Zelené dilema

   V TV, na netu i v rádiu se stále hlasitěji ozývají klimatičtí hysterici, kteří prorokují, že svět skončí v ohni pekelném - prý už za dvanáct let. 

Když to ak vezmeme - ono se klima mění, tak jak se měnilo odedávna. Teplé a suché periody a vlhké a studené se střídají po staletích, tu a tam nastane několikatisícová doba ledová.

Lidstvo si pamatuje tak leda středověké klimatické optimum, několika staleté oteplení, kdy se v Kotlince pěstovaly odrůdy vína, které se teď udrží tak na nanejvýš v Itálii nebo jižní Francii.

Nakolik se na současném oteplení podepsal člověk se vlastně ani přesně neví.  Ono se ani neví, jak dlouho bude ono oteplení trvat a jestli nás naopak nečekají dlouhé kruté zimu a krátká vlhká léta. Možná mě a mou generaci už ne, ale potomky možná ano. Nebo potomky mých potomků v páté generaci. A už přímo vidím, jak se to ochlazování začne připisovat lidské činnosti.

Neměli bychom si namlouvat, že v planetárním měřítku něco znamenáme. Ano, dokážeme zasvinit řeky a moře plasty, dokážeme zamořit okolí velkých aglomerací hnusobami ve vzduchu, dokonce dokážeme vysušit i menší vnitrozemské moře - Aaralské jezero například. Ale to všechno jsou průšvihy lokálního významu - snad až snad na ty plasty.

Ale ne všechno, co propagují environmentalisté je špatně. Spousta myšlenek je logických a řešení problémů stávajících nebo budoucích se bude nakonec muset najít. Jenže ne tím hurá stylem, kterým se o to pokoušejí. Ne zákazy, omezeními, které vedou nejen k jejich obcházení nebo nedodržování ale alternativou, kterou lidé budou ochotni přijmout. Představa, že lidé přestanou jezdit auty, létat letadly, používat plasty nebo se dokonce vzdají možnosti mít děti je naivní, dokonce i zcela zcestná. 

Veřejná nebo individuální doprava. Autem jezdí převážně jeden, maximálně dva lidé. Kromě cest na chatu nebo k moři. To je moje pozorování. Proč jezdí autem? Protože veřejná doprava se zhoršuje. A spoje se ruší proto, protože jsou málo obsazené, nevydělají si na sebe, protože hodně lidí jezdí vlastními auty. Had požírající svůj ocas, kladná zpětná vazba. Poloprázdný autobus je rozhodně ekonomičtější, než patnáct dvacet osobních aut. Jenže musí jezdit víc , než třikrát denně. Nebo jezdit vůbec. Pak obyvatelům nezbývá, než používat vlastní auto, třeba jen proto aby si mohli nakoupit v nejbližším městysu, protože prodejnu v jejich vesnici zrušili - nebyla rentabilní. 

Mnohé lokální vlakové spoje jsme zrušili, protože byly nerentabilní, protože bezpečnostní a provozní předpisy nutily dráhy udržovat velký pomocný aparát a zaměstnávat hodně lidí. Teď se tu a tam tratě obnovují - a vystačí si s daleko menším počtem lidí. Třeba obnovená trať Třemešná - Osoblaha. 

Převážení výrobků sem a tam za účelem většího zisku. Obrovské množství materiálů a a výrobků se převáží do míst, kde je levnější pracovní síla a pak častokrát zas zpět do místa jejich vzniku. Pak se rozčilujeme, že spousty náklaďáků ničí silnice, ucpávají dálnice a způsobují spoustu dopravních nehod. Silnice a dálnice kapacitou nestačí, je spousta nehod kamiónů, protože řidiči jsou unavení tlačeni do výkonu malým platem.  Možná by si i odpočinuli podle předpisu, ale chybí parkoviště.  

Je deprimující ráno v rádiu poslouchat, kde všude je ucpaná dálnice, kde se odklízí následky havárie. Každé ráno. I v neděli. 

   Rozmazlenost nakupujících. Pamatuji na "dobu třešní, melounů nebo švestek". Mimo sezonu prostě byly některé produkty k dostání jen konzervované a zavařené. Nebo si je domácnosti zavařovaly samy. Ano, je to pracné - ale zase rodina věděla, co jí, že jsou to čisté produkty a žádné náhražky. Všichni to brali za normální stav a nepožadovali nové brambory v květnu nebo čerstvé jahody v lednu. 

Jistěže se banány a pomeranče vždy dovážely z krajů, kde rostly. Taky fíky a datle nebo kokosové ořechy. Ale proč egyptské brambory? Čínský česnek? Nehledě na to, že ten je bez chuti a zápachu. Je sice velký a krásný, což ale v bramboráku nijak neocením. 

