrali poslední nádrž a jako dopravní prostředky by zbyli jen koně a ti býčci. Možná spíš volové - pokud by je někdo uměl vykastrovat.

   Útěk do města by nebyl rozumný, naopak z města by pěšky, protože by za pár dní tam došla nafta i benzin, přicházely zástupy hladových zoufalců, kterým došly zásoby i po vydrancování skladů supermarketů. 


   Ale už předtím by bylo ve městech zle a nedobře. Netekla by voda, protože úpravny vody jsou na elektřinu, která by nefungovala, protože by nebyl nikdo k obsluze elektráren a  rozvoden. Manuální obsluze, protože počítačové sítě, které dnes zajišťují skoro všechno by se zhroutily už chvíli předtím. A záložním zdrojům, které ono ovládání zajišťují by po několika málo dnech také došlo palivo. 

   Nedovedu si představit přežívání kdesi ve dvanáctém patře věžáku. Voda neteče - nejdou čerpadla, výtahy nejezdí, v bytě je tma a zima, v blízkém hypermarketu se povalují mezi prázdnými regály jen převrácené nákupní vozíky. Je tam navíc úplná tma - hypermarkety nemívají okna. 

   Jediná voda se dá nachytat na střeše do plastikových plachet, když začne pršet, ale to pro víc jak šedesát rodin ve věžáku zdaleka nestačí. Voda v blízké řece příšerně páchne - přestaly fungovat čističky odpadních vod a nedá se tedy pít. Není ji ani na čem převařit. ¨
Výhodou by bylo, že by stačilo překročit rám okna a bylo by po starostech.



 Pokud někdo onemocní, má smůlu. Nemocnice  nefungují, nafta v  generátorech už došla po předepsaných dvaasedmdesáti hodinách. Lednice s léky tají, přístroje nepracují.  Ale stejně tam nejsou žádní lékaři a setry - ti shánějí jídlo pro sebe a svou rodinu. Pacienti, kteří uvízli v nemocnicích a nejsou schopni se sami dostat "ke svým", umírají na nedostatek péče, léků a hlavně žízní a hladem. 

   Úřady, policie a ostatním jsou k nepotřebě. Vlastně neexistují. Není spojení, protože i mobilní sítě se za týden zcela rozpadly. A bez spojení není velení, jak praví jeden z vojenských memů a tak všechny úřady a služebny policie zejí prázdnotou. Policisté, ti chytřejší, si odnesli zbraně a střelivo. Vědí, že ho vbrzku použijí k získání potravy. Nebudou se snažit ulovit zvířata, to s pistolí moc nejde, ale vezmou si zbytky konzerv od těch, kteří žádné zbraně nemají a nemohou se tomu bránit. 

   Zhruba se dá říct, že ti na vesnici dokáží, když se budou snažit, přežít, nejsou na technologiích tak závislí, mají možnost se vrátit kamsi do pozdního středověku. Ti ostatní, nahloučení v městech a okolí šanci na přežití nemají. Vesničané se velmi brzy začnou tvrdě bránit jakýmkoliv nově příchozím - v zájmu vlastního přežití. 


   Rádi si malujeme čerty na zeď. Každý tam má namalovaného jiného, ale někteří čerti jsou veřejní, všeobecně známí. Třeba ten, který hrozí zavalením našich krajů přistěhovalci z jiných kultur a následným přečíslením. Pak prý oni budou určovat, co se smí a co se nesmí. Je to stejně marný postup, jako sedět v raketě pohybující se téměř rychlostí světla a svítit baterkou dopředu s očekáváním, že to naše bude mít "nadsvětelnou" rychlost. 

   Bertík Einsteinů to ovšem vyvrátil, vše je relativní. Tedy vztažené k nějakým souřadnicím. Časovým, prostorovým i jiným. Naše světlo z baterky sice od nás poletí obvyklou rychlostí, ale náš čas bude jiný. Součet obou rychlostí pro venkovního, tedy "neangažovaného"  pozorovatele bude opět cca 300 000 km/hod. Jako obvykle. 

   Strašení islamizací má jednu chybu. Nejsme nestranní pozorovatelé a respektujeme jen náš čas, naší soustavu, která ovšem nemusí být platná pro jiné. Kdyby tu došlo k masivnímu "pomnožení" lidí, jejichž nejvyšší technickou vyspělostí je ovládat chytrý mobil, hospodářství upadne, protože moderní technologie vyžadují jiný typ "lidu". Země, ze které nevytryskne nafta když si do ní zarazíte kolík při stavbě stanu, neuživí ani stávající počet lidí. Když se rozpadne náš technický svět, protože ho nebude mít kdo udržovat v chodu, zcela se změní vztažná soustava. Soustava hodnot. Uvědomme si, že i ta schopnost řídit auto, telefonovat nebo čerpat naftu je dána tím, že se takové technologie "majitelé pouští" naučili od "bílého muže", žida, nevěřícího nebo křesťana, výměnou právě za tu páchnoucí kapalinu pod zemí. Naše země ale nemá nic, co by se dalo pohodlně vyměnit za technický pokrok. Jen ty technologie. 

