středa 1. srpna 2018

Zase máme zvrhlé umění... ?



    Uplynulých čtrnáct dní jsem strávil v mých oblíbených Sudetech fotografickým dokumentováním kůrovcové kalamity čili "prohrané války s broukem". Mluvil jsem s lesáky i lesníky a zjistil, že věci pozorované zblízka se jeví úplně jinak, než při pozorování z redakcí bulvárních časopisků a kanceláří věrchušky, ba ani občasné výjezdy reportážních týmů TV nevnášejí do situace nic moc realistického. Dokonce jsem se škodolibostí mi vlastní očekával, kde  se objeví argumentace, že za kalamitu může president Zeman nebo Andy Babiš, případně komunisté nebo snad dokonce V. V. Putin. Zatím nic.

   Místo známého "amerického brouka" by byl kůrovec nazýván "ruským broukem" - abychom dostáli pravidlu, že všechno se za čas opakuje.  S podivem jsem na tuhle "argumentaci" nenarazil. Ale co není, může být. Při sepisování poznámek o "ožraných Jeseníkách" jsem narazil na jinou vykopávku z minulosti. Na článek Jany Machalické. A je v něm stejně tolik nesmyslů, jako v oněch "studiích", které zdůvodňují, proč tak fatálně prohráváme s kůrovcem smrkovým. 


 
  Jsem už čtyřicet osm let zaměstnán jako "umělecký slouha" v našem kulturním Ústavu a k divadlu mám velmi blízko, tak mě její článek poněkud znechutil a pustím se do "dialogu" s touhle kulturní rytířkou. Jana Machalická je kritička píšící do Literárních novin i jinde, rytířka francouzského řádu umění a literatury, dáma středního věku s očima "jako dva chleby". 

 Její kritiky bývají břitké a nesmlouvavé. To, že jsou často "off topic" čili mimo mísu je věc mezi divadelníky obecně známá. Někteří z těch, se kterými jsem se setkal nebo dokonce spolupracoval to už dokonce popsali. Nejde mi ale o její názor na konkrétní umění - to je věc jednoho každého a možná platí, že kritik by možná měl být  nekritizovatelný, protože - kdo pak zkritizuje kritika kritika?

Jde o "svobodu umění." 

   Jana Machalická k brněnskému uvedení Frljičovy hry a její resonanci mezi publikem píše toto:
"To, že se kontroverzní dílo nesmí uvést, a festival na to konto nedostane dotaci, popírá samý smysl divadla a umění vůbec. A kdo bude rozhodovat, co je kontroverzní a co ne?" 


  Paní Jano - to přece rozhodne Jeho Veličenstvo Divák. Problém je v tom, že má hodně hlav a tedy i hodně různých názorů. Přesto, že existence divadla závisí na divácích - jak jinak definovat "divadlo" (divadlo bez diváků je přece oxymorón) - je diváctvo různé. 
Je to obecenstvo premiérové, skládající se ze skutečných milovníků daného žánru, z různých maminek, tetiček, babiček a jiných příbuzných vystupujících umělců, z oficiálních hostů "z města, okresu a kraje" kteří mají účast na premiéře v pracovní náplni (měli by přece kontrolovat, co dotují) a hlavně z kulturních snobů. To je třída, která sice divadlu moc nerozumí (a ani je podle mých pozorování divadlo nebaví), ale potřebují se zúčastnit premiéry, aby byli svými kolegy na úřadě nebo sousedy považování za autentické intelektuály a znalce umění. Takoví tleskají při otevřené oponě čemukoliv, jakmile někdo tleskat začne. Pamatuji z dávných dob na představení "Madame Butterfly",  kde v titulní roli vystupovala rodilá Japonka, ovšem žijící a zpívající už mnoho let ve Vídni. Komunikovala a zpívala německy. A byla to hodně mizerná Butterfly. Při zpívání za scénou si dokonce dřepala, aby ze sebe vytlačila patřičné tóny. Příliš jí to nepomohlo. Nevěřícně jsem pak poslouchal dlouhotrvající frenetické potlesky po každé její árii. Takže téhle převažující divácké skupině, která obsazuje sedadla na premiérách moc soudnosti nepřipisuji. 

