 |
| Stála tam pod lampou, kousek od slavnostně osvětleného Obchodního Centra Nová Karolina, den před Štědrým večerem a nevěřícně koukala na displej. Nevím, o tam bylo napsáno, ale napadlo mě, že ji píše ten její, že už její není. A tak jsem si ji vyfotil. |
Co ale přijde určitě, je rok 2014. Jaký bude to ještě nikdo neví. V Ústavu si většinou vzájemně přejeme "ať není o moc hůře" a myslíme to kupodivu dost vážně. Ne, že by někdo fyzicky strádal, neměl na jídlo nebo kde bydlet. Ale nálada není čím dál tím lepší - spíše naopak. Se stoupajícím "lžifaktorem" politiků mezinárodních, českých, krajských i docela místních nějak klesá důvěra lidí ve "světlou budoucnost". Nebo budoucnost jako takovou. Do budoucnosti se díváme s obavami. Ve Stalingradu (nyní Volgogradu) se odpalují sebevrazi, Rusové, konvertité k islámu a zabíjejí naprosto nevinné lidi - protože v Rusku budou olympijské hry a o takovém teroru se prostě mluvit a psát bude.
Žurnalisté jsou totiž jediní, kteří by ignorováním takových útoků (prostě o tom nic nepsat, nefotit, nenatáčet a nevysílat) mohli takové akce zastavit. Staly by se bez publicity nesmyslnými, bezpředmětnými. Jenže - to bychom chtěli od lidí, kteří se zveřejňováním senzací živí, příliš mnoho. A my, místo toho abychom uvažovali, co s tím budeme dělat si vyčítáme, kdy kdo co komu udělal. A proč. Ti, kteří nás přicházejí "přečíslit" také mají mezi sebou spory. Ale mají chuť se množit a s naší (finanční) pomocí se množí - a začínají si klást podmínky. V našem domě určují, co my domácí smíme a co ne.
Žurnalisté jsou totiž jediní, kteří by ignorováním takových útoků (prostě o tom nic nepsat, nefotit, nenatáčet a nevysílat) mohli takové akce zastavit. Staly by se bez publicity nesmyslnými, bezpředmětnými. Jenže - to bychom chtěli od lidí, kteří se zveřejňováním senzací živí, příliš mnoho. A my, místo toho abychom uvažovali, co s tím budeme dělat si vyčítáme, kdy kdo co komu udělal. A proč. Ti, kteří nás přicházejí "přečíslit" také mají mezi sebou spory. Ale mají chuť se množit a s naší (finanční) pomocí se množí - a začínají si klást podmínky. V našem domě určují, co my domácí smíme a co ne.
Ale my mlčíme nebo dokonce servilně a flagelantsky souhlasíme. Proto dostaneme, co zasloužíme. Možné ne my, ale naše děti už určitě. A ty se, podrobené, budou ptát - co proboha dělali naši rodiče, že tohle dopustili. Tak jako my nikdy nedokážeme pořádně pochopit, jak se u nás mohli dostat k moci (legálně!) komunisté.
U k a z
Christian Morgenstern
Lepím na zeď, ať každý ví:
Dnes se u nás nic neslaví!
Pročež pak budiž tento den
Co Nesvátek vždy oslaven!
Přeložil (c) Jakub S. 31.XII.2013
Ze sbírky Der Gingganz, vydané až pět let po autorově smrti – 1919.
Nebo to dopadne úplně jinak. Časem začneme říkat věcem a jevům pravými jmény, nikoliv náhradními termíny, které po několika změnách mají často úplně opačný význam, než měla slova původní. A věci se pomalu vrátí do původních vztahů a rozměrů a stanou se tak přehlednějšími, jednoduššími. Já vím, že je to velmi málo pravděpodobné. Ale poslední den v roce si snad mohu dovolit trochu té nadějné fantazie.
Váš
Pro ten případ jí přeju aby se našel někdo lepší s kým by prožila život. Přijede další vlak....
OdpovědětVymazatVrátili jsme se z procházky, šli kolem kostela, že se podíváme na jesličky. Přišli akorát na závěr mše. Nádherné. Narodil se Kristus pán...Zpěv a hřmění varhan vyplnily katedrálu. Nádherné. Ač nejsem katolík....