   A také - nebylo by s kým obchodovat. Pěstovat na polích sice lze, ale rozlohou pole stačí asi jen pro třetinu obyvatel kotlinky. A to jen pokud nenastanou pohromy jako invaze škůdců, sucho nebo choroby plodin. 


   Jistě, popsané události by nenastaly najednou, nastávaly  by postupně, postupně by se měnila skladba obyvatel, spousta lidí by se musela přeučit z elektronika na zemědělce, a začít manuálně pracovat. modlitba k Alláhovi pětkrát ba i vícekrát za den totiž nikoho nenakrmí. protože současné štědré sociální dávky pro příchozí by byly z nutnosti postupně odbourávány za zběsilého nesouhlasu nově příchozích. Úmrtnost, nejen kojenecká by razantně stoupla s úpadkem lékařské péče. Slabí a nemocní by přestali zatěžovat společnost, protože by vymřeli. Taktéž příliš staří - pokud by nebyli nositeli nějakých zvláštních znalostí a dovedností. Pak by byli pod ochranou společnosti. Jako zdroj informací a zkušeností.
  
   To vše by ale rozhodně nebylo důvodem k asimilaci, splynutí kultur. Naopak, kmenové války by se vedly z malichernějších příčin, než je rozdílná víra a kultura. Ti akčnější by asi odešli jinam, kde není pro islámské imigranty život tak příznivý a nehrozilo jim, že je tam budou imigranti následovat.. Bylo-li by ovšem kam. 

   Protože v islámu je žena postavena na úroveň biologického stroje na dělání dětí, na domácí zvíře, možná by zvýšená porodnost opravdu způsobila vytlačení, vyhynutí  původní kultury a rasy. Jenže pokud by nové obyvatelstvo chtělo žít ve zdejších krajích, muselo by velice rychle začít pracovat na svém zdokonalování. Což ovšem islám svým způsobem zakazuje. Takže by se musel radikálně změnit buď islám, nebo by obyvatelstvo bez podpory technologií živořilo a vyhynulo hlady. Protože, jak jsem podotkl, odsud se nedá nic podstatného vyvážet. Jen znalosti a práce. Ty současný agresivní islám postrádá. A zadarmo vám nikdo nic nedá. 


   Jak se mi do myšlenek vkrádají takové neradostné vize? Jednoduše. Od mládí sbírám SF a zvlášť takzvanou postkatastrofickou literaturu. Tedy romány, kde autoři popisují lidstvo po nějaké globální katastrofě - ať už přírodní nebo způsobené lidmi. Den trifidů, Malevil, Muži pod ochranou, Bídné roky, Pán much, 1984, Překrásný nový svět, Měsíc mého života, Blackout, Farma zvířat a podobná díla. Mám jich v knihovně možná metr. Na délku, ne krychlový. Byť popisují neradostné a složité situace, téměř všechny mají optimističtější závěr, než by člověk čekal. Příslib, že se lidé z té či oné šlamastiky nakonec dostanou a nevyhynou - ani jako druh, ani jako civilizace nebo kultura, chcete-li. 


foto StK



    Venku je už několik hodin tma,  je tam zima, posněžuje. Na zastávce autobusu pod oknem se zimomřivě choulí pár zoufalců a civí na displeje svých smartfounů. Tady v šestém patře věžáku je sucho a teplo, světlo svítí a internet funguje. Nemám hlad a bezprostředně mě nic neohrožuje.

   Proč ale dumám nad blackoutem a podobnými věcmi? Uvědomuji ji, že lidé jsou závislí na roztodivných hračičkách, které vlastně ani nepotřebují. Kdyby o jejich existenci nevěděli, ani by je nepostrádali.  Jsou ale na jedné straně přesvědčování o jejich nezbytnosti pro "plnohodnotný život", na druhé straně jsou trestáni jejich odejmutím. Rodiče trestají dítě třeba tím, že mu zabaví tablet. Divné. Že by to byla podvědomá příprava na konec našich dob? 


Fotografie převážně dodal strýček Google. Jsou z Pripjati a okolí a z archeo-skanzenů u nás.





13 komentářů:

  1. Dobré je, nic moc neočekávat a zároveň s tím být připraven prakticky na vše.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vrátím se k tématu později, dnes jen, kdo si neprošel atakou pudu sebezáchovy nemůže tvrdit jak se zachová až příjde čas, "A" ani tak moc ne.
      4P
      ps. seřaďte si preference, nic jednoduchého.

