Группировка

Aneb všichni svorně sborem za vedoucím volem...

   Když skončil provoz vysokých pecí v oblasti Dolních Vítkovic, zbyla tam velmi zvláštní krajina. Žádní lidé, jen obrovská rezavějící monstra. Hluk z ještě fungujících provozů Vítkovic doléhal jen z dálky. Kdosi nechal celý areál oplotit, aby se tam nikdo náhodou nezranil a aby se to celé nakonec postupně nepřemístilo do sběren železného šrotu – na to tu máme specialisty z jednoho určitého etnika. Městská věrchuška se zatím dohadovala, co s tím. Jestli to celé rozřezat autogenem a „přetavit v pluhy a meče“ nebo zanechat jako memento pro další generace.

   Mezitím jsem objevil tu zvláštní, tajemnou atmosféru, která mi připomínala éru veleještěrů, kteří ale nebyli zasypaní v zemi, ale trčili se hrdě k nebi. Našel jsem si několik děr v plotě (nebylo to těžké) a chodil jsem tam obdivovat ty rezavé obludy a hlavně fotit. Jen jednou jsem tam potkal hlídače, ale ten, místo aby mě vykázal, mě jen upozornil na špatně zakryté kanály u koksovny - abych tam nespadl.

 Pak to celé koupil pan podnikatel Světlík a začal tam s architektem Josefem Pleskotem budovat průmyslový skanzen Dolní Vítkovice. Což o to, nápad asi nejlepší ze všech alternativ, ale z celé velké fabriky se začalo stávat něco jako lunapark. Vyasfaltované cestičky, z plynojemu se udělala hala Gong na „monstrakce“, přibylo zábradlí, uklidily se jednotlivé haly a udělaly se z nich výstavní prostory, z jedné vysoké pece se vyrobila kavárna. Nahoru se jde po šroubovitém schodišti, osvětleném LED světýlky, takže září dlouho do noci – jak obludně zvětšený hranatý šroub. Koukám na něj z balkonu mého bytu. Známý běžec, svého času nejrychlejší muž planety Země, Hussein Bolt, dovolil, aby je věž pojmenovala po něm. Bolt Tower.

Ještě jsem nahoře nebyl. Chodí se tam na pořadník a nemám trpělivost čekat, až mi zavolají, že se v kavárně uprázdnilo jedno místo.

   Fotografie a informace se začaly objevovat v časopisech, v televizi i na netu. Nemohu říct, že by tam turisté nebyli. Jsou, ale soustředí se na několika místech, tam si odfotografují povinná selfíčka, objednají se na kafe v Bolt Toweru a jedou zase kamsi pryč. Do Prahy, do Českého Krumlova nebo někam úplně jinam.

   Opravdu plno je tam jenom když se tam koná festival Colours of Ostrava. To je tam deset dnů zcela narváno, hudba duní a my nemůžeme jít spát dřív, než po půlnoci. Ráno po okolních trávnících dospávají návštěvníci koncertů. Jsou po probuzení poněkud dezorientovaní a (většinou anglicky) se doptávají, kde se dá koupit Cola nebo pivo a nějaké jídlo. Další den se situace opakuje.

   Tak takhle se to teď dělá. Je jen několik (set) oblíbených míst, kam se nahrnou všichni turisté. Zbytek země je nezajímá. Všichni kvačí na pár míst. Západní svět se má dobře, někam si zaletět už není výsadou boháčů. Exotické krajiny už nejsou exotické, nedostane se tam jen pár odvážných cestovatelů. Jsou jen „oblíbené destinace“. Levnější nebo dražší. Když nepříliš movitý turista nemá dost prostředků, tak si na „dovču“ prostě půjčí., Že se pak možná dostane do dluhů a skončí v exekuci ho neděsí . Nějak bylo, nějak bude. A když už bude opravdu někde dole, bez možnosti se z exekucí vyhrabat, tak ještě je tu pořád „divoká karta“. Pokud se mu podaří zaujmout redaktory nějaké TV stanice, možná se na něj uspořádá sbírka. Většině z nich se to nepodaří a tak skuhrají na úvěrové společnosti, na exekutory. Ne, že by to nebyli taky pěkní šmejdi. Na chudých se vydělává nejlépe.

