Okupanti a váleční veteráni.

Jsou to jedni a titíž lidé. 

    Dnes jim bude už přes sedmdesát. Jako vojáci Sovětského svazu prostě dostali rozkaz  a jeli do Československa "potlačovat kontrarevoluci". Jistěže se jednalo o okupaci. To přiznalo i Rusko. Jenže důchodcům se v Rusku prý moc dobře nežije. Jako "váleční veteráni" by patrně obdrželi nějak příspěvek k důchodu. 

   Když jsem tehdy jezdil na kole na chalupu, pozoroval jsem jak v mizerných uniformách pochodují u Krnova na cvičiště a zase zpátky. Trochu se báli nebo styděli - to se nedalo poznat. Oni sami byli drženi v domnění, že tady brání revizionistickým hordám udělat kontrarevoluci. Dneska jsou to dědkové jako já.  Jejich důstojníci tehdy hbitě obchodovali s naším ochotným obyvatelstvem. Dováželi vodku a elektroniku z Pobaltí a odváželi si džínsy, silonové šatičky a punčochy. A taky lehoučké silonové noční košile z NDR - používali je jako svatební šaty pro své "dóčeri". Když nebylo co prodat, vždy se našel "ušetřený" kanystr benzínu, který si "náš člověk" rád nalil do nádrže svého Spartaka. 

   Zatím se jedná jen o návrh v Dumě - můžeme snad být v klidu. Domnívám se, že u návrhu i zůstane a "okupační dědci" budou muset vyjít s takovým důchodem, jaký mají. Jsou to vlastně jen slovíčka. Okupant a veterán. Ale jsou toho plné noviny i TV zprávy. Sněmovna to odsoudila, president to odsoudil...

   Ovšem na druhé straně: Jak vnímají třeba Afghánci nebo Iráčané přítomnost amerických vojáků ve svých zemích? Nemají pocit, že se také jedná o okupaci? Myslím, že mají. A tihle vojáci, taky jedoucí na rozkaz "udělat pořádek v cizině"  se po skončení mise "válečnými veterány" stávají běžně. Nikdo nic neříká o "okupaci" nebo agresi. Sloužil jsi své zemi ve válečném(?) konfliktu - tak jsi veterán. Tečka. 

   Čím se vlastně tyhle dvě velmocenské aktivity liší?  Vidím jenom rozdíl v tom, že jsme kdysi považovali americké vojáky ve Vietnamu (i jinde) za agresory a teď jsou to podle maintreamu "poslové demokracie". Kteroužto  ale obyvatelé tamních krajin neznají, neumí ji používat a když jsou pro bezvýchodnost situace ponecháni sami sobě a okupační armáda se stáhne, obnoví se tam původní režimy jenom s novými tvářemi. Pochopitelně novými, ty staré tváře byly totiž  postříleny při někdejším importu demokracie. Postříleny byly většinou vlastními lidmi, kteří při příchodu cizí moci využili situace a obsadili místa místodržících.

   U  nás v Kotlince proběhlo něco podobného, ale ve velmi "soft verzi". Po výměně reformních komunistů ve věrchušce za nereformní nastaly prověrky, vyhazovalo se ze zaměstnání, děti se nedostávaly na studia, na vedoucí místa se dostali ti, kteří schvalovali zásah Sovětského svazu. Umělci podepisovali souhlas. Demokracie byla na dvacet dalších let odložena.  

Nikdo z našich "čackých journalistů" na tenhle logický rozpor nepoukázal.

===III===

Zpráva z východní gubernie

Masarykovo náměstí 11. června 2019

    Tak už nám demonstruje i Masarykovo náměstí, kdysi Lidových milicí. Tedy ne náměstí, ale lidé tam shromáždění. Prý 1000 lidiček. Zdálo se mi to méně - pamatuji tohle náměstí zcela plné včetně přilehlých ulic a uliček. Pravda, bylo to při první návštěvě Václava Havla v Ostravě. Tohle jsem tehdy viděl sedě za mixpultem z prvního patra tehdejší kavárny PRAHA. A servilní číšníci nám nosili kafe a víno zadarmo. Ale stejně jsme si ho zaplatili.

Ale - je to vlastně jedno. Ostrava má necelých 300 000 obyvatel.  Byl tam každý třístý Ostravák.  299 z 300 tam nebylo. Pochopili, že takhle se změny dosáhnout nedá?

Totéž náměstí v roce 1989 

Tehdy  jmenovalo Náměstí Lidových milicí