      Smazat
    2. EK, kdo není zdegenerovaný, připozdechlý, závislý na nějakém svinstvu, nebo jinak zblblý, má pud sebezáchovy „geneticky zadrátovaný“, jinak řečeno vrozený a ten by se měl být schopen postarat, když už se něco stane. Já si myslím, že není od věci absolvovat kurzy přežití, nebo si aspoň opatřit šikovnou příručku na toto téma a čas od času si něco z ní vyzkoušet. Také je dobré určité kritické situace, které mohou případně nastat, mít aspoň trochu promyšlené předem a pak, když to přijde, už jenom spustit nejvhodnější postup. V autě, při potápění, pilotování letadel, zkrátka obecně v časově kritických situacích to ani jinak nejde, protože tam než něco rozmyslíte až to přijde, tak bude pozdě. Při kolapsu civilisace bude hodně záviset na tom, zda bude plynulý, či náhlý. Při tom plynulém jsou šance těch schopných poměrně slušné, při tom náhlém i ti schopní budou potřebovat notnou dávku štěstí. Příprava a promýšlení předem (v rozumné míře, samozřejmě) nemohou být na škodu nikdy.

      Smazat
  2. Stella

    St. Kocoure,
    po takovém krásném dni takové vize?
    Víte, že v podobné postapokalyptické literatuře poslední doby se už objevuje skoro výhradně krutost, zvířeckost - bez naděje?

    Barbaři plenili dobyté území, devastovali kdeco, teprve potom postupně přicházeli na to, že budou muset také něco pořádně budovat, vyrábět...
    Proč by tomu při střetu kultur mělo být jinak i v současnosti? Spíš v budoucnosti - tři čtyři generace - vývoj se zrychluje. Až spotřebují, co ti předchozí, původní, nashromáždili, opravdu se změní.

    Vize smutná, leč velice pravděpodobná, velice dobře podaná!

    (S tou porodností přece program předkládaný mešitami počítá!)

    Ano, obklopujeme se naprosto zbytným haraburdím povýšeným na nezbytnost.
    Máme to nějak převrácené, všechno.

    A - příště, St. Kocoure, o vašich kocourech!

    OdpovědětSmazat
  3. Stella

    Dodatek. Všechno může být jinak: "černá labuť" - událost, kterou nikdo nepředpokládá a která vše postaví na hlavu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano Stello, o budoucnosti víme, že o ní nic víme a z dějin dávných i nedávných víme, že vývoj událostí umí být hodně překvapivý a nečekaný, byť se to z těch událostí, které se již odehrály může zdánlivě jevit tak, že teď už toho přece víme hodně a jen máloco nás může překvapit. Jenomže zdání klame a překvapit může skoro všechno, i to staré, dobré a důvěrně známé a zdánlivě neměnné.

      Smazat
    2. Černá labuť, Stello?
      To je šidítko. Když něco vypadá jako česnek, páchne to jako česnek a chutná to jako česnek je malá pravděpodobnost, že je to třeba... mrkev.

      Omlouvám se, ale jsem natolik postižený realitou, že na zázraky nevěřím.
      I když, přiznávám, někdy se stávají. Ale já s nimi prostě nepočítám.

      Smazat
    3. ANO. Zázraky se dějí, ale tak nějak jinde, kolem, a možná ani to není realita, jen pouhý úhel pohledu.
      Cvičte, trénujte postupy, studujte (ne)přítele, hromaďte informace, hlavně nemějte "holé ruce" raději hole v ruce.
      4P

      Smazat
    4. Jenže to EK-áčko vypadá tak,
      že budeme muset holí přetáhnout spíše ty "naše". Nebo "naše v EU". Aby se vzpamatovali a místo peskování si uklidili si doma. Jezinky-Bezinky se k nám ale zatím nehrnou.

      Smazat
  4. Nějak nevidím, co tím vlastně autor chtěl říci. Na jedné straně "prý" a "strašení", ovšem sám předpovídá války a vymření hladem. Tak kde je v tom nějaká konzistence?

    OdpovědětSmazat
  5. Nehledej Zdeňku žádnou "konzistenci". Není tam. Nejsem Sibylla. Až budu, otevřu si placenou věštírnu.

    OdpovědětSmazat
  6. Naopak, je to právě věštec, politik nebo lyrický básník, kdo má důvod se vyjadřovat nekonzistentně, zatímco u normálních lidí je užitečnější, když jejich vyjadřování má hlavu a patu a je srozumitelné vnímateli.

    OdpovědětSmazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)