Pokoj lidem dobré vůle. Dobrou vůli všem.
Mají to milý Schumachere za ty dva tisíce let už docela vymakané, jak působit. Díval jsem se onehdá na vlastní(!) fotky - a je to samej křížek. Ve vesníci, nad vesnicí, v lese. Tu kostelik, tam kaple. Pokaždé stejný symbol, ale naprosto odlišná nálada. Ale vždycky křížek. Poustevnický, horolezecký, děkovný, zapomenutý ...
OdpovědětVymazatNe, my tomu křesťanství už asi neutečeme. Leda bychom konvertovali. Islám ovšem neberu. Nemají Te Deum! [;>)
To STK
OdpovědětVymazatTakových drobných sakrálních staveb tu byla spousta i za pohanů. Křesťané je zlikvidovali a nahnali obyvatelstvo do centrálních kostelů. Proto také neexistují žádné románské kapličky a boží muka, a to i tam, kde by měly možnost se dochovat - stavba něčeho takového se tehdy považovala za kacířství.
Teprve za vrcholného středověku (a má na tom zásluhu mj. i přijetí tehdy pokrokového až revolučního učení Tomáše Aquinského) začalo křesťanství lidovou zbožnost místo potírání usměrňovat a využívat a objevily se drobné sakrální stavby ve stylu gotickém. Křesťanství se uctíváním svatých a řadou dalších prvků částečně paganizovalo (takže celý ten proces poněkud připomíná vtip z doby minulého režimu, že "socialismus je namáhavá strastí a obětí plná cesta od kapitalismu ke kapitalismu").
Takže kdybychom zůstali pohany, tak bychom tu civilizovanou krajinu s mnoha sakrálními stavbičkami měli také.
Prosím, čistě suché konstatování: za tzv. pohanství tu žádná spousta drobných (ani nedrobných) sakrálních staveb nebyla. Prosím, předesílejte takovým subjektivním laickým extrapolacím třeba: Myslím, že... Domnívám se, že... Nepochybuji, že... Pak budiž, no. Inteligentní vzdělaní lidé se značnou kombinační schopností jsou (navíc v době zjišťování informací ťuknutím na klávesnici) vystaveni velkému riziku - nemám teď vhodné slovo, su moc unavený a vyhořelý, doplníte si, čeho, že.
OdpovědětVymazatDiskuse profesionálů se zanícenými upřímnými laiky jsou vždy velice heikel, vošajslich, obtížné, složité, v podstatě to dlouho ani příliš nejde. Různé roviny. Různý přístup k faktům, jejich zaměňování s vlastními objevy atp. Obdoba diskusí zanícených věřících s týmiž tzv. ateisty. Podotýkám, že s přítelem monsignorem naopak od mládí nejmenší třecí plochy nemám...
StK, tak. A bylo to milé pohlazení. Ano, leckomu se to může nelíbit, ale když sám nemá co lepšího by nabídl?
OdpovědětVymazatJakube, ani já nemám problém, mnoho uvážlivých a tolerantních tam je.
Jakube, zastal bych se poněkud Pergilla.
OdpovědětVymazatDuchovní (kultovní) stavby, megality, fresky a reliéfy na skále tu bezesporu jsou. Posvátné kamweny, kamenné řady, nyní zqarostlé v lesích. Kolik jich je - to je jiná otázka. A že se to křesťanům (křesťanské věrchušce, čili církvi) nelíbilo je pochopitelné.
Je to jako s Vánoceni: Pohanský Slunvrat -> Vánoce -> sovětský Děduška Maróz -> pokus o znovunaplnění Vánoc nějakým "duchovnem" -> a momentálně naprosto barbarské, bohapusté orgie konzumu. Jaký Slunovrat, jaké Boží narození!?