   Oblíbená místa už ale mají problémy. Záplava turistů zcela zničí jakéhokoliv „ducha místa“, zůstanou jen stánky s příšernými suvenýry, hluk, opilci, rvačky, smetí na ulici. Je to stále horší a horší Pozoroval jsem to na Benátkách, kde jsem se řízením osudu ocitl několikrát v průběhu let. Je to vidět i v Praze – a to navíc nejsou ty nejzatíženější destinace.

   Hodně míst, která jsem si plánoval navštívit už raději nenavštívím. Tlačit se v davu mě netěší, naopak se mi hnusí. A nejsou to jenom taková „normální“ místa. Tlačenice je třeba i v Černobylu, kde se turisté jedou podívat na pozůstatky někdejší havárie. A nasnímat si tam nejen selfíčka třeba s erotickým podtextem ale odfotit i scény, které už byly „zadokumentovány“ snad tisíckrát.

   Máte-li dost peněz a aspoň průměrnou tělesnou kondici, můžete „pokořit“ i nejvyšší horu světa. Najatí šerpové vás tam skoro donesou. Ale nesmí vám vadit, že šlapete po mrtvolách svých předchůdců. A odpadky? Někdo to přece uklidí, no ne? Hlavně že máte vlastnoruční vrcholové selfíčko a můžete se s ním pochlubit na Facebooku nebo něčem podobném. Hillary a Tenzing jsou zapomenuti. Nemoderní břídilové – ani to selfíčko z vrcholu nemají v barvě.

    Pokud obdivujete starý Egypt (případně jste viděli film Mumie) a jedete se do Gízy podívat na pyramidy, přece nebudete jako ostatní jen pózovat dole pod pyramidami nebo v sedě na velbloudu. To dělají všichni. Mnohem atraktivnější je si zasouložit na vrcholku té faraónské hrobky – a natočit se při tom. Taková videa nemá každý.

   Podobné je to i jinde. V Tádž Mahálu už málem prošlapali kamennou dlažbu a celý komplex už není bílý, žloutne. Sice ne od turistů, ale je tu o důvod víc proč zvýšit vstupné.

   V Americe se zase na na Machu Picchu našli tři výtečníci, kteří nutně museli ozvláštnit památeční fotky z místa o své holé prdele. A stejně tam chodí tolik lidí, že by byli schopni za pár letzašlapat celý chrámový komplex do země. Vydržel tam na kopci přes pět set let a teď by mohl docela zmizet za padesát.

   Ale i tady v České Kotlince jsou místa, kde už mají turistů plné zuby. Třeba ČeskýKrumlov, nebo Praha. Ta snaha vypudit ty zblblíky, kteří si návštěvu oněch známých míst jen „zapíší do deníčku“, odfotí se jako důkaz, že tam opravdu byli a nadále je už geniusloci nezajímá vypadá na první pohled docela chvályhodně. Ochrana památek a místních obyvatel.

   Jenže to má háček. Tedy spíš hák jak na prase. Všechna ta místa z turismu profitují a to tak, že zásadně. Bez turistů by to bylo vlastně mrtvé místo, místní lidé by neměli zaměstnání, nebyly by ani příjmy do obecní pokladny a tedy peníze na údržbu zmíněných pamětihodností. To si „správci historie“ uvědomují a tak jen omezují počet lidí na den, zvyšují vstupné, ceny v restauracích a zkoušejí to i v hotelích. Má to ovšem za následek, že autobus nebo loď přijede k pamětihodnosti ráno a večer odveze turisty někam dál, kde jsou ceny noclehů přijatelnější. A navíc turisté, kteří klidně za takový výlet vydávají deseti tisíce se náhle projeví jako šetřílkové (takže to není jen český zlozvyk!) a jídlo i pití si nosí sebou. Jak se říká - každá akce vzbudí reakci.

Skupinovost je strašná věc. Nejen v turistice.