   Brněnské představení "Naše násilí a vaše násilí" byla v podstatě premiéra. Kdyby nebyla, asi by byl velký problém prodat lístky na další reprízy. Jenže Machalická z protestů proti této hře, která karikovala křesťanství a vlastenectví (znám jen z popisů, neviděl jsem) odvozuje, že protesty a negativní ohlasy jsou "porušením demokracie".  
  
"Dnes je to ale zřejmě tak, že může přijít libovolná skupinka a říct, že je předvedením toho či ono morálně poškozená, a celý systém jde do háje. Co kdyby se příště sebrala jiná partička a šla před Hudební divadlo v Karlíně a tam hulákala, že opereta a muzikál je pokleslé umění, a že tudíž nemá nárok na veřejné peníze. Že je opereta pokleslá zábava měšťáků a muzikál produkt prohnilého amerického kapitalismu, bylo oficiální krédo bolševika, takže je na co navázat."


   Zase se dává pojmu demokracie jiný význam jak je poslední dobou zvykem. Demokracie je vláda lidu. Většiny. Co je nebo není umění nemají určovat žádní "kultutrégři". Mimo jiné - taky nemám rád (až na čestné výjimky) muzikály a operety. A opravdu si nemyslím, že by to bylo pod "vlivem bolševika". Ale i muzikál či opereta se musí umět. Tento žánr lze provozovat na různé úrovni. Špičkové i "pokleslé" - čti mizerné.  A žánry jsou to oblíbené - na muzikál i operetu je těžké sehnat lísky. Několik měsíců totálně vyprodáno. Nepovažuji ovšem operetní a muzikálové publikum za lidi bez vkusu. Mají ho jenom diametrálně jiný než já.
(Operní výboje, které se nyní uvádějí pod hlavičkou NODO  (Dny Nové Opery Ostrava) mají opačný problém - alespoň z poloviny naplnit alespoň parter na jedno či nanejvýš dvě uvedení inscenace. Nicméně akce je masivně dotovaná a a běží, poběží dál. Kritici se naopak mohou strhat, kdo napíše pochvalnější referát. Snad aby nebyli za pitomce s pokleslým vkusem)

   Další tvrzení paní Machalické zní, že: "...daňový poplatník přispívá i na činnosti, o jejichž potřebnosti má pochybnosti nebo se k nim staví negativně. Třeba ateisté přispívají na církve, odmítači pohybu na sport a podobně."

   Ne, že bych z toho faktu byl nějak extra nadšený, ale opravdu je to tak. Nedotované umění musí být velmi skromné - nebo zcela poplatné vkusu donátora či naopak nejširšího publika. Bývalo přece divadlo při dvorech šlechty nebo dokonce panovníka a to muselo fungovat zcela podle zadání toho, kdo ho platil. A nejen divadlo, ale i výtvarné umění, hudba...
  I přesto tenkrát vznikala díla zajímavá, dnes patřící mezi to nejlepší, co máme. Pokud to bylo divadlo lidové, "na sudech", muselo se zase zcela přizpůsobit lidovému vkusu. Jinak publikum nepřišlo, tedy nezaplatilo a herci "šnajdrovali" (zašívali kostýmy a opravovali dekorace) - a měli často hlad. 

   Z toho plyne, že pokud někdo platí, ať je to "vrchnost" nebo "prostý lid", automatiky určuje co a jak se bude hrát. Řeči o bezmezné umělecké svobodě jsou jen takové - řeči. Nijak to nesouvisí s režimem. Některé režimy si zajišťují poslušnost represemi a zákazy , jiné na to jdou přes finanční stránku věci. 

   "Prostý lid hlasuje "nohama" - tedy jestli přijde nebo nepřijde. A to má vliv i na dotace a sponzorování - kdo by sponzoroval neúspěšnou akci, na kterou přijde jen pár lidí.
Obyčejným lidem je zcela jedno, nakolik je Frličova inscenace pokroková a "multikulturní". Prostě uráží mnohým jejich křesťansko-židovskou kulturu, jejich národ či vkus vůbec. Takže "Slušní lidé" zvolili tento protest - namířený nejen proti umělcům a umělkyním, ale také proti snobům, kteří si zakoupili lístky a zaplnili tak neveliké hlediště. Jistěže to nebyli všechno snobové, bylo mezi nimi určitě nemalé procento zvědavců, kteří slyšeli, odkud že se bude vytahovat československá státní vlajka. Na protestech se mnozí přiživili - včetně politického zombie pana Miroslava Sládka. 