Zeptejte se deseti mladých lidí proč jsou Vánoce zrovna koncem prosince. Proč třeba ne v únoru, nebo červenci. Budete se těm odpovědím opravdu, ale opravdu divit. I já se divil. [;>)
Ohledně té slečny:
OdpovědětVymazatV podstatě víme houby, co se přihodilo, můžeme jen spekulovat a domýšlet se. Na druhou stranu, jestli to bylo opravdu kvůli mládenci, který nepřišel, tak zase zase tak velká škoda to třeba ani nebyla. V podstatě měla kliku, horší by bylo, kdyby jí odešel za 10-15 let, od ní a od dětí.
K pohanským památkám:
Zůstaly tu egyptské pyramidy, jihoamerické pyramidy, antika, římské památky, Stonehenge, menhiry a další rituální šutry na atlantickém pobřeží, jeskynní malby a haldy dalších věcí. Také nezapomínejme, že přeci jen nás od toho období sdělí dost času, takže se toho dochovalo méně. Ona i hospodářská efektivita byla v těch prastarých dobách o něco menší, než středověká a tím pádem se tphp nedalo budovat a stavět až tolik. A nezapomínejme také na to, že křesťané měli zejména z počátku dost vehementní snahu vše pohanské smést z povrchu světa, případně si to aspoň předělat k obrazu svému. Lepší, tedy tolerantnější, to z tohoto hlediska začalo být až později, zhruba s nástupem osvícenství. Co by bývalo bylo, kdyby se křesťanství neujalo, nebo vůbec nevzniklo, je celkem jedno, neboť historie se nám vyvinula křesťanským směrem a tvoří tedy naše tradice a kořeny. Zbytek jsou jenom a pouze více, nebo méně zajímavé a zábavné spekulace. Nic víc, nic méně.
K dnešku:
Je to problém nás všech, protože jen malá menšina z nás vede děti k tomu, aby byly zvídavé, pracovité, vytrvalé a požaduje od učitelů aby byli přiměření nároční. Většina jim naopak všelijak umetá cestičky, usnadňuje život jak to jen jde, řve na učitele, aby dávali známky zadarmo, i když ta jejich ratolest nic neumí. A ono to taky podle toho vypadá. Jak dobře víme, všechno stojí a padá na lidech. Dnes tu tedy máme v čím dál tím větším množství tak akorát nevychované, nevzdělané, zato ale přehnaně sebevědomé, arogantní a sobecké křupany. Je jich tolik, že by se tím matrošem, neb je často dost problém nazvat to lidmi, dalo topit v elektrárně místo uhlí, na cokoliv jiného je toto osazenstvo v podstatě prakticky nepoužitelné...
Pro Draka:
OdpovědětVymazat"...v podstatě měla kliku, horší by bylo, kdyby jí odešel za 10-15 let, od ní a od dětí."
Trřeba k jiné takové, která ho bude čekat na parkovišti u obchoďáku. Ty domněnky lze vrstvit až do podoby romaneta či snad i románu. Ale kdybych za ní tehdy zašel a zeptal se - "Slečno, na co tu čekáte?" byl bych jednoznačně zařazen do kategorie slizkých dědků.[;>))
Ad "čínský monopod". Poněkud sem zneklidněl (ale jen trošinku, věci které udělám obvykle přežijí několikrát dobu, pro kterou byly určeny, moje heslo je - co dělám, udělám tak, abych se k tomu do smrti nemusel vracet. Vzal jsem sibirjaka (9 kg) do siťovky a chvíli jsem jho nosil zavěšeného na konci kulového kloubu. A to mělo Epoxy jen asi 12 hod. na zatuhnutí, má mít, pokud si pamatuji, 48 hod. Duralové trubky se sice ohýbaly (nedestruktivně) ale kocour na otoman neupadl. Jediná újma jsou zase moje záda, jak jsem tu tyčku držel vodorovně. Takže už strach nemám. Ani záda nakonec nerupla. [;>)
A teď konec se žvaněním, je třeba cosi udělat. Nějak nerozumím větě "být bez práce". Někdy bohužel.
K trvanlivosti vyráběného / StK:
OdpovědětVymazatAno, také se snažím vyrábět vše tak, abych se k tomu už niky nemusel vracet. Má to i své stinné stránky, jen málokdo to ocení a jsou mi vyčítány příliš dlouhé dodací lhůty. No ale za to je to nafurt, sakra ne? Bohužel, mnozí z nás vezmou zavděk šmejdem, nebo rovnou i technologickým odpadem přímo z výroby, jen když je v ruce hned teď. Takové:
Co chcete?