Nebo maso, které se dováží od sousedů (Polsko, Německo) a naše maso se tam zase vyváží. To naše je prý kvalitnější, to polské zase levnější. A kamiony pendlují sem a tam a zvětšují tu obávanou "uhlíkovou stopu". Vejce, mléko máslo. Mléko vyvážíme do Německa, abychom zpátky dováželi mléčné výrobky o nichž se tvrdí, že jsou pro nás vyráběny v nižší kvalitě než pro Němce. Proč? Protože to zvyšuje zisky nadnárodních koncernů a jejich zisk ani nezůstává v Česku, ale putuje kamsi. Kilo jablek za 49,90.  Nekupovalo to dost lidí, tak včera zlevnily na 19,90. Za kolik a kde je kolik velkoobchodník?

   Naši pěstitelé nechtějí jablka pěstovat, protože je nemá kdo česat a jejich velkoobchodní výkupní cena je nižší, než jsou náklady na jejich pěstování. Přímý prodej prakticky není možný, protože předpisů pro drobný prodej je tolik, že jejich dodržování zase zvedá náklady. Ti chytřejší to řeší tak, že v místním tisku zveřejní, že každý si může natrhat jablka nebo jahody přímo na poli nebo v sadu. Zájemce dostane košík a při odchodu je jeho "úlovek" zvážen a prodán za cenu často méně než poloviční. A má zcela zaručeně čerstvé zboží. 

Jenže jednoduchá řešení se nám nějak nezamlouvají  - a co když dostanu chuť na jahody v únoru, že ano. A právě na tom vydělávají velké obchodní řetězce. Na pohodlí zákazníků. A sadaři (včetně pěstitelů jahod) to jeden po druhém zabalí a pěstuji raději řepku. A my dovážíme česnek z Číny a nadáváme.  

   Plasty jsme kdysi s velkou slávou zaváděli - tu dobu pamatuji. Protože za mého mládí jsem musel ráno před odchodem do školy donést  z mlékárny v konvičce dva nebo tři litry mléka. To se muselo spotřebovat nebo se z něho udělala kyška. Pak se objevilo pasterované mléko v silonových sáčcích a z toho už se kyška udělat nedala, nezkyslo, ale zhořklo. Navíc se sáčky často protrhly a mléko bylo všude v nákupní tašce.

Teď čas od času donesu z Kauflandu dvanáct litrů mléka (počkám až když jsou ve slevě, baví mě to, často ušetřím i celé desítky! korun 😉), dám je do špajzu a žena je nemusí denně tahat. Nekazí se, je standardní chuti - ale kyšku si k bramborám musím koupit zvlášť v kelímku, takže do odpadu jde jednak tetrapacková krabice, jednak plastový kelímek od kyšky. Rajčata jsou taky v plastové krabičce, okurky aspoň zatavené v plastové fólii. Jakýkoliv hotový nápoj nejspíše bude také v plastu - viděl jsem dokonce i pivo! v PET láhvi. A kelímky už jsou taky jen plastové. Výrobci nejsou nuceni zákonem použité obaly sbírat* a tak se v nejlepším případě dávají do speciálních kontajnerů, v horším (na vesnici) spálí v kamnech nebo se prostě odhodí z auta do příkopu. Nebo do lesa  z turistické stezky. 

   Ale že by v Ostravici běžně plavaly PET lahve nebo silonové tašky ze supermarketů jsme si nevšiml. Takže za ty plovoucí ostrovy plastu ve světových oceánech asi moc nemůžeme. Přesto jsou tu příkazy z EU, které zakazují plastová brčka a tyčinky na čištění uší. A taky jednorázové tašky v samoobsluhách musí být zpoplatněny. Obchod má další zdroj příjmů - a plastovou tašku si vezme každý, kdo se rozhodl nakoupit třeba cestou z práce. Ale viděl jsem na ZOOM-u, že velkým problémem londýnské kanalizace a čističek jsou tzv. vlhčené ubrousky Ty z pochopitelných důvodů nejsou papírové a v odpadu se nerozpadnou, ale ucpou, co se dá. A ty nikdo ze zelených neřeší. Asi o tom nevědí.

   To, jak se s plastovým odpadem zachází v rozvojových zemích také nikdo neřeší. Už jenom proto, že by si tím velké koncerny ohrozily své tamní zisky a taky proto, že není síly, která by tamní zvyk odhodit dopitou láhev kamkoliv mohla v dohledné době změnit. Cikáni u nás se s dopitou lahví nebo plechovkou také neobtěžuji k odpadové nádobě. Prostě ji upustí na zem. Jistě ne všichni. Tak nanejvýš 90%. Pohled na nějakou východoasijskou řeku je proto docela tristní. Jenže tam by zelení asi neuspěli. Tedy ne asi, ale určitě.  Spousta lidí v Indii a Indonésii je ráda, že se dokáže každodenně najíst a nějaký environmentalismus je opravdu, ale opravdu nezajímá. Takže se pokrytecky tomu tématu aktivisté vyhýbají a raději nás nabádají abychom se nemnožili. Zachování rodu je ale základ života. Kdo může, měl by zanechat stopu. Genetickou, ne uhlíkovou. Stejně si myslím, že tyhle žvásty šíří proto, že oni sami ty děti nechtějí, protože by to ohrozilo komfort jejich zbytečných životů. Nebo na zplození a výchovu dítěte nemají dost odvahy. Škoda, že takhle neuvažovali už jejich rodiče. 