   Reakce brněnských zastupitelů je také poměrně jednoduše pochopitelná. Chtějí být říjnu opět zvolení do svých "teplých míst" a je tedy potřeba vyslyšet vox populi. 


    Reakce ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera , který odmítl snížení dotací pro divadlo jako "cenzuru" rovněž pochopitelná - přece veřejně nepřizná, že vážně pochybil a pozval na festival soubor, u kterého mohl s použitím jen trochy jemnocitu usoudit, že se svou inscenací narazí na kulturní bariéru. Zmohl se jenom na jednoduché nálepkování protestujících lidí. „Brněnští náckové“ podle Glasera chtěli vzít spravedlnost do vlastních rukou. Snaha zakazovat nějaké umění je vždy něco nebezpečného, zdůraznil Glaser. Tohoto pana ředitele, kterého jsem viděl "naživo" jen jednou, bych se příležitostně zeptal, proč byla  zrušena výstava fotografických aktů v knihovně Akademie věd ČR nebo jiné, ještě méně provokativní umělecké počiny. 

   A druhá moje otázka by byla, jestli by se NDB udrželo bez dotací - a co by v tomto případě muselo mít na repertoáru.

   Umělecká svoboda je, jako každá jiná svoboda, omezená. Může se čerpat jen do té míry, pokud ji bude někdo ochoten akceptovat. Tedy buď "demokratické většina" nebo ti, kteří umění platí. Když vystavují amatérští i fotografové na foto-webu, který je pod kuratelou GOOGLE své fotografie aktů nebo glamour, musí být náhledy zašeděny s nápisem, že "Strýček Google nemá rád nahotu!". Jiní internetoví provideři dokonce nechávají mazat i obrázky klasických antických soch, protože počítač, který kontroluje uveřejňované fotografie usoudil, že "zobrazují pornografii" a lidská obsluha to "raději" smazala - aby u svých nadřízených nenarazila.

   Prudérie amerického střihu se na nás pomalu sune od Západu. Vinna je požadovaná  "multikulturnost", ve jménu které se na prospektech výrobků vyretušovávají i kříže na pravoslavných chrámech. Abychom prý neurazili jemnocit příslušníků jiných kultur a náboženství. Pravdu má ten, kdo více křičí? Nebo je to jenom náš strach, že se to někomu nahoře (a tím nemyslím Pánaboha ani Alláha) nebude líbit. 




Režisér Oliver Frljič náš středoevropský jemnocit poněkud urazil.
Takže nechápu názory paní Jany Machalické. 
Že by si chtěla vysloužit další ostruhy?

=*=

   Chtěl jsem původně psát i o podivném stavu naší justice, kdy je nekritizovatelná, protože při každé negativní připomínce soudcovská unie a jiné profesní spolky spustí obrovský randál o naprosté nezávislosti soudcovství. Ba i vyšší platy si svého času vysoudili - to mě spíš pobavilo než rozlítilo. Argumenty, že soudce musí mít tak vysoký plat, aby nebyl náchylný brát úplatky vyvrátila praxe. Berou.
Ale řekl jsem si, že jako outsider o tom nic moc nevím a že by to měl napsat někdo zevnitř, kdo může "integrovat".

7 komentářů:

  1. Soudružce Machalické něco k zamyšlení:

    Inscientia mater arrogantiae

    Nevědomost je matkou domýšlivosti (zpupnosti)

    Ta drzá osoba snad opravdu zastává názor, že když někdo něco financuje, že do toho nemá co kecat? Co má ta osoba v palici? Hnůj? Piliny? Vakuum? A kdo do toho teda bude kecat? Zrovna ona? A proč ne ten Pepa z depa, co to spolufinancuje? A proč zrovna ona ano a Pepa ne? Tohle už je vskutku zralé na klystýr, opakovaný, dokud jí to nedojde.