Nevíme!
A kdy to chcete?
Teď hned!
Kocoure,
OdpovědětVymazatten zpěv a zpěv a hřmění varhan vyplnily katedrálu nikoliv proto, že by to "" měli za ty 2000let vymakané """ (ostatně, křesťanství v Římě zvítězilo tuším až kolem 4. století), ale proto, že ti lidé zpívali spontánně sami od sebe, z opravdu čisté radosti a z vnitřního přesvědčení. Podobně dokáže prostor ještě vyplnit spontánně zpívaný Svatováclavský chorál.
A něco podobného asi bylo, když křižáky vyděsil a zpanikařil zpěv táhnoucích husitů.
On živý hlas opravdu zní úplně jinak pokud zpíváte/mluvíte z "vnitřního ztotožnění se" anebo jen pro peníze, z donucení či manipulace.
No ano, Kapitáne,
OdpovědětVymazat"oni" vědí, jak se ta "čistá radost" dělá. Úcta, podrobení. Nejen křesťané. Vezměte to tak: když nevěřícího člověka dotáhnete do katedrály nebo mešity - nakonec i do synagogy nebo buddhistického chrámu, začne cítit (primitivně, zcela divošsky) že je je v posvátném prostoru. Pokud to necítí a hlučí nebo jinak "znesvěcuje" je to blbec, necitlivý zvířák. Na víře nesejde, i chrámy v Řecku, Egyptě - to je všechno na jedno brdo. Donutit člověka, aby zvrátil hlavu k vysoké klenbě a byl potichu, protože každé slovo se ozývá jakoby zesíleno. Ostatně tu pompéznost, velikost si "vypůjčili" od církví např. komunisté.
===
Hymnus - "Já, malý a bezmocný jedinec naštěstí patřím do větší a mocnější skupiny, s nimi zpívám, s nimi bojuji za..." - doplň cokoliv, Boha, Alláha, lepší zítřky nebo i dobrý prodej "hubnoucích čajů". Shromáždění Herbalife (několik jsem jich viděl*) jsou organizována stejně, jako bohoslužby. Velekněz, celebrování, sborový zpěv hymny, insignie. Jen ti mučedníci chybí - a to je možná hlavní důvod, proč tu nemáme další církev. [;>)
*/ byť jsem byl organizátory opravdu dobře zaplacen za zvukové "opracování" jejich shromáždění, nakonec jsem s tím přestal. Pohled na to, jak se dá naprosto primitivními prostředky manipulovat s davem lidí, kteří si přejí zbohatnout, mi nějak vyvolávat výčitky svědomí. Bylo to jako bych stavěl šibenice a nevěděl pro koho.
Všimněte si, že každé skutečně úspěšné náboženství má své "mučedníky" i "věrozvěsty".
Nojo, ale opilci táhnoucí po zavírací hodině z hospody také zpívají spontánně sami od sebe, z opravdu čisté radosti a z vnitřního přesvědčení, ale pro nezúčasněného posluchače to nádherné jaksi není.
OdpovědětVymazatjen kdyby těch opilců bylo pár set a zadařilo se jim sesynchronizovat se a držet notu :)
OdpovědětVymazatKdyž 2 dělají totéž, není to totéž
OdpovědětVymazatProč, když se o něco podobného snažili komanči, nikdy se to ani zdaleka nepřiblížilo té katedrále ale byla to spíš parodie na ty opilce. A to náboženské rituály velice zdatně vykrádali.
Stavět šibenice a nevědět pro koho. Precizní.
OdpovědětVymazatJistý Pieter Brueghel (brechl, ne brajgl) stvořil 1568 fantastické plátno Veselá cesta k šibenici. Dívám se na ně po tisící. Je mj. na obálce mého souborného něm. vydání mých milovaných Galgenlieder p. Morgensternových.
Každá církev, hodná toho jména, dobře ví, že působení musí být Gesamtkunstwerk. Akustické - vizuální - čichové - dotykové - klidně i chuťové. Jiná věc je, když na to některé předem rezignují.