   Elektrifikace dopravy. Zatím zcela slepá ulička. Aby se snížila "uhlíková stopa", musela by to být elektřina z obnovitelných zdrojů nebo z jádra. Ztráty jsou veliké - jednak při výrobě, jednak přenosem a nakonec účinností akumulátorů v elektrovozidlech. Jinak platí Schumacherovo "někde jezdí, jinde smrdím." Navíc - není k dispozici ani výkon, ani dostatečně dimenzovaná přenosová soustava. Nabíjení by totiž bylo asi v určitých časech najednou (víkendy) a hodinách a nevěřím na zvládnutelnost. Není dost nabíjecích stanic. Snad jen pomalé noční nabíjení  u soukromých vilek. Ale co ti, kteří bydlí v městské zástavbě? Protože je elektroaut málo, zatím je občas vidět, jak stojí u domu a ze sklepa vede kabel. Majitel z okna hlídá, jestli mu někdo ten kabel nekrade. Nedovedu si představit co by bylo, kdyby třeba třetina z 64 partají ve věžáku takto dobíjela své vozidlo. Nebo cestu někam dál po dálnici. Ty fronty u nabíjecích stanic. Nehledě na to, že lihtia asi není dost pro všechny. Zatím jsou elektromobily spíš hračkou pro bohaté nebo pro nadšence. Dotace na "elektro" by musela být tak 75% ceny aby si ho pořídilo více lidí. Přestože nadšenec od dětství jsem, z praktických a finančních důvodů si elektromobil ani elektromotocykl nekoupím. Na chalupu s tím bezpečně nedojedu.

   Nicméně - fosilní zdroje opravdu jednou dojdou a už se nepovede třeba zařídit novou těžbu z břidlic - protože i ty jednou dojdou. Syntetické benzíny se taky vyrábějí z fosilních paliv a biolihu je pro všechny zoufale málo. Osobně si myslím, že to bude vodík, který se dá vyrobit z vody, rychle natankovat a odpadem je zase voda (a teplo). Palivové články pro pohon elektromotoru (akumulátor jen jako nárazový zdroj pro rozjezdy) už jsou použitelné. Nicméně skladování vodíku a jeho transport autem je dost ošemetná záležitost. Taková běžná havárka by se v případě použití stlačeného kapalného vodíku změnila v malý lokální atomový výbuch. Ale aspoň by nebyli žádní zranění nebo invalidé. Účastníky nehody by hasiči po dohoření prostě pozametali. Použitelné elektrokamiony, elektrozaoceánské lodě neb dopravní elektroletadla jsou hudbou budoucnsti. Zatím jsou použitelná´é jen ty elektrokoloběžky a elektrododávky - i když baterie zabírá třetinu nákladního prostoru a polovinu povolené zátěže.

  V době, kdy objektivně roztává permafrost a uvolňuje do atmosféry kvanta metanu nemá smysl se zabývat "kravskými prdy" a z toho vyplývajícím zákazem červeného masa. Časem asi přejdeme při konzumaci proteinů na hmyz, je to energeticky výhodnější, ale bude to jen proto, že už prostě nebude dost pastvin. 

   e ovšem možné, že se mezitím do Země trefí nějaký větší šutr z nebe a lidstvo (pokud nějaké zbude) bude mít zcela jiné starosti. Případně se probudí kaldera pod Yellowstonským národním parkem nebo pod Neapolí a okolím.

   Pozůstalí budou mít jiné starosti: Kde sehnat potravu, jak se ochránit před zimou, jak si na zimu opatřit zásoby a jak je uchránit před jinými pozůstalými. 

   Zatím ale řešíme zahlcení lidí ve vyspělém světě novými technologiemi a následné zhloupnutí dalších generací. Občas mám pocit, že to už nastalo. 

   Fotil jsem jednou kolem řeky a dostal se na opuštěnou zastávku tramvaje. Už se mi nechtělo capkat domů pěšky, tak jsem se tam postavil a čekal. Mezitím přišli dva mladíci - tak asi sedmnáct. Vytáhli své chytré mobily, aby zjistili kdy to pojede,  ale oba je měli vybité. Vrhli se ke mně jestli já nevím. Ukázal jsem na jízdní řád na sloupku zastávky, že tam to všechno je. Ale, opáčili, "ale to přece není interaktivní..." Ujistil jsem je, že tramvaj přesto přijede v čase tam uvedeném, že ona "interaktivní" je. Dívali se na mě podivně, ale tramvaj skutečně přijela včas.  

   Jak MUDr. Martina Jana Stránského jako politika opravdu nemusím, tak jeho rozhovor s Martinou Kociánovou jsem si vyslechl pozorně a rád. Ono je taky musí umět ptát...

                          První díl interiew                                 Dokončení