    OdpovědětSmazat
  2. Focení - vynalezl jsem žárovku... Proč seťák při f 5,6 dává snímek v detailech mázlý. Vždyť mám dostatečně krátký čas. Kdepak, že čas, osmisetina, ale clona!
    Když si nepotřebuju hrát s hloubkou ostrosti, nepotřebuju krátký čas pro focení pohybu, ale mít vše nejostřejší, klíčová je clona. Jak jsem starej... No. Malá clona a zbytečně krátký čas... Má to být obráceně. Při focení "nádraží které se nehejbe", velkou clonu a akorát čas. Platí i v případě, že mám světelný kvalitní objektiv, který pro těžkost a razměry zůstal doma. Tak jsem zkoušel a při F11 kresba byla poznatelně lepší. A zajímavé, i barvy, neumím to popsat, ale pocitově lepší. Na plenér jak to jen jde, clonit, clonit, clonit. Kdepak, že když jsem dal hříšné peníze za světelný objektiv, tak budu fotit na plnou díru."
    Jak světelné podmínky dovolí, tak clonit co nejvíc. Když nedovolí, tak stativ. Teprve když stativ nepomůže, tak s clonou dolů. Teprve nakonec, když už není zbytí, zvyšovat "citlivost". Ale proč jít prošlapanou cestou, když se mohu vedle brodit sněhem...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, on to člověk všechno v podstatě ví, protože už fotí dlouho a i kdyby to nechápal zpočátku teoreticky, tak k tomu samému závěru dojde metodou pokusů a omylů. Protože ale nefotíme každý den a sem tam si i pořídíme novou hračku, jeden se nechá unést pokusem nechat za sebe rozhodovat nějaké různě chytré až blbé trpajzlíky, což mnohdy dopadne docela dobře a mnohdy zase ne. Když ne, pak je dobré vrátit se zase ke starým, dobrým osvědčeným poučkám pravidlům, respektive vzpomenout si na ně a začít se jimi zase řídit.

      Smazat
    2. Jo, Schumachere, pravda je, jako obvykle, rozplizlá. Víme, že?
      Moje pozorování říká něco jiného. První digitální ultrazoom mi fotil nejlépe na plnou díru. Při 2 Mpx jsem očekával na snímku "schody", ale nebyly tam - záběr byl rozostřený. Podezíral jsem rutinu, která "dělala" (prý) rozlišení 6 Mpx, ale nakonec se ukázalo, že je to objektiv. Pří různých ohniscích se jsem zcela objektivně zjistil, že plně otevřená clona dává jednoznačně nejlepší výsledky co do ostrosti. DMC FZ 1000 zase má optimální clonu 5,6 - tedy asi o dvě clony výš, než je "plná díra". U jiných objektivů je to různé (po zkušenostech si u každého nového objektivy dělám testy a to jak na nekonečno tak třeba na dva metry. Je to pracné, ne vždy lze při focení dodržet optimální clonu (tedy spíše málokdy), ale máte aspoň nějaké ponětí PROČ je snímek neostrý, měkký.
      Co se týká vysokých clon: Dochází k ohybu světla na lamelách a třeba při nočním focení na dlouhý čas tak dokážete "nahradit" vysokým zacloněním i tzv. "Star-filtr" - hvězdičky kolem každého zdroje. Počet paprsků odpovídá počtu lamel. Proto se na dlouhé časy používají šedé filtry.
      Dalším zdrojem rozostřen bývá stabilizátor. Pokud fotíte dobře zapření nebo ze stativu, je kupodivu lepší ho vypnout. Tuhle radu jsem dostal od jednoho profíka - krajináře a musel jsem mu dát zapravdu. A ještě jedna rada od mě: Pokud fotíte ze stativu a není důležitý přesný okamžik, zapněte si aspoň 2" samospoušť. Každý(!) stativ se třese a při 2" zpoždění je docela pravděpodobné, že se do 2" třást přestane.
      A už přestanu prudit.
      Tohle jsou věci ověřitelné, byť někdy divné. Mě spíše rozčilují věci občansky neověřitelné a (jen zdánlivě) normální.
      Pruderie a pokrytectví tu byly vždy. Ale poslední dobou to přesahuje veškeré hodnoty, které jsem schopen chápat a tolerovat.
      Napíšu.

