Prohledat tento blog

neděle 29. září 2019

Zelené dilema



   V TV, na netu i v rádiu se stále hlasitěji ozývají klimatičtí hysterici, kteří prorokují, že svět skončí v ohni pekelném - prý už za dvanáct let. 
Když to ak vezmeme - ono se klima mění, tak jak se měnilo odedávna. Teplé a suché periody a vlhké a studené se střídají po staletích, tu a tam nastane několikatisícová doba ledová.
Lidstvo si pamatuje tak leda středověké klimatické optimum, několika staleté oteplení, kdy se v Kotlince pěstovaly odrůdy vína, které se teď udrží tak na nanejvýš v Itálii nebo jižní Francii.
Nakolik se na současném oteplení podepsal člověk se vlastně ani přesně neví.  Ono se ani neví, jak dlouho bude ono oteplení trvat a jestli nás naopak nečekají dlouhé kruté zimu a krátká vlhká léta. Možná mě a mou generaci už ne, ale potomky možná ano. Nebo potomky mých potomků v páté generaci. A už přímo vidím, jak se to ochlazování začne připisovat lidské činnosti.
Neměli bychom si namlouvat, že v planetárním měřítku něco znamenáme. Ano, dokážeme zasvinit řeky a moře plasty, dokážeme zamořit okolí velkých aglomerací hnusobami ve vzduchu, dokonce dokážeme vysušit i menší vnitrozemské moře - Aaralské jezero například. Ale to všechno jsou průšvihy lokálního významu - snad až snad na ty plasty.