      Smazat
    3. Kocoure, u 2 MP obrázku nemusí být zrovna snadné rozpoznat, co je příčinou nějaké potíže. Možné to ale je. To co popisuješ u prvního ultrazoomu ve mě vyvolává nejvíc ze všeho podezření na pád foťáku a poškození soustavy objektivu. Koleje, po kterých jezdí optické prvky se po pádu pokroutí a on už pak nikdy nezaostří tak, jak by měl. Narovnat to obvykle nejde, je to jen na výměnu.

      Testování objektivů je věc účelná, ale jak říkáš pracná, proto není od věci podívat se na nějakou věrohodnou recenzi ještě před tím, než si ho koupím a k testování se uchýlit až když mám pochybnosti, zda něco je, nebo není v pořádku, nedaří-li se mi pořídit takové fotky, jaké bych rád, nebo jaké bych očekával.

      Ta poznámka o vypnutí stabilisátoru je na místě, používá-li se objektiv se stabilisátorem na focení architektury či krajiny, které nikam neutečou. Šedé filtry mi pomáhají významně prodloužit čas a tím pádem znepřítomnit všudepřítomné pobíhající otrapy :-) Nebo se hodí na focení vody, která je pak taková pěkně napěněná.

      Samospoušť? Samospoušť nemá na chvění soustavy foťák objektiv zase tak zásadní vliv. Ano, při stisku spouště na foťáku se do toho trochu drkne a může se to rozhoupat, ale mnohem větší rozmazání může kupodivu způsobit sklopení zrcadla v zrcadlovce. Rozechvění soustavy od stisku spouště může vyřešit drátěná nebo radiová spoušť, ale rozechvění od sklápění zrcadla řeší režim jeho předsklopení , tedy Mup, používím ho na astrofotky, mám to na 30 vteřinách a osvědčilo se to. Na krajiny zde stativu, focené na větší dálku to také pomáhá.

      Smazat
  3. A "mít to v ruce" aneb "Jedním aparátem snímati budeš." Každý má jiné vlastnosti, jiné nastavování. Vyzkouším vypnutí stabilizace při kratších časech.
    Stativ, ano. Kromě toho komponování ze stativu je jiné než z ruky. Ale vyžaduje čas. Nastavení barev, AWB není spolehlivé, u každého aparátu funguje jinak. V plenéru za přirozeného osvětlení je nejlepší vyzkoušené vlastní nastavení. A RAW. Jenže nejde-li o focení světelně obtížné scény a nutností velké úpravy, není třeba, jestliže aparát zpracovává JPEG dobře. Nejlepší je umět pořídit snímek tak aby nepotřeboval žádnou úpravu. Ne rychle napráskat a pak se snažit z toho něco kloudného dolovat v počítači. Nespoléhat na technologické úžasnosti, místo toho fotit jak za stara. Ano, k tomu je potřeba čas. Spousta času. Jenže doba je uspěchaná. Doba? Ne. My jsme uspěchaní. Pořád v poklusu. Ze zvyku. Třebaže nemusíme.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. AWB je taky automat.
      Zkusit udělat slepované panorama s AWB a/nebo nějakou automatikou osvitu je zbytečná práce, fotky se na sebe nedají slepit.
      Takže krajináři to mají fajn, jednak si nastaví v klidu a udělají zkušební snímky (to je relativní fakt, někdy je pěkné světlo jen pár sekund), jinak je to při zvířátkách v přírodě i v kleci - tam si nastavím místo a počkám, až zvíře dojde na "ošéfované" místo, jinak je to u reportáže, jinak při aranžované fotce v ateliéru.
      Jo a abych nezapomněl - někdy se povede i obrázek se všemi zapnutými automatikami. Když nejvíc záleží na to správném momentu. Svatba, rvačka atd.
      ¨
      Pro Draka: A taky i pro to (nesklápění zrcátka) mám mirrorless. 2" samospoušť používám, protože dálkový ovladač sebou vždycky nemám. A stativ, byť kvalitní (a drahý) se stiskem spouště rozhýbe od určitých delších ohnisek vždy. Asi mám těžkou ruku. [;>D

      Smazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)